Destiny BETA

Líbí se mi to. Vážně. Tato hra podle mého názoru konečně prolomí ledy mezi střílečkami a MMO v tom nejlepším smyslu slova. Zkušenosti, které Bungie nabralo se sérií Halo, plus zkušenosti, které Activision-Blizzard nasbírali skrz Diablo 3 či World of Warcraft, se spojily a jsme tak svědky snad zatím největšího herního spektáklu v dějinách. Tohle bude prda, kterou herní průmysl ještě neviděl. Důvody jsou přitom jasné a čitelné - tohle je prostě koncentrovaná kvalita.



Nemluvím nyní ani tak moc o jaderných herních mechanismech. Z hlediska čiré hratelnosti se Destiny vlastně jen pramálo liší od Halo - ale to je celkem pochopitelné, protože tohle je hratelnost, po které běžný hráč touží, která prostě funguje a na které toho není moc co vylepšit. Upřímně - samotné střílení mne nijak neohromilo, hrál jsem stovky jiných FPS, abych mohl zhodnotit, že tohle je už ohraná písnička, která se sice dá poslouchat, ale kvůli refrénu si ji fakt pouštět nebudu. Tohoto si ale Bungie byli vědomi, že umí udělat poctivou, byť neoriginální střílečku. Běháte, skákáte, zaměřujete a zběsile mačkáte jedno z několika akčních tlačítek. Na tom toho není vskutku moc co vylepšit a tak se Bungie soustředili na něco jiného. Svět, atmosféru, dávkování hratelnosti, budování motivace.

Beta verze, kterou jsem hrál, ukázala pochopitelně jen zlomeček toho, co lze očekávat od plné verze. Ale i to málo mne přesvědčilo, že přišla (konečně!) nová generace her.

Nejlepší na hře je, že mne nenapadá JEDINÁ věc, kterou bych jí vytknul. Vážně. Všechno je tak bravurně navržené, že bych musel být extrémní hnidopich. Asi největší předností hry je, že je skutečně pro každého - dokonce i pro mne. Každý si tam najde něco, co ho baví - leda byste při pohledu na FPS žánru padali k zemi v epileptickém záchvatu a s kopřivkou k tomu. Máte rádi vesmírné prostředí, jako má třeba Mass Effect nebo Knights of the Old Republic? Najdete to tam - dialogy jsou překvapivě dobře udělané, důraz ny vyprávění příběhu je zde mnohem silnější, než u běžných FPS. Máte rádi deathmatchové akce? Destiny disponuje servery, kde získáváte zkušenosti své postavě jiným způsobem, než při kooperační kampani. Máte rádi singleplayer? Celá hra jde v podstatě hrát v jednom hráči.

Propojení těchto subžánrů ale znamená, že když zrovna náhodou máte chuť na něco jiného, nemusíte opouštět hru. Přechod ze singlu do multiplayeru, z příběhu do deathmatche, z průzkumnické kooperační mise do závodů kluzáků - to vše je tak parádně plynule propojené, že mi zůstává rozum stát, jak moc se to povedlo. Destiny se bezesporu stane novým mílníkem FPSMMO žánru, který budou ode dneška všichni kopírovat.

Začíná to už jen velice atraktivním světem. V zásadě se Beta odehrává na naší matičce Zemi, ale po značně obskurní postapokalyptické události. Podíváme se nejen do bývalé matičky Rusi, ale také na měsíc a v budoucnosti zřejmě i na ostatní planety naší soustavy. Krom toho můžeme navštívit Tower, poslední civilizované město na Zemi, kde probíhají nákupy, dešifrování nalezených plánků, vylepšování postavy, upgrady zbraní, zadávání úkolů a tak dále. Rovněž v této mírové zóně potkáváme další hráče, se kterými se můžeme paktovat a vydávat se na cesty.

Po opuštění města Tower jsme vrženi do otevřeného světa (který je tedy složený z mnoha tunýlků, ale celkově to vypadá velice dobře), kterým procházíme buď sami nebo až v tříčlenné partě. Je zde vypnutý friendly fire, takže veškerá aktivita hráčů má kooperační nádech. Obvykle si pod zadkem zmaterializujete vznášedýlko a frčíte si to nejkratší cestou ke questu, ale sem tam se kolem vás objevují vedlejší úkoly - typicky obrana cíle proti hordám nepřítele, kterých se můžete, ale nemusíte zúčastnit - ať už sami nebo s jinými hráči. Když ale pak dorazíte ke skutečnému cíli, vaše parta vstoupí do samostatné instance a od toho okamžiku jste na pečlivě designované mapě sami. V rámci instance se pak ještě objevují zóny, ve kterých není snadné se respawnovat po smrti (respawn trvá velice dlouho) a pokud zařve celá parta, vracíte se na checkpoint a nepřátelé se obnoví. Když je mise završně bossem, vracíte se zpátky a orbit a proces se opakuje.

A je to boží. Intuitivní, bezproblémové, logické.

Hráči jsou úžasně motivovaní k tomu, aby se vzájemně kryli a oživovali - po oživení se navíc aktivuje štít nesmrtelnosti na pár vteřin, který vám umožní stáhnout se do bezpečných pozic. Munice je rozdělena dle tří kategorií, stejně jako vaše zbraně. S sebou můžete pak nosit náhradní munici, která de facto nahrazuje lekárničky - protože automaticky se regenerující zdraví je dostatek, ale s municí je občas potíž (u bossů tedy) a nejde stát na jednom bezpečném místě, odkud cíl ustřílíte. Prostě musíte vyběhnout do pole a pozabíjet pár vedlejších záporáků, abyste si doplnili munici.

Za perfektní nápad považuji rozložení RPG prvků mezi postavu samotnou a pak její výbavu. Na začátku hry si vybíráme ze tří hlavních povolání a tří hlavních ras, z čehož vyplyne pak specializace postavy na patnácté úrovni. Strom dovedností se pak rozvíjí s přechodem na vyšší úroveň automaticky, hráč ale rozhoduje o tom, které dovednosti si nastaví na akční tlačítka. Základní logika pak říká, že nové dovednosti nejsou nutně "silnější", ale umožňují jiné kombinace ve spojení se zbraněmi, zefektivňují určité typy útoků a podobně. Stejně tak i zbraně a veškerá výbava s naším hraním získává "zkušenosti" a my tak odemykáme bonusy, ze kterých si jen vybíráme ty, které chceme využít v kombinacemi s naší postavou. Je to vynikající způsob, jak hráče motivovat ke změnám herního stylu, takže potkáte-li dva hráče s postavou na téže úrovni s téže povoláním, určitě nebudou stejní ani omylem.

Bungie již dříve experimentovali s různými dovednostmi implementovanými do střílečky - například Halo Reach mělo jednoduché rozdělení, kdy si hráči prostě volili to, co jim nejvíce vyhovuje - obranný typ, štít nesmrtelnosti, vyšší rychlost a tak dále. Bylo to ale příliš skokovité. Destiny - alespoň tedy oněch prvních osm úrovní postavy, které byly v betě k dispozici - jde na to jinak, mnohem plynuleji. Postup z úrovně na vyšší je sice okamžitě patrný, ale chvíli trvá, než si hráč navykne používat nové dovednosti skutečně efektivně a to pomáhá sžití s postavou. FPS, ve které už nejde jen o zbraň a rychlost zaměřování - Destiny se skutečně hraje spíše jako hodně akční RPG, ve které je FPS element pouhým soubojovým mechanismem.

Srovnávat Destiny se sérií her Borderlands není od věci. Destiny skutečně v mnohém připomíná Borderlands, ale po slabé hodince hraní je jasné, že tohle se hraje zásadně jinak. V Borderlands byla nejčastější praktika prostě couvat, střílet před sebe a čekat, až se nabije superschopnost. I když Destiny není o moc komplikovanější, díky dobré volbě účinků zbraní, mnohem většímu zaměření na kooperaci a inteligentnímu dávkování nepřátel v různých prostředích, jsem seznal, že akce je více hektická, smrt je více napínavá a komunikace s ostatními hráči tomu všemu dává větší a hlubší potenciál.

Nedokážu si představit, jak moc lze tuto hru nafouknout, jestli model "ročního poplatku" s dalším datadiskem vydrží těch deset let, na které se Bungie s Activision domluvili - ale minimálně mají našlápnuto velice dobře.

Navrch k tomu - hra velice dobře vypadá po vizuální stránce. Jistě, že Playstation 3 došel dech a pouze verze pro nextgen konzole je "ta pravá". Avšak Bungie se podařilo zvolit takovou grafickou stylizaci, že veškeré nedostatky technologické jsou zakryty vtipně zvolenou barevnou paletou a rozmazáním v dálce - no byl jsem opravdu překvapen, kolik atmosféry díky tomu z obrazovky teče. Je to svět, který je jakoby známý, ale zároveň si říká o prozkoumání. Plynulé přechody z exterirérů do temných až klaustrofobických interiérů - vše zkrátka funguje a já jsem rád, že se konečně někomu povedlo najít tu správnou kombinaci, díky které se Destiny stávají (respektive s největší pravděpodobností stanou) referenční hrou žánru FPS MMO.

Nepamatuji si, kdy jsem byl naposled takto nadšený i jen z pouhého GUI hry. Veškerá menu jsou navržena pro dotykovou obrazovku / plochu, ale i s gamepadem je radost celou hru ovládat - inteligentní akcelerace a přichytávání se za důležité body, automatické rozbalování seznamu zbraní a výbavy - strašně rychle mi to přešlo do krve a několikrát jsem se přistihl, že jsem v menu jen přehazoval položky kvůli tomu, jak dobře to vypadá. Nově nalezené věci se lesknou, křížek vše potvrzuje, trojúhelníček upgraduje, kolečko je cesta zpět a držení čtverečku zase dovnitř. Nejde ale jen o grafický vizuál, ale o návaznost položek - žádné zbytečné mezikroky. V hlavní obrazovce si prostě zvolíte, zda chcete cestovat sami (přes Set Destination a výběr kooperační nebo deathmatch mapy) nebo s někým (přes Friends se lze okamžite teleportovat do rozehrané partie přátel). Nic víc prostě nepotřebujete.

Stejně tak i matchmaking a vůbec celý síťový kód mi přišel velice stabilní, žádné lagy jsem nepozoroval, vše jelo mnohem lépe, než kdejaký launch placené verze. Loadingy jsou dobře zamaskovené pohledem na vesmírné koráby (pokud jste v grupě, vidíte celou letku a předpokládám, že v plné verzi se během loadingu budeme kochat pohledem na lodě ostatních a závidět), během hry už žádné loadingy nejsou a i vstupy do instsancí jsou nepozorovatelné. Suma sumárum - naprosto zvládnuté.

Bungie za posledních deset let zderivovali to, s čím přišel Wolfenstein 3D, Doom a Quake. Nalezli jadérko podstaty FPS her, vypíchli ho a zdůraznili jednoduchými a funkčními RPG elementy. Ne, Destiny nepřináší nic skutečně nového, po stránce klasické hratelnosti. Avšak velikost projektu a propojení hráčů na takovéto úrovni, vytvoření motivace hráčům na deset let dopředu, takového časožrouta, to jsem ještě neviděl. Tahle hra má potenciál na desítkové hodnocení.

A jelikož mi přijde rozumné, že za cenu obyčejné hry dostanu MMO, kterou budu moci hrát i bez datadisků po dobu, kdy pojedou servery (tj. více než jen pár let...), jsem dost nahlodán, abych si hru koupil, byť ji budu primárně objevovat sám. Protože objevování mne ve hrách baví nejvíce a soudě dle zlomku světa, který jsme mohli vidět v betě, jsem si jist, že tohle mne bavit bude jenom kvůli tomuto elementu. Palec nahoru!