Day of the Tentacle

Trvalo to tři dny, ale vyplatilo se! Day of the Tentacle, dávný hřích mládí, byl pokořen, sražen na kolena a moje pažba trojhlavňové brokovniceTM dostala další zářez. Přiznávám se ale bez mučení, že ve dvou místech mi pomohl návod. Bohužel, je to tak. Ale budiž mojí omluvou, že na vině je nelogičnost hry, přesněji řečeno jejího ovládání. Ale k tomu se dostanu. Začněme s oslavami!

Přesně to, co mi na Full Throttle chybělo, abych ho mohl nazvat adventurou, mi Day of the Tentacle vynahradilo plnou měrou, neřkuli spravilo chuť. A to dokonce do té míry, že se mi koutky úst trhaly, zajíkajíce se smíchem a málem jsem vykřikoval po perfierii něco o nejlepší adventuře všech dob. Rozhodně jde o platinový fond, který by měl patřit do povinné četby všech hráčů, nejen staromilců. Day of the Tentacle předběhl svou dobu. Věci, které se odehrávají na obrazovce, se bez uzardění dají nazvat animovaným filmem ze staré školy a to je vyprávěno formou čistokrevné a hardcore adventury, že srdce musí plesat. Oproti Broken Sword, Gabriel Knight 3 nebo Fate of Atlantis disponuje ale Day of the Tentacle nelineárním designem hádanek a tím se zásadně umocňuje herní pocit svobody.

Nelineární adventury byly vždy problematické, protože buď se v nich nasekalo spousta chyb (v amatérských českých podmínkách si vybavíme Tajemství Oslího Ostrova nebo 7 dní a 7 nocí) anebo byly extrémně komplikované a téměř nehratelné. Day of the Tentacle se podařilo na výbornou sloučit dohromady lineární příběh s nelineárním průběhem. A to pomocí jednoduchého triku - příběh je rozdělen na tři soběstačné kapitoly, které musí navazovat pouze chronologicky. Avšak právě o tu chronologičnost se musí postarat hráč. Hned na začátku se naši tři hrdinové rozdělí v časové ose. Bernard, tento brýlatý nerd, zůstává v současnosti. Laverne, psychotická majitelka skalpelu, se ocitá dvěstě let v budoucnosti. Hoagie, tlustý flákač z New Jersey (asi), je zaseknutý dvě staletí v minulosti.

Vše se ale odehrává na stejném místě, v maniakově vile, která poslední dobou funguje jako hotel. Z toho vyplývá, že se setkáme s mnoha postavami, které by bylo velice obtížné narvat do jedné lokace nějak logicky. Tady je depresivní vynálezce nesmyslů, tu je podomní prodavač zábavné pyrotechniky, zde je kůň a tady potkáte prvního prezidenta USA. A to vše je poskládané tak, že to dává logiku animované komedie. Několikrát jsem se na blogu pozastavil nad uvěřitelností her. Tak Day of the Tentacle je velice uvěřitelná hra, protože se odehrává v ujeťáckém kresleném vesmíru, kde jsou tyto věci přijatelné, neřkuli žádané. Naopak, kdyby se tahle hra snažila o realismus, vyzněla by trapně.

OF COURSE!

A o co že teda jde? Vynálezce Dr. Fred jednoho dne vyrobil chapadla - stvoření oplývající životem a vlastní inteligencí. Zelené chapadlo a fialové chapadlo se jednoho dne procházeli, až za domem našli trubku vypouštějící radioaktivní odpad do místního potůčku (každý šílený vědec musí mít z baráku vytékající radioaktivní splašky, jinak by se mu ostatní šílení vědci vysmáli!). Fialové chapadlo se napije a ... narostou mu ruce! Plus - stane se z něj superinteligentní a superzlá bytost, která nemá jiného plánu než - uhodli jste - ovládnout svět (zcela se nabízí oblíbený záběr z filmu Street Fighter, tolik zprofanovaný That Guy With The Glasses - "Of course!"). Dr. Fred si tak pozve tři známé - Bernarda, Laverne a Hoagieho, aby mu pomohli situaci s šíleným chapadlem vyřešit. A to prostě tak, že je přesune do minulosti, o jeden den, aby zastavili automat na výrobu radioaktivního slizu (ano, Dr. Fred si musel koupit speciální stroj jen na výrobu radioaktivního slizu, aby se mu ostatní šílení vědci nesmáli).

Jak to tak chodí, cestování v čase se nezdaří dle představ a tak dojde k časovému posunu. V současnosti musí Bernard opravit stroj času. Na to potřebuje diamant v ceně dvou milionů a kde vzít takové peníze je otázkou. V minulosti potřebuje Hoagie sestrojit a nabít superbaterii, s jejíž pomocí zprovozní svůj stroj času. A v budoucnosti? Tam je to nejkomplikovanější - Laverne se ocitá ve světě ovládaném chapadly, kde lidé slouží jen jako domácí mazlíčci. A tak musí v prvé řadě utéci z vězení a pak pomocí prodlužovačky napájet svůj stroj času. Společným prvkem ale je, že hrdinové si mohou skrz stávající časové propojení posílat předměty mezi sebou. V tom se skrývá genialita a zároveň obtížnost hry. Díky tomu, že jednotlivé úkoly a podúkoly můžeme řešit v libovolném pořadí, uvažujeme opravdu trojrozměrně. Co kdy a kde použít. Přestože se v každém časovém období nachází asi jen 15 obrazovek (v zásadě identických, jenom ve správné časové variantě), je pocit mne jako hráče neuvěřitelně svobodný a intenzivní. Je to jedna z těch her, kde vstupuju za obrazovku svého počítače.


Tak ale ať máme ten trapas za sebou - kde jsem použil návod? Nechci se obhajovat, ale slovo "logika" je hře poměrně cizí. Jistě, v obrovské nadsázce lze nelogičnosti přijmout a odhalit, ale vzhledem k velikosti a nelineárnosti hry se člověk snadno ztratí a zapomene, co vlastně chtěl kde a jak udělat. V obou případech jsem ale neměl problém s nelogičností hry, ale paradoxně s ovládáním. Příklad prvý - potřeboval jsem odlákat kočku od gumové myši. To vše na půdě, kde byly dvě postele. Pomocí příkazu USE jsem zjistil, že jedna vrzající postel kočku láká. Bohužel je příliš blízko a tak se kočka stačí vrátit ke své hračce. Došlo na použití příkazu PUSH, PULL, nějaké hrátky s lanem a další "logické" úvahy k tomu, jak posunout postel o pár metrů dále. Řešení? Použít POSTEL1 na POSTEL2. No toto? Příklad druhý - potřeboval jsem zdržet pokojskou v pokoji. Napadlo mne nejprve zavřít prostě dveře, ale to nepomohlo. Takže mi došlo, že budu muset "nějak udělat trochu bordel". Došlo ke známému používání všeho na všechno (a vzhledem k počtu předmětů žádný med) a samozřejmě - příkaz USE na postel v tomto pokoji, že bych ji nějak převrátil nebo tak něco. Nic z toho "samozřejmě" nefungovalo. Řešení? PUSH postel - rozhodí se prostěradlo. Ech?

Na druhou stranu mi tyto dva pohledy do návodu pomohly v dalších fázích hry. Častěji jsem používal příkaz PUSH na všechno a hned ve dvou případech to bylo řešení "lokálního" zákysu. Podobně tak záměna dvou věcí pomocí příkazu USE ITEM1 ITEM2. Jakoby v tomto smyslu byl v Day of Tentacle zůstaly jisté přežitky z textových adventur, kdy v psané formě příkaz dává smysl (jakž takž), ale v grafickém kontextu je to poněkud hůře stravitelné. Na mnohé věci jsem přišel naprostou náhodou, jednou dokonce náhodným klikáním (ano, sehnat skunka bylo z logického hlediska nemožné - podobně tak předčítání koňovi). Seznam nepříliš logických činů (z hlediska ovládání) by se dal rozvést do větších rozměrů, ale nebuďme hnidopiši. Naposledy si ale rýpnu do příkazu CLOSE, který je potřeba za celou hru použít jenom dvakrát. A samozřejmě - v hotelu je spousta dveří...

...no, ještě že ne Venca Záhyb.

Ale hlavně! Ale hlavně! Ale hlavně nesmíme zapomenout na to hlavní! Day of the Tentacle je totiž v prvé řadě neskutečná legrace. Hra je určena spíše pro starší hráče, kteří ocení nejen celou řadu popkulturních narážek (Star Wars jsou na každém kroku), ale také jisté reálie a parodie - například na teleshopping, na americkou ústavu, případně na soutěže krásy MISS. Komika díla ale osciluje mezi prvoplánovitou a komplikovanou tak dobře, že zasmát se u této hry musí snad každý. Konkrétně v historické verzi hotelu se setkáme s otci zakladateli amerického státu a z každého důležitého člena je zde tropen šprým. Washington řeší, jestli lépe vypadá z profilu či čelně, Jeffersson drsňácky odmítá zatopit, Franklin objevuje elektřinu pomocí papírového draka - leč v okamžiku deště se jde schovat domů. Anabáze s vynálezy a vynálezci, americkou vlajkou a překrucováním historických fakt je zde velice zábavná a to přesto, že mi jako neameričanovi jistě spousta narážek utekla.

Podobně tak lze referovat k interaktivní složce - úkoly a jejich realizace jsou téměř vždy zahaleny pod rouškou komedie. Jednak hra disponuje enormním množstvím animací pro každého hrdinu, ale také patřičných zvukových efektů. Namluvení celé hry zážitek "jako z animáku" ještě umocňuje. Je teda fakt, že na hlas Laverne jsem si musel chvíli zvykat, ale pak mi došlo, že si zvykám na celý potrhlý charakter, takže jsem se uklidnil. V celé hře snad není akce, která by nebyla nějak ozvláštněna extra animací, komentářem nebo zvukovým efektem. A jelikož i hudba správně přitrubuje do rytmu, nachytal jsem se několikrát, jak se v křesle pohupuji s úsměvem sem a tam společně se svými hrdiny. Vlastně - i nyní při psaní textu, mám ten samý výraz a nevědomky se pohupuji zleva do prava.


Engine SCUMM je zde využit do posledního programového řádku, když se držíme "klasické" práce. Full Throttle si již pomáhal renderovanými animacemi, ale v této hře vše co vidíme, stvořila lidská ruka. Nemusím snad opakovat, že hodnota hry tím v mých očích stoupá. Komixový styl plný ujetých perspektiv je velice dobře zvládnutý (když si vzpomenu, že ke grafickému stylu Day of Tentacle přirovnávali jednu dobu 7 dní a 7 nocí, je mi do smíchu). Množství animovaných spritů je opravdu úctyhodné a všeobecně jde o jednu z nejkrásnějších ukázek klasických adventur - společně s prvním Maniac Mansion je můžeme dát do balíčku s nápisem "archetyp žánru". A propó - v Day of Tentacle je možné v jedné místnosti použít počítač a spustit tím právě Maniac Mansion - Day of Tentacle v sobě má tuto starou klasiku zabudovanou!

Během hry jsme několikrát konfrontováni zprávami o postupu fialového chapadla při cestě za nadvládou světa. Vzbuzuje to pocit časového limitu. Ten ve hře naštěstí není, ale jednotlivé nadpisy v novinách jsou docela prča a to se počítá!

Suma sumárum - Day of the Tentacle je jedna z nejlepších adventur, co jsem kdy hrál. Komediální žánr hru lehce shazuje při pokusu o srovnání s vážnými adventurami typu Gabriel Knight, ale přesto - jsou to jen četné (byť záměrné) nelogičnosti, které dělí dílo od naprosté dokonalosti. 9/10 s doporučením - tohle si určitě nenechte ujít! Mne ještě čekají tyto resty: The Dig, Zak McCracken a Maniac Mansion (což mi došlo až při hraní Day of Tentacle, že jsem tento titul rovněž nikdy nedotáhl do zdárného konce).

P.S.: Hra vyšla i pro Macintosh, vyžadujíce procesor 68040 - takže Shapeshifter na Amize by to měl v pohodě utáhnout.