Začínáme s prázdnýma rukama a kapsama, ale brzy přijdeme na to, jak založit oheň, jak proměnit vodu v páru a vybudujeme první primitivní výrobní linky na kovy. Odtud pak dimenzujeme výrobu směrem k automatickým pásovým dopravníkům a parním strojům. Když je natěženo dost dřeva nebo uhlí, může se zdát, že máme vyhráno - jenže kouřící komíny továren přitahují pozornost a to není zrovna žádoucí, nemluvě o vysychání jezírek s vodou a úbytku stromů a zvěře... Hra nám umožňuje programovat těžební limity, tedy že spotřebujeme přesně tolik, kolik potřebujeme.
Začneme řešit obranu a těžit cement, postavíme zdi a brzy začneme vyrábět také první elektromotory. Velkým průlomem je pak přechod na solární panely, ale jejda - co budeme dělat v noci? Postavička kmitá a vybuduje také solární baterie, celou plantáž baterií... a v přehledném grafu tak můžeme krásně pozorovat, kdy naskakuje noční proud.
Se stabilním výkonem můžeme vybudovat celá opevnění, včetně laserových děl po obvodu hranice. Díky kolejím a vlaku převážíme potřebné materiály přes půl planety v neuvěřitelné rychlosti a také náš panáček už neběhá po svých, ale jezdí autem, po zuby ozbrojený a oplátovaný. Automatizace dospívá do té míry, že si jen budujeme anténní pole s překrývajícím dosahem. Když je někdo v poli automatizace poškozený nebo zraněný, ihned přilétne robůtek a plní svou funkci.
Tato míra kontroly nad děním ve hře mne opravdu fascinuje, protože z jednoduchých jednoúčelových automatů stavíte obří konstrukce závislostí a naprosto všechno má implementovanou správnou, téměř realistickou logiku, kterou je zábavné objevovat a aplikovat. Pohled na solární továrny, které je možné při neopatrném návrhu sejmout vhodným přestřižením drátu, je k nezaplacení! Samotní mimozemšťané (ehm, vlastně jediný mimozemšťan je hráčova postavička samotná, ale tím si to nebudeme kazit) představují poměrně vysoké riziko, ale z jejich těl se dá extrahovat užitečný sliz.
Kamarád mi ukazoval samotný začátek partie, jak si s nožíkem v ruce vykřesal první jiskřičku... a pak mi ukázal save asi po padesáti hodinách hraní, kdy měl celou mapu obšancovanou zdí a doslova všude byly solární panely, baterie a koleje, až mi to připomnělo Transport Tycoon.
Velice se mi líbila také grafika s možností zoomu na nevídanou úroveň, dále se mi líbily grafické filtry, které zobrazují vliv na životní prostředí (teplota, znečištění, světelná poluce...), brýle na noční vidění (ve hře je dynamická změna času i počasí) a dále pak mne zaujal i samotný business model hry. Za pár babek získáte licenci, autoři jsou otevřeni i k poskytnutí licence pro vaše kamarády - a máte zaplacené i všechny budoucí verze (něco podobného má tuším i Kerbal Space Program). V přípravě je multiplayerové řádění, simulace podzemních jevů, nutnost živit svou postavu a podobně.
V tom výsledku na mne Factorio působí, jako zajímavá kombinace mikromanagerské strategie, survival RPG, tycoon budovatelská hra a to vše v netradičně zaměřeném sandboxu s ohledem na zátěž životního prostředí. Jako jo, palec nahoru, fakt!
Žádné komentáře:
Okomentovat