Eufloria - demo

Jestli něco na hrách miluju a vyhledávám, tak je to možnost obdivovat prostor. Mám rád hry jako Oblivion, GTA4, kde jsem neomezený z hlediska prožitku prostoru. Funguje to i obráceně - do jak moc velkého detailu mohu zoomovat? Například ve hře Fable - v prvním povedeném díle - jsem si užíval narcis-mode, jelikož mne bavilo si zoomovat až do sítnice hrdiny. V dvourozměrných hrách mám podobný pocit u her, kde mám pocit nekonečnosti prostoru. Nevybavím si název - ale moc se mi líbí flashovka, kde začínáme v malé komůrce a postupem hry, jak objevujeme prostor, nám kamera postupně odzoomuje, až vidíme celý obří level. Přímo zbožňuju hry jako Another World a další chodičky, protože nevím, co se na mne chystá na další obrazovce - a kde je konec? Inu, nevíme a to je to krásné. Podobně tak mne zaujala atmosférou hra Dark Castle, kterou tuhle "recenzuje" AVGN - já vím, ta hra je děsná z hlediska ovládání, ale takové to putování hradem mne v 2D hrách vždy bavilo. A funguje to i opačně - do jak moc velkého 2D detailu mohu zoomovat?



Eufloria je v zásadě obyčejná realtime strategie. Má jednoduchá pravidla, intuitivní ovládání a jednoduchou grafiku. Tomuto typu her neholduji, leč chtěl jsem se o ní zmínit kvůli atmosféře. My ovládáme šíření jakýchsi semínek mezi planetkami a jejich přesuny ovládáme větší a větší prostor. Posléze můžeme na ovládaných planetách zasazovat stromy a generovat více semínek. Mutace klasické strategie Galcon z osmedesátých let, která je dneska populární skrz remaky pro dotykové zařízení (subklon je třeba dříve zmíněná Pax Britannica), ale i na Playstation Network máme například Mushroom Wars. Herně tedy nejde o nic jiného, než provařený, ale zvládnutý koncept.

Jde ale o tu grafickou stylizaci. Je tak nádherně jednoduchá a přitom svým způsobem ohromující. Můžeme totiž na naše planetky a semínka zoomovat až do absurdního zvětšení. Jde o podobný pocit, jako máte při hraní strategií typu Homeworld nebo Sins of the Solar Empire. Hra se dá pohodlně ovládat (vlastně to jinak nejde) z maximálním odstupem, pouze přeposíláme číslíčka jednotek z jednoho konce mapy na druhý. Ale ta možnost si na chvilku oddychnout a pozorovat prťavé létavky, naše pomalu rostoucí stromečky a proces zrodu nových semen - to je paráda.

Mám rád hry, na kterých je poznat, s jakou láskou byly vytvořeny od nejmenších detailů, dokonale propracovaných a rozanimovaných, aby se nakonec hra "zvrhla" v šum objektíků na obrazovce. A stačí si zazoomovat a hnedle máme jiný pohled na věc. Jde o bitvy, semínka mezi sebou bojují o úrodnou půdu. Nádhera.

Eufloria je hra, kterou si jistě nekoupím, ale oněch třicet minut strávených u demoverze mi opět připomělo, že v jednoduchosti je krása. Je to ještě o krok schematičtější a symboličtější, než třeba Pixeljunk Shooter. Palec nahoru!

P.S.: Jak jsem právě zjistil, hra začala už na PC.