GTA: San Andreas

U příležitosti nového traileru ke GTA5 není zbytí, než si napsat něco o nejlepším GTA v sérii, čímž nemám na mysli nic menšího, než nepřekonatelné San Andreas. K diskuzi lze předložit, zda není "nejlepší" GTA4, ale to máte tak. Nejlepší je zrovna to, na co si vzpomenu a taky záleží na tom, jak se vyspím. Dalo by se říci, že GTA4 je lepší hra a že San Adreas je lepší "GTA". Na tom něco bude - v kontextu ulítlosti možností je San Andreas jakoby svobodnější. V GTA4 si neumím představit, že by se Niko rozjel s kombajnem po Wall Street (i když sranda by to byla náramná, zvláště, když je tam teď těch 99%). To je možná to správné konstatování - San Andreas je větší sranda, prča, hlína - dá se tam parádně vyblbnout. Ne nutně komedie, ale je to hra, u které se člověk radostí směje, zatímco v GTA4 se člověku radostí tají dech. Pochopitelně by bylo naprosto ideální, aby se obě hry prolnuly - inu a to možná bude právě chystané GTA5! Nakonec to máte jako s dětmi. Obě milujete. Ale prvorozený je jenom jeden.

Je samozřejmě poněkud nespravedlivé referovat k San Andreas, jako k prvorozenému. Zde se ale musím k něčemu přiznat. Zatímco GTA1 a 2 (včetně Londýnského datadisku) jsem proháněl více než dost, tak ke GTA3 jsem se nikdy pořádně nedostal. Ve své době byl můj Celeron 400 s Rivou TNT skutečně nadupaným strojem (1998), ale v roce 2002 šlo již o zoufale komickou sestavu. A tak mi trojka prostě protekla skrz prsty a dostal jsem se k ní až mnohem později na Playstation 2. Podobný osud stihlo i Vice City. K němu jsem se někdy koncem roku 2003 dostal, jenže chvíli na to vycházejí San Andreas a já už byl majitelem Playstation 2. Přesedlat na nového koně bylo snadné, jako zařadit vyšší rychlostní stupeň. Orgie začaly.

Lowrider - pravá volba afroamerické společnosti.

Na San Andreas je zajímavé snad naprosto vše. Použitá technologie ve své době vyrazila dech i kovaným PCčkářům, kteří se portu dočkali o rok později. Dostat se z jednoho konce mapy na druhý byla otázka téměř hodiny, když jsme jeli nějakým normálním autem a moc nebloudili. Letadlem to bylo samozřejmě pohodlnější a rychlejší - no oblíbené byly i závody na motokrosových motorkách napříč kontinentem. Právě rozlehlost hry hraje hlavní roli. Do tohoto prostředí se totiž dá nacpat tuna obsahu, aniž by to působilo přehuštěně. Svedli to na jedničku - vše je "akorát".

Svět San Andreas je dokonalou ukázkou živoucího světa. Ne tedy přímo ve smyslu simulace, to ani nebyl účel. Ale jde právě o ten unikátní mix událostí, zajímavých míst, postav a vedlejšího obsahu. Hra nemá naprosto žádné hluché místo. Potápíte se v moři? Můžete hledat mušle. Bloudíte v lese? Zaposlouchejte se do zpěvu ptáků a šumu větru - možná na vás čeká Leatherface. Civíte na noční oblohu? Zkuste se orientovat podle hvězdných znamení nebo hledat UFO. Každičký polygon je cítit láskou, kterou byl vytvořen.

Seznam unikátních detailů hry by překročil rámec běžného článku. Není problém sepsat 100+ normostran. Jenže bylo by to jenom nošení dříví do lesa. Okolo San Andreas vznikla nebývale silná komunita, stránky věnující se problematice je nepočítaně. Rozsáhlé databáze, mapující nejrůznější vtípky autorů, ale také nečekané souvislosti. Ne vždy je snadné rozeznat bug a featuru a tak se nejrůznější zmínky o Yettim šíří rychlostí blesku. Hra navíc obsahuje poměrně unikátní "replay", takže obvzláště vypečené situace si hráč může pouštět do zemdlení. To jen prohloubilo touhu hru analyzovat a vymačkat z ní maximum.

Na San Andreas mne nejvíce bavilo... všechno. Totiž jak se na správný sandbox sluší a patří, je zde v prvé řadě systémová svoboda. Můžeme jít kamkoliv se nám zlíbí a tam dělat cokoliv nás napadne. Paleta činností je šíleně široká. Skákání padákem, závody motorek v lese, ladění aut a v pozdější fázi také obchodování s nemovitostmi, distribuce automobilů v přístavu a v neposlední řadě také cyklistická akrobacie, vedle které se Matt Hoffman může jít zahrabat. Vrtulníky nebo Harrier používají zkušení hráči k rozehnávání davu lidí, návěsu za tahačem zase k zablokování rušné silnice, raketometu k rozpoutání pekla. To se mi na hře líbí nejvíc. Spustím hru a položím si otázku - co bych chtěl dělat? Jít balit ženský pozváním na skleničku? Namachrovat se v posilovně a následně se nechat potetovat od hlavy až k patě? Vyhnat gang fialových mikin ze sousedství? Nebo se projet Monster Truckem?

Krom účesů máme k dispozici i tetování a hromady oblečení.

Vše, co jsem doposud popsal, jsou hrou definované mise a skripty. San Andreas má ale náruče "obecného obsahu". Touláním se po krajině nacházíme opuštěné vesnice, filmové kulisy, podivné hodinové hotely, ujeté reklamní poutače a třeba plakáty na stěnách místního sdružení fanoušků mimozemských civilizací. Člověk jenom žasne, kolik toho lze ve hře najít a sám si dosazuje strašidelné historky o událostech, co se na těchto místech musely odehrát (anebo čím mysleli místní architekti, když dali na okraj pouště fastfood v podobě obřího kuřete). V San Andreas velice rychle zjistíte, že je občas těžké, ne-li nemožné, nepodlehnout vnadům a svodům hry. Lákadlem je samotná možnost odbočit z rovné silnice a podívat se, jestli náhodou za tímto kopečkem není něco zajímavého. Něco podobného jsem zažil ještě ve hře Fallout 3. S tím rozdílem, že San Andreas je více nenápadné a ladněji zpracované.

Výhled je v PC verzi podstatně hlubší. Z dnešního hlediska je samozřejmě grafika zastaralá.

Laskavý čtenář, pokud náhodou nefetuje San Andreas jako modlu, si jistě pomyslí, že hráč by musel být fanatik, aby výše zmíněné věci objevil. Vždyť většina hráčů při hraní hlavní dějové linie snadno mine nejméně polovinu obsahu! Opak je pravdou. Přestože lineární, tak dějová linie naopak hráče protáhne všemi důležitými místy obřího světa a vzbudí touhu po objevování. Téměř každá honička těží z faktoru atraktivnosti prostředí a ukazuje nám naopak místa, kam bychom se normálně nedostali. Člověk pomalu lituje, že na mapě je možné mít pouze jeden uživatelský waypoint. Místo toho si praktičtější hráči začnou do papírové mapy San Andreas (součást balení se hrou) kreslit křížky a psát popisky. Brzy ale zjistí, že mají na mapě víc křížků, než je na pláži Omaha.

Jeden z bugů je skryt ve skákání na kole z výšek. Při správném dopadu se CJ nezabije. A dostane peníze za akrobatický výkon.

Výhled do funkční krajiny je úžasným zážitkem. To vědomí, že hra nám prakticky nedává hranice, je z hlediska hráčské zkušenosti k nezaplacení. Systémovost světa a fyzika ve výsledku vytváří ideální kaskadérské prostředí. Mohl bych tady umístit tisíce odkazů na opravdu neuvěřitelná videa, co všechno hráči dokážou tropit. Nejde jenom o pečlivě naplánované skoky, kdy se mnozí nebáli pustit se do rozebrání hry a enginu, aby docílili nejefektivnějších triků (ne nepodobných Quake Done Quiker). Ale i o hromady náhodných setkání s nepříliš šikovnými řidiči nebo piloty. Ať už komičnost nebo neuvěřitelnost zaznamenaných aktivit - na Youtube při vložení "San Andreas" vyrojí tisíce hodin krátkých unikátních klipů, které každého nevěřícího Tomáše přesvědčí, že San Andreas je skutečně výjimečnou hrou. Ba co víc - mám silné podezření, že celý Youtube vznikl jenom proto, aby davy nadšených hráčů měli prostor pro sdílení svých zážitků.

Pro zajímavost - výhled z nejvyššího bodu Los Santos - PC verze.

Co by to ale bylo za hru, kdyby se obešla bez svých hrdinů. Uvěřitelných, zajímavých a k zamilování. Zde San Andreas překonalo samo sebe. Volba prostředí negerského gheta a k tomu ulitých postav se zdála být z počátku kontroverzní. Když jsem se o tom poprvé dozvěděl, měl jsem pochybnosti, jestli nejde o prvoplánové zneužití typického akcentu a hip-hopového soundtracku. Rockstar ale ukázali, že jestli je jim něco cizí, tak je to prvoplánovitost. Carl Johnson, nejtypičtější možný představitel rasového archetypu, je obklopen celou řadou úchylů, zmrdů, zkorumpovaných existencí, dětských dealerů drog, vesmírných lidí, syfilických šlapek, slepých mafiánů, idotických policajtů a v neposlední řadě - svou rodinou. Okolo té se totiž všecho točí.

Tématické zátiší.

Carl Johnson nebyl vždy hodným chlapcem a za usmrcení policisty si odseděl svoje. Po letech se vrací do rodného města Los Santos, aby našel svou rodinu v rozkladu, přátele znesvářené a hodnoty starého gangu zadupané do prachu. Ideály mládí jsou pryč, svět ovládají peníze a křivé přísahy. Naivní Carl, nazývejme ho správně CJ, se z počátku téměř nedobrovolně účastní potyček mezi gangy, které v devadesátých letech ztrácejí na významu i síle a tradiční hodnoty jsou objektem zájmu staromilců a nostalgiků.

Kupte si Vice City a dostaňte plastového esesáčka zdarma!

San Andreas vypráví příběh CJ, podpsa, který se se několikrát pokouší různými způsoby navázat na rodinné hodnoty a historii. Příliš se mu nedaří. Bráchu má polomrtvého v nemocnici, zradili ho nejbližší přátelé a je vyhoštěn z Los Santos, pod dohledem ultračuráka - poručíka Tempenyho. CJ začne nový život ve městě San Fiero, kde se zbytky jeho přátel rozjede malou firmu na opravu automobilů. Vzápětí je CJ vydírán a plní úkoly pro vyšší moc, výměnou za neodpojení jeho bratra od přístrojů, v náručí smrti. Operace se postupně vystupňují z lokálních po téměř nadnárodní. CJ se z prostého zlodějíčka ve tmě zaparkovaných aut postupně vypracuje na zabijáka, vyděrače, ruku boží, daňového podvodníka a nakonec dosáhne na metu nejvyšší - praní špinavých peněz pod rouškou kasína v městě Las Venturas. Jak tomu ale v GTA sérii chodí, pobyt na vrcholu netrvá dlouho a CJ se vrací, obklopen luxusem, do špinavého Los Santos, aby se jednou pro vždy vyrovnal s minulostí a nastolil budoucnost dle tradičního zákona.

Jedna z mnoha vtipných misí - jezděte s přivázaným chlápkem na kapotě tak dlouho a tak šíleně, až se podělá.

Na CJově osobnosti je zajímavá celá řada charakteristických rysů. V prvé řadě - je po dlouhou dobu velice naivní, ale přitom není naprostý idiot. Dobrou polovinu hry je tak trochu obětí své vlastní hlouposti, aby nakonec prozřel a začal se chovat více zodpovědně. Pomůžou mu v tom noví přátelé, kdy chvíli trvá, než jim začne důvěřovat (po dosavadních zkušenostech pochopitelné). Bohužel právě v okamžiku, kdy CJ dospěje, vstoupí na scénu vyděračská tajná služba a CJ opět dělá poskoka. Grandiózní finále hry je ale symbolickým oproštěním z okovů, CJ se konečně postaví na vlastní nohy a děje se jeho vůle. Po celou dobu je ale jedno slovo, které našeho hrdinu definuje do morku kostí. Tím slovem je "poctivost". Neviděl jsem v rámci počítačových her poctivější osobu, než je právě CJ. Jeho hluboce zakořeněný morální status je nedotknutelný, CJ nikdy nezradí svoje vnitřní ideály a bojuje do posledního dechu. A to i v případě, že je bitva předem prohraná. Je lepší padnout s rachotem, než vyhrát bez povyku.

Následující obrázky pocházejí z Playstation 2. Šlapky jsou všude.

Jak CJ putuje mezi městy, diametrálně se liší nejen grafický vzhled prostředí, ale také styl úkolů, který plníme. Zatímco Los Santos je v zásadě gheto, kde narazit na bílého muže znamená mít štěstí po celý den, San Fiero je město inspirované reálným San Franciscem. V Los Santos převážně projíždíme v klasickém low-rideru s vystřelovací hydraulikou, střílíme za jízdy po bastardech jiné víry. V San Fieru se plně soustředíme na rozjezd firmy, budujeme si pověst podnikatele a případného závodníka. Sice se pak zapleteme s čínskou mafií, ale i to je součást podnikatelského záměru. Okusíme hlubiny moře, vyzkoušíme si tichou likvidaci posádky luxusní jachty a tak dále. Las Venturas je pak naprostý rozmar. Ulice přeplněné luxusními vozy, supermodelkami s extrémně krátkými sukýnkami a nekonečnými zástupy imtátorů Elvise. Drahé podniky s kýčovitou architekturou, kasína inspirované předlohami z reálného Las Vegas. Do hry vstupují diamanty, banky, špinavá hra patriotů. Už nejsme náhodným kolemjdoucím. Jsme někým, kdo má pověst a historii. Kupujeme nemovitosti, celé hotely, ale i domečky na předměstí, když se chceme v klidu vyspat (a chceme to mít ráno blíže ke strip baru).

Posilování má pozitivní vliv na muskulaturu našeho hrdiny. Pěstní bitky, stejně jako balení holek, má pak jiný rozměr.

Laskavý čtenář si právem položí otázku, co je na takovém zpracování tak úžasného? Vždyť to má naprostou logiku, jak jinak by to šlo zpracovat? V tom je ale právě ta genialita. Rockstar vzali klišé téma, jako vystřižené z filmů jako Scarface a milionu dalších gangsterovek. A naservírovali nám to se vším všudy. Tam, kde filmy či romány použijí střih, my jako hráči vidíme "všechno". Každý tvrdě vydělaný dolar, každý milimetr postupu. San Andreas jsou téměř simulátorem. Není divu, že mne hra uchvátila do té míry, že moje dream game se nazývá regulerně Prague Andreas, jelikož toto je velký vzor, směr, jakým bych se chtěl v budoucnosti ubírat. San Andreas těží z propojení s ostatními díly série. Nejen, že se v rámci příběhu podíváme na chvilku do Liberty City (a kdo to umí s Jetpackem, se tam může podívat kdykoliv), ale třeba v GTA4 vidíme v televizi pozvánku do Las Venturas v originální grafice (to člověk uroní slzu). Když bych se na okamžik vrátil k prvnímu odstavci tohoto článku - toto jsou důvody, proč San Andreas nadřazuji nad všechny hry v sérii. Je to podle mne hra, která se nejvíce blíží jaderné myšlence "o čem by mělo být GTA". Svoboda, sandbox, řádění; ale také příběh, postavy a dialogy. Přitom hra je svou náplní a vyzněním nadčasovou kritikou našeho světa. V kontextu svobody je právě GTA4 mnohem omezenější, než jeho předchůdce. Bylo to vyváženo něčím jiným, jistě, není si na to stěžovat. Jenom se mi zdá, že tyto hry nelze tak jednoduše postavit vedle sebe. Od dokonalosti (kterou piluji pro Prague Andreas) nás dělí už jen paměť světa. Totiž - v GTA stačí být zastřelen nebo chycen policií a celý svět se "restartuje". Pro účely hratelnosti je to jednoznačně plus, ale tento komentář je nutný pro úplnost.

Destrukční model aut je překvapivě detailní.

Jedna ze zásadních vlastností San Andreas, která právě v GTA4 chyběla, je vývoj postavy. Takhle - v GTA4 by bylo nesmyslné tuto featuru implementovat. Niko Bellic je prostě kabrňák, veterán z mnoha válek. V rámci krátkého časového úseku, po který se hlavní dějová linie GTA4 odehrává, není prostor pro nějaký systémový vývoj postavy - naopak by to působilo přihlouple. San Andreas se ale odhrávají v mnohem delší rovině. CJ je na začátku hry vyzáblý nenápadný negřík. Postupem času, chozením do posilovny například, zvyšuje svou muskulatoru a také sex-appeal. Cpaním se hamburgery se z něj stane tlustá bečka sádla. Běháním lze zase naopak hubnout. Přirozené a v praxi využitelné - simulovaným hraním si ze CJeje uděláme opravdu nařachaného hrdinu. Nejde ale zdaleka jen o vizuál. Postupem hry se CJ učí lépe a lépe ovládat jednotlivé typy dopravních prostředků, takže dokáže rychleji akcelerovat nebo brzdit. Podobně tak zbraně. Podle počtu mrtvých se CJ naučí střílet za chůze a později i za běhu. I když je to zdánlivě dle popisu jenom malá věcička, sžití s postavou je díky tomu úžasné. Fóra se rychle zaplnila screenshoty různě vyladěných CJejů, jak sedí v bohatě vyladěných autech.

Dobré ráno, Vietname!

Nelze opomenout zvukovou stránku věci. Pravdou zůstává, že zbraně vydávají poněkud přitroublé prdění, ale tím by veškerá kritika San Andreas také skončila. V prvé řadě je dabing. Rockstar vsadili na jistotu. CJ samotný je namlouven rapperem jménem Young Maylay, což autentičnosti přidává sto bodů z padesáti možných. Scénář jde dokonce do takové hloubky, že CJ mění dialekt podle toho, v jaké části hry se nacházíme (zpočátku používá "wassup", později "whattup" a ke konci hry "what's up"), což podtrhuje důraz na detaily. Hlavní záporná postava ve formě poručíka Tenpennyho je pro změnu namlouvaná Samuelem Jacksonem, jehož "Fuck you" ve mně budí záchvaty vřelé radosti. Podobná péče, byť nikoliv podobně zvučná jména, byla věnována všem postavám. Dialogy jsou skvostně intonované, správně nadsazené a výtečně napsané. Scéna, kdy se CJ ptá slepce se svým ultranegerským nářečím, zde-li je si vědom toho, že je černý, mne dodnes budí smíchy ze spaní. Ano, mám divné sny.

A hudba. Co naplat. Konec osmdesátých let a bouřlivá léta devadesátá, ve kterých se hra odehrává, jsou přímo nabušené hudebními styly a skladbami, které musí nutně chytit za srdce každého. Deset hudebních stanic, každá s tématickou nabídkou přibližně patnácti písniček, plus jedna stanice čistě zaměřená na talkshow. Přidejte si opravdu úžasné DJeje, kteří realisticky komentují texty písní a nažhavují posluchače na další nášleh. A samozřejmě - zprávy z éteru, které vtipně komentují události, které náš CJ právě spáchal. Nekorektnost je na místě, nic není svaté. Co se hudebního vkusu týče - zamiloval jsem si Radio Los Santos s jejich hudební nabídkou "murder rap". Ale postupem času člověk dostane chuť změnit náladu, blíže k tématu činností. Takže při sklízení Elvisů kombajnem v rušných ulicích Las Venturas zásadně ladím country rádio K-Rose. Hudba - 11/10.

Hra vyšla později i pro PC a ihned, co jsem si ji koupil, jsem byl mile i nemile překvapen změnami. Mít vyšší rozlišení grafiky a rychlejší loadingy jsou samozřejmě skvělou zprávou. Na můj vkus to ale odneslo ovládání. Totiž - analogové přidávání plynu a točení volantem na gamepadu je jednoznačnou volbou - avšak bez toho se dá žít i s klávesnicí, protože stejně většinu času jedeme na plný plyn a zatáčky řežeme. Vedle toho ovládání letadel je na klávesnici jedním slovem peklo. Znám celou řadu hráčů, kteří to ve fázi povinné letecké školy regulerně vzdali. A to je škoda - ukrást Boeing a napálit to do nejvyšší věže "obchodního centra San Andreas" je důvod k překonání této překážky. Pokud možno si ale připravte padák.

Další významná změna se týká střelby. San Andreas pro Playstation 2 totiž disponuje automatickým zaměřováním (podobně, jako GTA4), což byl krok vpřed oproti nutnosti manuálně zaměřovat gamepadem v předchozích hrách. PC je díky myši upraveno na klasické zaměřování. Chvílemi to ale nezamýšleně modifikuje obtížnost hry oběma směry. Z PC verze rovněž vypadl kooperační režim dvou hráčů - na Playstation 2 bylo možné hrát sérii dějově nezávislých misí, kdy jeden hráč řídí vůz a druhý střílí z okénka.

Screensaver - CJ automaticky sleduje zadky kolemjdoucích dam. Ne sukně. Zadky.

Faktor přenesení hry na otevřenou platformu ale znamenal vznik celé řady modifikací, nových aut a letadel, vylepšení grafiky, zbraní a dokonce i online multiplayer. Komunita vytřískala ze hry naprosté maximum a tím potvrzuje intelektuální nadřazenost Renderware enginu nad konkurencí své doby. Jistě, že byly hry s lepší "lokální" grafikou. Jistě, že se celá řada her pokusila okopírovat koncept GTA jako takového. A jistě, že v roce 2004 již byl Playstation 2 z hlediska mačkání výkonu za hranicemi svých schopností (což podtrhlo ještě Gran Turismo 4 a Shadow of Colossus). Ale horko těžko najdete hru z této doby, která by se mohla technologicky, hratelností a rozlehlostí rovnat San Andreas. A ono i dneska vidíme pokusy komunity přenést hru do novějšího kabátu - enginu RAGE. Nedá se svítit, GTA4 je super hra a v mnoha ohledech předstihla San Andreas o mnoho koňských délek. Ale ten odkaz luhů a hájů je pořád živý. Port pro XBOX a XBOX 360 hovoří za sebe, dokonce i Macintosh se později dočkal díky Steamu.

Atmosféra díky práci se světlem je dokonalá.

A právě proto tady máme nyní GTA5. Hra, která se dle traileru tváří, jako San Andreas 2, akorát v současnosti. Je to ten samý krok, jaký Rockstar udělali z GTA3 směrem k San Andreas. Větší svět, větší svoboda blbnutí, větší legrace. Jasně, trailer je jenom trailer, ale už jenom to, že ukázali letadla, ropné věže, sklápěcí střechu kabrioletu - to všechno ve mně vzbuzuje naděje, zájem a nadšení. Je to pitomost, já vím. A není to takový ten šok, jako když jsem si první trailer ke GTA4 (a tím nemám na mysli Rickroll) pouštěl do zblbnutí dokola. A možná by bylo opravdu vtipné, kdyby hudba traileru skutečně byla "Never gonna let you down..." Vidíte, tak málo toho ukázali a už je tady hromada otázek. V jakém roce se hra odehrává? Logo "FIVE" napovídá začátek dvacátého století, práškovací letadlo napovídá padesátá "DDT" léta, ale všechno ostatní zase naznačuje rok 2000+. A za koho budeme hrát? Potkáme CJe a další staré, významné známé?

Pro zajímavost 2 - výhled z nejvyšší budovy Los Santos - Playstation 2 verze.

Zlí jazykové již při vydání GTA4 omílali, že "je to zase to samé". Rámcově jim lze dát za pravdu, zase jenom jezdíme auty a střílíme převážně po lidech. Posun k novému enginu, k novému stylu vyprávění příběhu, k novým a zásadním prvkům hry - Rockstar dokázali překonat vlastní stín (i když co do počtu featur či kilometrové velikosti jde jednoznačně o krok zpět). Odpovědí na otázku "jak by vypadalo GTA3, kdyby jej Rockstar dělali nyní" je opravdu GTA4 - na tom nevidím nic špatného - naopak! Ale nyní si položme novou otázku. Jak by vypadalo San Andreas, vydané v roce 2012 (či později)? Bude GTA5 hrou, která překoná dosavadní stín všech ostatních Rockstar her? Co když daly chytré hlavy dohromady koncept, který by vzal to nejlepší z GTA4, z RDR, L.A. Noire a to vše dali do unikátního mixu? Že by se GTA5 odehrávalo ve stoleté časové ose, od Johna Marstona po Niko Bellica? Že bychom mohli vidět různé stavy vývoje světa, pracovat na stavbách budov, ze kterých bude o mnoho let později CJ skákat padákem? Že bychom se dočkali kolektivního multiplayeru (nikoliv nutně kooperačního), kdy si budeme jednu z mnoha dějových linií prožívat po svém a konkurovat si s ostatními hráči ve válkách gangů či rovnou korporací?

Vozový park může čítat desítky vozidel - podle toho, kolik máte místa v garážích.

Skok mezi prvním GTA a GTA3 byl propastný. Skok mezi GTA3 a San Andreas byl na první pohled menší, ale pod pokličkou je opět propast jako kráva. Podobně tak lze hovořit o přechodu ke GTA4 - nový engine udělal divy a dospělejší přístup k příbehu a událostem rovněž tak. Tak co GTA5? Bude to pokračování vážně orientované čtyřky anebo se opět dočkáme plnotučně ujeté HRY, PAŘBY, ORGAZMU? Zlobit se nebudu, bude-li to první případ - ale za sebe mám jasno.

Ať to dopadne jakkoliv, Rockstar s každou svou novou hrou ukazují, že mají koule, že to s hraním myslí vážně a že dokážou překonat všechna naše očekávání. Proto jsem nadšený z jednoho pitomého traileru na hru, která vyjde někdy za rok. Proto si koupím klidně i další generaci konzolí. Proto jsem napsal tento text. Proto věřím, že tento komentář Dana Housera je míněný zcela vážně a věřím mu každé slovo:

This is my personal opinion, but I think a lot of people in the general mobile industry are more focused on making money than making good products. We're a business, too -- we have to think about how to build revenue and we value the knowledge you need for that, but we want to conduct business with superior products. Focusing on nothing but business is depressing to me; it's boring. I want people to understand that we make games for more than just to make money.

Pro hry Rockstaru, pro GTA, potažmo pro San Andreas, potažmo pro potenciál GTA5 - se vyplatí žít.