R.E.T.R.O, Mind in a Box - hudební vsuvka

Nedávno mi kamarád půjčil album R.E.T.R.O. od skupiny Mind in a Box. Tato rakouská skvadra má na svědomí v zásadě elektronický pop a co jsem poslouchal vzorky jejich ostatních projektů, jsou na můj vkus příliš... jak to říct slušně... trpí syndromem devadesátých let. Určitě je to záměr, ale sám bych se k nim určitě nedokopal. Každopádně album R.E.T.R.O. je klasickou variací na vlnu, dnes již celkem odeznívající, hudebních návratů k počítačovým začátkům. Skladby jako Last Ninja nebo Lightforce si berou motivy slavných skladeb a velice zdařile je remixují. Celé album mne dost chytlo.

Důvodem je krom nostalgické hodnoty (neboť samotný zvuk je v podstatě dost obyčejný) také fakt, že jsem sjížděl toto album třeba desetkrát za sebou během psaní svých textů. Je to ideálné hudbní podkres, když ztlumím reproduktory. Já stejně většinou poslouchám soundtracky k hrám, takže tohle je vítaná variace. Některé skladby opravdu zní, jakoby z C64 vypadly, jiné jsou doplněné zpěvem či rozšířené o pořádné bicí - ve všech případech je ale slyšet, že se hudba má tvářit technologicky starodávně.

Kdybych měl vybrat dvě nejlepší skladby (dvě proto, že jsou si velice podobné), bude to "8 Bits" a "I Love 64". Je to kvůli textům, refrény mi úplně vyvolaly bouři nostalgie.

8 bits are enough for me,
this is not where I should be.
my life is more than information,
I want a life beyond emulation.

...

I want to upgrade from my simple eight bits,
but will you still love me when I'm sixty-four?

Tyto pasáže mne inspirovaly k úvaze, jenž by mohla vést i k experimentu. Totiž - když jsem programoval ve strojáku pro Didaktik, jedna z prvních věcí byla nutnost naučit se převádět 16bitová čísla na 8bitový standard. Šlo o jednoduchou funkci, kdy jsem pak jako programátor mohl využít hodnoty větší, než v rozsahu 0-255. Samozřejmě to byl cyklus výpočtů navíc, takže při navrhování struktury programu bylo vždy rychlejší držet se co nejvíc spíš malých čísel - a ono to opravdu většinou stačilo i na moje herní pokusy (klon Worms a chodbičkový engine na dungeony). Tak jako tak je logické, že podobným rozkladem lze použít i čísla 32bitová, například při programování kalkulačky.

Logicky docházíme k jasné věci. Pro procesor Z80 je možné napsat prakticky jakoukoliv rutinu, přeprogramovat klidně Unreal 3 Engine. Software ale bude pochopitelně abnormálně pomalý a když obejdeme hardwarové omezení s počtem barev (což na ZX v zásadě jde), měli bychom být schopni při dostatečném množství paměti emulovat prakticky cokoli. Jádro mé úvahy ale spočívá v tom, že v roce 2010 bychom už nemuseli mít Z80 taktovanou na 3,5 MHz, ale vyhnat to třeba na 4 GHz "multicore". A neomezujme se Z80 - šlo by jenom o to použít takový hardware, který jede na osmi bitech.

Krátkou úvahu zakončím otázkou - neslyšel někdy někdo o nějakém projektu, který by z čisté legrace dokazoval, že osm / šestnáct bitů "is enough"?