Nintendo Pocket Football Club

Pár slovy jsem se chtěl zmínit o tomto fotbalovém manažeru. Obecně je pravda, že sportovní hry nejsou úplně v mé lásce, ale manažerské hry mám docela rád. Vizuálem navíc hra vzdáleně připomíná Game Dev Story a navíc jsem byl zvědavý, jakým způsobem se Nintendo popere s touto tématikou. Většina jejich her totiž disponuje jejich unikátním "dotekem", kdy se i z napohled nudné tématiky stane herní skvost. Je to případ i této hry?

Hra není příliš komplikovaná a vlastně je jen o málo složitější, než zmíněná série her od Kairo Software. Co byste také na tomto žánru chtěli vymýšlet? Pokud hledáte plnotučný simulátor manažera, sáhnete jistě po Football Manageru od Sigagames, avšak když hledáte něco lehčího, může být Nintendí varianta po chuti.

Začínáme s týmem FC Kotěhůlky, minimální rozpočet a hráči, kteří mají problém střelit míč na dvacet metrů, nemluvě o zadýchávání se při dobíhání tramvaje (kterou v Kotěhůlkách stejně nemají). Každý hráč je charakterizován sedmi vlastnostmi a pak určitou typologií - kdy je na vrcholu svých sil, unavenost, styl hraní. Rozestavíte je do pole, vhodíte mezi ně míč a sledujete (se zakrytýma očima), jak první zápas proti FC Horní Dolní (které včera umřel jediný brankář) projedou 0:4.

Trenér je bezradný a neví, kam dříve skočit, chybí mu vize - a přesně v tento okamžik dostáváte do rukou tým vy a určujete směr dalšího vývoje. Jádrem hry jsou bezesporu tréningy hráčů. Při skladbě tréningu můžeme vzít v potaz až tři elementy, které při vhodném nakombinování vytváří super silné efekty pro některé ze sedmi statistik hráčů. Musíte dávat pozor, abyste hráče nepřetrénovali, aby pak nebyli moc unavení. Jinak ale máte volnou ruku, takže logicky brzy najdete způsob, jak efektivně trénovat brankáře, útočníka i obránce.

Trenérské elementy, které zmiňuji výše, ale nemáte k dispozici jen tak. Ve skutečnosti jde o kartičky ze čtyř kategorií tréningu, které získáváme s každým odehraným zápasem. Ať už jde o přátelák nebo zápas - pokaždé, když naši svěřenci něco lidově řečeno poserou, dostaneme jednu plus mínus adekvátní trenérskou kartu. Tento herní mechanismus bohužel není kontrolovatelný, takže se to může jevit, jako čirá náhoda - během hry ale narazíte na specifické situace, kdy nějaké kartičky navíc dostanete za odměnu.

Trenérské karty můžete aplikovat na hráče libovolně, no nejvíce smyslu dávají unikátní kombinace, kterých je přes dvě stovky. Bohužel, tato část je značně kryptická a Nintendo evidentně spoléhá na sociální element Miiverse, kde si hráči mezi sebou vyměňují objevené kombinace. Kartiček je docela dost typů, ale jen zlomek kombinací má kýžený efekt. Brzy si začnete vyčítat, že jste vyplýtvali evidentně nevhodné kombinace, ale experimentování je přesto nutné.

Vytrénovaný tým pak posíláte hrát - volíte si rozestavení hráčů a pak jednu ze tří základních taktik. Samotný zápas není možné nijak urychlit nebo přeskočit, což může ze začátku hry působit nudně. Během zápasu můžeme měnit hráče v poli (v závislosti na jejich výkonech a únavě), ale žádné terno nečekejte. Zápasy jsou v zásadě povinnou animačkou mezi mikromanagementem týmu.

Faktem ale je, že Nintendo Pocket Football disponuje nezaměnitelným šarmem - tedy něčím, co jsem od dob vynikajího Sensible Soccer ve sportovních hrách neviděl. Zápasy jsou z počátku opravdu velice nudné, ale jak se z FC Kotěhůlky pomalu stává Klapzubova jedenáctka, jsou akce čím dále více dramatické a poutavé. Nejednou jsem radostně vykřikl, mnohokrát jsem se naštvaně rozčílil. Pár pixelů na obrazovce a kolik radosti!

Atmosféra zápasů vynikne, až když se utkáte s lepšími týmy. Dojde vám, jak jsou vaši svěřenci spíše omezenci. Vřele doporučuji zabrousit do online zápasů s jinými hráči anebo se podívat na nabídku SpotPass týmů - tuhle jsem potkal Španělsko a dostal jsem klepec 0:16 - ten balet, co se děl na trávníků, to bylo pokoukání!

Asi proto mne mrzí, že celková prezentace hry je dost ostudná. Retrografika už dávno není v kurzu a hlavně nemá potřebné koule. Vše je hnusně zelené, zvolené fonty někdo zřejmě spíchnul během pauzy na kafe, menu jsou nepřehledná (kurzor je přilepený na spodku položky, takže to mate, že máte vybranou o položku níže), ale dá se na to zvyknout. Během samotného zápasu je na hráče celkem legrace pohledět, ale zase to zabíjí divně zvolené měřítko (brankář z výkopu sotva sotva dostane míč za čtvrtinu hřiště - to jsem i já kopal za Vrané lépe!), odpudivý odstín zelené na trávníku a totálně zabitý 3D efekt, který je v podstatě nepozorovatelný.

Přes přiznanou jednoduchost hry bych si představoval trošku detailnější ladění taktiky během zápasu, výběr ze tří variant "útočíme - balancujeme - bráníme" mi přijde smutně malý. Hrací plocha sice ilustruje, že hřiště v Kotěhůlkách je plné děr a louží - no ale na hru jsem žádný vliv nepozoroval. Chybí tomu jakýsi překvapivý detail nebo jinak originální element, který by celkově vzato průměrnou hru nějak vyzvdihl. Ukládání replayů a gólů je fajn, ale je to málo.

Průměr - ano, vypadá to prostě na průměr. Není to tím pádem špatná hra a v nějaké slevě bych řekl, že může fotbalové nadšence zaujmout. Po nějakých desíti hodinách a vstupu do vyšší ligy je ještě brzy dělat definitivní soudy, ale rozhodl jsem se využít příležitosti a udělat experiment. Jeden můj kolega je doslova posedlý fotbalem a většinu volného času tráví u výše zmíněného Football Manageru 2014 - dohodli jsme se, že mu půjčím 3DS a že zhodnotí hratelnost titulu z úplně jiného úhlu pohledu. O výsledku vás budu informovat.