14. 3. 2011

Legend of Zelda - Link's Awakening


Při nedávném vzpomínání na jednu z nejkrásnějších herních sérií v historii počítačové zábavy jsem se zmínil, že Link's Awakening byla moje první Zelda vůbec a že ji lze úspěšně pasovat do škatulky "klasická". Vhodná pro nově příchozí hráče. A jak jsem si takhle mudroval, hodil jsem si hru do emulátoru na Nintendu DS a začal jsem si "osvěžovat paměť". Hru jsem v životě dohrál asi třikrát, z toho dvakrát na GameBoyi a jednou na emulátoru na PC. Předpokládal jsem, že těch osm dungeonů sfouknu za tři večery. Jenže ouha - omyl! Zatímco první třetinu hry jsem skutečně projel, jako horký nůž máslem popaměti, při dungeonu číslo čtyři jsem bezradně vytuhl. A co teď? Inu, začít hrát.

Je to fantastický pocit, když objevuji hru. I když jsem si pamatoval klíčová místa, většina detailů se mi nenávratně vykouřila z paměti a opět jsem prožival onu fascinaci nápady, která mi za ty roky vyprchala. Fascinace, jak maličká obrazovka čtyřbarevného GameBoye dokáže vyčarovat neuvěřitelně atmosférické okamžiky. Kupříkladu - když jsem (náhodou) objevil rybáře pod mostem, srdce mi poskočilo, jakobych přišel o panictví. Když jsem objevil podvodní tunel do dungeonu číslo 5 - ani jsem nedutal a potil jsem se. Všeobecně kombinování pohledů z ptačí perspektivy a z boku vytváří unikátní pocit výjimečnosti našeho počínání.


Seznam věcí, na které jsem po těch letech zapoměl, by byl dlouhý. Nechápu, jak se mi ale mohly vykouřit z hlavy tak důležité věci, jako je například Ocarina. Neměla být náhodou až na Nintendu 64? Našel jsem Ocarinu v minulých hrách - je vůbec potřeba ke hraní? Samozřejmě - dvě ze tří písniček na Ocarinu jsou esenciální k dohrání hry, jenom jsem to prostě zapoměl. Stejně tak mi uniklo, že Link získá po omezenou dobu schopnost létat. Nebo že hra obsahuje veleužitečný artefakt zvaný hookshot (jedna z nejpopulárnějších výbav Linka napříč Zeldami) - no vážně jsem to vypustil z hlavy! Akorát bumerang se mi nepodařilo najít...

Našel jsem meč! Hra začíná!

Právě tato atmosféra znovuobjevování mne donutila se do hry naprosto ponořit a prožívat ji naplno. Díky tomu, že jsem například zapoměl na onen hookshot, tak jsem se celkem bezmyšlenkovitě pustil do levelu 6, místo do 5 (kde lze hookshot získat). Celý level 6 jsem prošel až do konce, kde ovšem bylo jediné místečko, které bez hookshotu nejde překonat. Jenže to mi nedocházelo a tak jsem několik hodin probíhal level dokola. Teprve pak jsem si všiml, že jsem minul level 5, takže jsem ho našel, splnil, získal hookshot a tradá - šestku jsem pak dodělal za minutu. Teprve pak mi došlo, že bez hookshotu se do šestky nedá "normálně" ani dostat, já jsem "nepřekonatelné" díry přeskákal pomocí triku Pegasos Boots + pírko. Krása!

Tím ale drama nekončilo. V samotném závěru hry - tedy osmý dungeon - jsem už pěnil až na půdu. Nechutný zákys spočívající v bombardování všech stěn a zoufalých pokusech útoků na zdi. Zatímco do tohoto bodu jsem měl zákysy spíše v exteriérech (hledání cesty), komplet osmička je nechutný labyrint, který prověří i zkušené Zeldology. S trochou štěstí ale lze cestu najít a pak je to už jen hurá na finálního bosse v předchůdci Lost Wood labyrintu. Tou dobou už ale člověk disponuje lupou a tak je řešení velice snadné. Vůbec bych se pochválil, že jsem našel většinu nepovinných, či spíše tajných věcí. Větší toulec na šípy, batoh na bomby i na magický prášek. Nenašel jsem ale čtyři mušle a bumerang - to mne docela mrzí. Naštěstí mám hru uloženou před koncem, takže se ještě na ostrov vrátím.

Osm hudebních nástrojů plus Ocarina. V této Zeldě je vazba na hudbu poprvé, zůstala s námi dodnes.

Celková skladba hry je jednoduchá, až je geniální. Osm dungeonů je jedna věc, ale před každým dungeonem musíme splnit jeden vedlejší úkol (které jsou rozmanité - od minidungoenu přes pohřbívání ducha po doprovod zpěvačky přes půlku mapy) a nezávisle na tom všem musíme plnit takzvanou obchodní sekvenci. Ta spočívá ve vyměňování předmětů mezi mnoha NPC. Tomu se dá klacek a dostanu za to med; tomu dám med a dostanu za to ananas; tomu dám ananas a dostanu za to něco úplně jiného. No a na konci - tomu dám rybářský háček, za který dostanu náhrdelník; té dám náhrdelník a dostanu šupinu; tady dám šupinu a dostanu lupu. Přestože předměty v rámci obchodní sekvence nemůžeme používat, je bezvýhradně nutné sekvenci zpracovat. Takže to prosím máme tři zdánlivě nesouvisející linie, které v obřím světě vytvářejí nelineární nádech hratelnosti. A to je super.

Možná si při čtení říkáte, že dát dohromady vedlejší úkoly nebo obchodní sekvenci musí být nemožné. Není tomu tak - máme tady přítele na telefonu, starého Ulriru, který nám vždy poradí (někdy více, někdy méně krypticky). A dobře poradí - prakticky tak nelze ztratit ve hře nit, pokud posloucháme moudré rady starého Ulriry. Zbývá tady tak poslední výzva - samotný level design. Koholint Island se sestává ze čtyř stovek unikátních obrazovek a panuje mezi nimi velice přísná spojitost a logika postupu v objevování. K této obří mapě pak přidejte stovky menších obrazovek, tedy různé minidungeony propojující kusy map, interiéry domů a hradů. I zde existuje možnost, jak se vyznat - v knihovně máme k dispozici kompletní mapu ostrova, takže si můžeme prohlédnout i místa, kde jsme nebyli. Ale JAK se tam dostat - toť otázka. Exploring a zvládnutí prostoru popaměti tak vytváří další úroveň hratelnosti.

Prolínání dvou úhlů kamer hře přidává na atmosféře. Goomba z Maria naopak ubírá ;).


Je ale pěkné, že i po těch letech mám zapamatované ty samé problémy a prvky hry, které nesmazatelně do hry patří. Například luk. Mezi námi - jde skoro o nepovinný artefakt (vybavuji si jen jediné místo, kde nutné ho použít a nejde ani o bosse) a půlku hry ani nemáte tušení o jeho existenci v obchodě. Když ho ale koupíte - sakryš - stojí prosím pěkně 980 peněz (a peněženka unese maximálně 999 peněz). Jistě, touto dobou už máte peněz opravdu hodně, takže to není problém. V tom výsledku odcházím, jako spokojený zákazník se zbylými devatenácti penízky v kapse. Pokračuji ve hře a ouha - potřebuji nutně 300 peněz na naučení se jedné písniočky na Ocarinu, kterou nutně potřebuji. Normálním grindem se dají vydělat tak 3 penízky za minutu chození. Naštěstí nám autoři hry připravili zkratku - grindovací políčko. Tam lze ony tři stovky vydělat asi za 15 minut usilovného běhání, pokud víte jak. Jako za starých časů!

Nezávisle na svém snažení jsem se v závěru hry koukl na FAQ, abych si ověřil, zda jsou mnou objevené triky (záměna levelu 5 a 6 a několik menších, nepodstatných drobností) nějakou novinkou. K mému překvapení jsem zjistil, že ve hře je několik prvků, o kterých jsem neměl tušení nikdy. Například - věděli jste, že v obchodě lze krást? Nebo že během nakupování lze zmáčknout A+B+START+SELECT a následným uložením hry ušetřit HODNĚ peněz? Anebo že lze kombinovat luk, přesněji řečeno šípy, s bombami? Když pominu zjevné bugy (které se mi naštěstí nikdy nestaly, naštěstí), jsou tohle ty krásné drobnosti, které dělají z objevování hry tu správnou zábavu. Ještě si osvěžím paměť, kde najdu ten bumerang - i když ho moc nepotřebuji, spíš pro kompletnost. A ty zbývající mušle, ty se hodí na lepší meč. Jo a taky jsem zjistil, že k levelu 8 lze dojít i před splněním levelu 7. Ono je tam taková oheň plivající socha, která bere tři srdíčka na zásah. Je nutné tam použít zrcadlový štít (na ten jsem taky zapoměl mimochodem). Jenže - kombinace magického nápoje od Šílené Tracy a létajícího kohouta udělá taky své...

Jeden z prvních bossů. Ve skutečnosti stačí stát uprostřed a rychle mačkat A.

Link's Awakening je bez diskuze nejlepší hra na GameBoy, patří mezi nejklasičtější Zeldy (byť bez Zeldy) a všeobecně by si tuto hru měli užít všichni, co mají rádi dobré hry. Retrohodnocení se tentokrát vystřeluje nad devítku. Od dokonalosti je to jenom krůček - udělat tužší souboje s bossy a přidat více na příběhu. Teda - ono samotná balada o větrné rybě je v pořádku, ale ta Zelda tomu prostě chybí. No ale jinak? Nic neřešte a pustťe se do té pařby. Mně to trvalo cca 12 hodin, na první hraní tomu dejte alespoň 20 a uvidíte! Je to krásná pohádka, kupodivu ne moc naivní, ale prostě nádherná!

10 komentářů:

  1. Pekny, asi oprasim gameboye a zaparim si to, diky

    OdpovědětVymazat
  2. P.S. je to i na GBC?

    OdpovědětVymazat
  3. Anonym :Všetko čo ide na GB ide aj pod GBC . (Naopak nie)

    Btw. Skúšals Dave aj Deluxe verziu?

    OdpovědětVymazat
  4. 2Anonym: Ano, jako všechny GB hry, jede to i na GBC. Možná si ale rovnou sežeň verzi DX, což je lehce vylepšený Link's Awakening pouze pro GBC.

    2simon: Ano, ale jen v emulátoru.

    OdpovědětVymazat
  5. Na http://www.hofyland.cz/?club&klub=35032 jsem shrnul své názory na "Majora's Mask" (a čas předtím na "OoT"), tak jestli chceš, koukni na to... Třeba tě to přesvědčí dát MM ještě šanci...:)

    Marcusss

    OdpovědětVymazat
  6. 2Marcusss: Ale jo, až seženu originál pro N64, tak se do toho pustím!

    OdpovědětVymazat
  7. dik, myslel jsem prave, jestli existuje barevna verze vyladena pro GBC... jdu si sehnat to DX

    OdpovědětVymazat
  8. Super pocteni...hned jsem to musel rozehrat pod emulatorem na DS. Hraje se to paradne, ale hned ze startu mam prvni zasek :-( no uvidime

    OdpovědětVymazat
  9. Ale jinak nejlepsi hra pro gameboy vsech dob je Super Mario Land II: Six Golden Coins. To je podle me asi vubec nejlepsi pocitacova na svete... genialita

    OdpovědětVymazat
  10. Kdo by si chtěl zahrát hry na gameboy. Tak třeba tady: http://www.gameboyonline.com/

    OdpovědětVymazat