Gran Turismo 5

Musíme se s tím smířit. I když nepopírám, že jsem obrovský fanda série Gran Turismo, nemůžu zavírat oči před jednoduchým faktem. Gran Turismo 5 nedokázalo naplnit očekávání hráčů. Jeden problém je, že po téměř měsíci intenzivního hraní můžu vyplivnout seznam věcí, které byly celou dobu prezentovány nějak a ve výsledku jsou úplně jinak nebo rovnou špatně. Druhý fakt je, že i když jsem si zdravou skepsí injektoval sníženou hladinu očekávání, ani tuto nedokázala hra přeskočit. Gran Turismo 5 obsahuje řadu prvků, kterými předhání svou konkurenci, ale rozhodně není jako celek takové, jak jsme si vysnili. Či jak nám bylo vysněno. Jak tomu bývá – hype opět hru poškodil a to v mnoha ohledech opravdu hodně.

Mnohem zásadnější je ale konstatování, že hru nelze objektivně hodnotit, dokud není dohraná. Nemůžu posoudit vlastnosti fyzikálního či destrukčního modelu. Nemohu posoudit kvality umělé inteligence. Jak všichni jistě víte, tak Kazunori se pustil do extrémně odvážného kroku, kdy se jednotlivé herní vlastnosti se postupně odemykají s odehranými hodinami. Jak získáváme nahrané zkušenosti, tak se nám krom aut a závodů odemykají širší a širší možnosti. Neumím si představit, že by recenzenti v současných magazínech věnovali hře 100+ hodin, aby dosáhli maximálního levelu 40, kde jsou k dispozici veškeré možnosti, co hra nabízí. Proto považuji hodnocení v magazínech za zavádějící.

Na druhou stranu se terčem kritiky může velice snadno stát právě samotný systém odemykání herních featur. Vtipné přirovnání je k systému hry Starcraft 2 – v každé misi jsme seznámeni s novou jednotkou a teprve na konci hry máme k dispozici plnohodnotný repertoár. Bohužel – v automobilovém žánru je tento přístup naprosto nový a tedy reakce jsou rozporuplné, spíše negativní, co pozoruji v síti sítí. V tomto smyslu tedy opravdu nejde o to zjistit, jestli Gran Turismo 5 má vlastnosti stejně dobré nebo lepší, než konkurence. Většina hráčů automaticky (a právem) očekávala, že po dvou hodinkách hraní bude jasno, kdo z marketingové bitvy Turismo VS Forza je jasný vítěz. A to nejde. A tak si hra vlastní vinou „zasloužila“ nízké hodnocení.

Celkem jasně si vzpomínám, jak jsem před půl rokem vedl rozsáhlou debatu s podobně interesovaným kamarádem, kde jsem si zaprorokoval, že Gran Turismo 5 nevyjde v roce 2010 v kompletní verzi. Předpokládal jsem, že hra bude opět odsunuta někam na rok 2011. Polyphony ale neměli na výběr a hru vydali. Hráči velice rychle poznali, že hře chybí spousta featur a hlasy dovolávající se dokončení hry byly celkem slyšet. Nyní, téměř měsíc po vydání, jsme se dočkali celkem masivního patche, který přináší celou řadu relativně zásadních novinek, které hru posouvají do hotovějšího stavu. Jistě ale není poslední. Když přidáme nedávné prohlášení, že ve hře přibudou auta s detailním (premium) modelem v nějaké formě DLC, tak docházíme k tomu, že jsem se celkem trefil. To, co si dnes koupíme na placce v obchodě není zdaleka dokončená hra. Snad ji Polyphony během roku 2011 „dodělají“.

Ale k věci – jak jsem předeslal ve svých prvních dojmech – systém odemykání nových herních vlastností mi přijde, jako dobrý nápad. Vytváří ve mně další úroveň motivace ke hraní, kdy si všímám detailů a učím se je využívat ve svůj prospěch. Co mně ale na hře doopravdy štve? Hned z kraje – rozdělení na premium a standard modely. Reklama, že ve hře je k dispozici přes 1000 aut je tak v podstatě klamavá. Ve skutečnosti máme k dispozici cca 200 aut a pak cca 800 krabiček. Rozdíl mezi kvalitou modelů je naprosto zásadní a pozná ho kterýkoliv laik. Oněch 800 krabiček nedisponuje interiérem, destrukcí, nejdou dokonce měnit kola. Implementace těchto modelů je jedna z nejklamavějších reklam všech dob. Jsem moc rád, že mohu řídit i běžné vozy z lidové produkce, ale za těchto podmínek bych byl raději za vyšší počet premium vozů a žádné standardy. Oněch 200 krásných aut docela dobře pokrývá všechny kategorie, co vás napadnou, takže rozšíření o dalších 100 kusů by zcela uspokojilo moje choutky. 800 krabiček mně spíš krká.

"Standard" modely rozhodně nevypadají standardně. Některé celkem ujdou, mnohé jsou ale takto ošklivé.

Já chápu, že marketingově potřebuje mít nový díl hry nějaký výkřik, aby se odlišil od konkurence. Forza 3 má 500 aut, tak to my rovnou tisíc! Importovat ale 800 modelů z PS2/PSP verze hry a vydávat je za auta? Mnohem raději bych viděl 300 nádherných modelů. V mých očích by hra stoupla – Forza má 500 prima modelů, my máme 300 nádherných. Místo toho se fanbojové z jednoho tábora smějí, že fanbojové z druhého tábora mají 800 krabiček. Tohle je prostě v základu špatné rozhodnutí. Samozřejmě, že nám nic nebrání nepoužívat pouze premium vozy, ale během závodů nám hra dává na trať kombinace z obou táborů a graficky to tak dost kazí dojem.

Modely aut geniální. Ale antialiasing kouře / vody - co to je?

U grafiky zůstanu. Nevím, čím to je, ale v Japonsku mají patrně jiné stíny, než v Evropě (Stehlíkovic teorii o moči vynechejme). Zubaté a roztřesené plošky poskakují po obrazovce v místech, kde čekám hladký přechod. Je až neuvěřitelné, jak to tahá za oči ve většině typů osvětlení. Podobně tak efekty typu kouř či voda. Krom toho, že nejsou vidět ve zpětném zrcátku (což by se dalo přežít), tak při replayi je extrémně vidět podivný antialiasing těchto efektů, který z aut dělá Lego stavebnice. A co stromy? Jestlipak přestaly být dvěma sprity, kolmo v sobě zasunutými? No to víte, že ne. Od graficky nejdokonalejší hry století je to prostě trapas, ať už jsem nebo nejsem graphic fag. Dojem ze hry mi to ale prostě kazí, protože „zbytek“ grafiky vypadá fantasticky (i když „rock solid 60fps 1080p“ se nekoná, že).

V seznamu věcí, které mne na hře opravdu vadí ale není zas tak moc položek. Mnohé mění čerstvý patch 1.05, takže je tady poslední věc a sice hudba. Ta je jedním slovem děsná. Výběr soundtracku se nedá vyložit jinak, že někdo hodně fetoval a pouštěl si zrychlené Teletubbies. Naštěstí si můžeme nacpat do playlistu vlastní MP3 z lokálního disku, což je dokonce odměněno trofejí. Ještě bych vytknul, že auta nejde měnit po grafické stránce – máme jen šeredně málo možností optického tuningu a například „Race modifications“ má jenom zlomeček aut – proč? Ono i ten tuning vlastností aut je relativně omezený – nejde měnit rozměry pneumatik a celkový počet proměnných je celkem malý. A pak je tady pár drobností, které nestojí za řeč. Takže – co je na hře naopak dobrého?

Intro – parádně navazuje na tradici „intro se pouští při každém startu hry“. Zejména první část mne nepřestává fascinovat, protože je naprosto dokonalá. Nechápu, jak toho bylo docíleno, protože ze slovního popisu by každý musel usoudit, že je to zhůvěřilost, která se ke hře nemůže hodit. Opak je pravdou – jiné intro si již nedokážu představit. Vůbec celá grafická stránka hry je na vysoké úrovni. Modely premium aut jsou určitě to nejlepší, co můžeme v současnosti vidět a zejména ve Photo Modu vyniknout neuvěřitelné detaily, které do hry byly nacpány. Ano, během samotné hry to nevypadá doslova tak, jako na všude viditelných screenshotech, ale vypadá to opravdu dobře. Jsem velice spokojený i s animacemi, prací se světlem, přechody den-noc, skvěle je zpracovaný déšť. Navíc – veškerá menu jsou ve hře udělaná velice stylově, přehledně a poutavě. Gran Turismo 5 je jedna z her, na kterou je radost pohledět a součástí herního prožitku je i masturbace nad fotkami. Je to tak.

Vůbec je celá hra jakýmsi opusem detailů. Můžeme se sice uchechtnout, že stromy ve většině případů vypadají dost komicky nebo že 800 krabiček je více, než megapihou na kráse. Ale když se dostatečně vyvztekáte nad těmito nedostatky, začnete si všímat detailů. Jako jsou třeba startovací zvuky všech aut. Jako jsou drobnosti v interiéru – třeba podpis Enza Ferrari pod řadící pákou. Jako jsou ohňostroje osvětlující krajinu. Jako je opravdu brutálně udělaný déšť při pohledu v interiéru, kdy nestíhají stěrače. Jako je změna designu menu při zvyšování úrovně. A samozřejmě popisy historie a předností každého vozu, kdy čtením strávíte klidně hodiny. A se zájmem.

Orgasmus na Nordschleife poprvé...

Z hlediska herní náplně nemám co vytknout. K dispozici máme zábavně poskládanou sérii závodů v mnoha kategoriích. Projdeme si všemi možnými druhy výzev – od běžných vozů, převážně ojetých, které musí splňovat jen kriterium „náhon na přední kola“ se postupně vypracujeme až po „Supersporty z roku 1969 a starší“, „Evropské vozy z roku 1980-90“ a tak podobně. Ochutnáme od všeho trochu. A není třeba se bát, že by auta byla „na jedno použití“. Stačí se ujmout role manažera týmu a s vyladěnými vozy můžeme poslat trénovat nějaké naše svěřence – umělou inteligenci, která se učí a zlepšuje. Ze začátku jsem tento režim považoval za přitroublý, protože je zdlouhavý a chybí mu „přímá zábavnost“. Ale když si představím, že v brzké době bude zprovozněné managování skrz webový prohlížeč, dostává to smysl. Samozřejmě, že v tomto režimu máme extra finanční odměny a nové auta, ale hlavně se takto vytrénovaní jezdci (maximum je tuším 6) stanou zásadní pomocí při Endurance závodech typu LeMans 24 hodin.

... a podruhé. Honí mne jak psi na lovu ;).

Díky tomu, že na mne hra nevybalila všechno hned od začátku, měnil se můj herní prožitek podle toho, byl-li jsem napřed já nebo naopak hra. Prvních 10-15 levelů je i pro začátečníky v podstatě legrace. Ale „tutorial“ končí levelem 20, kdy máme obvykle splněné všechny závody až do úrovně Professional. Odemknou se nám Extreme závody a ještě později Endurance. V těchto místech hra neskutečně přituhne a pokud jsem byl zvyklý s dostatečně silným autem vítězit s prstem v nose, na úrovni 22 už prostě nestíhám. Dostávám se na křižovatku. Buď vydělám pět milionů na nějaký supesport typu Mazda 787B anebo začnu lépe jezdit se svým Nissanem Skyline R34. Trochu agresivity a nepouštět nikoho před sebe. Hra totiž začíná tady, kdy je odemčena přibližně třetina všech featur. Auta se už poškozují, opravy stojí strašlivé peníze a tak každé kolo bez oděrek je cennější, než kdykoli předtím.

Lotus Esprit, Top Gear test track a v replayi mi začalo hrát "Don't stop me now". Britštěji to nejde.

To je asi to, co mne ke hře poutá. Zajímavě vygradovaná atmosféra. Z prvotního nadšení, že máme „nová autíčka v super grafice“ se stává ostře sledovaná věc. Dumám, jaké auto a jak vyladěné pošlu do souboje s takovými protivníky a koho posadím do kokpitu. Jeslti je vhodnější startovat s měkkými, přilnavějšími pneumatikami a pak přezout na tvrdší po pěti kolech. Jaký závod lidově řečeno pogrindovat, aby byly co nejvyšší výdělky. Jestli je lepší investovat do výtečného auta pro jeden jediný závod anebo koupit něco horšího, s čím ale odjezdím závody dva. Jestli se hrabat bazarem s ojetinami, kde se sem tam objeví unikátní auto anebo se spolehnout na čerstvé výrobky. A jelikož má hra velký důraz na online – komu koupím pivo, aby mi online půjčil tento vůz, protože je šeredně drahej a bez něj takovejhle závod prostě nezajedu. A samozřejmě po večerech dělám efektní fotky mých dravců na asfaltu a uploaduju je na net.

Přijde vám, že tohle je přece „normální náplň autíčkových her“? Však ano. Gran Turismo 5 se stává archetypem žánru, který z herního hlediska překonal sám sebe. I když nejsem zdaleka na konci, tak už nyní za cenu patnácti stovek a téměř stovky odehraných hodin můžu s klidným srdcem hru doporučit (to srdce se uklidnilo ale až po patchi 1.05, to je pravda). Líbilo se vám GT4? Líbí se vám Forza 3? Nyní nemůžete udělat chybu – Gran Turismo 5 se dokázalo odlišit od konkurence a přitom jde pořád o perfektní hru – není důvod ji nehrát, pokud vám „autíčka“ něco říkají.


Další body sbírá Gran Turismo 5 za Special Eventy. Jedna z věcí, které jsem se obecně bál, je příliš velký tlak na motokáry, Nascar závody nebo licence na Top Gear testovací trať. Naštěstí je implementace naprosto nenásilná a více méně dobrovolná. Výuka „jak se jezdí s emerickejma kárama na oválu“ je zábavná! Výuka „jak se učí ideální stopa s motokárou“ je zábavná! Výuka „jak se cítit jako Stig za volantem hipízácké VW dodávky“ je také zábavná! Právě ono neprotěžování a nenásilná implementace těchto značek mne na hře baví. Ke Special závodům jsem se dostal až později ve hře a nemůžu si je vynachválit.

Míra detailů v interiéru je šílená. I proto, že se na tyto prvky "normálně" nejde podívat.

Ono taky taková AMG škola Nordschleife je z hlediska hratelnosti nutnost. Celou trať si postupně projdeme úsek po úseku, učíme se udržet Mercedes v ideální stopě a za různého počasí. Rallye za doprovodu geniálního řidiče Sebastiana Loeba rovněž stojí za to – člověk jen valí oči, jak moc je se nutné otáčet, aby auto jelo přibližně směrem, který chceme. Učíme se to kousek po kousku až k vrcholu. A klasické řidičáky také nechybí, máme jich k dispozici šest a také nás provedou základní problematikou celé hry – od brždění na rovince po předjíždění 11ti protivníků na vybraných tratí – vše bez vyjetí ze silnice či kolize. Dobrá zpráva ale je, že řidičáky jsou nyní nepovinné (stejně jsem si je udělal – jsou v tom zkušenosti!).


Výběr tratí je skvělý a to přesto, že se nedočkáme žádného extra překvapení. Sázka na jistotu je zde cítit a i když nové tratě ála Capering nejsou vůbec špatné. Gran Turismo 5 se opravdu soustředí na klasiky. Z hlediska zpracování a zábavnosti musím vyzdvihnout nejméně tři tratě – Nordschleife – ta je udělaná tak, jak jsem nikdy neviděl, úplně mám chuť na ní kroužit a přibližovat se světovému rekordu. Monza – ultrarychlá trať pro formule, kde si užiju s každým autem i protivníkem. A samozřejmě Sarthe – slavná LeMans trať. Ta je sice skoro stejná, jako v předchozím díle, ale přísahal bych, že se mi na ní jezdí lépe. Ostatní tratě, a že jich je, jsou také udělané dobře a na zábavnosti přidává změna počasí, denní doby.

Že bude plná verze odlišná od Prologue bylo jasné. Jak si ale stojí fyzika či AI proti konkurenci – tedy Forze 3? Ve Forze jsem najezdil přibližně polovinu toho, co v Turismu 5 nyní a mohu tak posoudit alespoň rámcově – Forza je v tomto směru „o něco“ lepší. Nedokážu říct o kolik. Pokud se rozjedu do protisměru, tak řidiči uhýbají, když najedu pravým zadním kolem na trávu, tak to cítím i při hraní na gamepadu. Podobně, jako destrukční model aut, nelze dělat finální soudy dříve, než dosáhnu level 40, ale musím se hry zastat – nemá se rozhodně za co stydět. Rozdíly jsou téměř nepatrné, alespoň pro mé oko polo-laika.

Ford Mustang Mach 1971. I když mi chybí více amerických aut, tohle je nádhera.

Patch 1.05 tady neopakuji pro nic za nic. Obsahuje totiž věci, které měly být již od začátku hry implementované. To znamená – online nabídka žádaných vozů, které v offline nejsou momentálně k dispozici. Bohatší možnosti nastavení v závodech – vypínání GUI, destrukce v Arcade režimu a hlavně vyladěná obtížnost a odměny v mnoha závodech. Snad nejpodstatnější přínos vidím v online eventech – každých 14 dní se generují nové typy závodů, kam musíme vzít auto splňující přísná kriteria a pak vyhrávat – peníze a zkušenosti samozřejmostí. V nejbližší době potřebuji ještě webový management řidičů. A ještě bych uvítal možnost rozhlížet se v kabině nahoru-dolů, či alespoň možnost dělat screenshoty v interiérech (to jde momentálně jen trikem). A když časem přibudou Premium auta, budu už dokonale spokojený.

Překvapila mne také možnost Arcade, v předchozích dílech tak opomíjená (a právem). Konečně je smysl funkce naplněný. Vybereme si trať, auto, protivníky, nastavíme si fyziku, destrukci a pomocníky – a hurá na 50ti kolový závod! Nejsme nijak zvlášť svazováni a rozjet se s Zondou v noci a v dešti při pohledu z kokpitu je skutečně zážitek. Orientujeme se jenom podle brzdových světel těch, které doháníme, paráda. Pro rychlou ukázku návštěvám je to to nejlepší, co může být.

Gran Turismo 5 není jen hrou o kroužení. Je to brána do světa závodního automobilismu, z čehož vyplývá, že se otvírá jako květ – nejprve začátečníkům a až později profíkům. GT TV nabízí pohledy do reality, které jsou zajímavě natočené a rozšiřují povědomí o autech, nikoliv jen o hře. Její jednotlivé části by si zasloužily více péče, řada chyb a neodělků je na facku, o klamavé reklamě nemluvě. Po určitém vystřízlivění se na to ale dívám jinak. Je to skvělá hra. Naprosto skvělá. Vedle Fallout New Vegas, Red Dead Redemption, God of War 3, Super Mario Galaxy 2 a Gray Matter se tak Gran Turismo 5 stává na poslední chvíli další hrou, kterou si za rok 2010 budu určitě pamatovat na dlouhé roky podobně, jako předchozí díl nebo Forzu 3.

Mechanici zvedají auto rukama... ale ve hře to vidíme jen z kokpitu, takže OK ;).

Objektivní hodnocení po mně nechtějte. Hra se dá hodnotit pouze na základě toho, kolik jí věnujete času / jaký level dosáhnete. Navíc – hra není ještě dodělaná a série DLC nás čeká. Za sebe bych se nebál sáhnout k vysoké známce, dostal jsem obrovskou porci zábavy a navíc i moje žena si ke hře občas sedne, což není jen tak! A proto dostane poprvé v historii blogu právě Gran Turismo 5 experimentální známku X/10.

Přeji krásné kroužení všem!

P.S.: Course editor je podle očekávání k prdu. Možná ho časem doladí, ale koho to zajímá.