Sleeping Dogs

Když před nějakým tím měsícem vyšly Spící Psi, byl jsem poměrně překvapený nad nebývale kladným přijetím. Svým způsobem mi to dávalo smysl - vydat klon GTA v době, kdy už žádné GTA dlouho nevyšlo a kdy zároveň GTA5 není v přímém dohledu, je strategicky výhodný počin. Když ale někteří začali vyzdvihovat některé prvky dokonce nad úroveň GTA, říkal jsem si, že tohle bych měl zkusit. Počkal jsem si na výhodnější cenu z druhé ruky a šup s tím do plejstejšny.



Sleeping Dogs jsou pokračováním hry True Crime, kterou jsem nikdy nehrál. Základní premisa je jednoduchá - s naším hrdinou jezdíme po městě, plníme hlavní dějové úkoly a sledujeme vývoj příběhu. Potud žádné překvapení. Atraktivita hry jednoznačně leží v lokalitě města jako takového. Hong-Kong je určitě výzva jak pro autory, tak pro hráče. Pokusit se zachytit jeho unikátní atmosféru (kterou máme zafixovanou zejména kvůli akčním filmům - ne snad tedy, že by mi šlo o nějaký realismus) a vykreslit na obrazovce akci ála Hard Boiled - jsem jednoznačně pro.

Hlavní hrdina Wei Shen pracuje pro policii a jeho úkolem je proniknout do hloubi organizace Sun On Yee, ekvivalent mafie. To znamená, že celá hra má dva základní úhly pohledu - správným chováním a minimalizací ztrát a destrukce získáváme policejní zkušenosti, naopak za nespoutanou brutalitu a košaté kombinace útoků získáváme body pro podsvětí. Sebrané zkušenosti pak můžeme proměňovat na extra dovednosti, které ulečují průchod hrou - například se můžeme naučit krást auta tak, aniž by spustila alarm; anebo se neučíme během úspěšného útoku obrat protivníka o zbraň. Dopad těchto dovedností je na hře okamžitě znát a hráč tak má motivaci cíleně hrát tak, jaký druh zkušenosti zrovna potřebuje. Tento přístup k věci se mi velice zamlouvá, i když bych uvítal vyšší komplexitu.

Nezávisle na tom můžeme ještě získávat "pouliční zkušenost", která je obvykle spjata s vedlejšími a náhodnými misemi. Dovednosti se pak odemykají automaticky a obvykle vedou k vylepšení efektů pokrmů a nápojů, které požíváme před misemi a které poskytují krátkodobou výhodu v jedné z několika oblastí. Jelikož se drtivá většina hry točí okolo pěstních kung-fu soubojů, je právě výběr poživatin a korespondujících efektů zásadní. Pouliční zkušenost také přidává na mapu tajné lokace a skryté předměty.

Skutečně - Sleeping Dogs se odehrávají ve světě, kde jsou zbraně poměrně obtížně dostupné, neválejí se jen ta na ulici a dokonce i naši protivníci s nimi disponují jen velice výjimečně. To je na jednu stranu trochu škoda, protože mnoho odemknutelných dovedností vylepšují právě střelecké schopnosti - a přitom střeleckých misí je ve hře skutečně pomálu. Hlavní je tedy výměna názorů pomocí rukou a nohou. Bitky svým systémem ze všeho nejvíce připomínají vynikajícího Batmana v Arkham Asylum/City - to jest jedno tlačítko pro útok, druhé pro protiútok, třetí pro chycení nepřítele.

Soubojový systém je ale mnohonásobně více tolerantní, takže na rozdíl od Batmana nám odpustí, když zmáčkneme něco navíc - hlavní je, aby dění na obrazovce co nejvíce připomínalo filmy od Johna Woo, což se docela daří. Zejména pak práce se střelnými zbraněmi - dojde-li na ně - je díky zpomalování času a funkčnímu krycímu systému skutečně podívanou. Vliv hong-kongských filmů je vidět i na jízdě vozidly - můžeme mezi nimi za jízdy přeskakovat (což je udělané MNOHEM lépe, než třeba ve Wheelmanovi - vypadá to sice praštěně, ale zábavně).

Když jsem nakousl vozidla, tak se tím krásně dostáváme problémům Sleeping Dogs. Auta a motorky - s těmi trávíme také hodně času a právě na nich lze nejlépe demonstrovat, kde Sleeping Dogs ztrácejí cenné body. Auta se dají rozdělit v zásadě na dvě hlavní kategorie - ta, které vůbec nejedou a tak, která jedou ještě méně. Jejich ovládání je naprosto zcestné a realističtější je i pohyb Pac-Mana v bludišti. Motorky to sam v bledě modrém - prakticky z nich nejde vypadnout a to ani při maximální rychlosti a čelním nárazu do stěny. Podařilo se mi spadnout jen při nárazu do protijedoucího vozu - a i to není tak úplně jednoduché. Stručně řečeno - dopravní prostředky jsou zde jen kosmetická kulisa, ve které netkví pointa hry. Budiž, prostě nehrajeme GTA, jenom se přesouváme mezi misemi pomocí aut, nic víc.

Jenže tahle kulisovost se postupem času propíše do celé hry. Samotný Hong-Kong je o velikosti jedné větší čtvrtě z GTA4. To samo o sobě ještě nemusí nic znamenat, ale přidejte si k tomu fakt, že svoboda pohybu je aplikovaná pouze na vybrané oblasti, obvykle silnice - a nikde jinde se nedá jít. Hra obsahuje spousty zdí (byť viditelných), kam se nemůžeme podívat. Dokonce ve hře nejsou ani letadla či vrtulníky, takže nějaké pohledy na město a přistávání na střechách mrakodrapů se nekoná. A jako bonus - ovládání kamery nám znemožňuje nějak pořádně se rozhlédnou - respektive pohlédnout vzhůru. Hong-Kong tak vypadá, jakoby byl nakašírovaný z papíru, kdy si nejsme jistí, zda jsou domy skutečně domy, protože připomínají pomalované lepenkové krabice bez pocitu hmotnosti.

Rýpnu si také trochu do grafiky - většina aut vypadá jak z nějaké hry pro Playstation 2 a když narazíte na uličku s obchůdky, reprezentovanými nalepenými fotografiemi interiérů, musel jsem se pozastavit. A co ty ryby v akváriu, to má být vtip? Opravdu jde o hru z roku 2012? Byť pro Playstation 3 - nemyslím si, že je omluvitelné, aby vzdálenější objekty byly tvořeny jedním polygonem, potaženým texturou o rozměru 16x16 pixelů. Prostě to jako celek v pohybu nevypadá ani z poloviny tak dobře, jako GTA4 na téže platformě. Zároveň tam ale jsou místa, které jsou vymodelovaná detailně - například tržnice, hotel, některá náměstíčka a obecně místa, kde se má odehrávat něco důležitějšího. Domnívám se, že Sleeping Dogs pohání stejný motor, jako v případě Just Cause 2, který je na téže platformě naprosto skvěle vypadající a mimo jiné také dává hráči tu správnou sandboxovou svobodu. Sleeping Dogs "prostě ne" a nechápu, co k tomu mohlo autory vést.

Povrchnost a kašírovanost hry pak pokračuje i v herních mechanismech. Výše jsem naznačil celkem vtipný koncept, jak nás hra koriguje v našem chování. Bohužel praxe je jiná. Po dvou až třech hodinách hraní se mi totiž odemkly nejzásadnější bonusy pro hledání tajných objektů, čímž se zásadně vytratila touha město (přes svou "velikost") zkoumat a experimentovat. Všechno se krásně vykreslilo na mapě a hra se tak smrskává v lineární chůzi za GPSkou. A jelikož je hra opravdu přímočará a město kolem nás můžeme vlastně ignorovat, nacházíme většinu tajných objektů tak nějak automaticky během hlavní dějové linie. Takže na konci hry, aniž bych se o to vysloveně snažil, mám posbíráno prakticky úplně všechno.

Město se sice v rámci minimální kulisy chová uvěřitelně, ale fatálně zde chybí detaily. Ano, po přejetí civilisty přijede sanitka a když někomu vezmeme auto, tak se nás snaží chytit a dát nám přes hubu. Jenže veškeré tyto aktivity (krom toho, že jich je málo) se pořád odehrávají podle stejného mustru, chybí v nich element náhody či překvapení, něco, co by mne bavilo sledovat. I chování police je předvídatelné a tak útěky zě žhavé zóny nemají prakticky žádnou šťávu. Prostě se chopíme volantu a se silou lokomotivy na kolejích rozbíjíme poldy a to se opakuje tak dlouho, dokud není poslední bengál v odstavném pruhu. Většinou tak do dvou minut.

Nebylo by spravedlivé hře vyčítat, že nám neumožňuje dělat taxikáře nebo hasiče. Hra se jednoznačně soustředí na příběh a role postav, takže je logické, že policajt v přestrojení za mafiána nebude dělat rikšu. Jenže i příběh jako takový má celkem závažné trhliny. Pomiňme to, že je naprosto předvídatelný - to mi u akčního fláku opravdu nevadí. Ale že se autorům nepodařilo vyšponovat atmosféru pomocí trnité cesty vzhůru, to mi přijde u tohoto žánru her tristní. Wei Chen se po deseti letech v USA vrací do rodné domoviny a nikoho nezajímá, co tam vlastně dělal. Ne snad, že by v době moderních technologií, zejména z hlediska všemocné mafie, byl problém s dostupností informací. Wei Chen po dvou-třech naprosto banálních misích získá pověst rovného chlapa a je okamžitě přijat do rodiny a dokonce je představen nejvyššímu šéfovi. Ti, co o něm pochybovali, ho náhle mají za bratra.

Celá zápletka je celkem obstojná, ale rychlost a intenzita podávání je zkrátka příliš hektická. Chybí zde úvod, stať a závěr - všechno je to takový chumel. A to pomíjím fakt, že ani naší postavě by těžko policejní presidium odpustilo vraždění civilistů, ke kterému tu a tam dojde. Wei Chen dostane prostě menší prémie.

Hra má také několik primitivních miniher s natolik benevolentním časovým limitem, že je to až k smíchu. Můžeme se nechat masírovat od prostitutek a prostitutů, ale nic, co by naznačilo nějakou politickou nekorektnost, či alespoň náhled na prso. Nic z toho se nekoná. Sleeping Dogs jsou prostě strašně povrchní hrou. Nejdou do hloubky prakticky v žádném aspektu.

Nemohu ale říci, že by hra nebyla zábavná nebo že by neměla světlé momenty. Pro mne byla hlavní motivace k hraní jasná - dialogy a charaktery. Přestože obsah rozhovorů není nic světoborného, jejich kontext a zasazení je prostě skvělé. Postavy jsou dobře vykreslené a vždy se těším, jak okomentují můj další čin. Kupříkladu paní Chu, matka jednoho z menších šéfů mafie, má opravdu talent na velkou tučnou zabíjačku pomocí sekáčku na maso - pro tu jsem pracoval moc rád. Navíc dobrá třetina hry je v originálním čínském (kantonském?) jazyce, což přispívá atmosféře. A modely postav - zejména tedy hlavního hrdiny - patří k tomu lepšímu, co hra nabízí po grafické stránce - a tak jsou animačky mezi misemi skutečně odměnou za hraní.

Bonusů má hra ale více - krom desítek tajných objektů (byť viditelných na mapě) si můžeme kupovat či jinak získávat oblečení, také se mi líbila šňůra miniúkolů s čištěním města od drogových dealerů a můžeme si také zaskočit na karaoke. Vždy jsem ale narazil na problém jisté zbytečné primitivnosti. Identifikace dealera skrz kameru probíhá prostě tak, že se nám označí na obrazovce. Minihra "fast talk", kdy máme jakože ukecat nějakou osobu, se vždy děje stiskem jediného (a vždy toho samého) tlačítka. Při karaoke jen mačkáme páčku nahoru-dolů. A i komba v bitkách se obvykle dějí jen změnou rytmu mačkání jednoho tlačítka - to je na kung-fu prostě málo. Tohle je prostě strašně povrchní a vadí mi to. Jeden z nejsvětlejších momentů celé hry je pak pobíhání s bezdrátovou jednomužnou rozbruskou (a vůbec celé servírování násilí).

Sleeping Dogs klidně snesou srovnání například s Mafií 2. Tam, kde české dílo zápasí s naprostou průměrností, tam Sleeping Dogs poskytují celkem chutnou krmi bez věšení bulíků na nos. Sleeping Dogs jsou prostě přiznanou jednoduchou hrou na tři odpoledne, ideální k popcornu. Podle vašeho názoru na GTA se vám bude chvílemi líbit více, chvílemi méně. Já jsem byl po většinu času hry mírně zklamaný, i když tu a tam jsem se bavil skutečně skvěle (například v misi, kde je naprostá tma a nepřátelé mne oslňují baterkami na zbraních - to byla chytře vymyšlená přestřelka, kdy jsem měl pocit, že hraju něco, co jsem ještě nikdy nehrál).

Celá hra na mne působí, jakoby byla původně designovaná, jako trojrozměrný Final Fight (netahat sem prosím odpudivý Final Fight Streetwise), případně jako Fighting Force. Napovídá tomu styl boje, dovedností, přímočarost, povrchnost. Pak se jakoby někdo rozhodl, že bude dobrý nápad to zasadit do rádoby otevřeného světa. V ten okamžik se Sleeping Dogs začnou chtě nechtě srovnávat s GTA a začne to skřípat. Pokud ale nehledáte nástupce GTA série, je tato hra s hodnocením 7/10 vhodný kousek k doporučení. Já ale čekám na jaro 2013, kdy snad konečně vyjde GTA5 - a to bych rád doporučil každému, komu tento žánr chybí. Sleeping Dogs nejsou dobrou substitucí. K této hře nemá smysl se vracet. Ale je to škoda, autoři by to jistě svedli, kdyby dostali prostor.