Batman: Arkham City - první dojmy

Nejsem ten typ, který podléhá hype. Ano, sem tam se stane, že si na něčem smlsnu, zejména, jde-li o moje oblíbené značky. Ale obecně se mi strašák s velkýma očima vyhýbá. Teoreticky by se ale zrovna v případě Batmana mohlo stát, že se svezu na vlně. První díl se mi opravdu líbil, užil jsem si ho od začátku do konce, včetně většiny bonusových misí. Navíc Batman je zdaleka můj nejoblíbenější superhrdina komixového světa a jeho interpretace pod taktovkou Rocksteady se mi trefila do gusta. Jenže jsem ostražitý, když vidím až okatě pozitivní recenze. Hra vysbírala devítky a desítky a pyšní se tituly, které bych nečekal, i když přál. A tak jsem se pro jistotu obrnil. BlueRay se hrou o kapacitě směšných pár GB ladně vklouzl do mechaniky a já si uvědomil, že moje obrnění nebylo zas tak zbytečné, ale že bych to jistě zvládl i bez něj.



Na co chodit okolo horké kaše. Největším tahákem Arkham City je město samotné. Nezvladatelná situace Gothamu vyústila v ohraničení vysokou neprůstupnou zdí okolo několika čtvrtí, kde se kumulují zločinci a další šílenci. Tím pádem je velice snadné si představit, jak moc nekontrolovatelnou se stane situace, když povstanou všichni ti špinavci najednou. A zde právě nastupuje Batman, přesněji řečeno Bruce Wayne.

Kritizovat tuto hru není snadné. Po nějakých deseti hodinách jsem se přiblížil polovině dějové linie, takže už mám tak nějak představu, o co vlastně jde. Tím si nechci ale stěžovat. Jsou tady ale dvě důležité věci, které mne maličko zklamaly. V prvé řadě je to město samotné. Ve skutečnosti není moc velké a v zásadě se tak nedá hovořit o "městě", ale spíše o několika desítkách ulic. To by bylo pořád ještě v pohodě, nebýt faktu, že Batman umí takřka neomezeně lítat a tak si jen zcela výjimečně uvědomíme, že je pod námi propracovaný model. A navíc - interiéry jsou pořád oddělené loadingy, což ubírá jiskru. Jakože jsem si myslel, že Rocksteady nám budou město samotné "víc cpát do ksichtu", abychom si ho užili a obdivovali. Z Batmanovské perspektivy, tedy ze střech, to vypadá samozřejmě úžasně, ale představoval bych si kvalitnější zpracování. Jezdit Batmobilem, lítat s Batstíhačkou, baštit Bathrušky. Nechci, aby byl Batman klonem GTA (i když...), ale asi tušíte, kam tím mířím.

Druhá výtka je čistě osobní. Totiž - konec Arkham Asylum byl dobře nastaveným cliffhangerem, kdy zbídačený Batman po poražení Jokera neúnavně pokračuje v misi, avšak ve větším měřítku. Arkham City na toto jaksi "zapomíná" a hrajeme novou hru od začátku, jakoby se nic nestalo. Tajně jsem doufal, že bude možné přenést si uloženou pozici. Tajně jsem doufal, že zažijeme přezbrojovací scénu, kdy potrhaný plášť vyměníme za nový, kdy nám Alfréd dá masáž zad a kdy poprvé uvidíme Batmana plakat vyčerpáním. To se bohužel nestalo - ale mohlo by! Škoda.

Třetí výtka, či spíše postřeh, je zase naopak čistě obecný. Posun hry z hlediska inovace se totiž limitně blíží nule oproti minulému dílu. Hra je uhlazená, zdokonalená, pečlivě vybroušená, jako diamant. Ale nezbavíte se dojmu, že už jste to jednou hráli. K diskuzi lze předložit, zda není právě element města onou zásadní inovací. Jenže jak jsem napsal výše - argument města se může stát snadno dvousečnou zbraní. Navíc v žánru nejde o nic převratného, prostě "zvětšit prostředí".

Kritizovat tuto hru není snadné, jelikož tři body výše nelze vnímat apriori negativně.V Rocksteady jistě nejsou idioti, aby si těchto faktů nebyli vědomi. Proto svou práci soustředili na to podstatné, o čem by Batman měl být. Atmosféra, příběh, dialogy, držkobití a práce s vtipnými Bathračkami. A právě v těchto bodech lze referovat k tomu, že přes takřka nulovou inovaci v základě došlo k dopilování k naprosté dokonalosti. Arkham City je nový král simulátorů Batmana, potažmo superhrdinů. V tomto subžánru není moc prostoru ke konkurenci (směšné hry jako Thor nebo Greeen Lantern nemůžeme ani omylem přirovnat), ale celé to vede k závěru, že chcete-li zažít film či komix Batman interaktivně, nenajdete nic bližšího, než je právě Arkham City. Vyjma chození na záchod je zde totiž implementováno téměř vše, co bychom od Batmana kdy mohli chtít (až na ježdění Batmobilem, které bude snad uvedeno v dalším díle "Batman: Gotham City").

Na příběhu hry velice oceňuji, že i v tomto ultraklišé žánru dokázali vykřesat jiskru originality. Zápletka je tedy naprosto standardní, Joker otrávil celé město a tak dále. Avšak je to právě způsob podávání, který vítězí. Batman zcela lhostejně kráčí do vyslovené pasti a jsme jako hráči překvapeni, proti jak dobrému Jokerově plánu ve skutečnosti stojíme. Pomáhá k tomu i implementace Catwoman, která není jenom další hratelnou postavou, ale je plně implementována do příběhu a událostí. Její výstřih je teda na můj vkus poněkud přehnaný a do pouliční bitky vysloveně nevhodný, ale za to má vtipně nastavené komba a je celkem sranda za ní hrát.

Koncept hry se od minule nezměnil. Pravidelně se střídá detektivní práce, mlácení, stealth a přesun mezi lokacemi. To vše je obohacenou celou řadou hraček a spoustou vylepšení, takže různé situace pak procházíme snadněji. Základním herním kamenem je také rozšiřování výbavy, což nám odemyká dosud nepřístupné lokace. Aniž by to mělo vyznít hloupě, koncept Zeldy / Metroidvanie je na hře dobře patrný a skvěle vypracovaný. Práce s kamerou, mapou, bossfighty - vše je poplatné tomuto žánru akčních adventur a jako celek šlape. Opět se dá polemizovat, zda-li to lze považovat za opakování téhož, ale i když budu přísný - zkomponovat takovouto hru není v žádném případě snadným úkolem a takovýto výsledek předčí mnohá očekávání.

Navíc zde přibylo MNOHO vedlejšího obsahu - což je asi jediný indikátor toho, že se hra neodehrává v uzavřeném vězení, ale v rozlehlejším komplexu. Skoro na každém kroku narazíme na drnčící telefon s úkoly od šíleného vědátora, za každým druhým rohem je skupinka zmlácených policistů, čekajících na vysvobození. Celé město je doslova prošpikováno minihádankami od Riddlera a také skupinkami náhodných pankáčů, které můžeme mlátit. Batman se tak může vydat ostře po dějové linii anebo trávit bezmála hodiny pobíhat v až téměř absurdně úkoly přehuštěném městě. Zisk bonusových zkušeností je neocenitelný.

Soubojový systém se opět prakticky nezměnil, rozšířené jsou obranné tahy proti více nepřátelům najednou a díky odemykání upgradů skrz interní strom vývoje "Waynetech" jsme silnější a silnější. Ve skutečnosti je ale pořád možné i se základním Batmanem pohodlně dojet celou hru. Avšak s upgrady je snadnější dělat větší komba (50+) a tím pádem maximalizovat zisk zkušeností. Pro notorické kydliče, kdy je God of War ve stínu Devil May Cry pomalou hrou, je Batman téměř nevhodný. Po vzoru obranného bojového stylu Batmana je praktičtější vyčkávat a mačkat s rozvahou. Funguje to, baví to, proč to měnit.

Za zásadní sdělení ale považuji, že autoři se neskutečně vyřádili s extrémním množstvím animací. Arkham City je přecpaný tunami rozanimovaných akcí, každý krok, skok, dopad, útok, obrana, výstřel - vše působí neokoukaně, atraktivně, skvěle. Trochu repetetivní ovládání bitek je tak odměněno mnohdy nečekanými a originálními animacemi, které si člověk stihne vyhutnat. Jestli máte rádi vizuálně přitažlivé hry, kdy nejde ani tak o množství polygonů, ale o atmosféru dění na obrazovce, je nejnovější Batman jednou z nejlepších voleb současnosti. A to i s přihlédnutím k Uncharted 3 (tady bych se nerad pustil do srovnání tak odlišných her, ale z hlediska hutnosti animační práce bych je postavil na podobnou úroveň).

Suma sumárum - nový Batman je větší, plnější, i když vlastně trochu pořád stejný. Příběh umí navnadit i překvapit, dialogy pobavit, postavy zaujmout, hratelnost zabavit a to všechno je zabalené ve vkusném balení s prima grafikou a i hudbou, nemluvě o ovládání a řadě detailů ve vývoji postavy. Pokud první díl dostal 8/10, bylo by jenom logické, aby druhý dostal známku "o něco vyšší".

Jenže zde musím nalít čistého vína. Nejsem zdaleka na konci hry, čili bych se nerad mýlil, ale nějak jsem neviděl nic, co by mne nějak srazilo na kolena, kde bych nějak vydechl. Rocksteady zopakovali úspěšný koncept, "pouze" ve větším měřítku. A to slovíčko "pouze" je nyní kritické. Pokud bych totiž připustil, že Arkham City dostane známku 9/10, musel bych si položit otázku: co dělí hru od naprosté dokonalosti? A tady je ten problém - seznam inovací a opravdových skoků vpřed nad rámec žánru je podle mne příliš dlouhý na to, aby to reprezentovalo onen pověstný poslední krok mezi devítkou a desítkou. Proto zatím předběžně dávám Arkham City "lepší osmičku", což nemá vyznít nijak pejorativně.

Arkham City je naprosto skvělá hra, splnila co slíbila, dokáže nadchnout a polapit. Jde o hodnotný kus softwaru, ke kterému se dá vracet, který se dá předvádět, který si užije široké spektrum hráčů, aniž by z nich dělalo hlupáky. A to jsou všechno přednosti, kterými se může pochlubit málo her současnosti.

Kdyby se náhodou po dohrání něco změnilo, napíšu report.