Hyboria

V roce 1991 se na pultech knihkupectví objevila Velká Kniha Deskových Her od Miloše Zapletala. Jde o úžasného průvodce mnoha typy deskových her. I když se může zdát, že zdaleka nejvíce prostoru je věnováno variantám šachu, pozičních her typu Go nebo Mlýnek, po pečlivém prostudování všech pravidel dojdete k tomu, že skoro každá varianta obsahuje nějakou unikátní myšlenku designéra hry, pro kterou stojí za to se o hře dozvědět. Nezávisle na tom ale kniha obsahuje i řadu zmínek a odkazů na méně klasické deskové hry, okrajově jsou zmíněné dokonce i tituly spadající do kategorie stolních RPG. Jak je asi jasné - knihu naprosto zbožňuji, jelikož se mi stala cenný průvodcem i ve světě počítačových her, respektive v jejich chápání. V samotném závěru knihy pak Miloš Zapletal vyjmenoval několik perliček, jakési "NEJ" ze světa deskových her. A tam jsem narazil na "Nejdelší herní seanci v dějinách deskových her". Jde o hru Hyboria, kterou vymyslel Tony Barth. Celá herní seance trvala roky a dokonce vycházel časopis pro hráče, aby je informoval o aktuálním vývoji. Po hře jsem začal pátrat.

Bohužel to nebylo tak snadné. Internety tehdy nebyly a když pak o několik let později byly, neuměl jsem s nimi zacházet. Vždy se mi jednou za čas - tak jednou za rok - stalo, že jsem vzplanul touhou si o této hře něco zjistit. A pokaždé jsem selhal. Avšak - samotná existence tohoto článku napovídá, že jsem ve svém pátrání uspěl. Ano, našel jsem něco málo informací o tomto kolosu. Důvod, proč mi trvalo tak dlouho shromáždit tak málo informací je prostý. Miloš Zapletal ve své knize totiž udělal překlep - autorem Hyborie není Tony Barth, alébrž Tony Bath. Tím pádem dostalo Googlení nový rozměr.

Myslím, že tato fotografie vypovídá o tom, jak moc byl Tony Bath "magor" v tom nejlepším smyslu slova.

Bohužel, dostupných informací je velice málo, vlastně jsem narazil jenom na jediné stránky (pochází z nich i obrázky v tomto článku) a dle designu usuzuji, že jsou jen o málo mladší, než internet sám. Samozřejmě, že intenzivním hledáním jsem našel další zmínky o hře, ale jen velice málo detailů. Pokusil jsem se shrnout podstatné statě.

Tony Bath se narodil v roce 1926 v Anglii a opustil nás v roce 2000. Po druhé světové válce, ve které odehrál svou roli, se začal zabývat sbíráním modelů vojenských jednotek. V roce 1955 se stal členem Britské Modelářské Asociace. Přibližně v této době mu byly představeny první válečné deskové hry, které jsou úzce spjaty s figurkami armád a bojové techniky. V šedesátých letech se Bath začal zabývat historickými bitvami z dob středověku, byl však nedostatek adekvátních cínových vojáčků, jelikož většina byla odlévána do ploché formy (výsledkem jsou tedy spíše cínové reliéfy než klasické figurky, jak známe z pozdější doby) převážně s tématikou druhé světové války. To ho jako modeláře motivovalo k výrobě vlastních šablon a zdokonalení technologie. (Poznámka redakce: cínové odlitky se vyráběly v Německu, které odmítalo vyvážet je do zahraničí, zřejmě že to bylo moc práce. Tony Bath ukořistil nějaké vzorky figurek a pomocí plastelíny a pálené sádry je "upirátil" a začal vyrábět vlastní postavičky doma v troubě. I díky tomu se Británie brzy stala figurkovou velmocí a vyvážela do celého světa).

V roce 1965 založil, společně s dvacítkou dalších fanoušků, společnost zabývající se hrami z historického období od 3000 let před Kristem až po 1500 let po Kristu. Society of the Ancient funguje do dneška a pravidelně vydává magazín Slingshot každé dva měsíce.

Co je tedy Hyboria? Stručně řečeno jde o první válečnou hru, která není založená na historických událostech. Obecně se hovoří o první fantasy hře tohoto druhu, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj nejen tohoto žánru, ale také později nastartovala vznik prvních stolních RPG, s Dungeons & Dragons v čele (však také Gary Gygax začínal na těchto hrách s miniaturami). Hyboria byla notně inspirována romány Roberta E. Howarda s populárním hrdinou Conanem. Ve hře se ale neobjevovala magie a ani nadpřirozené bytosti, čili dneska bychom zřejmě nereferovali ke klasické fantasy hře, avšak samotná fiktivnost konfliktů otevřela brány fantazii hráčů.

Tony Bath zřejmě jako první v historii přišel s konceptem kampaně. Strategická hra nyní neměla jasného vítěze po odehrané bitvě. Vše se pečlivě zaznamenalo a Tony vyhodnotil následky bitvy na globální svět Hyborie. Jeho magazín "The Shadizar Herald" vždy s nevšední detailností popisoval, co se v Hyborii děje z hlediska politiky, ekonomiky, kriminality, zvěstí, dokonce i přidával vlastní stylizovanou poezii. Hráčům se tak otevřela nová úroveň strategie, kdy jejich útoky měly globální dopad. Ve hře se pak objevují principy staré známé Diplomacie, kdy nejde o to jenom v bitvě zvítězit, ale také maximalizovat svůj zisk z dobytého území.

Bohužel se mi nepodařilo zjistit, jak přesně herní seance vypadaly. Domnivám se, že se jednou za čas, zhruba tak jednou až dvakrát měsíčně, sešli všichni hráči a dohodli se na vzájemných útocích. Následně se odehrála bitva (či série bitev různých hráčů), u které Tony Bath zaznamenal průběh, spočítal ztráty na obou stranách a pak výsledky přeformuloval do příběhu, který komunikoval skrz svůj magazín. Díky tomu, že hráči používali tu samou armádu vícekrát, začal vznikat osobní vztah, ne nepodobně, jako u stolních RPG. Právě díky komplexnosti světa, zásadnímu vlivu na globální situaci a inovaci ve formě kampaně, se Hyboria mohla chlubit zdaleka nejpůsobivější a nejvíce pohlcující atmosférou, pročež se zapsala do historie zlatým písmem. Celá kampaň navíc trvala neuvěřitelných 10 let!

Pro další zkoumání se budu muset zahloubat do knihy Tony Bath's Ancient Wargaming z roku 2009. Ultimátním vítězem kampaně se stal Phil Barker, další z veledůležitých jmen v oboru her s miniaturami (který je pro mne jinak španělskou vesnicí).

Originální mapa Tony Batha.

Hyboria skutečně vznikla na motivy románů s barbarem Conanem, avšak nešlo o nějakou přesnou interpretaci, rozhodně nelze hovořit o využití licence. Mapa území sice obsahuje podobné hranice a rozdělení států, ale během hry se podle výsledků bitev hranice posouvaly, státy zanikaly a zase vznikaly. Pohled na mapu rychle odhalí, že se nejedná o ten samý svět. Ještě důležitější jsou národy v tomto světě. I když jejich jména působí fantaskně, inspirací byly keltové, římani, indové a dokonce i aztékové. I to potvrzuje, že Hyboria není v pravém smyslu slova "fantasy" hra.

Pro srovnání "oficiální" mapa Hyborie, dle licence.

Hlavní říše pak jsou:
Aquilonian Federation - tvořená spojenými královstvími Aquilonia, Argos, Zingara, Ophir, Nemedia, Corinthia, Brythunia, Khauran a Turan.
Již rozštěpená Cimmerian Empire, nyní součástí konfederace Varnar.
Hyrkanian Caliphate původní spojenectví království Satrapies of Hyrkania a Turan, po převratu se Turan stal součástí Aquilonian Federation, zbytek říše nyní hledá sjednotitele.
Shemite Empire tvořená zeměmi Stygia, Kush, Darfar a Keshan, momentálně zde vládne rod Shem.
Varnar Confederation - zbytky Cimmerian Empire ve sloučení se zbytky království Hyperborea.
Vendhyan Empire - spojenectví zemí Vendhya, Lodidhapura, Zem, Pnom Dhek a Khitai - zároveň si tvoří nárok na část území Shemite Empire.

Tony Bath využil svých znalostí reálné historie a vybudoval svět, který vybízel jak ke konfliktům, tak k diplomacii. Prakticky jakékoliv rozhodnutí hráčů a prakticky jakýkoliv výsledek bitvy se dal interpretovat dle vzoru, který Tony Bath nacházel v učebnicích dějepisu a knihách zabývajících se historií. Zde tedy tkví genialita Hyborie. Veškeré poznámky si Tony Bath zapsal do téměř padesátistránkového dokumentu "Wargamer's Guide to Hyboria", který sice pořád existuje, ale není naskenovaný. Přepsané jsou jen útržky, ze kterých čerpám.

Nezávisle na vydávaném magazínu, Tony Bath sepsal kompletní dějiny Hyborie tak, jak je vytvořili hráči. Dvoudílný svazek "A History of Hyboria" je rovněž zachovaný, ale nepodařilo se mi najít jeho přepis, pokud byl vůbec obsah zveřejněn.

Nebyl to ale zdaleka jenom svět, který Hyborii proslavil. Tony Bath totiž vymyslel unikátní pravidla, která se oproti tradičním hrám s miniaturami vyznačovaly jednoduchostí, rychlostí a přístupností. Dočetl jsem se, že tato pravidla se stala vzorem pro většinu moderních válečných her a to až do doby, než se standardem staly "plně trojrozměrné figurky". Bohužel, nedokážu si moc představit, jakou roli hrál tvar miniatur při vymýšlení pravidel, ale nějaký důvod k tomu zřejmě byl.

Jednu z věcí, kterou jsem zatím rovněž nezjistil, byla podoba samotné herní plochy, kde se hýbalo s figurkami. Tony Bath byl zručný modelář a jeho mapy byly plné detailů - domy, stromy, potoky, kachny, prostě všechno bylo vytvořené s nebývalou mírou pečlivosti. Herní mapa mohla mít klidně několik metrů na délku, jenže - používala se při bitvách jenom jedna mapa? Prostředí by se mělo vždy lišit podle toho, kdo na koho útočil - pochybuji, že by tento aspekt realismu hry podcenil.

Pánové, navléci sako, jde se hrát! (Tony Bath je úplně vpravo)

Jelikož jsem si již knížku Tony Bath's Ancient Wargaming objednal, zbývá doufat, že obsahuje odpovědi na všechny mé otázky. Třináct kapitol obsahuje:
- The Peltast and Pila Ancient Wargaming Rules - což tedy chápu tak, že půjde o kompletní pravidla pro hraní, jak je vymyslel Tony Bath
- kompletní knihu Tony Batha "Setting up a Wargames Campaign" (se všemi detaily)
- The Legend of Hyboria (včetně kompletních poznámek k průběhu celé kampaně, snad i s výchozím popisem světa, případně s obsahem knih A History of Hyboria)

Pokud se nepletu, tak právě tato kniha o 220 stranách, bude obsahovat i přepisy poznámek Tony Batha, včetně popisů říší, měst, obyvatel a tak dále. Usuzuji, že pokud původní poznámky měly padesát stran, tak se na ně místo najde. Jakmile knihu prostuduji, napíšu doplňující článek.

Tony Bath a jeho odkaz je nezměrný. Díky Hyborii jsme se dostali ke stolním RPG hrám a posléze i k počítačovým variantám. Bude velice zajímavé prostudovat pravidla hry a poučit se, případně posoudit jejich historický dopad. Rád bych touto cestou poděkoval i Miloši Zapletalovi za jeho úžasnou knihu a také za zmínku o Hyborii, která mne dovedla až sem. Díky.