Virtual Grand Prix

Autíčkových her je na Amigu celá řada a strávil bych nejedno pěkné odpoledne, kdybych se je pokusil shrnout. Každopádně otázka simulátorů (tu více, tu méně) je zcela jiná. Drtivá většina závodně-simulačních her staví na vektorové či jinak 3D grafice, což je přesně ten element, který Amize vzal vítr z plachet. Když se ale podíváme na sekci leteckých simulátorů, není na tom Amiga nikterak bledě. Ať už bych jmenoval vynikající Tornado, Overlord, Coala nebo celou generaci vektorových simulátorů od Microprose - F15 Strike Eagle, F19 Stealth Fighter, Gunship 2000, B17 Flying Fortress a navrch samozřejmě F29 Retaliator, TFX, Falcon, F/A-18 Interceptor, MiG-29 Fulcrum, samozřejmě Red Baron nebo poslední letecký simulátor pro Amigu z roku 1996 - JETPilot. Co automobilové simulátory? Máme tady slavnou Formula One Gran Prix of Microprose (zajímavé, že ve světě se hra jmenuje World Circuit), máme tady nějaké Test Drive, ale krom toho se simulací aut na Amize v nějaké větší míře nikdo moc nezabýval. Trochu je to pochopitelné, ale přesto smutné. Proto dovolte, abych vám představil Virtual Grand Prix (čili VGP), hru z roku 1999 pro všechny akcelerované AGA Amigy.

Pod hru se podepsal hlavní kodér Paolo "Alien" Cattani. Vytyčil si cíl, dostat na Amigu co nejvěrnější možnou simulaci závodů formulí. Minimální konfigurace je procesor 030 (byť ke spuštění stačí i 020) pro low-res (320x256), čili laicky řečeno naprogramoval engine pro 50 MHz a 4 MB RAM. To není zas tak málo - Gran Prix 2 od Microprose z roku 1995 vyžadovala procesor 486DX2 a 8 MB RAM - čili hypoteticky by mělo být možné se kvalitou simulace (a potažmo i grafiky) přiblížit k tomuto hitu bez větších problémů. A v tomto smyslu si myslím, že se Virtual Grand Prix povedlo na výbornou. (Není to celkem výstižné srovnání, ale tak jen pro zajímavost - kdybychom se pokusili srovnat například Gran Turismo 2 pro Playstation, tak VGP disponuje mnohem, ale MNOHEM lepší fyzikou, ale samozřejmě poněkud slabší grafikou).

Tratě jsou popsané a okomentované hlasem - zde se vlastně máme naučit, kdy a jak řadit, brzdit a přidávat.

Hra byla vydaná na CD nosiči, ale je možné ji spouštět i z harddisku - což vřele doporučuji, neboť teprve pomocí patche 1.0d se mi podařilo hru vůbec spustit (přičemž na Aminetu můžete najít i více updatů a tratí do hry). Na disku zabírá skoro neuvěřitelných 470 MB, asi díky hromadám nasamplovaných hlasů a FMV animaček. Hned po spuštění vidíme v praxi HAM8 video, které je sice nicneříkající, ale hezky se na něj kouká. Následně jsme vrženi do hlavního menu a začíná legrace. Manuál je uložený na CD, hra naštěstí běží v multitasku, takže jsem po slabé hodince laborování dostal formuli na asfalt a dal jsem se do testování.

Na procesoru 060 si můžeme s klidem v srdci pustit i hi-res grafiku (resp. 320x512, tedy spíše med-res - dle manuálu zde není možnost použít rozlišení 640x512 na 68k procesorech, v plánu byl PPC port, ale mám pocit, že ten nakonec stejně nevyšel), která vypadá celkem sexy. Těžko řici, zda snese srovnání se zmíněným Gran Prix 2, ale na srovnatelné PC konfiguraci bych očekával podobnou plynulost a kvalitu grafiky. Na típání obrázků pomocí SGrab ideální!

Hlavní sdělení je, že VGP se jako simulátor nejenom tváří, ale i hraje. Nenajdete zde žádný režim kariéry a dokonce až teprve výše zmíněný patch přidává arcade režim. V základní hře není dokonce žádný tutorial a nezbývá, než poctivě zkoušet svůj vůz v practice módu. Vzhled veškerých menu je především funkční, ne snad, že by byl hnusný. GUI ale nenabízí žádné nápovědy pro začátečníky, co a jak nastavit. Část odpovědí je v manuálu ke hře, ale i tam se autor celkem sebevědomě vyjadřuje tak, že bychom si měli nastudovat knihy od autorů jako Alain Prost, Andrea de Adamich nebo Siegfried Stohr. Inu, na to čas rozhodně nemám, ale na druhou stranu mám dost zkušeností z Gran Turisma, takže jsem se s vervou pustil do tuningu auta.

Ukázka z HAM-8 intra.

Jsem šokován. Míra detailu nastavení je jedním slovem brutální. Nastavit si můžete prakticky všechno - převodovku, křídla, tlumiče, pneumatiky, úhly, délky, teplotu pneumatik, brzdy, kilogramy na centimetr kubického objemu vaší helmy. Prokousat se veškerými menu je nad síly normální smrtelníka. Navrch je možné během hry zaznamenávat telemetrii pro pozdější studium. Avšak závažnější otázka je - nejsou tahle hejblate jen kosmetickou parádičkou? Jak jsem poznamenal - nejsem žádný odborník, ale nastavil jsem si několik profilů, od kterých jsem tak nějak tušil, co od nich očekávat. Pustil jsem se do testování.

Narazil jsem na ovládání. Hra podporuje analogový joystick, který ale samozřejmě nemám, ale po pár prvních minutách bych řekl, že jde skoro o povinnou výbavu případného hráče. Hraní na digitálním joysticku nepřipadá v úvahu, takže je zde varianta poslední a zoufalá - myš. S tou obecně jezdím docela rád (třeba v LFS jsem si s myší užil své a nemám si na co stěžovat), ale v této hře jsem bohužel neodhalil, jak nastavit středovou dead-zone, takže moji formule je skoro nemožné udržet rovně na silnici - a to je problém. Hra ani nezobrazuje volant či nějakou vizuální pomůcku pro určení polohy myši. A jako bonus - ve výchozím pohledu se při zatáčení myší také natáčí úhel kamery výhledu z kokpitu vozu, což mne z počátku hry velice mátlo. Čili - vrátil jsem se zpět k manuálu a začal studovat klávesové a jiné zkratky.

Zde se provádí nastavení vozu i hry - trávil jsem zde hodně času.

Funkční klávesy nastavují externí kamery, pozastavím se u klávesy F2, která slouží k vycentrování kamery, nezávisle na poloze volantu - do původního režimu se přepnete pomocí F1 (tzv. Virtual Cockpit, podobně jako v TFX například). Řazení probíhá na kurzorových klávesách, podstatný je také TAB, který vrací vyšinuté auto zpátky na trať. Pro sledování hry jsou užitečné DEL-HELP klávesy, kdy se můžeme dívat na závod z pohledu ostatních vozidel. Čísla 1-5 na klávesnici přepínají režimy palubních počítačů. A pokud náhodou zapnete moc informací najednou, můžete pomocí F10 vše vrátit do výchozího stavu. Jo a mimochodem - za boha jsem nepřišel na to, jak couvat. Nevadí - hra může začít!

Nemůže. Protože VGP není tak moc hra, jako opravdu především simulátor. Tolerance ovládání je naprosto nulová, měl jsem obrovské potíže vyjet vůbec z boxů. Samozřejmě jsem si na začátek zapnul automatickou převodovku a vypnul poškozování vozu - ale i tak jsem podezřele často končil v písku mimo trať. Na vině je zřejmě plyn-brzda, což se realizuje pomocí pravého-levého tlačítka myši. Nepřišel jsem na to, jak jezdit "na půl plynu". Jistě, v kdejaké arcade závodní hře by tento způsob ovládání nebyl problém, ale tady to znamená, že musíme velice citlivě ťukat na tlačítka, abychom se někam pohnuli. To je ale docela obtížné.

A konečně jedu, hen hén!

Docela by mne zajímalo, jestli by bylo možné připojit analogový joysticky a na něm mít plyn/brzdu a na myši zatáčet a řadit. Případně, zda-li by bylo možné připojit nějaký volant - třeba z Playstation 2 - za použití patřičné redukce. Protože tato hra to potřebuje, jako sůl.

Asi tak po hodině jsem si na ovládání celkem zvykl a pustil jsem se do testování. Na první pohled vás překvapí grafika - na poměry Amigy je velie slušná, textury jsou pěkně namapované, ale třeba kola jsou dělané pomocí spritů, takže nevypadají moc realisticky. V určitém dobrém úhlu vypadají dobře, ale dost často vypadají prostě zle. Hodně špatně jsou udělané kolize, přesněji její grafické zobrazení, kdy se vám před obličejem začnou vykreslovat prakticky neprůhledná kolečka, což sice vyvolá patřičnou dávku nepřehlednosti, ale hlavně to vypadá, jako pěst na oko. Jenže - ve formulích se bourá jenom jednou, takže nezbude, než se opravdu snažit a prostě nebourat.

Tratě jsou na můj vkus příliš placaté. Obecně bych řekl, že právě relativně nizká detailnost modelu tratí je největší rozdíl proti jiným dobovým formulím. Když odhlédnu od tohoto faktu, je chování vozidel na trati překvapivě realistické. S přihlédnutím k faktu, že nejsem expert na simulátory, nebojím se říci, že všechny hlavní nastavení opravdu poskytují patřičnou odezvu ve hře. Prokluzující kola na trávníku, přítlak v zatáčkách, brždění i tlumiče - vědomě jsem nastavoval různé hodnoty (dvě krajní a pak jednu středovou) a formule se opravdu zachovala podle očekávání.

Zcela jistě tato úroveň fyziky nekonkuruje PC hrám, ale minimálně v rámci dobových simulátorů jde řekl bych s klidným svědomím o špičku. Čili pokud vás baví ladění auta a precizní jízda bez "zbytečných" serepetiček, je VGP jedinou volbou na platformě Amiga a z hlediska retropohledu srovná krok i s nabídkou na PC. To je samo o sobě úžasné.

Na druhou stranu je nutné si nalít čistého vína a říci nahlas, že jako "hra" je VGP docela nudný kus softwaru. Je to logické, titul je určený zejména motorovým palicím, hráčům-extremistům, které zajímá věrnost simulace víc, než radost ze samotného hraní. Pochopitelně ale pořád platí, že dotlačíte-li svou kárku do cílové rovinky na nějakém lepším, než posledním místě, stupňuje se radost z "vítěství" úměrně tomu, jak daleko vám chybí do první pozice. Pak se vykoupí hodiny frustrujícího procesu učení. Mně se to nikdy nepodařilo. Bohužel. A tak nakonec hra v mém životě zanechala trochu kyselý pocit.

Ale to není vina hry! K VGP musíte přistupovat, jako k simulátoru. Už vás nemá čím překvapit World Circuit / Grand Prix od Microprose? VGP je nejpokročilejší a jedinou možnou variantou! V tomto ohledu odvedl Paolo Cattani maximální možný výkon - VGP na klasické Amize asi už nikdy nic nepřekoná. Komentované tratě, realistické chování vozu, aktualizované tabulky jezdců (na rok 1999 samozřejmě), detailní rozborka formule téměř do posledního šroubku a studium telemetrie. 470 MB dat pro vaše zvrhlé potěšení. Kdo by odolal a alespoň nevyzkoušel?

Na závěr ještě pár praktických poznámek. Hra podporuje několik rozlišení, no z "nějakého" důvodu mi při tom vyšším Amiga ořízla pěkný kus obrazu, takže vidím nakonec prdlačku. Podle mne je to scandoublerem, který je zmatený přepínáním rozlišení při intru - menu - hře. Částečně se mi to podařilo vyřešit tím, že jsem se přepnul do Workbench a tyto jsem pak stáhnul myší úplně dolů - zůstalo zachované rozlišení WB a viděl jsem tak celý obraz se hrou - ale to POUZE v low-resu! Ještě jsem to nezkoušel na normální televizi, asi se to bude chovat trochu jinak - chcí tím jenom říci, že kvůli tomuto omezení jsem měl omezené hráčské podmínky. V low-resu se totiž výhled z formule vykresluje opravdu jen pár metrů před čumákem stroje, čímž pádem jde i hratelnost dolů.

Je to o tom se naučit všechny tratě nazpaměť a grafiku používat v podstatě jen jako vodítko, nikoliv jako kochací element. Chumel formulí sice vypadá na trati velice dobře, ale cílem je nechat všechny daleko za sebou, takže nakonec jste to stejně jenom vy a trať, nic jiného. A to je zase dobře.

BONUS: Můj kamarád Petju, známý to expert na herní simulátory, věnoval hře kousek svého času a docela ji ovládl. Bylo skutečně úžasné vidět, jak to vypadá, když to dostane do ruky někdo, kdo se v tom vyzná. Na to, že trénoval tak deset minut, byla jeho jízda doslova baletem. Zde se můžete podívat na krátkou ukázku - ta sice končí vyjetím z trati, ale věřte mi, že i tak to byl nadživotní výkon.