Celovíkendová pařba

Jak jsem plánoval, minulý víkend jsem uspořádal komorní herní večírek, který se řekl bych nad míru povedl. Témata byla dvě. Za prvé samozřejmě řádně pokřtít arcade panel, který se konečně dočkal fyzické instalace na správné místo - a pak také jsem se velice těšil na pořádný test "sesíťovaných" Playstation, kde je přece jenom pár her zajímavých k testu.



Hned z kraje nutno podotknout, že jsem poněkud přecenil svou LCD televizi a ta tvrdošíjně odmítala zobrazit NTSC hry v barvě. Obraz neustále přeskakoval do černobílého, s nepříjemným škubnutím. To znamená, že vyjma jediné hry, se nedalo "po síti" hrát. Došlo tak alespoň k singleplayer prezentaci na CRT televizi. Nejprve jsme se podívali na Resident Evil 2. Tam je zajímavé, že hra vůbec nevypadá ani po těch letech nijak špatně! 2D obrázek na pozadí je prostě v pohodě a 3D modely jsou akorát tak komplikované a otexturované, aby nikdo nemohl nic špatného o hře říct. Trochu paradoxně pak působí renderované animace, jako například intro, kdy kvalita modelů je spíše špatná ve srovnání se samotnou hrou - jde zkrátka o umělohmotné pánáky. Na druhou stranu nutno říci, že v rámci her pro Playstation jde ještě o docela kvalitní animace. Uchází mi ale, proč si takto vysokorozpočtový titul nemohl dovolit kvalitu animací, jako v dobových CGI filmech (v roce 1998 například Antz nebo Bug's Life, Toy Story dokonce 1995).

Následovala dvojice Doom a Descent. Doom ve verzi pro Playstation má své přednosti, zápory, i rozporuplné prvky. V prvé řadě nutno uznat, že na disku se hrou se nachází jak Ultimate Doom, tak Doom 2, což je skvělé. Co je ale rozhodně špatné, je odlišnost proti originální PC verzi. Už chápu, proč je PSX a Saturn verze na Mobygames uváděna odděleně - jde totiž o dost odlišné hry. Skladba úrovní více méně odpovídá, ale i méně zkušený hráč si začne brzy všímat rozdílů. Tady chybí dveře, tady je předělaná místnost, tady přebývá stěna, tady jsou jiní nepřátelé a tak dále. Levely jsou zkrátka notně upravené, asi aby se vešly do 2 MB RAM. Za mnohem horší považuji změnu zvuků a hlavně hudby - to je téměř neodpustitelné. Co se rozporuplných prvků týče, PSX verze Dooma obsahuje nový druh nasvícení scén, což dodává obrazu svým způsobem na futurismu, čili nextgenu, ale zároveň to chvílemi připomíná diskotéku nevalné kvality. Dohrál jsem cvičně první epizodu a nutni říci, že rychlost hry je parádní a že kdybych neznal tak dobře originální verzi, pobavil bych se. Takto nemá smysl se ke hře vracet. V rámci konzolových verzí bych rozhodně sáhnul po takřka bezchybném portu na Jaguara, ale stejně tak dobře poslouží port pro GameBoy Advance...

Oproti tomu Descent je jiná káva! Port se od originálu prakticky neliší, naopak vypadá opravdu lépe díky dodaným světelným efektům, o kterých jste si bez 3D akcelerace (S3 Virge na Hrad!) mohli nechat jen zdát. Plynulost hry je přímo ďábelská a chvílemi se mi opravdu točila hlava, jako za starých časů. Pochopitelně největším problémem je ovládání. D-pad supluje knipl, čili naklánění raketky ve dvou osách, akční tlačítka zajišťují pohyb vpřed-vzad a "úkroky" vpravo-vlevo. Přidejme L2 a R2 pro rotaci v podélné ose a to je všechno. Citelně chybí kolmé stoupání vzhůru a klesání dolů. Po nastavení vyšší citlivosti rotace je ale hra vysoce hratelná a kdyby podporovala DualShock, nebylo by hře co vytknout. Jako plus uvádím, že ovládání je plně konfigurovatelné. Jako mínus uvádím intro animaci, zejména dost specifickou páru nad hrnkem kávy.

V rámci ukázek jsem se pokusil ještě demonstrovat Legend of Dragoon, který disponuje pár vychytávkami, kterými ho řadím nad většinu japonských RPG. Jde zejména o levelování útočných komb a svobodnou regulaci náhodných soubojů. Proč toto nikdo neokopíruje, to nechápu. Stejně tak bych vyzdvihl systém, že při blokování se doplňuje zdraví a že nejrůznější léčiva vždy operují s 50% nebo 100% maximální hodnoty, čímž se matematika hry zjednodušuje. Pryč s hromadným polykáním desítek lektvarů!

Nakonec tedy jedinou hrou, kterou jsme otestovali "po síti" byl Wipeout 3 Special Edition. Síťový kabel funguje stejně, jako hry s podporou sériového kabelu na PC nebo Amize. Prostě se klikne na "link" a jede to. Na hře samotné jsem nepozoroval žádné zpomalení nebo rozdíl proti singleplayeru. Pohyb soupeře je absolutně plynulý a pár testovacích závodů bylo lahůdkou. I když srovnání s Wipeoutem HD pro Playstation 3 není úplně dobrý nápad (ale pustili jsme si ho - Zone režim nepřestává fascinovat), Wipeout 3 vypadá a zvučí i po těch letech pořád velice slušně, nemluvě o hezkém minimalistickém menu a rychlém loadingu.

Mimochodem - pamatujete si, jak na první Playstation vypadalo GUI pro kopírování dat z memory karet a pro přehrávání CD? Velice hnusně, abych to zkrátil. Nechápu, jak toto mohlo v roce 1994 projít. Je teda pravda, že cartridgové konzole neměly žádné GUI - konzole se bez zasunuté hry ani nespustila. Stejně tak nevím, jak přesně vypadaly GUI konzolí jako FM Towns, Turbografx16CD nebo 3DO, ale od SONY člověk tak nějak čeká všelicos, jen ne strakaté šusťákové tepláky. PSOne již měli menu graficky standardní.

Poslední hra, kterou jsme v noci z pátka na sobotu na Playstation zkoušeli, byl Rollcage 2, kde jsem ukazoval zejména Scramble režim, čili kasakdérské výkony. Došlo ale i na vytažení Playstation 2, kde jsme si rychle připomněli krásu her jako Final Fantasy 12 a Rogue Galaxy. Obě hry považuji za silně nedoceněné. Dvanáctá poslední fantazie disponuje unikátním vývojovým systémem postav, která perfektně motivuje k vyvážení party a to nemluvím o programování vlastní umělé inteligence (zde je nutno podotknout, že pro neznalce Ivalice her může být vývoj postav právem poněkud k smíchu - ale my co známe Soudce se nesmějeme). Oproti tomu Rogue Galaxy připomnělo, jak moc obsahu se dá nacpat do hry a že nejde nutně jenom o vybíjení příšer a cestování z bodu A do bodu B. Inu, v obou hrách jsme načnuli jen začátek, uložili pozici a s příslibem návratu později jsme hry odložili.

Velkou část večera jsme samozřejmě strávili na arcade panelu, kde jsem se (bohužel marně) snažil předvést nějaké lepší triky v Third Strike. Nevím, zda za to mohlo sezení vpravo anebo pokročilé stádium společenské unavenosti, ale nedařilo se mi kombit jak bych si přál. Na druhou stranu jsem si udržel poměr vítězství a proher na dobré úrovni, takže si nemohu stěžovat - arcade ovládání je prostě pecka a bavil jsem se tak, jako už dlouho ne. Nezůstale jenom u bojovek (přesněji řečeno - bojovkám byla vyhrazena sobota).

Z beat'em'up žánru jsme řádně otestovali Shadows over Mystara, což je opravdu hra, která skrývá více, než se na první pohled zdá. I když paradoxně postrádá onu přímočarou jednoduchost Golden Axe, není zase tak složitá, aby nepobavila více, než většina běžných her. Parádní bossové, neustálé změny prostředí, mnoho předmětů a kouzel k používání - co více si přát?

Další hra na holení byla klasika Double Dragon. Je skoro až překvapivé, jak moc je tato hra vzhledem k roku vydání pokročilá. Od Final Fightu je mladší o dva roky, ale vyjma grafiky bych neřekl, že jsem našel chybějící featuru. Přehazování nepřátel, komba, sbírání zbraní, bossové, interaktivní prostředí - vše na palec nahoru!

Za zmínku bych ještě uvedl frenetickou střílečku Thunder Zone, kde pobíhají dva vojáci a střílí všemi směry, což je dycinky bezvadné. Navíc je ale v této hře možné podpírat svého kamaráda v případě, že už má málo zdravíčka. Druhý hráč pak ovládá jen směr střelby v rámci 45° od směru pohybu prvního hráče. Moc pěkná vychytávka, jak spolu sehrát dva nestejně dobré hráče! A ta metalová hudba mne dostává do kolen!

První část večírku skončila asi ve čtyři ráno, ale to již byl čas zase pomalu vstávat a pustit se do soboty plné paření!

Dopoledne jsme strávili přehlídkou intra Metal Gear Solid her - a to jmenovitě Snake Eater HD, Sons of Liberty HD, Peace Walker HD, Metal Gear Solid 1 Playstation, Twin Snakes GameCube. Bylo opravdu zajímavé vidět tyto hry vedle sebe, s možností porovnat kvalitu grafiky, ale také práci se střihem a kamerou. K HD kolekci her se ještě časem vrátím a rovněž mi zrak padá na 3DS verzi Snake Eatera - no kde mám brát čas na to všechno hrát? Ale posuňme se vpřed.

Sobota byla obecně vyhrazena bojovým hrám, takže se mírně změnilo osazenstvo a šlo se na to. Hlavním tématem byl rozhodně Street Fighter X Tekken. Tato hra, i když má rozhodně svoje mouchy a nevoní mi systém "DLC na disku", je bez diskuze velice zábavná. Ano, některá nekonečná komba jsou na palici. Ano, některé tahy nenavazují tak, jak by logicky měly (například guaranteed hit/throw jsem nenašel). Ano, ovládání je chvílemi poněkud nepřesné (často jsem spustil custom-combo místo launcheru a obráceně - ale nejvíce jsem se vztekal při nemožnosti vyvolat dual-strike, přitom sakra umím udělat čtvrtoblouk+ MP+MK! Místo toho mi postava většinou zbělala a udělala custom...), ale pořád platí, že na komba se dá koukat, že to není tak přeplácané, jako Marvel vs Capcom 3 a že hratelnost prostě odsýpá. I když jsme mezi sebou měli zkušeného bojovkáře (a tím rozhodně nemyslím sebe), byly stavy vítězství celkem vyrovnané. A jelikož jsem dostal darem Madcatz Street Fighter 4 gamepad, budu si muset tuto hru koupit, protože se hraje prostě skvěle. (Bohužel, arcade panel je nyní již napevno uchycen a tak si tuto hru zahraju jedině na gamepadu - alespoň do doby, než vymyslím, jak přestěhovat Playstation 3 do pracovny).

Další bojovky spíše telegraficky - mastili jsme ještě Marvel vs Capcom 2 a ať se na mne nikdo nezlobí, tato hra nebyla v podstatě překonána. Chvíli jsme zkoušeli i Street Fighter 4, ale to spíše jen na ukázku. Podobně tak jsem byl zvědavý, zda se někdo se mnou pustí do Tekkena 3 na Playstation - a měl jsem štěstí, došlo k držkobití, jako už dlouho ne. Například jsem také zjistil, že se i countery dají counterovat. To je po patnácti letech s touto hrou docela děsivé zjištění - asi jako kdybych předstíral všechny orgasmy.

Na arcade panelu to pak byla jiná káva - vedl rozhodně Third Strike. Ten má proti své verzi na Playstation 3 jedinou nevýhodu, kterou se mi nepodařilo pomocí DIP přepínačů změnit - po vítězství při hře dvou hráčů zůstává vítězi daná postava a nemůže si jí změnit. Jakkoliv to koreluje s arcade pravidly, je to poněkud proti zvyku ze současných her. Druhá věc je spíše praktická - a sice záznamy replayů. MAME samozřejmě umí nahrávat, ale tolik místa jsem na disku zkrátka neměl. Některé souboje by mohly být celkem pěkným EVO momentem...

Tím to ale nekončilo - volba padla ještě na Galaxy Fight - Universal Warriors, což je klasická Neo-Geo mlátička s moc pěknou grafikou. Ovládání je třítlačítkové, základem jsou oblouky, takže se do hry dá snadno vniknout. Ovládnout ji ale není snadné, protože jsem nenašel solidnější mechaniku obrany, counterů nebo navazování komb - nevím. Ale paralaxní scrolling a zoomování je udělané opravdu hezky, takže minimálně je na co koukat.

Sobotní den se zvolna přelil v sobotní noc a brzké nedělní ráno znamenalo oficiální ukončení večírku a následný úklid. No byla to pařba, skvělá jako vždycky! Díky za účast a těším se opět někdy příště - doufám, že do té doby vychytám tu LCD televizi pro duhou Playstation s NTSC síťovými hrami!

P.S.: Pro záznam - v místnosti, kde mám arcade panel, jsem si na počítači pustil cca hodinovou MP3 ve smyčce, tedy autentický zvukový záznam z heren osmdesátých let, který měl za úkol dokreslovat atmosféru. Překvapilo mne, s jak moc velkým přijetím návštěva tento prostý fakt ocenila.