Enslaved - Odyssey to the West

Nemám nic proti průměrným hrám, pokud splní to, co od nich chci. Nejsou zvláště inovativní, ale řemeslně zvládnuté. Nemají bombastický příběh, ale motivuje k dohrání. Nemají super grafiku, ale svým vzhledem neurazí. A tak se dá pokračovat. Enslaved je jeden z dobrých příkladů lehce nadprůměrné hry, na kterou se docela dobře dívá, ale podruhé bych to nechtěl hrát ani za peníze.

Budu stručný, protože opis Enslaved se dá naroubovat na mnoho her tohoto oblíbeného žánru. Pro hovoří určitě grafika či spíše grafický design. Hra s barvami je pěkná a prostředí postapokalyptického New Yorku zarostlého po staletích stromy a travinami je opravdu pěkné. Tam se odehrává sice jen první část hry, ale až do konce je se na co dívat, přestože nepřítommý antialiasing ubírá na dojmu a kamera si dělá co chce. Příběh hry o opičákovi, který je nedobrovolně svázán s "hodnou otrokyní" jménem Trip je završen skoro megalomansky a i když je konec v podstatě "matrixizace obyčejné historky", cítil jsem uspokojení z konce. Opravdu - když si vybavím poslední hry, co jsem nedávno dohrál, vždy jsem měl takový ten nepříjemný pocit, že jsem poněkud ošizen tím, čeho jsem se jako hráč za odměnu dočkal. Demon's Souls mají outro o ničem, Borderlands to samé, Twilight Krajina Tieňov jakbysmet, o Mafii 2 se raději nebudu zmiňovat. Enslaved mne patřičně odměnil a za to mu patří dík.

Náplň hry by se dala charakterizovat jako mix akce ála God of War a dobrodružství ála Uncharted. Bojový systém je okoukaný, ale ne přímo nudný - nabízí minimální nutnou variabilitu. Více jsem se ale bavil při kochání během objevování zákoutí světa, který díky velice atraktivním filmovým kamerám vykresluje atmosféru naprosto dokonale. Ano, kochacích pasáží je tady mnoho a plní účel, podle mne bylo cílem autorů udělat Uncharted jinak a docela se jim to z tohoto hlediska podařilo. Navíc nepřátelé, postupy a prostorové puzzly se pořád obměňují a tak hře nelze mnoho vytknout. Teda až na následující problémy:

Hra selhává při ovládání kamery, která se během vypjatých bojových dívá kam chce, ale ne tam, kam potřebujeme. Kameru navíc nepochopitelně nejde rovnat ani si zamknout pohled na jednoho vybraného nepřítele. Tento fatální nedostatek byl nejčastějším důvodem smrti. Na to ale navazuje velice nízká obtížnost, během hry jsem zemřel asi jen pětkrát a i když se člověk ke konci musel začít trochu snažit, bylo toho málo a navíc repetetivní. Vrcholným problémem je samozřejmě délka hry, což asi vyplynulo. Dvanáct kapitol přibližně po dvaceti až třiceti minutách dávají v součtu neutěšených šest hodin, což je statisticky nejen hluboko pod současným normálem, ale hlavně hluboko pod tržní hodnotou hry.

Enslaved není špatná hra. Propojení dvou hrdinů otrokářským svazkem je jeden z vtipnějších způsobů, jak odůvodnit formu GUI, hranice světa a nutnost dívenku Trip pořád zachraňovat (vzdáleně podobně, jako v Resident Evil 4). Možná bych si uměl tento koncept představit propracovanější, protože oba hrdinové mi byli celkem sympatičtí, nu nestalo se.

Enslaved není dobrá hra. Problemitické ovládání, okoukaná náplň, fádní příběh, nesympatický Pigsy (třetí postava v týmu, neovladatelná), celková krátkost a nedostatek inovací - to vše vede k očekávaném hodnocení - 6/10.

Chcete-li vidět zajímavý svět po stránce grafické a originální designy robotů, dojděte k nějakému kamarádovi a nechte si hru hodinku ukázat. A s touto vzpomínkou jděte v klidu domů, o nic jste nepřišli.