Sin and Punishment: Star Succesor

Nevím, jestli je to celosvětovou krizí, ale poslední půlrok i déle pozoruji, že pokračování her jsou nejen častější, než zcela nové tituly, ale také že jsou ona pokračování obvykle výrazně kvalitnější, než první díly. Počítejte se mnou jenom chválené tituly mnou tady na blogu. Assassin's Creed 2, No More Heroes 2, Red Steel 2, RDR (to kvůli Red Dead Revolver, ale OK, nemusíme to počítat), Puzzle Quest 2, New Super Mario Bros. Wii, Super Mario Galaxy 2 a tak dále. Ve všech případech jde o špičkové pokračování.

První díl Sin and Punishment - základní design je v podstatě beze změny.

Co mají společného hry Gunstar Heroes, Ikaruga, Gradius 5, Bangai-O! a Sin and Punishment? Sám jsem to skutečně nevěděl. Gunstar Heroes je jedna z nejlépe hodnocených her pro Mega Drive (a je to i jeden z důvodů, proč jsem si tuhle konzoli pořídil - samotná hra ale na eBayi moc není), Ikaruga je jedna z nejpopulárnějších "bullet hell" stříleček. Gradius 5 je pekelná a vynikající střílečka pro Playstation 2 (mimochodem jak Gradius tak Ikaruga se zařadili do top ten Screwattack 2D shooters her - na třetí a druhé místo). Bangai-O! je jedna z nejvíce ceněných stříleček pro Dreamcast a Nintendo 64. A Sin and Punishment? Opět Nintendo 64 - originální frenetická střílečka. Čili - všechny tyto hry mají společné tři věci. Jde o frenetické střílečky. Jde o velice kvalitní hry. A logicky - mají za sebou stejné studio - Treasure.

Nejlepší? Asi ano. Asi Ikaruga je nejlepší příklad bullet hell stříleček, kterou by měl znát a milovat každý.

Název značně sebevědomý, ale hledíce na jejich portfolio mi jasné, proč zejména v Japonsku slaví enormní úspěch. Jejich hry se rovněž objevily ve Virtual Consoli nebo na XBOX Live! službě. Většinu her znám nebo jsem je i hrál, ale právě Sin and Punishment mi absolutně nic neříká. A to jsem měl dostat do ruky pokračování. Čili udělal jsem si trochu osvětu a zjistil si, o co jde.

Debut studia Treasure do stříleček - Gunsta Heroes. Dohrál jsem ji v emuátoru a pokud můžete, zkuste tuto hru také. Poklad na Mega Drive, opravdu!

Sin and Punishment je zajímavý mix více stylů stříleček. Vévodí jasně bullet-hell, avšak s jistou příchutí on-rails stříleček. Naše postavička má po obrazovce takřka neomezenou pohybovou svobodu a námi střílené projektily zasáhnou nepřítele vždy bez ohledu na vzdálenost. To v trojrozměrné grafice vypadá ze začátku divně, ale je to jen jasný základ 2D stříleček. Navíc naše postavičky umí před útoky uskakovat, což je jakási chvilková nesmrtelnost. Kombinování střelby na pohyblivé cíle, uskakování a částečně ovladatelné kamery - tak nějak bych se pokusil hru charakterizovat. Neměl jsem bohužel více síly se v emulátoru dostat dál, budu se muset podívat po originálce na Nintendo 64.


O pár dní později jsem ale již držel v ruce nový díl hry pro Wii a s chutí jsem se do něj pustil. A docela žasnu.

Krok stranou - zdá se mi, že se Nintendo krapet pokusilo napravit svou reputaci rozhodlo se vydávat konečně kvalitní hry. Konečně. Na druhou stranu z toho ale vyplývá, že se Nintendo vrací k prověřeným hrám, jejíž "nové verze" vydává. Pár her jsem naznačil již v prvním odstavci, ale přidejme si třeba i prezentaci E3 v letošním roce. Návrat postav jako Kirby, Kid Icarus nebo série Golden Sun - to jsou sázky na jistotu, kde již mají praxi a mají se o co opřít. Svým způsobem jsou tak v nevýhodě, jelikož o nějakých zásadních novinkách nemůže být řeč. Ale je to zároveň návrat ke kvalitní klasice, čímž se od konkurence zásadně odlišují, přestože by někdo mohl hovořit o neaktuálnosti žánrů, tahaných z minulého století. Je to ale špatně? Zatím každá zmíněná hra v seznamu výše je naprostá lahůdka mezi hrami, i když nejsou v zásadě nové. Mají ale v rámci žánru spoustu výrazových novinek a hrám jako New Super Mario Bros. Wii, Super Mario Galaxy nebo No More Heroes 2 musím dát palec nahoru pro jejich kvalitu, přestože se o svých předchůdců na první pohled moc neliší. A jak asi tušíte - podobný pohled aplikuji i na druhý díl Sin and Punishment.

Na první pohled jde o dost pitomou manga hru, kde zosobňujeme malé děti, které střílejí jak draci na obrovské množství nepřátel nebo na obrovské bossy. Herní styl je na první pohled podobný on-rails střílečkám, kamera jede automaticky, ale plně kontrolujeme polohu hrdiny na obrazovce. Krom střelby máme i možnost útoků na blízko a pak megapráskovou "nabíječku". Během hodinky hraní mi však došlo, že Sin and Punishment je z hlediska hratelnosti především 2D střílečka s bullet-hell nádechem. Trojrozměrná grafika je místy využívána opravdu prostorově, ale pro hratelnost je zásadní pohyb po 2D ploše obrazovky. Někdy jsme konfrontováni s blížícími se projektily v ose Z, kdy není zcela jasné, jak jsou daleko (ano, tohle by bylo docela dobré na 3DS), ale hra nabízí ovládání, díky kterému se tento zdánlivý problém eliminuje.

Připadá vám grafika super? Věřte mi, že v pohybu to vypadá MNOHEM lépe!

Z ovládacích schémat máme na výběr vše, co lze k Wii připojit. Obligátní Wiimote s nunchukem, Wii Zapper, Classic Controller a GameCube ovladač (poslední dva jmenovaní prakticky přebírají ovládání z Nintendo 64 verze hry). Přestože styl hraní a ovládání je spíše navržený pro ovládání kurzoru joystickem (vlny nepřátel jsou relativně statické a pohyblivé bossy je možné si zamknout do zaměřovače) v duchu předchozího dílu, hru jsem si více užil s Wiimotem. Krom dvou tlačítek na Wiimotu hraje obrovskou roli tlačítko Z na nunchuku, díky kterému lze dělat úskok, během něhož jsme nesmrtelní. Vlny projektilů lze tak snadno proskočit a věřte mi, že uskakovat se bude chvílemi víc, než střílet. Naopak jsem nepochopil tlačítko C, díky kterému lze "skákat", což je vzhledem volnému pohybu ztrácí smysl a během hraní jsem našel jen jediné místo, kde lze skok smysluplně využít - a sice v tutorialu. Tak jako tak - citlivost ovládání je samozřejmě dokonalá a případné zmatky na efekty přecpané obrazovce budete zvládat v pohodě.


Čím ale Sin and Punishment zaujme snad každého je neuvěřitelná vizuální fantazie autorů. Skutečně - tento aspekt přebije jakékoliv pochybnosti o okoukané hratelnosti. Každá z osmi úrovní se odehrává v diametrálně odlišném prostředí - na kosmické lodi, orbitální město, dno oceánu, horrorový sen v lese (?!) - i když hra je svým pojetím spíše z kategorie science-fiction, studio Treasure si pro každou úroveň našlo důvod, proč zrovna tady musí být samurajští duchové z patnáctého století. A je to tak dobře. Nejde jenom o fantastický design všech příšer a zejména bossů, kterých hra nabízí v každé úrovni několik, jde také o nádherné animace explozí, které se spolu překrývají a tvoří na obrazovce natolik atraktivní grafično, až člověk u televize řve "Jo! Jo! Jóóó!", jak žasne nad každou sekundou dění. A podpořeno je to samozřejmě skvělým zvukem a padnoucí hudbou.


Kde ale studio Treasure podle mne totálně selhalo jsou dialogy, podávání příběhu a vlastně všechno, co nesouvisí se střílením. Jednotlivé provazující animace připomínají ochotnické divadlo skautského kroužku. Nevěřím, že by v japonském originále došlo k nějaké zásadnější změně - vyprávění je zmatené, chudé na detaily a z nedostatku výrazů použiju anglické "over the top". Není to ani zábavné, ani poučné. Jasně, od střílečky člověk nečeká moc, ale takhle málo - stačilo se trošku snažit. Anebo naopak hru pojmout jako střelnici bez příběhu.


Sin and Punishment je velice obtížná hra a to i na obtížnost Normal. Pokud s tímto typem her nemáte zkušenosti, potrvá celkem dlouho, než přijmete premisu hraní. Oproti starším hrám máme k dispozici zdravíčko, což je do jisté míry ulehčení, ale pokud nedokážete jedním okem sledovat valící se projektily a druhým polohu nepřátel, budete mít prostě problémy. Ona obtížnost se ale dá posuzovat dvojí optikou. Dohrát samotnou hru do konce je totiž relativně snadné, neboť před každým bossem (v rámci úrovně je bossů třeba pět) či jinak důležitým okamžikem je checkpoint. Dobrou zprávou je, že checkpointy se ukládají, čili je možné konzoli vypnout a druhý den pokračovat. Špatnou zprávou je, že pokud člověk v levelu zhebne a využije tedy checkpointu, vynuluje se mu skóre. A samozřejmě, pokud chcete vidět svoje jméno v online hi-score tabulce, je nutné dohrát každý level bez ztráty života.

Tohle podle mne činí hru atraktivní pro hardcore i méně hardcore hráče. Drsňáci mezi námi nasadí steroidy a vyženou si body pomoci multiplier počítadla ad absurdum, my obyčejnější se sice zapotíme, ale nakonec si užijeme ty hromady nádherné grafiky a střílení tak jako tak. Co jsem pak zkoušel dvouhru, zvolil jsem obtížnost Easy, abychom se s kamarádem dostali co nejdál. A k mému příjemnému překvapení - prošli jsme první tři úrovně bez smrti. Sice na easy, ale bez smrti. Takže ono to vážně asi jde časem vypilovat k dokonalosti.


Když už jsem to nakousl, hra dvou hráčů je na můj vkus docela odfláklá. Celá hra je pečlivě nastavena na single player tak, že druhý hráč je doslova jenom přicmrndávač. Nedisponuje nabíjecí střelou (která by klidně mohla být napájená z jednoho energetického zdroje), ani útoky na blízko, ani zamykáním cílů. Jenom základní střelba. Na jednu stranu uznávám, že dvě postavičky by se na hrací ploše zbytečně mátly. Ale na stranu druhou - udělat dva designy úrovní, přizpůsobit vlny projektilů dvoum hráčům - byla by to práce navíc, ale vyplatila by se. Pro dva hráče je to trochu nouzovka prostě.


Sin and Punishment: Star Succesor je v podstatě povinnost pro každého majitele Wii, přestože vám střílečky nic neříkají. Vhodně nastavená obtížnost (i když někteří bossové jsou doslova na facku), strhující grafický design, adreanlinová akce a ... a příšerné dialogy. Co víc si člověk může přát? Snad tu vylepšenou dvohru na úroveň Gunstar Heroes a neurazil bych se ani za bohatší možnosti v menu - trénování jednotlivých bossů či krizových situací - nějak mi to přišlo logické, aby tím hra disponovala. Každopádně známka 8/10 - bavím se jasně nadprůměrně, i když jde o další střílečku v řadě. V rámci Wii platformy ale moc možností výběru nemáme, berte moje doporučení v potaz.

P.S.: Až po dopsání textu jsem zjistil, že slavná Ikaruga má předchůdce ve hře Radiant Silvergun pro Saturn (1998). A také jsem zjistil, že Treasure mají na kontě hru Silhouette Mirage. Odborníci prostě!