Jagged Alliance 2

Následující text pochází z roku 2006 a psal jsem ho při příležitosti hry měsíce na nyksu pro RPGhry.cz. Ačkoli je z doby pre-blogové, dosud se mi líbí natolik, že jsem se rozhodl si jej republikovat. Některé věci bych asi dneska napsal zřejmě jinak, no rozhodně bych napsal text delší, protože o této hře se dá básnit skutečně celé hodiny. Aby se ale vlk nažral a koza zůstala celá, překopíroval jsem text z RPGher a doufám, že splní svůj účel. Jagged Alliance 2 je totiž skutečně hra, která by na mém blogu neměla chybět.



SirTech jsou bohové herního nebe. Sice se na nás metaforicky řečeno také koukají z obláčku, ale v minulosti zanechali stopy, které by jim leckterý jiný vývojář mohl závidět. A tak to chodí – firmy s těmi nejvýraznějšími zářezy na pažbě musí krachnout. Naštěstí zanechali na svém kontě mnoho her, díky kterým si zajistili nesmrtelnost. Pochopitelně je to zejména série Wizadry, kde hrozilo, že nevyjde osmý (a výtečný!) díl, dále pak participování na titulech jako Realms of Arkania, ale nesmíme nikdy do konce života zapomenout na sérii Jagged Alliance. To by byl smrtelný hřích. První díl a datadisk patří bezesporu do zlatého fondu. Koncept strategické guerilla války džungli atypicky propojené s adventurou a výraznými prvky RPG dotlačil datadisk Deadly Games do konce s tím, že vydali oficiální editor na mise. Druhé, kompletně nové pokračování, Jagged Alliance 2, se dlouho rodilo. Po oznámení, že SirTech předal vývoj do tlapek Talonsoftu, autorů nejhorších strategií vůbec, byl poněkud omračující, ale nakonec se spustila instalace a skepsi byl konec. Přátelé, vítejte u recenze Jagged Alliance 2, nejlepší guerilla válečné simulace, strategie a RPG v jednom.

Arulco je smyšlená země, kterou byste mohli najít patrně někde v jižní Americe. Všichni mluví španělsky, pijí tequillu a obecně se flákají – místní zlaté doly nesou dost peněz na obživu. Až do doby, než přišla Deidranna. Žena, kterou byste nechtěli potkat v temné uličce. Mocichtivá královna Deidranna se totiž zmocnila zlatých dolů, nakoupila soukromou armádu a diktátorskými technikami (vyvražděním vesnic) se chopila moci tak šikovně, že okolní země jsou rády, když ji mohou ignorovat. Postavila si palác, najmula svalnaté jinochy a oddává se mocenským povinnostem. Mučí lidi, zabíjí rodiny (ženy a děti první), tyranizuje horníky a obecně se chová, jako správný monarcha. Pokusy o vzpeření se tady pochopitelně byly, zejména ve vesničce Omerta se dali dohromady rebelové, v čele s Enricem Chivaldorim. Královna nelenila a vybombardovala vesnici až k podloží. Enrico Chivaldori je mrtev a jediný pokus o revoluci je zahnán. Nebo to tak není?

O deset let později se v Praze uskutečnila tajemná schůzka, kdy se s Vámi sejde Enrico Chivaldori, který po Vás chce jediné. Zničit Deidrannu. Nechce to zadarmo, vnucuje Vám nasyslených 80.000 dolarů. Vy, jako správný profesionál s kontakty nebere ohled na morální poselství mise, ale tolik peněz si za něco musíme zasloužit, ne? Lehký pohled na stránky AIM, vytipovat a kontaktovat nájemného žoldáka či raději rovnou více a tu jednoho rána v 07:00 přistává kousek od Omerty vrtulník, z něj vystoupí Vaši žoldáci a začíná hra.

Jagged Alliance 2 přináší unikátní herní systém. Na jednu stranu se staráte o management vojáků. Ti chtějí pravidelné mzdy (ale lze narazit i na dobrovolníky z přesvědčení), potřebujete jim kupovat výbavu, léčit je, učit je a obecně uspokojovat jejich potřeby. Každý má detailní statistiku a speciální schopnosti. O toto všechno se staráte na taktické obrazovce v kombinaci s notebookem. Skrz internet si najímáte vojáky a nakupujete zbraně, na taktické obrazovce máte mapu Arulca, přesouváte svoje svěřence a obsazujete území. Toliko hrubá taktika a management. Druhá část hry je adventurní. V isometrickém pohledu na věc se pohybujete po lokalitách, komunikujete s NPC, nakupujete, přesvědčujete, vyzvídáte, navazujete kontakty a podplácíte. Krásně zpracované. Lidé totiž v závislosti na Vašich činech mají o Vás podvědomí a máte-li u nich špatný kredit, tak odmítají komunikovat, obchodovat nebo rovnou utíkají. To je ale poněkud nežádoucí, když máte být osvoboditelské komando, že?

A pak je tady samotná akce. Nápis „V sektoru byl detekován nepřítel“ nás naladí a pak pusťte adrenalin – je to tady! Z realtime pohybu se stává hardcore tahová strategie. Vaši vojáci mají určitý počet pohybových bodů, přičemž jakákoliv akce stojí určitý počet. Chůze je obvykle za dva body na políčko, běh za jeden, plížení za tři, výstřel třeba za deset i více, plížení zdvojnásobuje potřebný počet bodů na pohyb, změna postoje také něco stojí, nabíjení a tak dále. Samozřejmě že výstřel z lehu je ekonomičtější než z běhu. Prakticky každý prd něco stojí a je nutno s tím počítat a strategicky dopředu plánovat. Herní systém je ale velmi propracovaný. Zraněný voják má automaticky menší počet pohybových bodů, takže i ostrostřelec po dávce z kalašnikova nám nebude moc platný. Musíte se plížit, maskovat se, v noci používat noční vidění, využívat terénu (zde je nutno uznat, že level design obecně spíše nahrává nepřátelům), kombinovat zbraně, munici, granáty, mortary, LAWy (Light Antitank Weapon – bazuka prostě ;) a samotné postavy. Ostřelovač na střechu, specialista na nože čeká za rohem na svou příležitost, zbytek se kryje ležíce za křovím. Mezi nimi musí být přítomni medici, schopni během bitvy zastavit krvácení a sem tam poskytnout vojákům nějakou drogu, aby se jim lépe běhalo, střílelo nebo regenerovalo.

A nečekejte, že proti Vám budou stát nějací automatičtí umíráci. Vaši nepřátelé mají ty samé možnosti, co Vy a jejich umělá inteligence patří mezi ty věrohodnější. Čili občas se Vám podaří najít místo, kdy Vás nevidí a odkud je ustřílíte, ale jsou to výjimky, obvykle se snaží schovávat, zalehávají, hojně a dobře používají kouřové a plynové granáty a sami mají plynové masky. Výtečně se kryjí, jsou-li třeba v budovách a střídají se v nabíjení. Pochopitelně, že ze začátku, než Deidranna pozná, s kým má tu čest, se dostanete do křížku s nejslabšími vojáky ozbrojených tak nanejvýš pistolemi či HKMP5. Ke konci hry na Vás použijí nejšpinavější taktiky, včetně palby raketou do chumlu lidí, kde jsou i jejich (umírající) spojenci. Vrcholnou zbraní, kterou disponují, je Rocket Rifle a už od názvu lze odvodit, že dostat tímhle do kebule nemusíme jen tak rozchodit. K tomu přičtěte setkání s osobními poskoky Deidranny, jako je třeba ex-AIM žoldák Mike (s puškou G11, což není legrace), idiot Elliot – dvorní šašek Deidranny, který po každé (chytré i hloupé) hlášce schytá pár facek (na konci má hubu úplně rozbitou a běhá okolo i s prostřelenou hlavou, protože je to takový idiot, že neumí ani chcípnout) a samozřejmě Deidranna – vrchol hry. Disponuje AutoRocket Rifle a dostat ji v přímém souboji je docela námaha. Ovšem při správném načasování útoku je možné ji překvapit na toaletě, kam si tak velkou zbraň nebere…

Naštěstí máme mnoho možností, jak se vybavit. Počínaje nepřeberným zbraňovým arzenálem (všechny základní zbraně, na které si vzpomenete od Berrety, přes kalašnikovy, FN-FAL, Ruger Mini, až po Steyr Aug, HK41, CAWS brokovnice a i Rocket Rifle můžete vlastnit), který lze používat se třemi druhy munice a volně modifikovat (obvyklá sestava je optický a laserový zaměřovač, podnožka nebo závěsný granátomet, popřípadě pružinou modifikovat palebnou soustavu a pálit v dávce větší počet nábojů nebo trubkou u brokovnice usměrnit rozptyl, stejně tak máme k dispozici tlumiče, rychlonabíječe a tak dále) je vhodné se obléknout do několika druhů zbrojí (do kterých pochopitelně modifikací nacpete keramické plátky a pokapete to ztvrzující pryskyřicí, samozřejmě), nějaká ta helma a maskáče – což podtrhneme maskovacími emulzemi na kůži. Do batohu pár zásobníků munice, záložní zbraň, čutoru s vodou, plynovou masku, lékárničku první pomoci, drogy, brýle na noční vidění, brýle na denní vidění proti oslnění a můžeme do akce. Kde že se to vydáme?

Arulco je rozmanitá země. Vedle několika malých městeček, které Deidranna skřípla, je tady několik nezávislých vesnic a měst, bažiny, hory, doly, letiště, protiletecká obrana a pochopitelně Meduna – hlavní město s Deidrannou uvnitř. Potkáte desítky NPC, se kterými můžete trochu pokecat („trochu“ píšu proto, že dialogový systém není bohužel adventurní, či jako ve Falloutu, ale je omezen na několik druhů reakcí – od slušné a přátelské po nepřátelskou). Během adventure části hraní můžete navštívit nevěstinec, vydělávat si peníze převozem zboží či řešit místní potyčky. Budete usmiřovat lesbický pár, vyhánět zotročovatelku dětí, přesvědčovat doktory v nemocnici, aby pro Vás pracovali. O co jde ale hlavně jsou města ovládaná Deidrannou. Je nutné ze začátku osvobodit letiště, abychom mohli dostávat po internetu objednané zbraně a výbavu, dále zlatý důl, který po dohodě s předákem bude dávat peníze nám, než Deidrannu ulovíme.

Po sehnání vrtulníku a pilota musíme obsadit protiletecké základny, protože jinak si moc nezalétáme. Většina bitev tedy probíhá ve městech. Co je důležité, že ve většině měst máte určitou „důvěru“. Jakmile důvěra přesáhne 20%, máte nad městem kontrolu a můžete v něm budovat milice. To je velmi důležité, protože Deidranna může kdykoli poslat další vojáky, aby město dobyli zpět – což by bez milicí dokázali velmi brzy. Dobře vycvičená milice je tedy základ. Důvěra měst ve Vás je také ovlivněna subquesty. V blízkých horách sídlí velmi agresivní smečka tygrů, kteří sem tam uloví dítko na malinách. Splněním questu vyzabíjení všech tygrů Vám reputace poskočí okamžitě o mnoho procent. Ale samozřejmě pokud se budete týden zabývat vymetáváním bordelů a účastí v pěstních zápasech, bude Vám důvěra ve městech klesat, nemluvě o rozčilených emailech Enrica Chivaldori (který vše pozoruje z bezpečí Prahy ;).

Ale to není všechno. Máte-li chvíli času, můžete se zabývat Deidranninou tajnou zbraní – dálkově ovládaným bitevním robotem či najít uprchlíky. Můžete osvobodit vězně. Můžete se nechat najmout líným nájemným lovcem lidí a povraždit za tučnou odměnu pár zločinců. Také se časem obstaráte vozidlo, abyste jednu skupinu žoldáků vozili vrtulníkem a druhou Hummerem. Potkáte mnoho NPC s osobními problémy, kteří budou za odměnu bojovat po Vašem boku. A jde to dál. Vedle organizace AIM se časem na internetu objeví konkurenční firma MERC, kterou vede bývalý člen AIM. Ta nabízí žoldáky béčkové kvality, ale za nesrovnatelně nižší cenu. Pochopitelně, že vycvičit se dá nakonec každý (a stoupne tím i cena samozřejmě). Je krásné pozorovat, jak se z upocených nováčků stávají profesionálové. To vše je umocněno naprosto dokonalým dabingem. A v něm je také obrovský kus zábavnosti hry – vžití do Vašich postav je naprosto bezchybné.

Každá asi z šedesáti najmutelných postav má svou unikátní statistiku a psychologický profil chování. Je až neuvěřitelné, kam autoři zašli. Profíci po zásahu začnou krvácet, ale nijak se to na nich neprojeví co do nálady či výkonnosti. Psychotici naopak po zásahu mají lepší morálku, což se podepisuje náhodou střelbou kolem sebe, dost často na škodu, ale mnohdy potěší. Křehké duše odmítají střílet na živé bytosti. Lidé ve Vaší partě se milují, nenávidí nebo sebou pohrdají. A to nemluvím o možnosti si vytvořit postavičku vlastní tak, aby se Vám s ní co nejlépe hrálo. Pomocí obsáhlého (a notně vtipného) dotazníku se do hry dostává Vaše osobnost. Představte si takovou bandu mariňáků, když mezi ně spadne granát. Jedna vtipná hláška stíhá druhou. Dojdou náboje? Další hláška. Kritický zásah? Hláška. Ustřelená hlava? Hláška. Zásah do oka skrz bambusovou chýši? Hláška. Prostě Vaši hrdinové stále pronášejí různé hlášky, které Vás uzemní. Slovní výměna názorů mezi nimi je také dost vtipná. Osobnosti v této hře mají lépe prokreslené profily než většina RPG, co znám.

K tomu se váže jejich fyzická a psychická statistika. Krom osmi základních vlastností (Síla, obratnost, moudrost, trefování, léčitelství až po velení) tady máme specializace – noční bytost, ostřelovač, řezník, technik a tak dále. Vývoj probíhá nenásilně, po úspěšných zásazích se Vám zvyšuje trefování, při páčení zámků technická zručnost, ekvivalentně u léčení nebo trénování milicí. Často podceňovaná schopnost velení je ve skutečnosti k nezaplacení. Jednak rychleji trénujete milice (odborníci vycvičí milice za tři dny, což je proti obvyklým několika týdnům velká výhoda) a také s Vámi bude diskutovat více lidí. Vše samozřejmě pokrývá reálná zkušenost vyjádřená levelem postavy. Ve spojení s faktem, že je používání všech dovedností a specializací naprosto nutné k dohrání hry nutí i ty největší skeptiky ke smeknutí pomyslného klobouku. Vývoj postav je zkrátka naprosto přirozený a plynulý, takže bezchybný.

Navíc je možné najmuté lidi, specialisty, nechat učit ostatní nováčky v bandě. Většinou to funguje tak, že po bitce na taktické obrazovce rozdáte rozkazy – ty půjdeš na letiště vyzvednout balík se zásilkou zbraní, ty si lehneš a budeš odpočívat, ty budeš obvazovat zraněné, ty budeš vyučovat střelbu, ty se budeš od něj učit, ty opravíš poškozené zbraně (zmínil jsem se, že naprosto všechno podléhá opotřebení a má to rapidní vliv na funkčnost?) a vy dva se budete samoučit třeba velení. Pak kliknete na zrychlení času a jenom pozorujete, jak se všechno hezky odehrává.

Dobré také je, že hru lze dohrát klidně s jedinou postavou (na střední obtížnost je to na hranici hratelnosti, ale dá se), tak s armádou až třiceti šesti žoldáků (šest grup po šesti), kdy se jedná o neuvěřitelně dlouhé přestřelky vzdáleně připomínající bitvy z Battle Isle. S jednou postavou je to ale spíše hra na schovávanou, parta pěti žoldáků je ideální na celou hru (dva profíci, dva amatéři jako podpora a Vaše maličkost), ale je možné udělat několik grup a pak je to masakr, který ve strategickém herním světě nemá obdoby. Dokonce si troufnu říci, že situace, kdy musíte dobýt pozici obsazenou tanky a kdy máte proti desítce elitních nepřátel své čtyři svěřence, přesahuje strategické možnosti mnoha klasických tahový strategií. Avšak vše v balení elegantního ovládání a využitelných možností. Za celkovou vyváženost všech částí hry – ekonomické a válečné strategie s RPG (s opravdovým roleplayem!) a adventurou patří SirTechům obrovský dík a čest.

Co víc Vám mám k Jagged Alliance říct? Tato hra nabízí vyžití pro naprosto každou kategorii hráčů. Strategické bitvy nejsou tak překombinované, aby odradily jinak strategicky nepříliš schopné jedince (například já) a možnost vykašlání se na adventure část zase potěší zaryté stratégy. Do rukou se Vám dostává vyvážený produkt plný nápadů, který po dohrání okamžitě rozjedete znova a jinak. A pokud Vás hra nepřestává bavit, nezoufejte, přečtěte si odborné stránky o problematice Jagged Alliance a dozvíte se, kolik věcí jste ještě nevyzkoušeli. Nástražné miny, klaksony, dýmovnice, plamenomety, subquesty… a pak legrácky, jako možnost poslat Deidranně květiny se smutečním oznámením nebo možnost obléknout si tričko „Ať žije Deidranna“ a nechat se třeba zatknout do vězení (vzrušující útěk included).

To vše budiž podtrhnuto faktem, že Raptor nám udělal velice kvalitní češtinu a že hru uveřejnila redakce Score na svém cover CD, aby každý mohl okoštit této lahůdky. Takže na nic nečekejte, Jagged Alliance si sežeňte a hrajte do zemdlení. Jagged Alliance je živoucí, tepající svět s perfektní atmosférou a smyslem pro detail neuvěřitelné hranice. Jagged Alliance je modla pro všechny RPG a strategic pozitivní hráče. Bylo by chybou jej srovnávat třeba s Falloutem, JA2 je jiná hra. Ale zaslouží si opravdu to z nejvyšších hodnocení vůbec. A to bez ohledu na datadisky a modifikace. Sláva SirTechu!

P.S.: Při psaní tak obsáhlé recenze na kolos, jako je JA2 se stane, že unikne pár věcí. Tak za prvé - hru lze hrát v tzv. SciFi módu, který do hry přidává vetřelecké brouky v dolech. Jednou je to zábava, ale obecně hru spíše brzdí a narušuje to realistickou atmosféru. Takže ten nedoporučuji. A také možnost "tuny zbraní", které repertoár značně rozšíří. A až si vzpomenu na další kravinky, tak je sem dopíšu ;).

Dodatek: Po mnoha letech čekání jsme se nikdy nedočkali plnohodnotného pokračování Jagged Alliance série a to z mnoha důvodů. Tahanice o práva na značku vyústila v neskutečný bordel, který jsem se snažil chvílemi sledovat. Někdy kolem roku 2005 došlo k oznámení titulu "Jagged Alliance 3D", což měla být realtime strategie s pauzováním. Ta nakonec vyšla po dalších neshodách v roce 2007 pod názvem Hired Guns: The Jagged Edge. Hra byla od začátku plánována spíše jako spinoff, mající nalákat nové hráče. Rovněž v roce 2005 došlo i k oznámení oficiálního pokračování "Jagged Alliance 3", na kterém pracovalo ruské studio Akella (autoři podle mne nedoceněných her Hard to be God a Metalheart: Replicants Rampage). Hru vyvíjela sekce F3 Games a poslední ukázka pochází z roku 2008 - a vypadalo to dost strašně. Další zmínku jsem našel na Gamespotu z roku 2010 a již tehdy se hra posunula pod hlavičku německého Bitcomposeru, z čehož se vyklubal nedávno vyjitý remake Jagged Alliance 2 s názvem Back in Action. Nejsem si jistý, jestli existuje vztah mezi původním JA3 a JABIA, ale vypadá to docela pravděpodobně. Tak jako tak - od JABIA jsem hrál nedávno demoverzi a byl jsem tak příšerně zklamaný, že jsem o tom ani neměl sílu napsat.


Copak je složité udělat pokračování této klasiky? Hra, ve které jsou zábavné dialogy, humor, vtipné zápletky, najímání vojáků, propracovaný RPG systém, vymazlený soubojový systém, slušná AI - a nad rámec původní hry - ovladatelná vozidla, masivnější armády, možnost hrát za více stran... Evidentně to těžké je. Všechny hry, které následovaly úspěch Jagged Alliance, se tu více a tu méně soustředily na soubojovou mechaniku (Silent Storm, Hammer Sickle, Nightwatch) a zcela ignorovaly ostatní veledůležité prvky hry, což mělo fatální následky, když si přičtete těžkopádnou a málo atraktivní kameru, placatý design světa a nulovou interaktivitu nad rámec bitev. Převelká škoda, nosím v hlavě sen o plnotučném pokračování už roky. A ne, Shadow Company to nezvrátí.


No, do té doby, než se někdo zamyslí, zabruste sem a hrajte do zemdlení!