Arcade panel

Konečně! Po dvou letech čekání je to doma! Vískám si radostí, skáču do stropu, tleskám ručkami. Další z mých dětských snů se splnil. Jistě, je to "jenom" ovládací panel, no ale v domácnosti si celou bednu hracího automatu nemohu dovolit - není ji kam narvat - takže tímto způsobem jsem se maximálně přiblížil při současných možnostech. A to se počítá!



Konstrukce začala nákupem součástek. Joysticky jsem vybral značky Sanwa, tlačítka standardní 28 mm. Pak jsem se rozhodoval v rozmístění tlačítek - zde jsem po delším rozvažování rozhodl, že použiju japonské uspořádání (takové zavedla SEGA). Musím říct, že ačkoliv moje hlavní motivace byla mít arcade ovládání na bojovky, bylo mi předem jasné, že takto zvolené kombinace tlačítek, joysticku a layoutu není ideální pro všechny hry zároveň. Snažil jsem se tak zvolit nejmenší zlo s tím, že na nedostatky u některých her si prostě zvyknu. Čili - na tomto panelu by se mělo dát hrát prakticky úplně všechno, jenom joystick může být u některých her problém. (Na druhou stranu - oficiální arcade panel pro Street Fighter 4 od MadCatz má konstrukci velice podobnou a jelikož jsem měl možnost si ho vyzkoušet, tak nějak jsem tušil, do čeho jdu).

Druhý problém je čistě konstrukční. Totiž - kam panel umístím? Vymyslel jsem, že ve svém herním pokoji věnuji prostřední skříň právě tomuto bohulibému záměru. Idea je zhruba taková, že po odsunutí dveří skříně se panel vysune ven po kolejnicích a bude se hrát. Jenže skříň má pouze 60 cm na šířku a nacpat do takto malého prostoru ramena dvou hráčů - aby měli pohodlný přístup k ovládání - není snadné. A tak jsem se uchýlil zřejmě k nejvíce diskutabilnímu kroku - natočení ovládacích prvků o několik stupňů. Potíž je ta, že v jednom hráči to tak oprávněně svádí k hraní "nakřivo", což je asi věc, které se nedá vyhnout. Ve dvou by to ale mělo být v pořádku, když se hráči sami postaví k panelu trochu "bokem".

Toliko byla mechanická stránka věci. V tomto stavu jsem to předal známému zhruba před dvěma lety. Bohužel, pracovní vytíženost, nedostatek času a další podobné důvody způsobily nepříjemné průtahy. Nebudu to nějak rozmazávat, nakonec šlo o práci zadarmo (a svým způsobem jsem ještě dostal i zaplaceno) a nebudu nijak ukazovat prstem. S výslednou prací jsem spokojený, dobře odvedené řemeslo. A tak zbývalo jen panel oživit.

Pro tento účel se perfektně hodí prakticky jakýkoliv laciný gamepad. Já jsem zvolil Genius Grandidas 12. Šlo mi právě o nízkou cenu, když potřebuji jenom střeva, že ano. Gamepad jsem otestoval nejprve v PC, kde jsem si opsal rozložení tlačítek - a následně v Playstation 3 (kde minoritně počítám se zapojením arcade panelu pro některé bojovky, které na PC nespustím). Došlo tak ke krvavé volbě, jak namapovat osm hlavních tlačítek PS3 gamepadu na šest tlačítek arcade panelu. Respektive - rozhodoval jsem se mezi standardním Street Fighter rozmístěním (kde se používá R1 a R2) a pak Marvel vs Capcom 2 rozmístěním (kde se používá R1 a L1). Nakonec jsem po těžkém rozhodování sáhnul po Street Fighter standardu - doufaje, že to půjde časem "nějak" překonfigurovat (ale nevím jak a ani co, abych řekl pravdu). Říkal jsem si, že Marvel vs Capcom 2 spustím bez problémů v emulátoru na PC... no, uvidíme, jestli to byla šťastná volba. Tak jako tak - použití pro Playstation 3 bude v menšině.

Minulou sobotu jsem tak dojel za Mrafem Starým, který po několika hodinách dumání a pečlivého pájení došel k k vítěznému konci. Zde musím zároveň říct, že moje více méně úsporná volba laciného gamepadu byla nakonec více než dobrá. A to proto, že na desce se od výrobce vyskytují plošky na nanesení cínu, což zjednodušilo jak pájecí práce, tak orientaci při hledání "co je co". Čili věřme odbornému páječi - máte-li v úmyslu konstruovat podobnou věc, jsou Genius gamepady ověřenou a doporučenou volbou!

Celý nedočkavý jsem spěchal domů a v neděli jsem pak věnoval větší část dne (a noci) odbornému testování. Takže - jaké jsou dojmy?

MAME

Všechny hry, které mne primárně zajímají, jedou jedním slovem skvěle. Zkoušel jsem Street Fighter 3 (jak Third Strike, tak 2nd Impact), Street Fighter EX (několik dílů), Street Fighter Alpha (několik dílů), Mortal Kombat 1+2, Virtua Fighter, Virtua Racing, Killer Insinct, Galaxy Fight, King of Fighters, Ikari Warriors 3, Ms. Pac-Man a mnoho dalších - to jen abych jmenoval ty důležitější. Ovládání má svou specifičnost v délce joysticku (s našroubovanou koulí), takže pohyby je potřeba dělat pečlivě a s vědomím, co chceme udělat. Je to podle mne dobře, protože právě díky tomu je možné vědomě hru ovládat, aniž by šlo o zmatené mačkání - to vlastně skoro ani nejde, protože bychom si ukroutili ruku - to je rozdíl proti joysticku ovládaného palcem na gamepadu. Tedy - palec nahoru!

Superkomba (tj. dvojitý pohyb joystickem) se dělají trochu obtížněji, ale zase se dělají stejně dobře na obě strany. Nemám samozřejmě arcade joystick v ruce - vlastně jsem na něm nikdy "pořádně" nehrál. Jistě, mám z Laser Game něco nahráno - ale to je už HODNĚ let a navíc šlo o podstatně jiné rozmístění tlačítek a jiný joystick. Podle mne se dá očekávat, že po pár desítkách hodin mi přijde ovládání do pracek tak, že nebudu již dělat zmatených útoků a styl hry tak jednoznačně uhladím.

Na MAME ještě musím pochválit, že s podobným panelem počítali. Rozmístění tlačítek 1-6 totiž interpretuje většina her integentně. V Neo-Geo bojovkách se používají tři z horní řady a pak čtvrté na taunt ve spodní řadě - tedy nepříliš podstatné zdržení pro hráče. V Mortal Kombatu se používají zase tlačítka 1 a 4 pro pěstě, 3 a 6 pro kopy a 2 pro blok - tedy je okopírováno rozmístění z automatu v nejlepším možném smyslu. Podobně tak Virtua Fighter nebo Soul Calibur - defaultní mapování tlačítek funguje skvěle. A navíc lze v případě potřeby přemapovat ovládání pro každou hru zvlášť.

Z technického hlediska nutno podotknout, že MAME není vhodné na emulování 3D her, takže například Soul Calibur, Soul Edge a podobné novější hry, běží neúnosně pomalu. To není ani tam moc stížnost na emulátor, to je prostě fakt. Stejně tak je jen otázka času, než najdu vhodný frontend pro MAME, abych ho mohl ovládat plně joystickem - ono to výchozí UI je opravdu míněno pro klávesnici a potažmo myš - což mi zatím nevadí, protože je to hodně rychlé a přehledné. Jakmile si ale udělám jakýsi výběr TOP her a uspořádám menu Favourites, bude ovládání joystikem lepší.

nullDC

Emulace Dreamcastu je hned druhá věc, která mne na arcade panelu zajímá - právě pro řadu remaků bojových her od Namca, ale i od Segy samotné. Hovoříme tady o Soul Caliburu, Marvel vs Capcom 2, Dead or Alive 2. K mému zklamání - emulace spritových her je trochu pokažena jednak vyhlazováním (což se asi dá někde vypnout, ale nevím kde), ale hlavě ve vyšším rozlišení (v mém případě 1920x1080 a 1280x1024) vyniknou tilesety díky bugu, který je z nějakého důvodu "rámuje". To je viditelné a dost rušivé. Doufám, že to nějak vyladím, protože právě Marvel vs Capcom 2 je jedna z velkých motivací, proč arcade panel chci používat. (UPDATE: Aktualizoval jsem knihovny z nejnovější verze NullDC a nyní se již sprity zobrazují bezchybně - super!).

K mému překvapení emulátor nativně nepodporuje ovládání gamepadem, pouze klávesnicí. Takže jsem si musel stáhnout utility Joy2Key a v ní si poměrně komplikovaně vše nakonfigurovat. Komplikovaně kvůli tomu, že jsem musel uvažovat ve dvou písmenných řadách (ABXYLR pro Dreamcast gameapad a pak ekvivalentní tlačítka na klávesnici) a jedné číselné (pořadí tlačítek původního gamepadu) a samotného rozmístění na panelu. No, po slabé půlhodince laborování se podařilo - pěkná logická hra ;).

Emulace je rychlá a tak se dá předpokládat, že do budoucna poslouží arcade panel nejen u Dreamcasta, ale i u Playstation 1 (na Xebru jsem neměl čas testovat) a dalších emulátorů.

Závěr

Další kroky jsou poměrně zřejmé. Musím nainstalovat na zeď / zadní stěnu skříně 19" LCD monitor a vyvést z počítače DVI kabel. Původně jsem plánoval, že bych měl na zemi položený notebook a spouštěl emulaci z něj. Vzhledem k hardwarové náročnosti emulace a také datové velikosti her (ono se to nezdá...) jsem se nakonec rozhodl použít hlavní PC, jako jednotnou herní stanici. Až našroubuju panel do bočních stěn skříně, bude zbývat jen dořešit otázku, jak vyvést zvuk - ale to asi budu řešit nějakou prodlužkou ze sluchátkového výstupu a extra repráky (jelikož jsou ve skříni dvě elektrické zásuvky, tak to bude akorát - monitor a reprobedny).

P.S.: Také je čas poprosit Drokka, aby mi nakreslil pod krycí plexisklo nějaký pěkný motiv ;).