Nine Hours, Nine Persons, Nine Doors

Po dohraném (a podle mne skvělém) Ghost Tricku se mi dostala do rukou další "adventura" pro DS, která se na Gamespotu pyšní hodnocením 8.5/10. Už jsem na fórech zahlédl celkem pozitivní reakci a tak jsem si řekl, že to zkusím. K mému zklamání musím hned z kraje říct, že nejde o adventuru a skoro nejde ani o hru. 999 je ve skutečnosti interaktivním románem, který komplikovaností nepřesahuje klasický gamebook, který byste obohatili o nějaké logické či matematické hádanky. Opravdu - herně toto dílko nestojí za nic. Překročilo to onu nepříliš jasnou hranici, kdy se z "vyprávěné hry" stané "hrané vyprávění". Na druhou stranu - tohle vyprávění je velice slušné.

V několika pasážích je interakce na úrovni klasických adventur. Zkoumáme místnosti...

Těžko říct, jestli bych hru/román upřímně doporučil. Jako hráče mne to zklamalo, jako čtenáře docela pobavilo, ale zároveň je mi jasné, že děj není nikterak dechberoucí a těží tak v zásadě jenom z toho, že lze hru projít asi třemi odlišnými způsoby a zakončit ji rovněž několika tečkami. Samotná "komplikovanost" rozhodování, kudy odvíjet děj (jde asi o 3 místa v celé hře) je doslova na úrovni gamebooku. Román je poměrně poutavý, hlavním tahounem jsou postavy v týmu, který se na klíčových místech rozděluje a zase potkává. Pro hráče je to tak velká motivace projít si příběh několikrát za sebou. 999 navíc disponuje jistou zvláštností, která atmosféru příběhu tmelí a zároveň rozmělňuje - texty nejde odkliknout rychleji. U nových dialogů je to žádoucí, více se soustředím na čtení a ani omylem něco nepřeskočím. Bohužel - odkliknout nejde ani opakované texty, což je docela blbě (OPRAVA - opakované texty odkliknout jde a to šipkou doprava, nikoliv tlačítkem B. Tuto informaci jsem zjistil po druhém dohrání, při tom prvním jsem to přehlédl). No, ale k věci.

... kombinujeme předměty a hledáme cestu ven. To je ale zlomek celkového času.

(Jelikož je celá hra o příběhu, nevyhnu se do jisté míry vyzrazením některých důležitých bodů, ale přidržím se jenom hrubých mantinelů, které hráč zjistí velice rychle a spíše z počátku hry. Oproti stylu vyprávění Ghost Tricku, kde je odhalování příběhu součástí herní odměny je tady styl narativity spíše knižní, takže nejde nic minout).

V roce 1915 byla oficiálně spuštěna do služby lékařská loď Gigantic (více Wikipedia), která po vzoru mladšího Titanicu neskončila příliš šťastně, najela na minu a potopila se. Podobného scénáře se chytil neznámý šílenec (sám sebe nazývající "Zero"), který zkonstruuje podobnou loď a pro vlastní sadistické potěšení do podpalubí uvrhne celkem devět osob, nechá loď najet na menší minu a dá devíti vyvoleným za úkol, aby se pokusili z lodě utéct v časovém limitu devíti hodin (hra samotná ale limit nemá). Není to ale tak jednoduché.

Občas můžeme i během neinteraktivní příběhové pasáže volit cestu dál. Nezřídkakdy jde ale jen o chimérický rozhodnutí.

Celá loď je rozdělena na několik částí, oddělenými očíslovanými dveřmi. To dveří smí vstoupit vždy 3-5 lidí (ne více, ne méně) a to podle pravidla "číselného součtu". Každá z devíti osob disponuje hodinkami s jediným číslem v rozsahu 1-9. Pokud se tři osoby rozhodnou vejít do dveří, které nesou číslo 5 například, musí být součet číslic rovný právě pěti. Tedy jedna z možných kombinací je 9, 2 a 3. 9+2+3=14 a 1+4=5. Na tomto jednoduchém principu je postaveno celé bludiště. Různé sestavy osob postupně objevují části lodě, řeší připravené hádanky a získávají klíče, díky kterým se dostávají k dalším a dalším dveřím.

Zmíněná matematika "číselného součtu", přestože jako hráč nejsem prakticky nijak nucený k reálným výpočtům, má za následek, že se postupně blíže seznámíme se všemi postavami, s jednou po druhé - a to v různě velkých skupinách, kde sledujeme jejich interakci. Tedy co tím chci říct - moc se mi líbí, jakou péči věnovali autoři do vykreslení charakterů a je skutečně zajímavé sledovat, jak se vyvíjejí vztahy mezi nimi. Už při prvním hraní jsem se potýkal s problémem se od hry odthrnout, jednoduše proto, že mne zajímalo, jak to všechno celé dopadne, jak se spolu postavy nakonec dohodnou na dalším postupu. Jak jsem naznačil, základní rozhodování je asi na třech místech a tak jde docílit toho, že hru až při čtvrtém hraní máme dokonale "přečtenou", když vezmu v potaz několikero konců. Vzhledem k poutavosti psaného textu je to velice dobrá známka.

Drtivou většinu času trávíme odklikáváním textů. Ty ale vyprávějí slušný příběh, takže nuda to není. "Jenom" to není hra. Je to dobře nebo špatně? Těžko říct.

Že je 999 primárně knihou potvrzuje i veškeré technické zpracování. Od počátku hry jsem se trochu rozčiloval, že ke mně hra nepromlouvá skrz grafiku, ale výhradně skrz text. I když je grafiky poměrně dost (veškeré prostředí je slušně vyrenderované a postavy pěkně prokreslené v mnoha pozicích), je výhradně statická. Text popisuje detailně veškeré konání hrdinů do nejmenších detailů. Po hodině nadávání jsem si na to ale zvykl, děj mne upoutal natolik, že jsem si na to zvykl - ale to mi také došlo, že 999 není vlastně hra.

Styl "hraní" následuje tento scénář. Nejprve chvilku zkoumáme okolí ála Myst, vyřešíme jednu dvě logické hádanky a "hotovo" - nyní musíme 15-30 minut číst dění na lodi, interakci postav (jen výjimečně můžeme do dialogů vstoupit, ale s minimálním vlivem), pak si vybereme jednu z nabízených cest a máme před sebou opět sérii několika hádanek. Samotné puzzly řešíme vždy se skupinou lidí, takže i během bádání čteme jednotlivé reakce osazenstva, čili i tak dost času věnujeme čtení. Suma sumárum - dohrát do konce příběh je otázkou přibližně pěti, možná šesti hodin, reálné interakce je ale tak na hodinu maximálně. Takže "dočíst" 999 trvá pět hodin. To není příliš velký román; na druhou stranu lze opakovaným hraním vymačkat ze hry až 15 hodin celkem (byť některé pasáže se samozřejmě opakují) a to není zas tak nejhorší číslo. A ta story opravdu není špatná.

Za sebe bych řekl, že 999 je docela dobrý detektivní román, jakoby z pera Agathy Christie, trochu říznutý horrorem. Celé osazenstvo se na počátku hry tváří, že spolu nemají nic společného, ale postupem hry se vyvíjejí vazby, které jsou skvěle vykresleny. Velice jsem se bál, že některé z postav budou příliš nudné nebo naopak přeexponované. Dočkal jsem se ale střídmě napsaných charakterů s minimem nelogičností (což platí i pro celý příběh a logické hádanky). Na konci hry se pak schyluje k finále a aniž bych naznačoval - různá podezření a teorie ze strany charakterů mají poměrně překvapivé rozuzlení. Je Zero ve skutečnosti jedním z devíti charakterů? Je Zero jedna osoba nebo organizovaná skupina? Je Zero sám na lodi? Co je jeho motivace a proč vybral právě těchto devět osob? Otázky, samé otázky. Při prvním dohrání ale nečekejte odpovědi, 999 je navržena pro opakované hraní od samotného začátku.

999 nejsou dobrou hrou, samostatnou interaktivní hodinku bych přirovnal kdejaké flashovce, které mají vyšší herní kvalitu i trvanlivost - jde v zásadě o sérii přibližně desíti relativně jednoduchých hádanek. Ale ta "omáčka" okolo, ten příběh, ten je opravdu slušný a v rámci interaktivních novel bych se nebál zařadit ji kousek nad průměr. Škoda té omezené interakce. Dodal bych ale, že předělat hru na klasickou adventuru by sice nebyl problém a herní stránce by to jistě pomohlo, ale na druhou stranu ono pasivní čtení vypravěčova komentáře zaručuje plynulý tok hrou "bez zákysů" a pasivita je tak vyvážena dobrou atmosférou románu. Ale hra to (možná bohužel) není.