Report z Amiga Worms party

V polovině března 2010 jsem se rozhodl, že bych mohl potěšit pár vybraných lidí tím, že bych uspořádal pařební párty, kde v hlavní roli bude Amiga a tématická hra. Po zkušenostech z roku 2007, kdy se Lotus Party vydařila více, než jsem si uměl představit, jsem si vymyslel, že by typicky amigistická hra, tedy Worms Director's Cut, mohla nadchnout více lidí. A tak jsem oznámil, že v prostorách vranské papírny je místo a že 4. - 6. června bychom mohli pořádně protáhnout naše miláčky a trochu se pobavit. Já ty červíky prostě miluju.

Z organizačního hlediska došlo pár týdnů před akcí ke komplikaci, kdy reálně hrozilo, že se papírny dočista zavřou. Na poslední chvíli se ale diskuze o budoucnosti papírny přesunuly a tak nerušenému průběhu akce nic nebránilo.

Během těch dvou dnů jsem si uvědomoval, že psát reporty z těchto Amiga akcí je tak trochu nošením dříví do lesa. Všichni pozvaní se vzájemně známe už několik let, orientujeme se v našich hardwarech a konec konců i v našem vkusu na hry máme jasno. Nebudu se při reportování opakovat? Copak si nepustíme zase nějaké demo od Black Lotus, k tomu 9 Fingers, Kefren's Desert Dream? A pak nebudeme pařit jako o život Wiz'n'Liz, Lotus 2 po kabelu, českou vulgarizaci Body Blows, Worms, Dune 3 nebo další z desítek her, které se na našich párty vždy uživí? Nebude to trochu nuda o tom psát?

Naštěstí mohu konstatovat, že akce, přes optickou podobnost s mnoha předchozími, byla opět velice zábavná, v mnohém smyslu slova unikátní a hlavně - mám chuť o ní napsat!

Knights v rukou profesionála.

V pátek odpoledne se sešlo první tvrdé jádro pařanské, takže já, Lasice, Dami, Fci, Předseda, Dóďa a Radooz. Překvapením pro mne byl příjezd legendy zvané Nooly, kterého jsem několikrát nechtěně patrně urazil familierním oslovováním "Nula" - ale já si fakt myslel, že tak si nechává říkat! Dále přišli ještě z Vraného moji kamarádi Matěj, Filip a Herry. Z posledních bych ještě jmenoval Noolovo kámoše Karlose a pak človíčka jménam Guláš, který jako jediný odpověděl na mou pozvánku na diskuzáku nyks (což je ostudné, protože účast slíbilo asi deset lidí). Počítejme se mnou - je třináct lidí na jednom místě s jedním tématem dost na skvělou akci? Ó ano!


Krom toho, že jsme docela dost popíjeli nejrůznější dobroty, které poskytují české luhy a háje (tedy hlavně pivo, višňovici, zelenou a další), jsme se významně věnovali paření. Herry a Guláš velice statečně bojovali se hrou Apidiya, kdy se dostali dokonce do třetího levelu (já sám jsem se prostřílel jen k bossovi levelu druhého) a tak hra potvrdila svou pověst o nejtvrdší střílečce obecně. Přes svůj japonský vzhled byla stvořena v Německu a (geniální) hudbou ji neopatřil nikdo jiný, než Chris Huelsback. Klasicky jsme zkoušeli i Agony, ukazoval jsem Project X a Banshee, ale také geniální SWIV ve dvou.

Moje touha vyzkoušet Chaos Engine 2 padla na úrodnou půdu a prohnali jsme se pár levely této nedoceněné luxusní pařby. Obzvlášť komicky pak ale působila "nekooperační dvouhra" Guláše a Herryho, kteří odmítali pro svou soutěživost pochopit, že někdy spolupracovat prostě musí. Bohužel, na Tower Assault se mi nepodařilo nikoho ukecat. Ale to jsme už plynule začali hrát Worms po několika týmech, kde uznávám, že jsem si na rozdíl od ostatních doma pár hodin zatrénoval. Finesy s bazukou s protivětrem, high bounce na cluster bombě nebo sestřelovaní min brokovnicí na hlavy níže položených červů vyloudily na našich tvářích veselí i uznání.

Pivo v rukách profesionála.

Nooly a Carlos s sebou vzali i X-Arcade panel, který přes několik redukcí zprovoznili na Amize a to i jako náhradu myši. Trochu paradoxní je, že 99% her na Amize vyžaduje jednotlačítkový joystick, takže pohled na smutně nevyužité desítky čudlíků byl až skoro komický, leč vyzkoušeli jsme na něm mimo jiné Mortal Kombat 2 a hergot - docela dobré to bylo! Ona tahle hra je na Amize podle mne nehratelná, ale ve dvou, kdy mají oba hráči stejné (tedy špatné) podmínky k ovládání - povedla se mi dokonce fatalita s Jaxem. Takže palec nahoru!

Hostages v rukou profesionála.

S přibývajícími hodinami jsme se uchýlili ke klasikám. International Karate +, Lotus 2 po kabelu a vůbec ve tři ráno nabyla zábava volnější formy. Ve čtyři hodiny jsme všichni dokonale vytuhli (zde si neodpustím poznámku, že někteří z nás vytuhli už v deset večer, že) a byl čas na kutě. A to přesto, že jsme s Matějem rozestavěli nějaké tratě do Stunts. Sobota byla totiž "oficiální" den akce.

Předsedův oltář s originálkami Worms.

Vzhledem k tomu, že první vlaštovky vstávaly už asi v osm hodin, donutila mne duše organizátora vstát a rozdat pokyny k uvaření kafe ;). Musím říct, že přes hotelovou pohodlnost papírenského prostoru jsem se cítil trochu jako zmlácený pálkou, ale takový je osud dobré pařby. Dali jsme se dohromadi, dali opět nachladit poloplný sud s pivem a postupně se mi rozdrnčel telefon s příchozími návštěvníky. A ne ledajakými! Až z dalekého Slovenska přijel pan Wolfus, následování Starým Mrafem, Mistickým Joem, Kvinem a Ghh.

Nešetřili jsme se. Na rozehřátí Flyers ve čtyřech, Knights ve dvou a hned pak Worms. V papírnách to začlo vřít! Roztomilé výkřiky héliem naplněných červů se střídaly s výbuchy starých žen, banánových bomb a naváděných holubů. A konečně se dostávám k nejvíc epickému okamžiku celého dne a potažmo víkendu. Nemohu si pomoci, ale byl jsem to opět já, komu se povedl husarský kousek, pro který Worms všichni milujeme, no ne?

Představte si most na vodou, který je již značně rozbombardovaný. Dokonce natolik, že z celého mostu zbyly tři kousky, každý v průměru o velikosti 20 pixelů. No celkem s kouskem země tady hovoříme o čtyř párpixelových úlomcích. A na jedné straně červ, na druhé straně červ. S výrazem pilota kamikaze, s propoceným šátkem nervozitou, staženými půlkami a roztřepenou cigaretou mezi zuby jsem postavil svého červa do polohy zvané ideální. A pak jen lehký stisk mezerníku, aby z mého milého červíka vylezla OVCE. Béé - HOP na první úlomek - Béé - HOP na druhý úlomek mostu (to jsme všichni tři, já, Kvin a Wolfus začli řvát) - Béé - HOP na třetí úlomek mostu (vypoulené oči a hlasitost křiku se zvýšila o patnáct decibelů) - Béé - HOP na čtvrtý úlomek mostu (dtto) - Béé - HOP na červa - mezerník - PRÁSK. Čistý orgasmus.

EPIC WIN!

Bohužel jsem blbec nezmáčkl na klávesnici včas "R" klávesu pro replay, takže jediný důkaz, který se zachoval, krom očitého svědectví tří přítomných, je fotografie "o tah později", kdy se s mostem nijak nic nestalo. Zkušené oko vidí ty čtyři zbytečky mostu celkem jasně. Na druhou stranu - přestože jsem celý víkend exceloval v podobných finesách, musím uznat, že se mi nikdy nepodařilo vyhrát celý zápas na dvě vítězné kola. Z dvaceti her jsem vyhrál asi jen jednou, což je smutné, ale nemůžu říct, že jsem se nebavil. Jen zostudil.


Během dne nás bohužel někteří byli nuceni opustit a to buď ti, co po první noci už prostě nemohli (či měli na sobotu nějaký program) a pak ti, co přijeli jen na jeden den. Takže naše řady prořídly. Naše Amigy se však rozhodně nenudily. Krom nějakých pinballů jsme pouštěli i Amiga Tribute od Erica Schwartze (zde velký dík Dóďovi za rozchození AHI, o kterém jsem neměl ani páru, nemluvě o updatu firmware mého Indivisiona, takže nyní již Amiga jede na 100%). V polední pauze jsme pod vedením Lasice ugrilovali kousek masíčka, jiní si skočili do hospody na svíčkovou. S naprásknutým břichem jsme se pomalu začali zase rozehrávat.


Dami usedl k Shaodow of the Beast 3 a ukázal mi některé triky, o kterých jsem neměl ani ponětí. Pak se pustil do Hired Guns a nebyla s ním řeč. Na Předsedově CD32 jsem zatoužil ochutnat nějakou unikátní hru a padl výběr na Jetstrike. Hra, která mi je velice sympatická svou grafikou, detailností a celkovým zpracováním, ale zmrvená naprosto zmatečným až absurdním ovládáním. Sakra, ale dal bych si takovou hru "normálně", chytla mne ta atmosféra a vizuál. Ještě jsem zkoušel hru Microcosm, která se po celkem pěkném intru zvrtla v neskutečnou sračku (před kterou mne varovala i vynikající recenze od Spoonyho, ale jsem nepoučitelný). Mezitím se odehrávaly nezávislé Worms partie a z různých koutů místnosti se ozývaly výkřiky.


Podobným způsobem jsme se propařili opět k Lotusům po kabelu, což byla vedle Worms zcela jistě nejvytíženější hra. Střídali jsme se a jedna hra míjela druhou - přes "PEACHES" level se nám nedařilo dostat. Zcela jsme ignorovali, že noc nastavila svou druhou tvář a někteří se pomalu odebírali na kutě. Ne tak tvrdé jádro - Předseda a příchozí Radim (po té, co jsem ho nechal vyhrát v Lotus 3 na CD32 a za což mi vynadal) se pak pustili do Walkera ve dvou. Předseda kvedlal joystickem a Radim proháněl myšici. Jelikož šlo o moji Amigu napojenou na repráky s basovým modulem, vyžádal (či spíše rozkázal) Předseda nastavení co nejvyšší hlasitosti, aby ty výbuchy měly grády. A to teda sakra měly! U druhého bosse se však projevila únava a přestože Radimovo klikání převzal Předseda osobně, nebyli sto jej porazit. A tak jsme dál pili ještě i s Lasicí pivo, neboť prázdný sud nahradilo mnoho pet lahví s tímto pěnivým mokem. Pak už jsme ale i my byli okolo té čtvrté ranní natolik tuzí, že spánek byla jediná alternativa.


Ráno bylo takové standardní. Přes pokusy oživit cvrkot jsme všichni cítili, že máme akorát (a někteří i moc). Postupný úklid a loučení, slza na tváři, ale i radost z vydařené akce. Tak bych charakterizoval poklidné ukončení Amiga Worms Party.

Děkuji všem za účast, byl to super víkend.