12. 12. 2011

Nelegální rozmnoženiny her

Bum a je to tady zase. Kdosi se obořil na "jistý server", že poskytuje nelegální rozmnoženiny her a tomu se musí zatnout tipec. Právo hovoří jasně a není proti němu není odvolání - žijeme v právním státě. Jelikož onen "jistý server" byly od počátku zaměřené čistě na abandonware hry (když hovoříme o downloadech), bylo jen otázkou času, kdy někdo vyhmátne hry, které jsou sice staré a negenerují zisk, ale zároveň nejsou "opuštěné". Nezbylo mi, než uposlechnout výzvy a hry odstranit. A stalo se. Díky tomu, že jsem se stal přímým účastníkem této akce, vyvstalo na mé mysli několik otázek, na které by mne zajímal odborný, ideálně právní názor.

V prvé řadě musím konstatovat, že žalobce ukázal prstem nikolivěk na soubory ke stažení. Místo toho mi poslal seznam stránek, na kterých jsou teprve samotné odkazy. Tady je ale problém - odkazy pro stažení jsou vázány na registraci na serveru, což je zdarma. Divím se tedy, že neposkytli (po registraci) přímo odkaz na inkriminovaný soubor. Je vůbec možné žalovat někoho za existenci stránky s odkazy ke stažení, aniž by šlo o odkaz na soubory - tedy hosting? Jestli tomu správně rozumím, tak by na stejné bázi mohl být obviněn například Google, že po vložení hesla "doom2.rar" najde stránku, kde je daný soubor umístěn. Jak tomu rozumět?

A jak by to bylo v případě, kdyby registrace na zmíněných stránkách nebyla v provozu a tedy by se nebylo možné dostat k odkazu ke stažení? Stačí prohlášení "zde si stáhnete plnou verzi hry" k tomu, abych byl obžalován, aniž by bylo možné ověřit, zda se tam hra skutečně nachází?

V druhé řadě mne překvapilo, že žalobce požadoval i odstranění souborů, které nesouvisely se hrou, ale v názvu souboru se objevil i název hry - typicky návod nebo mapy ke stažení. Po určitém vysvětlování zřejmě protistrana pochopila, že v 1 kB souboru se ani s tou nejlepší kompresí nebude vyskytovat hra o velikosti několika MB (i když - jak jsem napsal výše - žalobce nikdy neukázal na soubor samotný, ale jen na stránku), aby došlo ke smeči. Zcela omylem došlo k chybnému zápisu do databáze a tak se se stalo, že pod hlavičkou hry A se omylem objevila hra B. Žalobce poskytoval odstranění této hry, ačkoliv na ni zcela jistě neměl právo (šlo o hru jiného vydavatele). Název hry byl samozřejmě zcela odlišný. Na základě jaké úvahy mohl žalobce požadovat odstranění hry? Opět jen na základě popisu "zde si stáhnete plnou verzi hry"?

Toliko faktická rovina, na kterou bych rád znal odpověď a případně jak se takovým žalobcům bránit. Když mi někdo pošle odkaz na angryplayer.blogspot.com, že rozšiřuji nelegální rozmnoženiny, tak si laicky myslím, že to není dostatečné.

Naprosto jiná rovina se odehrává v roli selského rozumu. Zatímco taková firma Nintendo si dokáže ochranu svých čtvrtstoletí starých her obhájit, jelikož na nich v rámci Virtual Console pořád vydělává (což sice nechápu, ale budiž), jak je to s hrami, ke kterým se jako hráč nemám prostě jak legálně dostat? Dokážu si představit, že nejrůznější servery typu Steam nebo GOG vydávají často stařičké hry, více méně za adekvátní ceny - ale pořád to pokryje jenom naprostý zlomek her, ke kterým se legálně dneska dostat nejde. Jak se k tomu stavět morálně? (Ať už z hlediska hráče nebo vydavatele).

Další rovina je čistě praktická. Určitě by "někdo" (nejspíš samotný vydavatel, protože z nezávislého úhlu pohledu jde o nesmysl) našel korelaci mezi zisky vydavatele a poskytováním her ke stažení zdarma, protože "negenerují zisk" (jak by mohly, když se k ním legálně nejde dostat). Proč se ale ti samí vydavatelé nezabývají hmatatelným problémem - ušlým ziskem z prodeje čínských kopií cartridgí na Aukru a eBayi? Nebylo by efektivnější pro vydavatele zatrhnout tipec těm, kteří neoprávněně získávají od zákazníků peníze, místo toho, aby je sypal do kapsy vydavateli? Proč si žalobci hledají snadné cíle ve formě nevýdělečných webů? Opravdu jsou vázáni vykazováním výsledků, aniž by měly reálný dopad? Kdo ve vydavatelské firmě rozhoduje o tom, kolik nákladů se vynaloží na "chytání" non-abandore webů a kolik na reálnou kriminalitu?

Na závěr bych nechal perličku, kdy mi jeden kamarád poradil, abych žalobci poslal fakturu za bezplatnou propagaci jeho produktu. Je to sice úsměvné, ale zároveň si říkám - nešly by tím pokrýt "údajné ztráty" vydavatele, za které bych byl žalován v případě, kdybych hry neodstranil?

Toliko pár věcí k zamyšlení, uvítám komentáře odborného rázu, díky.

6 komentářů:

  1. V první řadě bych nereagoval na podobné výzvy doručené elektronickou cestou. Požadoval bych klasický papírový dokument s razítkem firmy a kopii smlouvy, na jejíž základě zastupují vydavatele. A asi nejlepší by bylo domluvit si osobní schůzku. Aby si z tebe nedělalo prdel nějaké 12-leté děcko.

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle bylo dost ofiko, o to nemám strach.

    OdpovědětVymazat
  3. Hmm, dlouho jsem se např. divil proč CodeMasters nedaji svoleni k šíření Dizzy her. A teď už to vím - byl udelan remake a ten by se tak neprodaval. Prostě oni asi všichni čekají, že se někdy v budoucnu na tom napakuji. Je to škoda.

    OdpovědětVymazat
  4. Samozřejmě je to celé absurdní. Novinkové filmy, alba, hry - budiž. Ale v tomhle případě těm firmám vzniká ztráta, která je zanedbatelná v porovnání s tím, jaké jsou její náklady na firemního právníka, externí právnickou kancelář, nebo třeba jenom podržtašku, která tyhle maily rozesílá podle předem připraveného mustru. O tom svědčí i to, že žádali o stažení souborů, které mají tu hru nanejvýš v názvu, ale reálně ji obsahovat nemohou - ten člověk do toho buď vůbec nevidí, nebo jede podle mustru či befelu shora a nebo prostě jenom vykazuje činnost, aby tím odůvodnil plat či faktury, které inkasuje. Ale o to, zda skutečně a účelně hájí zájmy oné firmy, mu vlastně nejde.

    OdpovědětVymazat
  5. Jestli se nepletu, tak autor zakon je na 70 let, coz je samozrejme v nasi dobe totalni prezitek. A jelikoz jsou lide liny a nestydi se tak budou z prace let davno minulych zkouset zit, cim dal tim casteji. O tom vic ocenuji firmy, jako Bethesda, ktery dali svy stary hry zadarma.

    OdpovědětVymazat
  6. V cem je problem? Autorsky zakon hovori zcela jasne, to ze je hra stara 20 let z ni nedela volne siritelny software. Je nutne povoleni autoru, ktere samozrejmne autor stranek nema, ze.

    A ted to nejdulezitejsi: zadny zakon na svete nedava komukoliv pravo upiratit hru, jejiz drzitel prav se rozhodl ze ji jiz nebude prodavat. Takova hra proste koupit NEJDE.

    OdpovědětVymazat