V celé oné předlouhé Zelda sérii jsou dvě hry, které se neustále dokola pletou i mezi zkušenějšími, zatímco ti méně zkušení o existenci obou her nemají ani tušení. Hovoříme tady o dvojici her velice snadno zaměnitelných a to díky názvu. Koncepčně jsou totiž unikátní a to jak z hlediska série, tak z hlediska obecné hratelnosti. Jde o Four Swords a pak o ... Four Swords Adventures. Jedna je pro GameBoy Advance a druhá pro GameCube a GameBoy Advance zároveň. Ech.
Nemám v rukávu žádný trik, jak si hry snadno zapamatovat. Takže to můžeme shrnout úplně jinak. Four Swords je hra z roku 2002, která byla vydána pouze pro GameBoy Advance a to v bundlu s remakem Link to the Past (jedna z nejlepších Zeld vůbec). Toto spojení dvou her je na první pohled zbytečné, proč by Nintendo za jednu cenu vydávalo dvě hry? Jasně, Link to the Past je deset let stará klasika, hodnotná, ale proč k tomu dávat jinou Zeldu? Inu proto, že jde o první multiplayerovou Zeldu vůbec.
Abych na to nezapomněl - v roce 2005 vychází hra Four Swords Adventures, která je na první pohled velice podobná zmíněným Four Swords. Ve skutečnosti jde o hru pro GameCube a lze ji hrát i v jednom hráči. Pro plné vychutnání je ale potřeba připojit ke konzoli místo gamepadů právě GameBoy Advance a to ideálně ve čtyřech kusech. Koncept takto postavené hry dobře ilustruje snahu Nintenda s jejich WiiU konzolí - hráči střídavě hrají na televizi a pak na obrazovce v dlani. Každopádně - pro připojení GameBoy Advance k GameCube jste si museli pořídit speciální (a relativně drahé) kabely, takže ve výsledku tuto hru pořádně nikdo nehrál. Ale šla hrát o samotě. Herní styl se od tehdejších Zeld pochopitelně lišil a rovněž je zde provázanost s Minish Cap z hlediska příběhu / světa. Nefiguruje zde Ganondorf, ale Vaati, jako alternativní boss. Špatná hra to nebyla, ale když už Zeldu na GameCube, tak Windwaker, že ano.
A nyní zpět k původním Four Swords. Ty měly taky celkem pech. Multiplayrových her na přenosné systémy, tehdy ještě bez WiFi, byly vydávány ve sporadických počtech, protože si člověk musel koupit speciální čtyřkabel za nepěkné peníze (úplně jiný kabel, než ten zmíněný výše pro propojení GBA a GC). Takže vydání dvojhry v jednom balení získalo smysl - lidi to kupovali tak jako tak. Na rozdíl od Four Swords adventures jsem ale nikdy Four Swords nehrál. Nebylo s kým. I když dneska diponuji veškerou kabeláží, tak majitelů GBA a samotné hry je dost málo a dokopat je ke kontinuálnímu sezení není snadné.
Nintendo udělalo snad poprvé v historii vstřícný krok směrem ke svým zákazníkům. Rozhodlo se předělat Four Swords pro Nintendo DSi (ano, DSi nebo 3DS, jelikož je distribuováno pouze online skrz eShop, takže majitelé normálních DS přijdou bohužel zkrátka), čili hra nyní podporuje WiFi a tím pádem se šance na provoz rapidně zvyšují. Za zcela nejlepší zprávu považuji ale cenu produktu - čistá nula. Tak to má být! Tak se slaví 25 let Zeldy! Nedoufám, že by se Nintendo poučilo a nabídlo by zdarma širší sérii svých klasických produktů, aby platformu zcelila (tedy jak DS, DSi, 3DS nebo Wii), ale i tak je to opravdu pěkné.
Ale k věci - jak se čistě multiplayerová Zelda hraje? Samozřejmě musíme zapomenout na příběh, který momentálně není tmelidlem ani hnacím motorem. Ze Zeldy nám tady zůstaly prostorové hádanky a částečně systém artefaktů - plus samozřejmě souboje. Všechno ostatní je ale od klasické Zeldy odkloněno pro účely multiplayeru. Jednotlivé mise můžeme navštívit v různém pořadí. Můžeme nést jenom jeden artefakt a podle potřeby je měnit na speciálních piedestalech. Můžeme zvedat svoje spoluhráče a házet je přes jámy. Dungeony jsou více klaustrofobické a pravidelně střídají oddělené a společné putování. Z čehož vyplývá to nejhlavnější - bez kamarádů tuto hru vůbec nehrajte. Důraz na kooperaci ale i vzájemné pošťuchování je zde vidět na každém kroku. V jistém smyslu mi koncept hry připomíná Chaos Engine 2. Ale bez střílení a pro čtyři hráče.
Level design je výtečný. Bez toho by to nešlo. Jakoby autoři hry zúročili všechny dosavadní vydané Zeldy a s inteligentním citem modifikovali tradiční prvky s moderními, multiplayerovými. Prosvištět levelem se dá obvykle celkem rychle, ale při hledání tajných míst se můžete slušně zaseknout. Dvourozměrná grafika umožňuje zobrazit několik výškových úrovní, takže běháme nad svými spolu/protihráči po mostících, potápíme se a všelijak je přelétáváme.
Krom nejrůznějšího mačkání dlaždic, posouvání či zvedání šutrů, otvírání beden, odemykání dveří to jsou hlavně bossové, kde je vidět obrovský důraz na spolupráci hráčů. Totiž - před vydáním hry se zdála být oprávněná kritika, že hra nepodporuje online multiplayer. Po té, co jsem viděl tři bosse, mi došlo, že tuto hratelnost nejde zreplikovat a to ani s podporou hlasové komunikace. Živost okolo stolu je jedna věc, ale nutnost si neustále udělovat instrukce a ukazovat obrazovku kamarádům, kteří na té své mají bosse neviditelného; případně v rámci komplikovaných pasáží prohodit konzole mezi sebou schopnějšími kamarádovi - to jsou přednosti Four Swords, které hru vystřelují do "must have" výšin. Nejde o hru na celý život, ale jde se k ní kdykoliv vrátit s libovolnými hráči a střídat levely dle libovůle. Mám pocit, že tato hra by mohla na nějakou dobu "nahradit" Mario Kart. A to je co říct.
Z technického hlediska není co vytknout. 2D grafika v nejlepší formě. Pokud jste hráli Minish Cap, tak jde o identický styl - jenom je Minish Cap trochu víc doladěný a zdokonalený (tak jde o novější hru a singleplayer only). Z netechnického hlediska se zde setkáme se všemi featurami, včetně létání, zmenšovací čapky, ale i klasické bomby. Dotykový display ale prakticky není využívaný, slouží jen jako mapa, ale to je v pořádku, hra to nepotřebuje. Z hlediska ovládání mi chybí jenom nějaký kotoul či běh, protože výchozí chůze je trochu líná. Avšak je tady možnost si vylepšit sílu zbraně a rychlost chůze, což je pro Zeldu netypický prvek. Oproti původní verzi zde je možnost hrát i o samotě, kdy přepínáme mezi dvěma figurkami, ale v praxi na to lze zapomenout.
Nadpis článku je "druhé dojmy" a to přesto, že jsem hru hrál poprvé v životě. Ono je totiž patrné, že Four Swords Adventures na GameCube (které jsem myslím nedohrál, ale věnoval jsem se jim dost - o samotě) mají opravdu hodně společného a řekl bych, že většina prvků je přejatá. Přechod hratelnosti mezi televizí a malou obrazovkou je unikátní (těším se, že by to WiiU mohlo nějak inteligentně využít s více ovladači nebo alespoň v kombinaci s 3DS...), ale samotná hratelnost je velice podobná. A velice kvalitní.
Nechtěl bych hru nějak hodnotit, ale jelikož si ji všichni majitelé DSi a 3DS mohou zahrát zdarma, je to v podstatě povinnost. Stačí jenom poctivě sbírat penízky, pořádně nagrindid, a pak se pustit do Vaatiho. Přeju příjemnou pařbu.
P.S.: Ovládací kříž na 3DS je trochu tvrdý a jinak umístěný, čili hrací proces není úplně ideální proti DSi. Hrát na analogu lze, ale není to ono. Ale jelikož hraju skoro všechny DS hry na D-padu, už jsem si docela zvykl.
P.S.: Je zajímavé, že na "samotné" Four Swords pro GBA nenajdete recenzi, jelikož jsou spojené s Link to the Past. Těžko tak soudit, zda Gamespot se svými 9.2/10 za oboje je relevantní. Oproti tomu Four Swords Adventures dostaly "jen" 8.1.
Žádné komentáře:
Okomentovat