Resident Evil: The Darkside Chronicles

Nintendo Wii je v současné době doslova rájem pro on-rails střílečky. Krom legendárního Ghost Squad jsme si užili "remake" několika dílů Resident Evil pod souhrnným názvem Umbrella Chronicles, nemluvě o luxusním přídavku do žánru ve formě Dead Space Extraction. House of Dead se taky dobře drží v mém osobním žebříčku, jako jednoduchá zábava na odpoledne. A jelikož všechny tyto hry podporují multiplayer (v případě Ghost Squad až pro čtyři hráče), je celkem pochopitelné, že na večírících tyto hry vedou. A právem.

První obrázky jakoby z oka vypadly RE5.

Když Capcom ohlásili pokračování "Chronicles", byl jsem celkem překvapený. Jednak první hra nebyl zas takový zázrak a hlavně neměla zas tak vysokou prodejnost. Ale vtipná reklamní kampaň a moc pěkné obrázky ze hry mne přesvědčily o tom, že bych si hru měl přát k Vánocům. Tak se také stalo. Hru jsem narychlo vyzkoušel. První dojem byl celkem dobrý, hlavně mne překvapila grafika, která se tématem velice podobala začátku Resident Evil 5 - ať mi nikdo neříká, že by nemohli tuto hru udělat na Wii! Každopádně jsem hru odložil na dobu, kdy najdu někoho vhodného do party k druhému ovladači.


A tak se stalo minulou neděli. Petju je fanda Resident Evila a když jsem mu prozradil, že tématem je druhý díl, jeho nejoblíbenější, měl jsem co dělat, abych ho vyhnal z bytu ;). Do hry jsme se zkrátka zažrali a po vlažném rozjezdu mi došlo, o čem hra je.

Oproti Umbrella Chronicles jsou Darkside mnohem více orientované na filmový až uvěřitelný zážitek. Kde první díl byl kvalitní, ale pořád jen "klasickou střílečkou v kulisách Resident Evil", tam dvojka dává hráči možnost prožít vzorovou hru, "jenom s jinou kamerou". Neboli jsme většinu času měli pocit, že hrajeme Resident Evil 2.


Práce s kamerou je naprosto skvělá, i když zároveň musím přitakat, že její realismus (připomínající místy film Blairwitch) je ve vypjatých situacích velice nepřehledný - není skoro možné se trefit. Na Gamespotu se to dokonce stalo hlavním zdrojem dštění špíny na tuto hru. Něco na tom je, ale na druhou stranu - nesnažíte-li se hrát na PERFECT, tak zkrátka nějakou tu ránu během cesty dostanete a neřešíte to. Naopak pro atmosféru to má pozitivní dopad. Strach ze zrůd, útěky na předprogramovaných kolejích, schovávání se v kolejišti - i když je kamera v těchto dramatických situacích opravdu velice roztřesená a obraz rozmazaný, přišlo mi to vhodné zdůraznění okamžiku - kdy se zkrátka nedá nic trefit - i když se střílet samozřejmě dá.


Z hlediska atmosféry musím vyzdvihnout ještě jednu "drobnost" a tou je viditelnost postav. I ve dvouhře je vždy kamera snímána očima jedné postavy, takže ta druhá v dvojici se tu a tam objeví při běžné chůzi, někdy v akci, jindy ji zachraňujeme ze spárů zombií (a je možné ji i trefit a i zabít), sledujeme, jak nabíjí zbraň a podobně. Toto všechno přispívá FPS / filmovému prožitku. Vybavuje si grafiku z Playstation 1, její převedení do 3D se povedlo naprosto báječně a i když je hra osekaná o hádanky, nepřišla o nic ze svého kouzla. To samozřejmě vyžaduje celkem znalost předlohy. A to byl náš případ.


Bossové jsou převedeni prakticky beze zbytku, ti "nudnější" dostali nové animace a postupy. Obtížnost hry je velice dobře nastavená, sem tam jsme museli využít funkce continue, ale celkově jsme nechcípali ani málo, ani moc. Zbraňový arzenál není příliš rozsáhlý a jelikož oba hráči sdílejí stejnou munici, nutí to ke specializaci. Zbraně lze navíc za nasbírané peníze a bonusy všemožně vylepšovat, přesně v duchu Resident Evil 4. O této funkci jsme se však dozvěděli až ke konci hry, což je důkaz, že i základní bambitky jsou pro hru dostatečné.

Atmosféra, grafika, přesnost remaku, zbraně a nepřátelé - to všechno tato hra splňuje na vysoké úrovni, jak bych od takového převedení očekával. Po nějakých pěti hodinách urputného střílení jsme shlédli závěrečnou animaci "dvojky", vykopal jsem Petju z bytu a hodlal jsem pařební víkend prohlásit za ukončený.

Jenže to bych nesměl na obrazovce najít tlačítko "Continue".

Jak se ukázalo záhy, Darkside Chronicles jsou tři příběhy v jednom. První se odehrává v roce 2002, kdy Leon a Krauzer hledají v jižní Americe drogového krále Javier Hidalgo, údajně finančně podporujícího Umbrella Chronicles. Tento spojující příběh je dvakrát přerušen - jednou převyprávěním událostí v Racoon City (Resident Evil 2, jak jsem výše popsal). Podruhé je převyprávěný z hlediska hry Resident Evil Code Veronica, kterou mám v čerstvé paměti a celkově bych tedy řekl, že nemohli vybrat lepší díly série pro příběhové zpracování.

Code Veronica first person - ANO, DĚKUJI!

On rails Code Veronica má stejnou kvalitu, jako on rails Resident Evil 2, možná mi přijde o ždibec lepší. Je naprosto skvostné prožít (a přežít) všechny zásadní scény hry a využít těch samých triků, jako na Dreamcastu při hraní předlohy. Je navíc samozřejmě velmi úsměvné, jak se s nekonečnou municí při startu hry v pohodě zbavíme všech zombálů, zatímco v původní hře jsem krvácel nonstop ;), ale už jenom úvodní vězení, setkání se Stevem Burnsidem a první velký boss - byl jsem nadšen. A to nezapomínejme, že po dohrání hry se odemkne bonusová kapitola převyprávěná z očí zrádce - Krausera. Podobně to bylo již v minulém díle s Weskerem.

Darkside Chronicles jsou vynikající hrou, která mne naprosto dostala. Je to samozřejmě odpočinková a jednoduchá střílečka, ale její koření ve formě atmosféry, zejména při hře dvou hráčů, je naprosto zásadní. Běžné dohrání nebude pod deset hodin a garantuji, že tajných objektů k objevení, vyšší obtížnosti a všeobecná touha po "masterizaci" titulu předurčuje hru k MNOHA zahráním, jak to u stříleček tohoto typu chodí. Já osobně jsem zařadil hru hned za Ghost Squad. Doporučuji všem fanouškům série Resident Evil, i všem majitelům Wii.

P.S.: Při hře jednoho hráče je hra těžší i o ten faktor, že počítačem řízená postavička jen málokdy něco dělá. Naopak při hře dvouhráčů se vyhodnocují Quick Time Eventy zároveň, takže člověk přijde snáze k úrazu. Hrát ale tuto hru sám je v podstatě nesmysl, takže vzhůru do multiplayeru!