Měl jsem zase sen. Byl velice krátký a spatřil jsem v něm scénu, která mne nadchnula. Po probuzení jsem se dokopal ke klávesnici a rychle sepsal to, co jsem si pamatoval. Pravidelní čtenáři blogu si jistě všimli, že co se týče stylu mých příběhů, jsem notně inspirován P. K. Dickem. Ani tentokrát to není výjimka. Na druhou stranu se mi do příběhu propilo něco, co jsem ještě nikde neviděl. Teda ne v této formě. Hovořím o vlivu počítačových her.
Chci tím říci, že níže vložený text není námětem pro počítačovou hru, ale spíše pro film nebo povídku, kde je fenomén počítačové hry využit pro pointu. Beru to asi jako film Social Network (který jsem neviděl mimochodem) - člověk nemusí být na Facebooku nebo nějaký výjimečný génius, aby v roce 2010 nevěděl, o čem film je a případně si ho neužil. V dnešní době jsou už hry velice běžnou součástí našich životů a i početní casual hráči (kteří hrají třeba na Facebooku) tak nějak vědí, co je to "zkušenost a level postavy". Takže nejde o příběh, který by měl vyžadovat od diváka nějaké hluboké herní znalosti, měl by to pochopit víceméně každý.
Přiznám se, že při opětovném čtení krátkého záznamu, jsem si v hlavě začal vizualizovat konečné dílo. Jednak jsem si už rozvrhl hlavní charaktery (to pro případ, že bych se to rozhodl zpracovat jako povídku, což by mi šlo) a také jsem si představil klíčové scény, které by měl zpracovat Christopher Nolan (Inception pořád ještě zcela nevyprchalo). Nejsem ale filmařsky dostatečně vzdělán, abych posoudil životaschopnost tématu, ale... no líbilo by se mi to ;).
Poslední poznámka: rozhodl jsem se sem bez úprav překopírovat celý záznam jak je. To také znamená, že celá pointa je vyzrazena ihned v prvním odstavci. Snažte se prosím na celek dívat jako divák, který se pointu dozví mnohem později. Momentálně nemám čas ani sílu na rozepisování se do dlouhé povídky a možná bych naopak rád načerpal nějaké postřehy zvenčí, jak to správně rozvinout. Jinak mám poměrně jasnou vizi. Takže to můžete brát jako výzvu - pokud vás téma nějak zaujme, budu moc rád, když jej zpracuje kdokoli a jakkoli, bez mého nároku na honorář ;).
Celá pointa příběhu je asi ta, že chlápek si může vybrat libovolné období svého života i to, co ještě nezažil. A on si vybere nějakou část, kdy vidí, že je bohatý a šťastný. A tak se do toho časového úseku teleportuje. Spokojeně si žije, užívá peněz a dalších výhod bohatého-všedního života. Je tady jenom drobný detail – chlápek si nepamatuje, že by do tohoto časového období skočil dobrovolně – jeho paměť obsahuje celý prožitý život včetně těch částí, které reálně nezažil.
Jednoho dne má jít podepsat nějaký firemní kontrakt. Těsně před podpisem smlouvy si jej ale vezmou stranou speciální agenti protistrany a udělají jednoduchý test na jehož základě určí, zda „je hoden“ podpisu. A tam zjistí, že chlápek sice odžil třeba padesát let svého života, ale dobrých třicet let přeskočil díky volbě (což by mohla být něco jako ujetá cestovní kancelář). Tím pádem mu neumožní podepsat kontrakt a zastaví čas. Vezmou si ho stranou a vysvětlí mu, co se stalo. To se čtenář dozví až nyní (nebo hráč).
Chlápek se tak dostane před možnost volby. Buď bude žít svůj život dál, ale nemá šanci podepsat smlouvu, což drasticky ovlivní zbytek jeho života – nemluvě o tom, že tito agenti již nyní mají v záznamech, že chlápek nemá dost „odžito“, takže jakékoliv další velké rozhodnutí v patřičné budoucnosti nemá šanci uzavřít, protože všechny velké firmy mají najmutou podobnou agenturu. Anebo se může vrátit zpátky a odžít si chybějící léta poctivě.
Důvod existence agentury je stabilita systému reality. Ony „ujeté cestovní kanceláře“ fungovaly mnoho let, aby se ale po několika desetiletích ukázaly fatální následky zásahů do časoprostorového kontinua. Vznikl tak test, kterým lze snadno zjistit, jestli člověk nemá svůj „level“ navýšený de facto nelegálně. Vysvětlí mu to na příkladu s RPG hrou – je to jakoby někdo uměle zvedl level postavy, ale nikoliv její zkušenosti. Jinak řečeno – kdyby žil normálně a měl zkušeností dostatek, podepsání onoho kontraktu by ho posunulo na vyšší level. Jelikož ale nemá dost zkušeností a level má navýšený z hlediska kontinua podvodně, podepsání kontraktu mu level nezvýší. A to je „systémová chyba reality“.
Chlápek se tak rozhodne vrátit se do minulosti a s vědomím, že se pohybuje v ekvivalentu počítačové hry začne žít (tohle by byl v podstatě bug, správně by si neměl nic pamatovat). Celý princip světa v tomto příběhu je založený na determinismu, takže chlápek ví, že se za třicet let stane bohatým milionářem, jenom k tomu musí dospět. Uvědomuje si, že jeho svobodná vůle je jenom chimérická a ať dělá co dělá, je to dle předem daného plánu.
Klíčový okamžik nastane v momentě, kdy spatří sám sebe v televizi, jak jede ve výtahu a v rámci televizní obrazovky dojde k zemětřesení. Chlápek dostane strach, že by mohl zemřít a tak „sáhne“ do obrazovky, přepne kanál a vyloží svůj obraz v bezpečném místě. Posupně si začne uvědomovat, že není ani reálnou postavou, ani počítačovou postavou, ale jakousi kombinací hráčského vědomí a fiktivní postavy ve fiktivním světě. Začne si uvědomovat, že je patrně personifikací hráče v počítačové hře, ve které se hráč pokusil podvádět a následně loadnul starší pozici. A ze hry není cesta ven.
P.S.: Jak jsem se výše zmínil slůvko o Nolanovi - v tomto záznamu jsem neuvedl zásadní prvek grafického designu jednoho efektu. V okamžiku, kdy agenti odhalí chlápka, že má zvýšený level podvodem, zastaví se čas - plyne jen pro chlápka a agenty, kteří mu vše vysvětlí. A cestování v čase je vizuálně udělané asi tak, že všechny objekty v okolí chlápka se "zvodnatí" a začnou padat - a z tohoto hučícího proudu vody se zformuje jakási ruka, která ho přenese do jiného času, kde se vše zhmotní z vody a život jde dál. Tohle jsem měl v tom snu právě, přímo tuhle realizaci.
Žádné komentáře:
Okomentovat