Mario Kart 8

Když Electronic Arts nebo podobná firma vydává rok co rok updatovanou verzi fotbalu, hokeje nebo podobných Call of Duty, vyvolává to kontroverzní diskuze. Není divu - přidaná hodnota je rok od roku nižší a není snadné si představit, kdo by utrácel padesát dolarů za kosmeticky vylepšený titul s updatovanými statistikami. Nintendo jde na to jinak. Sice také vydává pořád tu samou hru dokola, avšak pokaždé jde o zbrusu novou inkarnaci pro další generaci svých vlastních konzolí, které tak využívá do mrtě. Zkrátka jednou za pár let vyjde nový Mario, Zelda, Donkey Kong, Smash Bros., Star Fox, Animal Crossing... a pokaždé je to zásah do černého. Na dalších pár let máme vystaráno, protože máme jistotu, že všichni budou hrát vždy tu nejnovější verzi a to až do doby vydání verze nové. Mario Kart 8 byl vrcholně očekávaný titul, o kterém se hovoří (a právem) jako o system selleru. Očekávání byla vysoká a letmý pohled na Gamerankings (88%) a slušné prodeje (po dvou týdnech 2 miliony, tj. třetina majitelů platformy) by mohl naznačit, že máme co do činení s novou klasikou. Jako ostatně téměř pokaždé, když vyjdou nové Mario Kart.

Minulý díl na 3DS se mi docela líbil, v multiplayeru jsem mu dal více než pár desítek hodin (3DS statistika mi ukazuje necelých 50), ale jak to u těchto her chodí, zábavnost se zvyšuje až tak po třista hodinách v online. Jenže já online moc rád nehraju a splitscreen na 3DS jaksi není, takže jsem na hru zanevřel (i když je ve svém jádře naprosto skvělá). Čekal jsem na nástupce offline bitev na jedné obrazovce se třemi kamarády a Mario Kart 8 se tak staly mým největším dychtivě očekávaným titulem tohoto léta. A nemůžu říci, že bych litoval.

Četl jsem stížnosti profesionálních hráčů, že MK8 mají chybně stanovené zásahové zóny pro modrou želvu a že balanc předmětů je nyní více zaměřený na akci než na taktiku. Nemohu to nijak rozporovat, protože tihle magoři mají najeto 1000+ hodin od vydání DS verze (na které jsem konec konců sám "začínal"). Pokud ale nejste magoři, tak se výčet změn dá dle mého názoru označit za veskrze pozitivní krok vpřed. Na jedné straně je tady objektivní ústupek začínajícím hráčům, na straně druhé vyplyne dostatečně rychle najevo, že mastering jízdy je opět úkol na několik let. Takže bavit by se měli všichni, no ne?

Charakteristický prvek hry - tedy závody s nedestruktivními zbraněmi - je tady zkrátka opět dotaženější, než kdykoli předtím. Ikona hry - zelená želva - se zde opět dá používat útočně (střelba vpřed či vzad), tak obranně (držíte FIRE a tím si želvou kryjete zadek), avšak rozdíl proti starším verzím je ten, že když používáte želvu jako štít, nemůžete sebrat další zbraň na trati. Zdánlivý detail, ale mění to v kritckých okamžicích hratelnost. Když se blíží místo s bonusovými zbraněmi, máte tendenci želvu vypustit i jen nazdařbůh za sebe (co kdyby někoho náhodou trefila...) a nově sebraná zbraň bude buď opět želva (nebo obligátní banán, který jde také použít, jako štít), v ideálním případě tam bude něco silnějšího ála trubka, která chrání i proti modré želvě. V praxi jsme ale několik vteřin nekrytí a tím se zvyšuje šance na selhání. Čili ano, taktika je zde trochu o něčem jiném a zuřivé střílení může mít chvílemi lepší následek, než rozvážný čin. Vadí mi to? Naopak - vyhovuje.

Stejně se dívám na kritický bod ohledně Battle režimu. Objektivně uznávám, že dělat zápasy na klasických tratích jsou prostě nesmyslem a že neimplementace pořádných arén je lenost a diletanství Nintenda. Vadí mi to? Ale vůbec ne, jelikož Battle režim jsem pustil asi tak třikrát v životě a vždy šel raději závodit (i když jsem četl spekulace, že Battle vyjde jako DLC).

Asi hlavní novinkou jsou antigravitační pasáže, při kterých se naše kárky stanou odolné tíze matičky Země a mohou jezdit třeba vzhůru nohama. Graficky to vypadá parádně, ale herně se tento mechanismus projevuje dost málo. Hlavní změnou je, že během antigravitace se vyplácí vrážet do svých protivníků, kteří nám pak dodají extra zrychlení - což se při normální jízdě rozhodně nedělá. Hlavní přínos této novinky je tedy v atmosféře, protože skoro na všech tratích se setkáme s rozdvojkami, kdy si můžeme dle situace vybrat, zda se vydat po silnici nebo po zdi s antigravitací. A tím jsem se dostal k jadérku věci.

Jednoznačně nejlepší věcí na celé hře jsou totiž tratě. Šestnáct zbrusu nových a šestnáct notně remixovaných - každá z nich je naprostou lahůdkou a to dělá z této hry naprostou nutnost pro všechny hráče na světě, bez ohledu na barvu pleti, vlasů či semene. Takhle nádherně vyšperkované tratě jsem ještě nikdy neviděl a Nintendo svým designem opět posunulo hranice, kam se až arkádová akční autíčka mohou posunout. Design a promyšlenost každé jedné tratě nabízí spousty detailů k vychytání, alternativní průchody, zkratky a taktiky. Každá zatáčka se dá projet na mnoho způsobů podle toho, co se děje kolem vás, před vámi či daleko za vámi - se vším se dá počítat, že bude mít vliv na něco jiného - a právě ta možnost se na trať spolehnout (po té, co se s ní dobře seznámíte) je na hře nádherná. Všechno zapadá do sebe, malé i velké věci. Prostě boží.

Hra navíc opravdu těží z HD rozlišení a lze tak v klidu konstatovat, že Nintendo není jen králem pixelartu a využívání slabého hardwaru, ale dokonale (byť se zpožděním) zvládlo přechod do HD. Po Super Mario 3D World, třetích Pikminech a Wind Waker HD už nemusíme pochybovat o tom, zda-li si hry zachovají typickou Nintendí atraktivitu - kdo umí, ten umí. Jistě, že se nejedná o žádný nextgen v klasickém smyslu slova, ale přece nikdo z nás nehraje hry proto, že mají na scéné milion stínovaných polygonů. Mario Kart 8 skvěle vypadají - zdálky i zblízka - mají parádní barevnost až oči přecházejí a to všechno dávají v brutální a konstantní rychlosti. A jelikož v této kategorii nenajdete lépe vypadající hru, nebojím se mluvit o nextgenu - je to pastva pro oči!

Ruku v ruce jde i hudba, ta je prostě špičková. Její kvalita je podtržena fantastickou hloubkou zvuku, proměnlivostí v závislosti na prostředí, chytlavými motivy a vůbec - takhle má vypadat pořádný soundtrack, pobrukuju si ho i druhý den v práci a těším se na další partii.

V singleplayeru hra nabízí velice málo - tři obtížnosti, v každé osm pohárů a šmytec. Rozhodně se vyplatí si to projet, aby se člověk seznámil s tratěmi a nasbíral nějaké ty penízky na odemčení vozítek a pneumatik. Neváhal jsem a vrhnul jsem se do onlinu - i když to není moje představa ideální zábavy. Potěšilo mne, že online je rychlý, stabilní a odsýpá. Na výběr jsou vždy jen čtyři tratě, takže není obvykle moc nad čím dumat a rychle volíte, kde se bude odehrávat další závod. Je možné si zakládat vlastní turnaje, případně si poměřit pindíky v rámci přátel, regionu nebo světa. Pár závodů jsem odjezdil a když si člověk už vypěstuje ke hře vztah, začne si pěstovat návyk - a to je nebezpečné.

Dokonce je to nebezpečné tak, že jsem několikrát hru pustil jen kvůli replayům, které lze i sdílet skrz Miiverse či je nahrávat na Youtube. V hlavním menu hry pak jdete do Mario Kart TV a můžete si nechat zobrazit populární příspěvky - a máte vystaráno na několik hodin zábavy, protože když si už se hrou trochu tykáte, oceníte nuance a naučíte se i nové triky a kombinace. Editace replayů je ale velice skoupá a automatizovaná, takže nejde si s tím moc pohrát. Upload je rovněž bezproblémový, ale dost pomalý a nejde ho spustit na pozadí, což je škoda. Ale jinak jsou sociální funkce hry na dobré úrovni.

No ale to hlavní - to hlavní je samozřejmě hra s kamarády v jedné místnosti. Podporované jsou všechny typy ovladačů (včetně kombinace Wiimote + nunchuk), čtyři hráči jsou maximum (bohužel hráč na tabletu vidí hru také rozčtvrceně, nemůže si své okénko zobrazit "full screen", což je asi dané výkonnostním limitem, případě funkcí enginu) a hra... no takhle - lepší zábavu si asi nelze momentálně představit. Hry jsou o zábavě a to je poselství Mario Kart 8 a potažmo Nintenda. Stačí mít kolem sebe lidi, co se chtějí dobře pobavit a máte vystaráno na MNOHO večerů. Opravdu - Mario Kart 8 se staly mou nejhranější hrou měsíce (za 2 týdny jsem najel více, než v Mario Kart 7 pro 3DS za dva roky...), a protože je konzole samotná velice vhodná na přenášení, beru ji s sebou i k návštěvám.

Tohle se doufám stane system sellerem (společně se Super Smash Bros.), protože těch dobrých her, které WiiU nyní nabízí, je už prostě příliš na to, aby bylo přehlíženo. Teď přišla doba, kdybyste měli dát této platformě šanci a nebudete litovat. Je mi jasné, že běžný hráč bez fantazie se potřebuje bavit u sotva interaktivních seriálů s drsně kozatými protagonisty, ale chcete-li HRY, takové ty opravdové, nemáte na současném trhu moc na výběr, než sáhnout po Nintendu. Bylo by bezva, kdyby WiiU následovalo stejnou cestu, jako 3DS - slabý start, po roce vzestup ála fénix.

Kritizovat Nintendo je snadné, to umí každý. Ale ocenit jejich neoddiskutovatelné kvality - to už chce celého chlapa. Pro různé hnidopišské detaily (NEXT RACE není první položka v menu, MKTV se nahrává dost dlouho, nejde přehodit ovladače v lokálním multiplayeru...) a pro pár objektivních nedostatků (modrá želva by měla trefit prostě vždy, editace replayů měla být bohatší, battle řežim je symbolem špatného osekávání obsahu, i když ho nehraju) dávám nakonec hře hodnocení 9/10. Protože jestli chcete za své peníze nějakou pořádnou hodnotu, jsou Mario Kart 8 v současnosti jednou z nejlepších voleb.