From Dust - demo

Eric Chahi má možná nejlepší za sebou - však jen za Another World a Heart of Darkness si zaslouží nesmrtelnost. Avšak nedá si pokoj, vrací se s projektem From Dust. Hra, která je zajímavá hlavně tím, že ukazuje Peteru Molynexovi, jak se "to" nemá dělat.



Koncepčně se From Dust neliší od Populouse, což ale není kritika, jelikož hry na bohy dneska zoufale chybí. Naším cílem je přetvářet krajinu a pomáhat našim svěřencům zakládat nové vesnice. Proti nám ale stojí zejména povětrnostní podmínky, mořská hladina a další přírodní živly. Hráč tedy ovládá "dech", který dokáže vdechnout omezené množství materiálu a přenášením tak spojovat ostrovy, hasit lávu nebo odklánět řeky. Naším cílem je pak budování sídlišť a učení se kouzlům. Kouzla zajišťují bezpečnost před tsunami, sopkami a tak dále.

Ovládání hry je dobře zvládnuté, ale když si nedáte pozor na přirozenou erozi a blížící se katastrofy, můžete se uklikat k smrti a nikam to nepovede. Plánování s rozvahou a využití časového limitu k budování solidní a stabilní krajiny je základ. Samotná demoverze je velice krátká, ale naplno ukazuje, o čem hra je. Doslova si užívám každou kapku přenesené vody a sleduji, jak se roztéká na skalinách a zanechává v písku svou stopu. Pak ale začnou růst stromy, to přiláká zvěř a můj kmen začne vzkvétat. Napomáhá tomu slušně zvládnutá grafika. Jednak jde o dobře stylizovaný pokus o realismus, ale navíc disponuje neomezeným výhledem, je plynulá a z technologického hlediska jsou přírodní interakce skvěle zvládnuté.

Důvod, proč jsem se chtěl o hře krátce zmínit, přestože nejde vysloveně o můj šálek kávy a hru jsem si zatím nekoupil, je velice podobný tomu, proč jsem se chtěl zmínit o hře Eufloria. Z našeho božského nadhledu totiž můžeme kdykoliv zazoomovat na jednotlivé členy našeho kmene a pozorovat jejich konání v maximálním detailu. Už jenom jejich běh po vrcholcích písečných dun působí téměř epicky. Jejich tamtamové vzývání božstev mne fascinuje. Líbí se mi ten pocit, že jsem tam, protože z ptačí perspektivy vidím vše jako na dlani a zároveň se mohu ponořit do hloubky a vidět to z perspektivy maličkých lidí. Miluju hry, kdy si kdykoliv můžu prohlédnout kamínek u cesty, přepnout se do pohledu z první osoby (RollerCoaster Tycoon 3 jsem hrál jenom kvůli tomu!) nebo se kochat detaily vytepanými na brnění hrdiny (v tomto smyslu mne například zklamal Starcraft 2, kde v maximálním zoomu bylo vidět pořád prd).

From Dust není vysloveně herní revolucí, ale jde o krásnou hru, podívanou a vkusnou zábavu. Uměl bych si představit masivní online multiplayer, kde by se bohové předháněli v moci nad prostorem - a tím by se koncept hry dotáhl do absolutního konce. V této fázi hovoříme o krásné a jednoduché (v dobrém smyslu slova) realtime strategii, kde sice nepadne výstřel, ale za to se do hry vžijeme. Od dob Black and White či lépe Populous 2 jde o nejlepší hru svého žánru - a zároveň nejde o kopii či remake. Palec jednoznačně nahoru!

P.S.: Před vydáním hry jsem si dlouho myslel, že obrázky z chystané hry Journey patří právě k From Dust. Smysl by to i dávalo, ale nakonec se mi realismus From Dust líbí u této hry více.