Valkyria Chronicles 2

Mám rád experimentální hry a když se někdo pokusí spojit narativitu japonských RPG s tahovou strategií a trochou příměsi netradičních realtime prvků, stojím v pozoru a očekávám neočekávatelné. Kdysi jsem hrál demoverzi pro Playstation 3 a hra se mi velice zamlouvala, no čas jsem si na ni neudělal. Až teprve nedávno, když jsem dohrál předposlední Fire Emblem, jsem si řekl, že když už mám tu náladu na tahovky, že si dám rovnou tu Valkyria Chronicles 2 na PSP, že se přece nemohu spálit. No, popravdě, trochu jsem se spálil.



Valkyria Chronicles jsou ve svém jádru romantizovanou verzí první světové války v japonském podání. To znamená, že hlavní hrdinové mají společné útočiště ve formě střední školy, kam se chodí na přednášky o válečném umění - a místo odpoledky chodí na frontu zabíjet nepřátele. Samotný příběh a zasazení do světa je skutečně jen inspirováno první světovou válkou - konflikt dvou znesvářených stran je čistě fiktivní, odehrávající se v alternativním vesmíru. Jedině díky tomu není válečná vřava nechtěně komická, "v tomto světě tomu tak prostě chodí".

Hlavní hrdina Avan se nechává naverbovat do armády po té, co se dozví, že jeho bratr byl zabit rebely během tajné mise. Hned první den se seznámí s dalšími spolužáky, kteří představují základní milostný trojúhelník, věčného remcala, rebela bez příčiny, šprtku, tajnou lásku a několik hodně ujetých vztahů na téměř tabuizované úrovni - prostě všechno to, co od japonské střední školy očekáváte. Pokud jste někdy hráli Personu nebo pobodnou hru, budete se tady hnedle cítit, jako doma.

Celkem z kraje hry se dozvíme, že smrt není jediný způsob, jak se nevrátit z bitvy domů - někteří naši spolubojovníci se z různých důvodů přidají na stranu rebelů (a někdy se nám je podaří zlanařit zpět v rámci vedlejších misí) a tak je celkem jasné, jak přesně se příběh bude vyvíjet dál. Z přátel se stanou nepřátelé, z nepřátel přátelé a tak dále.

Průběh hry střídá dvě fáze - jedna je více méně pasivní, kdy pobíháte po školním dvorku, sledujete krátké dialogy mnoha postav, navštěvujete obchody, trénovací pole, dílnu a tak dále - no zkrátka se jedná o klasické město v JRPG žánru. Město je bohužel velice statické a nudné, většinu rozhovorů jsem po pár hodinách už svedl predikovat s takovou přesností, že jsem dialogy prostě přeskakoval. Trochu více se člověk vyřádí v dílnách, kde se vyvíjejí nové zbraně, výbava, bojová technika. A bezesporu největší odměnou je pak povyšování, čili levelování našich postav v rámci tréninku.

Systém hry staví na pěti základních povoláních - skaut, střelec, raketometčík, léčitel a štíťař. Z každého tohoto povolání pak můžeme povýšit postavu do jednoho ze dvou základních směrů vývoje (ze skauta lze udělat buď skauta veterána nebo ostřelovače) a v pozdější fázi hry lze rozdvojit toto povolání ještě jednou. Vše závisí na "kreditech" ála školní hodnocení, které dostáváte jako odměnu za mise podle toho, jak dobře ji splníte.

Co považuji za zvláštní v dobrém smyslu slova, že level povolání zvyšujete pro celou svou bojovou jednotku najednou (tj. pokud si povýšíte skauty na level 2, budou všichni skauti mít level 2), ale specializace se odehrávají vždy pro každou postavu zvlášť. To mne motivovalo střídat postavičky na jednotlivé mise, i když nejrychlejší by bylo vzít prostě ty nejsilnější. Pokud ale chcete mít ve hře například dva ostřelovače, musíte brát do těch správných misí alespoň dva skauty.

Za splněnou misi pak dostanete zkušenosti, peníze a jednotlivé postavy i zasloužené kredity. Mise jsou rozděleny dle plynutí času do školních měsíců, začíná se lednem, ale je možné se kdykoli vrátit zpátky a dodělat si všechny, postupem vpřed o nic nepřijdete. Co je trochu horší zpráva - a to se nakonec stalo důvodem, proč jsem hru po patnácti hodinách musel odložit - že se mise dají a musí dost často opakovat, protože hra vyžaduje grindování kreditů.

Samotné mise jsou docela zábavné díky tomu, že hra je atypickou tahovou strategií. Bitva se odehrává na více oddělených mapkách, na kterých musíte nejprve dobýt vlajky, než se můžete posunout do další mapy. Na každé kolo máte několik command pointů, které umožňují nasadit nové vojáčky, hýbat s nimi po poli a hlavně útočit. Počet útoků není omezen, pokud máte dost velitelských bodíků. U lepších zbraní je ale vždy omezená munice a pohyb samotný si lze za velitelské bodíky prodloužit jen velice málo. Záleží pak na vaší strategii, jestli pohnete s pěti panáčku najednou za pět bodíků anebo jenom vyběhnete se dvěma ostřelovači a pětkrát s nimi vystřelíte.

Za velice vtipné a hře prospěšné považuji, že během pohybové fáze je bitevní pole akční - naše postava je zranitelná, normálně na ni nepřátelé střílí. To vede k tomu, že nemáte tendenci ztrácet během pohybu čas zbytečným postáváním a rozhlížením. Prostě tam musíte vlítnout, vykonat co se dá a tah ukončit. Jinak pomalá hratelnost je najednou docela napínavá a chvílemi až jakoby v reálném čase.

Postavy samotné se navíc krom výše jmenovaného liší svými unikátními dovednostmi, které aktivují dočasné bonusy (a někdy i negativa), doplnění zdraví na konci tahu, doplnění munice, vyšší přesnost a tak dále. Tyto schopnosti se aktivují někdy náhodně, někdy při splnění speciálních podmínek (třeba při totálním obklíčení nepřáteli). Plus jak jsem zmínil, postavy k sobě mají jakýsi vztah, který jim dává určité výhody, když je nasadíte do bitvy společně.

Velkou vadu spatřuji v designu map jako takových. Mapy se totiž opakují neustále dokola, z nabídky asi deseti se pro každou misi vyberou tři jiné a takto hrajete celý tutorial. Variabilita je velice nízká a to mne vedlo k tomu, že při opakování mise jsem se prostě nudil. A když jsem pak při misi VIP Escort zjistil, že ani po hodině grindování mí svěřenci nevydrží jediný zásah od nepřítele, hru jsem prostě odložil, tušíce, že tohle je jenom konec tutorialu a začíná opravdická hra.

Moc daleko jsem se teda nedostal a trochu mne mrzí, že se dále ani nedostanu. Těch pár hodin bylo naplněno prchlivými pocity štěstí při úspěchu, vedle toho jsem ale měl možná příliš vysoké a nerealistické očekávání, jak by mne měla hra asi tak bavit. I když vyzdvihnu slušné produkční hodnoty (hra vypadá na PSP slušně, má super hudbu a docela dost animací a namluvených dialogů), i když vyzdvihnu netradiční způsob vyprávění děje (komixová okénka s postavičkami se různě pohybují na statickém pozadí, evokujíc interakci, dialogy, rozepře...), zbyde mi tady pořád divná pachuť a doporučení pouze těm otrlejším z nás.