Hra Měsíce: Boulder Dash

Když se řekně Peter Liepa, okamžitě si vybavím mého spolužáka, jelikož se jmenuje Peter Liepa. Pokud jste ale navštěvovali jiné panoptikum během školních let, měla by asociace tohoto jména putovat do zcela jiné sféry. A to sice herní, do roku 1984, kdy jsme dostali do rukou jednu z nejlepších her všech dob - Boulder Dash.

Nenechme se mýlit zdánlivě primitivním konceptem. Boulder Dash byla naprosto převratná hra z mnoha důvodů. Například technologie - hra je tak jednoduchá, že umožňuje do pár kB paměti narvat obrovské levely. Zároveň ale herní pravidla jsou dostatečně propracované na to, aby tyto levely nebyly jen velké, ale i komplikované. Těžko dneska hovořit o nějaké simulaci fyziky, ale ruku na srdce - když jsme koncem osmdesátých let utíkali před lavinou šutrů, sbírajíce diamantíky, bylo nám celkem jedno, zda je simulace fyziky dokonalá.

Boulder Dash nabídl nevídanou kombinaci akce a kreativity ve formě logického rychlíku, který neměl ve své době obdoby. Avšak pak se spustila lavina klonů, oficiálních pokračování a dokonce editorů. Seznam her, které přímo či nepřímo kopírovaly dítko Petera Liepy nebere konce. Za všechny bych jmenoval snad alespoň Supaplex, kterého jsem se na 386 něco nahrál. Údajně pro hru dělal hudbu Brian May. To jsem v té době ale nemohl ocenit, jelikož jsem neměl až do roku 1998 zvukovou kartu - a pro Amigu jsem tuto hru neměl.

Ale zpátky na pár okamžiků ještě k Atari 800 verzi, kterou jsem proháněl s výjimečně neergonomickým joystikem. Chtěl jsem jen osvěžit paměť těm, kteří zapomněli na:

- ničení toho debilního motýlka s víceméně náhodným pohybe, kterej nás mohl celkem slušně zabít
- útěk před rostoucí houbou, okupující každou sekundou více a více prostoru
- vztek při objevení exitu, který jsme si omylem zasypali šutráky
- diamonds keep falling on my head...

Najednou se hra nezdá tak primitivní, což? Zkuste si zahrát originál v nějakém emulátoru. Vsadím se ale, že i kdejaký remake současné hráče vyškolí. A je tomu tak dobře.