Utratit dneska cca 90 Kč a chtít za to nějakou solidní porci zábavy, to není jen tak.U mobilních her je to ještě těžší. Jistě, že existují celé zástupy hříček s nízkou cenou a jedním dobrým nápadem, které jsou zábavné i na hodiny, ale pokud chceme nějakou „normální“ hru, tak narazíme na problémy s ovládáním i samotným designem. Tedy – nemám absolutně nic proti Angry Birds, nastřílel jsem v nich nemálo bodů a dostal jsem se do druhého světa, ale že bych si odnášel nějaké hlubší prožitky, to se prostě říct nedá. A také to není účel hry, nelze jí to vyčítat. Proto oceňuji hry, které jsou komplexnější, alespoň na první pohled. Pár jsem jich již na blogu zmínil a nyní mohu přidat další. Game Dev Story je perfektní ukázka dobře navržené hry, která po první hodiny dává pocit komplexního prožitku.
Celá hra se točí okolo vyvíjení počítačových her, tedy pro mne něco jako „dreams come true“. Najímáme si tým autorů, spisovatelů, hudebníků, grafiků a dalších profesí, vybíráme téma a žánr hry, cpeme peníze do reklamy, kupujeme devkity na nové konzole a účastníme se ekvivalentů E3 veletrhů. Přestože hra disponuje obrovskou nadsázkou, dá se říct, že řídíme podnik na poměrně realistické úrovni. Mechanika hry nás nutí objevovat nové postupy, vyhýbat se stereotypům, trénovat vlastní lidi a zdokonalovat se v jednotlivých žánrech. Vydělané peníze cpeme do větších kanceláří, ale hlavně je rveme do nových her. Investice do vývoje stoupají raketovou rychlostí a tak se musíme hodně otáčet, abychom uspěli. Když se zadaří, naše hra se dostane do síně slávy a můžeme začít pracovat na pokračování – a vyrejžovat ještě víc.
Snad nejhezčí vlastnost hry je ta, že relativně věrně kopíruje historický vývoj konzolí od Atari 2600 po Nintendo Wii. Samozřejmě – nesetkáme se zde s reálnými názvy, takže místo Nintendo je zde Intendro, místo Playstation je zde Playstatus. Určitě se ale můžem opřít o fakt, že Virtual Kid se nebude moc dobře prodávat a naopak, že Super IES má ještě v polovině hry podíl 25% na trhu. Zkomolené názvy konzolí ale nejsou všechno – zkomolené jsou i jména autorů her – Gon Rilbert, Migeru Shiyamoto a tak dále. Vrcholem jsou pak zkomolené názvy her, které každoročně vyhrávají ceny. Takový Resident Neutrality od firmy Slapcom mne rozesmál.
Jádro samotné hry spočívá v pilování čtyř základních hodnot, které definují hru. Zábavnost, grafika, zvuk a kreativita. S rostoucím a kvalitním týmem se pak během časového úseku generují body do všech kategorií a podle situace můžeme navyšovat některé aspekty jednorázovými boosty. Krom toho při vývoji her generujeme bugy a také body vývoje, symbolizované disketkami. To vytváří jakousi univerzální hodnotu, za kterou zvyšujeme level svých svěřenců a používáme boosty. Nezávisle na tom ale samotné žánry her musíme pilovat prostě tím, že vyrábíme hry daného typu. Všechno je propojeno se vším a s dobrou reklamou a dobře zacílenou hrou vyděláme spoustu peněz. Nemusíme se ale spoléhat jenom na vlastní tým – jednorázově (a velice draze) lze najímat i externisty. Prostě paráda.
Hra je omezena na 20 let vývoje, přičemž za rok lze vygenerovat 2-5 her, podle stylu práce. Při prvním hraní ale nelze očekávat, že dobudeme žebříčky a že budeme vyrábět hry na Intendro Swoosh. Systém je navržený na vícenásobné hraní – do New Game si přenášíme již vylepšené žánry her. Díky tomu budeme snadněji vyrábět hity od začátku a dostaneme se tak k metě všech met – vývoji vlastní herní platformy.
Trochu mne mrzí, že ve hře není více grafiky, líbily by se mi nějaké ukázky z her samotných, nějakým vtipným generátorem. Přes repetivnost vývoje her disponuje Game Dev Story velice solidní atmosférou a neokecatelnou roztomilostí. Čili za sebe dávám palec nahoru – vtipná a vkusná hra.
Žádné komentáře:
Okomentovat