Carrier Command: Gaea Mission - demo

Určitě jste viděli hromadu herních videí, které zachycují komický okamžik, při kterém se například hráčova postavička nebo nepřítel zasekne o roh objektu a začne absurdně tancovat. Většinou jsou tytou bugy k zasmání, jindy poukazují na nedostatek péče autorů odladit kód hry v rámci běžných situací, ondyno ale jde téměř o pohrdání betatestem. Her, které byly zabugované daleko nad přijatelnou mez, je velké množství a některé z nich se staly i slavné. Například celá série Elder Scrolls, s Daggerfallem v čele. Jenže v případě Elder Scrolls jde o výjimečné a zábavné hry, které se nakonec přes své objektivní programátorské chyby a nedostatky prosadily. Carrier Command: Gaea Mission, poslední titul od Bohemia Interactive, má před sebou podobnou, ale méně růžovou vyhlídku.



Carrier Command je původně hra z roku 1988, které sklidila pochvalu jak na osmibitových, tak zejména na progresivních šestnáctibitových strojích typu Amiga a Atari ST. Jde o 3D realtime strategii s jednou zvláštností - hráč mohl v kterýkoliv okamžik vstoupit do libovolného vozidla a účastnit se akce osobně. Hra se točila okolo futuristické mobilní armády soustředěné ve válečné lodi, převážející jednotky od ostrova k ostrovu, které jsme museli dobývat. Při dobrém rozdávání příkazů a správné asistenci umělé inteligenci jsme se brzy stali vítězi. Snadná hra to ale nebyla.

Nebál bych se přirovnání k Nether Earth o pár let dříve. Carrier Command se ale zásadně lišil technologickým zpracováním. Plně trojrozměrná vektorová grafika a opravdu velká herní plocha byla na svou dobu nevídaná. Krom toho jsme měli na starosti i opravování jednotek, doplňování paliva, skladbu zbraní, vývoj nových technologií a podobně. Na to, že se hra vešla na jednu DD disketu, respektive do 48 kB paměti ZX Spectra, šlo o revoluční kousek. Moc dobře si pamatuji, když o deset let později kdosi ve Score vyzdvihoval jakousi moderní realtime strategii, když tam šlo kdykoliv vskočit do kokpitu. Pozdě, holenku, pozdě!

Carrier Command: Gaea Mission, je vlastně remakem původní hry. Obsahuje všechny klíčové prvky originálu, ale představuje je v novém kabátku. To není úplně špatná myšlenka. Hra se tak dá rozdělit na dvě klíčové části, jako originál. Akční sekvence a strategické rozdávání úkolů. (To vše je pak v plné verzi hry propojené kampaní s příběhem, ale v demoverzi je jenom ukázka dobytí pár ostrovů).

Na rovinu ale musím říct, že ani jedna část hry není obecně zrovna dotažená.

Při přímé účasti v boji se hra dobře ovládá - pozemní stroje poslouchají tak, jak byste čekali, letouny jsou patřičně komplikované a citlivé - nečekejte jednoduchost ovládání ála Halo. Nejde o žádnou simulaci, ale funguje to dobře. Každá jednotka má omezené palivo i střelivo a samozřejmě zdravíčko. Grafická kulisa je celkem zvládnutá, i když nechápu, proč má hra tak ostře omezený dohled i při maximální možném nastavení detailů (mimochodem - jede mi i na starém stroji, jako blesk). Možná jsem něco přehlédl v nastavení?

Problém je, že hra neklade moc velký odpor, takže i malou přesilu jsem schopen celkem snadno vykydlit. Munice i paliva je téměř nadbytek, nemluvě o tom, že v každé větší základně se dají tyto elementy doplňovat. V plné verzi hry si ale umím představit, že bude nutné vést frontu z více stran a tím pádem budu se slabší jednotkou krýt pozice svým ostrostřeleckým okem, zatímco automaticky ovládání souputníci budou řezat nepřítele zezadu. Nic překvapivého pro akční pasáž, je to zkrátka osekaná střílečka, která více méně funguje. Co ale ta strategická?

Ta vychází ze zjednodušeného konceptu tradičních realtime strategií, čili máme k dispozici hrst jednotek a rozdáváme jednoduché příkazy. Jednotky se pak vydají na cestu splnit misi. A tady je kámen úrazu. Rozdávání příkazů totiž nefunguje tak, jak byste čekali. Přesněji řečeno nefunguje vůbec. Bez nadsázky - vůbec.

Naši svěřenci se velice často a rádi zasekávají o každý strom, kámen nebo jinou překážku. Vjet do hlavní brány základny je pro ně oříšek - obvykle se zaseknou o bránu samotnou a tam zůstanou. Velice obětavě si vjíždí do úzké cesty. Jejich systém path findingu je ubožejší, než moje schopnost návratu domů po lahvi metanolu. Nether Earth, ale i původní Carrier Command nebo i Dune 2 mají stonásobně lepší zpracování tohoto klíčového elementu. A to hovoříme o pouhém hledání cesty na mapě, tedy algoritmu starém desítky let!

Nepomáhá ani rozdávání příkazů po metrech. Ve strategickém pohledu na věc totiž vidíme naznačenou cestu, kudy se námi ovládaný svěřenec vydá. Tato šipka nejenže podezřele často mění tvar, ale také přeskakuje mnohdy z jednoho směru na druhý (například dlouho trvá, než se rozhodne, z které strany objet jezero) a i když nakonec nabere správný směr, je patrné, jak se na každé zatáčce vůz nachvilku zastaví, aby přepočítal trasu. A jak jsem napsal - i když jakž takž urazí nějakou vzdálenost, zasekne se na nějaké obyčejné překážce. Jendou se mi dokonce stalo, že tank při své jízde vybuchl, neboť několikrát po sobě vrážel  do vraku protivníka. Tomu říkám msta ze záhrobí!

Faktická nefunkčnost, kterou bych od hry z roku 2012, soustředěnou na realtime strategii, nečekal, se tak stává verdiktem hry: nehratelná. Což je velká škoda!

Jinak hra jako celek vyjma naprosto zmršené inteligence při hledání trasy funguje. Sice dost často zaseknete svůj vlastní tank mezi skály nebo zůstanete kolama ve vzduchu na převisu - ale atmosféra soubojů je dobrá. Totiž naši spolubojovníci když už se dostanou ke střelbě, odvádějí dobrou práci. Můžeme se do nich vtělit jenom jako divák a pozorovat, jak po kopcích honí letouny znepřátelené strany.

Zároveň jsem ale nenašel nic, čím by mne hra překvapila, potěšila. Její popis je prostý jak facka a i když teoreticky všechno funguje, není to nic, z čeho bych si měl sednout na zadek. To, že v praxi věc nefunguje, je sice na facku hlavnímu QA a betatesterům, ale to se dá opravit patchem. Jádro náplně hry neprošlo zásadní evolucí. Vlastně bych řekl, že zábavnost hry se od Carrier Command příliš neliší. To se dá vnímat kladně i záporně. Jelikož ale hra momentálně nefunguje, je to vlastně zbytečná úvaha. Koupí hry v tomto stavu jednoznačně prohloupíte. Vyjde to nastejno, jako když DVD se hrou poškrábete, aby hra nešla nainstalovat.

S tím jsem si ovšem vzpomněl na další hru, která po designerské stránce patří do stejného pytle. Battalino Wars (Game Cube, druhý díl na Wii). Ten kombinuje strategickou a akční část sice trochu jinak, ale ovládání vozítek byla dobře ujetá arkádová zábava, střelba byla zábavně přehnaná, mise slušně navržené a naši spolupracovníci opravdu spolupracovali. Když už bych opravdu chtěl hrát Carrier Command a přežiju stylizovanou grafiku, je sedm let starý Battalion Wars (i když bych rovnou doporučil dvojku z roku 2007) jednoznačně volbou tohoto století.

Chci hru schválně sledovat, jestli vyjde patch.

P.S.: A ještě jedna celkem zbytečná a hloupá chyba. Při putování mezi ostrovy proběhne automaticky zrychlení času. Krom toho, že cestování i tak probíhá v řádech minut "nicnedělání", což je prostě nuda - tak ani tato nutná prodleva není využita k loadingu dalšího ostrova. Jelikož je ostrovů mnoho, tohle může docela zamrzet.