Pullblox

Vymyslet logickou hru, která by nebyla Tetris a zároveň by poskytovala takřka neomezené množství kombinací, to není snadný úkol. S nástupem dotykových zařízení se s různými více či méně povedenými hříčkami roztrhl pytel. Kolik z nich si ale vybavíte? A kolik z nich byste považovali za skutečně vyvedené? Aniž bych se nějak zabýval iOS hrami, tak vím jediné - máte-li rádi (logické) hry, přejděte raději na tradiční herní systémy. Dovolte, abych vám představil Pullblox, mimo Evropu též známý pod názvem Pushmo.



Hned z kraje musím poznamenat, že jsem velice špatný hráč logických, potažmo strategických her. Už jsem někde na blogu zmínil, že jsem nedokončil ani první level české hry Boovie. A takto bych se mohl ztrapňovat docela dlouho, snad nenajdete strategickou hru, ve které bych kdy exceloval. A Pullblox není výjimkou - dost často tápám a to jsem prosím v polovině hry, kdy začíná trochu přituhovat. Nemám talent zkrátka. Jenže ta hra mne přesto baví! Není to zázračný výkon?

Zcela jistě je. Roli v tom hraje asi i fakt, že hra je přísně logická a že nedisponuje žádným časovým limitem, nejde o rychlík. Je to celé jenom o tom, že pochopíme jeden jediný základní herní mechanismus a ten používáme více a více kreativně, více a více komplikovaně a více a více zábavně. V tomto směru mi Pullblox připomíná trochu Tetris - je jenom jedna věc, kterou musíme doopravdy zvládnout. Polydocdecalhoihadronhexasexahedrodibidolydecadodron. Všechno ostatní jsou plky.

Ve světě Pullbloxu existují dětské prolézačky, které jsou sestavené z různě poslepovaných kvádrů, do roztodivných obrazců. Občas se stane, že někde v obrazci se "zasekne" dítě a my ho musíme zachránit. Děje se tomu tak, že jednotlivé části mozaiky vytahujeme do třetího rozměru až o tři úrovně a tím si stavíme plošiny, po kterých můžeme vyskákat výše a opět si vytáhnout jiné kvádry, abychom si vystavěli cestičku výše, k našemu cíli.

Vtip tohoto principu má dvě těžiště. První je založeno na přísné logice, že nemůžeme kvádry tahat do prostoru více, než o tři úrovně, avšak záleží na tom, kolik místa máme pod nohami. Pokud stojíme na plošině, která čouhá do prostoru jen dvě úrovně, nemůžeme vytáhnout plošinu nad ní o více, než jednu úroveň. A stojíme-li na plošině, která čouhá do prostoru jen o jednu úroveň, nemůžeme stojíce na ní vytáhnout do prostoru nic. Avšak nevěšme hlavu - bloky nemusíme tahat jen čelně, ale i z boku a tím své manévrovací schopnosti znásobit.

Druhé těžiště je velice zajímavé. Pullblox totiž není hopsačka, i když ovládáme skákajícího panáčka. Ten je ve skutečnosti kurzorem k tahání kostek. Jenže tento kurzor má své omezení pohybu. Nemůžeme jen tak od Podlahy vyskočit kam chceme - naopak je hlavní hrdina motoricky omezený a může tak skákat jen o jedno políčko nahoru, případně úhlopříčně. Tento faktor podle mne způsobuje, že by byla hra v praxi nehratelná bez tlačítek. Nejde o to, že by hra vyžadovala nějakou milimetrovou přesnost, ale spíše jde o rychlost a pohodlnost ovládání. A také o určité vžití se do role.

Jednotlivé puzzly díky těmto jasným definicím hráčova omezení tak mohou velice snadno oscilovat mezi dětsky snadnými a nelidsky obtížnými. Pozdější úrovně si pomáhají ještě teleporty a také tlačítky, které automaticky vystřelí všechny bloky jedné barvy do třetí úrovně vyčuhování. Jelikož jsem teprve v polovině hry, tak nevím, jaké ještě věcičky si na nás hra připraví. Nic to ale nemění na tom, že základní princip je jenom jeden a neměnný. Tak se mi to líbí.

Základní hra obsahuje asi 250 úrovní a ty se dají rozdělit na dvě základní kategorie. Jedna jsou tady úrovně ve smyslu "challenge", tedy přísně logicky vymyšlené, abstraktní stavby, na které musíme s přísnou logikou. A pak jsou tady úrovně, ve kterých nejde vysloveně o tvrdou výzvu, ale jsou to prostě milé obrázky ve formě obřího pixel artu. Ne snad, že by tyto úrovně byly snadné, ale nejsou vysloveně designované na logickou hratelnost a dá se tam víc vyřádit. Společným jmenovatelem pro všechny úrovně je ale jistě fakt, že většina úrovní má více možných řešení, že není nutné vždy hýbat s každým blokem a že lze trávit spoustu času experimentováním v oné části hádanky, kde nemusíme ve skutečnosti dělat vůbec nic. Líbí se mi, že hra je díky tomu svobodná a zároveň mile svádí hráčovu pozornost za zcestí.

Úrovně jsou opravdu s citem navržené, jinak bych asi u hry nevydržel těch 5 hodin, co mi nyní 3DS ukazuje. A nejde o žádný konec mého hraní, každý večer si lámu hlavu. Potenciál ale navíc vidím v tom, že Pullblox má vestavěný editor na úrovně. Zběžným pohledem dojdete k tomu, že jde vlastně jen o velkou dvourozměrnou mřížku, do které různými barvami vkládáme pixely... a to je celé! Vlastní úrovně lze pak exportovat do formátu QR kódu a ten pak šířit, jako mor. Však si dejte do Google Images heslo Pushmo nebo Pullblox a uvidíte, o čem mluvím.

Nejde ale jenom o úrovně za účelem logického trápení - naopak většina QR levelů na internetu se snaží o pixelart - převádí známé spritové obrázky do tohoto formátu. Najdeme tam tak mnoho postaviček z různých starších her, scenerie nebo fantasmagorické výjevy. Ačkoliv jsou prakticky nehratelné, dá se na tomto jevu pozorovat fenomén tvůrčí posedlosti. Hráči dostali jednoduchý nástroj, který je motivuje něco dělat - a masově to šířit. Může se tak stát, že časem narazíme na opravdové skvosty. Tím se Pullblox zásadně liší od her jako Little Big Planet například, kde je editace úrovní relativně komplikovaná. Naopak se hodí přirovnání k Minecraftu, avšak jen ve dvou rozměrech.

Zamýšlel jsem se, jak tuto hru hodnotit. Jásavé devítkové hodnocení magazínů a webových portálů se ke hře jakoby nehodí. Jenže zároveň nevím, co bych hře vytknul! Grafika je roztomilá a třetí rozměr pomáhá orientaci (i když herně prakticky není potřeba - přesto hraju po většinu času ve 3D). Hratelnost je skvělá, kreativní a inteligentní. Rozšiřitelnost je prakticky neomezená, hra vydrží skutečně dlouho. A díky tomu, že ke hraní bude motivovat nejen pokoření puzzlů, ale také chuť si vyzkoušet "jak těžké je asi splnit level se spritem hlavního hrdiny z Dooma" - jenom pro tu srandu - je to tam! Hra stojí jen 4.50 EUR na eShopu, což za tyhle peníze znamená, že opravdu není co řešit a jde o must-have této platformy. Je to zábava a to v podstatě nevyhledávám logické hry! Pokud by Tetris dostal desítku, tak Pullblox mne zaujal na osmičku minimálně. A to je sakra co říct.

Hry na 3DS? Nebojím se říct, že se blýská na lepší, mnohem lepší časy!

P.S.: Ačkoliv pravdivé, tak je celkem úsměvné tvrzení, že Pullblox je nejlepší hrou na eShopu. Pro ty, co do nabídky vidí, se mohou zasmát. Jde totiž snad o první online hru v historii Nintenda, která nestojí za zlámanou grešli. Ba co víc - Pullblox svou kvalitou dalece překonává většinu hříček na DS i Wii, za které si Nintendo bez ostychu řeklo 30 EUR. Že by tady byla revoluce?