Splinter Cell: Blacklist

Podobně, jako Mass Effect 3, i Splinter Cell je hra, které to na WiiU moc nesluší. Jakmile ale máte doma i klasický gamepad, zkušenost ze hry je v podstatě stejná, jako na XBOX 360 nebo Playstation 3, takže jsem si řekl, že si tuhle hru vyzkouším, protože jsem o ní slyšel docela dost chvály. Nejsem zrovna zarytý fanoušek série, sám jednoznačně inklinuji k Metal Gear Solid akci, ale Chaos Theory a Double Agent jsem ve své době s chutí dohrál (avšak na DS a Wii/PS2 ;)), líbí se mi myšlenka plížení se ve tmě a podřezávání krků. Na druhou stranu - restart série ve formě minulého titulu Conviction mi úplně nesednul, protože z precizní stealth akce se stala na můj vkus příliš pompézní holywoodská akce - byť celkem vkusná. Takže jsem od Blacklistu vlastně moc nečekal.

Na co chodit okolo horké kaše. Celá hra je vybudovaná kolem osobnosti Sama Fishera, který má po dvanácti letech nový hlas (Michael Ironside byl nahrazen Ericem Johnsonem), čili i když jde o přímé pokračování Conviction, je to svým způsobem maličký restart. Sam Fisher je osamělý vlk, který se neštítí zabíjet na potkání, pokud to slouží vyššímu principu. Je dostatečně tvrdohlavý na to, aby šel proti autoritám, ale zároveň je dost hrdý (případně má dostatečně vymytý mozek, záleží na úhlu pohledu), aby položil svůj život za vlast. Hlavní hrdina má zkrátka několik tváří a podobně lze vnímat celou hru.

Shodou okolností jsem nedávno rozehrál MGS3D na nejvyšší obtížnost, takže se mi hned od začátku hry vytvořila paralela. Zatím co v Metal Gear Solid existuje jeden jediný "správný" způsob projití hry (bez zabíjení, bez alarmu, bez spatření) k získání nejvyšší medajle, Splinter Cell Blacklist je postavený na úplně jiném principu - svým způsobem Ubisoft zrealizovali můj dávný požadavek na inteligentní odměňování hráčů (viz můj článek Budoucnost RPG), cituji:

"...každá postava či každý objekt, který tvoří pro postavy překážku, by měl mít několik druhů zkušeností podle toho, jakým způsobem je překážka překonána. Za rozbití dveří / truhly / huby je jiná zkušenost, než když dveře otevřeme páčidlem (fyzická destrukce zavíracího mechanismu), paklíčem (napodobení klíče a tedy nenásilné otevření) nebo kouzlem. Podobně tak osoby – plížení, boj nebo magické očarování či diskuze k vítězství – podle charakteru dané NPC by hráč měl dostat různou úroveň zkušenosti.

Zneužití těchto systémů je nasnadě. Otázka, jestli by měl zloděj dostat zkušenost z jedné NPC třikrát, jelikož se jí jednou proplíží za zády, podruhé vystoupí ze stínů a ukecá ji a potřetí ji na odchodu propíchne, je zcela vedlejší. Určitou odpovědí je leveldesign, který na důležitých místech bude překážky dávkovat takovým způsobem, že není možné jen za pomoci plížení projít celou mapu (což by v méně významných lokacích klidně mělo být možné) – klíčové překážky budou vyžadovat unikátní způsob překonání."

Tak tento princip zhruba tak hra aplikuje v praxi, v žánru akční hry. Hráč prochází jednotlivé části úrovně a nemůže se vrátit zpátky. Na konci každého úseku se tak dá velice snadno spočítat, kolik omráčil nepřátel, kolik jich zabil a kolik jich nechal bez povšimnutí. Zásadní rozdíl proti Metal Gear Solid je ale ten, že hra nás přímo vybízí k tomu, abychom během mise herní styly střídali. Z počátku hry jsem se nechal u nést a všechno řešil potichu, pokud možno bez zabíjení... ale jednak to byla trochu nuda (v případě alarmu jsem se nechal prostě zabít a jel znova od checkpointu) a druhak můj bodový zisk (a tím pádem herní peníze) nebyly nic moc.

V čem vidím hlavní přínos hry je tedy motivace využívat všechno, co nabízí. Na každou misi je dobré mít od každého trošku (a pokud nehrajete na nejvyšší obtížnost, tak můžete také přezbrojovat během mise), máme na výběr několik typů oblečení, mnoho typů zbraní a modifikací a gadgetohračiček - ale ty stojí peníze - a z toho plyne veškerá motivace co k nejvyššímu bodovému zisku. Plus samozřejmě se hraje na čas a tak mohu s klidným srdcem říci, že hra je dobře promyšlená a funguje tak, jak autoři zamýšleli.

Bohužel je ale díky tomu hra zároveň trochu moc snadná. De facto tam nejde udělat nic moc špatně. Ani závěrečné mise nedisponují žádnou zvláštní výzvou, nepřátelé jsou v podstatě pořád ti samí, level design nezaujme. Celkem rychle si hráč vybuduje správný návyk a ten s vysokou úspěšností opakuje. Jedinou možností je tedy hrát na nejvyšší obtížnost, kdy není možné vidět nepřátele skrz zdi a tím pádem hra opravdu odsejpá a smrt stíhá smrt. Že jde obtížnost změnit i během hry jsem odhalil až na konci a tak jsem si poslední misi dal se vším všudy a ano, to už připomínalo vkusnou hru.

Neodpustím si ale několik kopanců. Jádro hry je řekl bych standardně zmáknuté a umělá integence patří mezi to lepší, co jsem kdy ve hrách viděl (je velice uvěřitelná a prakticky zde neexistují skripty nebo paterny, takže je občas těžko předvídatelná - největší přínos Conviction ve formě promyšlené AI je zastoupen i zde, za to palec jednoznačně nahoru), hra poněkud selhává ve svém vyznění z hlediska výpravnosti. Na konci hry jsme několikrát postaveni před fiktivní rozhodování, kdy ve skutečnosti jen hra čeká na stisk jednoho předdefinovaného tlačítka. Když už se hra zastaví, aby dala hráči pocit interaktivity, měla by automaticky dávat hráči na výběr několik možností a ne jen posunout pasivní sledování videa na další kapitolu. Vůbec je celá hra zpracovaná tak, aby co nejvíce připomínala současné televizní seriály a popravdě mi to není moc po chuti. Je evidentní, že hru si nejlépe vychutnáte stylem "jedna kapitola každý večer", při kontinuálním hraní jsem se musel chvílemi nutit k dalšímu postupu.

Základní dějová linie je řekl bych poplatná dosavadní herní sérii - nezastavitelní teroristi vyhrožují a někdo je musí zastavit - konečné rozuzlení "o co teroristům FSKUČETNOTSI jde" není šokující, ale dává smysl. Vykreslení postav - kladných i záporných - je velice dobré, i když občas jsem měl pocit, že se autoři snaží implikovat a naznačovat interní konspiraci (vedlejší postava Charlie se během jedné mise vyjadřuje VELICE podezřele), aby se z toho nakonec nic nevyklubalo (možná až v dalším díle?). A i dialogy jsou standardní. Takovej prima seriál na nedělní večer.

Dosud bych se nebál říci, že hra se od minulého dílu příliš neliší, je jen v některých místech dotaženější do konce. Velkým tahákem jsou tedy exotické lokace, kterými nás hra provede, takže si užijeme pár klasických metropolí, kousek džungle, kousek toho a onoho - takový průřez tím nejlepším. Technologicky hře není mnoho co vytknout - textury pocházejí z konzolové verze bez optimalizace pro WiiU, takže sem tam člověk narazí na něco nevzhledně hrubého - ale celkově hra vypadá uspokojivě a běží rychle jako blesk. Tablet není prakticky nijak využíván (při výběru zbraní se hra stejně pozastaví), takže hraní na něm neposkytuje ani výhodu, ani rozkoš. Multiplayerová komponenta je v zásadě jen souboj s hordou (přesně ve stylu Mass Effect 3), ale je nepovinná a tak jsem se s ní moc nezabýval.

Pakliže máte k WiiU klasický a pořádný ovladač, je hraní posledního Splinter Cellu celkem dobrým ukracovákem dlouhé chvíle. Jádro hry je dobře vymyšlené, herní mechaniky a umělá inteligence jsou zvládnuté bezchybně. I když od hry tohoto typu nečekám bůhvíjaký příběh, nezaujalo mne zpracování děje jako takové, příliš lineární, bez možnosti děj nějak zásadněji ovlivnit (import pozice do dalších dílů by byl motivační). Za jediný a zásadní problém tedy vnímám to, že "už to tady jednou bylo", vlastně se mi Conviction a Blacklist slévají do jednoho titulu, případně to vnímám jako nějaký větší datadisk. Pár hodin vašeho života vám to sežere, ale v zásadě není moc o co stát. Při hraní na nejvyšší obtížnost bych upřímně řekl, že jde o typický "sedmičkový" produkt. Ale těm 6/10 to uniklo jen o vlásek.

Blacklist je určitě o něco lepší, než Conviction, ale co na něm dělali tři roky mi je záhadou.

P.S.: Z nějaké E3 si pamatuji flashbackovou misi někde z iráku nebo co, kde je Sam vysloveně v rozlehlém exteriéru, jsou tam rozibité tanky a nehraje se to moc stealth - na konci mise vnikne do nějaké malé budovy či bunkru a tam někoho zachrání - ve hře jsem to pak nenašel - s čím si to pletu?

P.S.: Další díl hry bude jistě pro čtyři hráče v kooperaci ;).