Wasted Dreams

Amiga je naše láska, o tom se nemusíme bavit dokola. Avšak my otrlejší moc dobře víme, že Amiga byla často také platformou pro druhořadé hry či podřadné. A toto stigma v jistém smyslu nevyčpělo dodnes. Například - pro OS4 existuje mutace Tower Defense za 20 EUR a pak hra s písmenky za 17 EUR. To je prosím pěkně sprosťárna. Ale i v minulosti jsme byli svědky násilné optimalizace jinak dobrých her pro Amigu 500 a jednotlačítkový joystick. Mnoho her tak na Amize vypadalo odporně a to i v době, kdy jsme již měli k dispozici slušný hardware. Podívejte se na hry kolem roku 1994. Absolutně nikam se neposunuly. Není divu, že jako platforma Amiga chcípla. Mezi podřadnými střílečkami a hopsačkami pak (komerčně) zapadly hry jako Alien Breed 3D 2, Worms Director's Cut, Oscar a mnoho dalších. Amiga CD32 to spíše potvrdila. Jedna z těchto postižených her je právě titul Wasted Dreams.



Je tady ale jeden podstatný rozdíl. Wasted Dreams vyšly v roce 1999, tedy v době, kdy byla Amiga pod dvojdrnem. Chorvatská grupa DDE má na svém kontě dodnes jen čtyři hry, z toho ale dvě pro Amigu, což je chvályhodné. Vedle Wasted Dreams to je Codename Hell Squad, o které si povíme jindy. Nyní tady máme Amigácký Kolos na jednom CD! Wow, Amiga a CD - jde to vůbec dohromady? Ale ano, jde. Hra samotná má sice jen pár desítek megabytů (tuším šestnáct desítek), ale je to už velikost, která by na DD disketách rozhodně neprošla. Pravda také je, že dost z této velikosti zabírají renderované animace a namluvené dialogy, takže osekat by to šlo - ale to není účel. Faktem zůstává, že v roce 1999 již celkem dost (zbývajících) Amigistů mělo k dispozici nejen CD-ROM mechaniku, ale i nějakou tu turbokartu. A s tím právě autoři počítali.

Místo toho, aby se snažili vymačkat kvalitou nekonkurující 3D, vsadili na naprosto odladěné 2D zobrazení, za což jim lze zulíbat ruce. Hra ke svému spuštění potřebuje jenom procesor 68000 a OCS čipset - leč je potřeba disponovat alespoň 3 MB RAM. Jak ale říkám - v době vydání hry jsou toto více méně směšné požadavky. Úroveň grafiky a hlavně animací je přitom vysoká. Docela dlouho jsem si myslel, že jde o AGA kvalitu - což je ale spíše jen smutný povzdech, jak většina AGA her stojí za prd (či zkrátka poskytují minimální rozdíl proti OCS). Na Amize 1200 je scrollign naprosto plynulý, grafiky je opravdu hodně a je krásně detailní. I když to vyzní praštěně - samotný engine mi připomíná SCUMM - tedy stylem zpracování. Samotná hra sice žánrově odbočuje, ale vůbec bych se nedivil, kdyby nějaký šikovný programátor využil jádro SCUMMu.

Ale konečně ke hře! Jde o akční adventuru, tedy o ideální spojení pro Amigu. Pomocí joysticku chodíme a střílíme, ale kdykoliv se můžeme přepnout do adventurního režimu, ve kterém sbíráme a používáme předměty, komunikujeme se světem a zkoumáme detaily. Nejde tedy o "akční adventuru", jak se začaly označovat čistě akční tituly od vydání Tomb Raidera. Ale o opravdový mix akce a adventury, to je ten vtip. To vše ve velice pěkném grafickém zpracování při pohledu z ptačí perspektivy.

Všimněte si stínu pod postavičkou. S detaily si grafici vyhráli - přitom to není otázka výkonu platformy, ale píle autorů. A za to jim patří dík i uznání.

Vtip je ale v tom, že jde o moderně zpracovanou hru. Game / Level design jsou udělané s moderním citem. Nikde nebloudíme, nikde netuhneme kvůli hordám neustřílitelných nepřátel, nikde nepixelhuntíme. Hratelnost je zvládnutá přesně na jedničku - pod rouškou skvěle zvládnutého ovládání a herní náplně je to množství obsahu, které mne ke hře koná. Hraní tak není překážkou v prožitku - a sami dobře víte, jak starší hry dokážou své kvality skrýt díky tomu, že mají přestárlý nebo zkrátka nezvládnutý design. Jistě, tady hovoříme o hře z roku 1999, tedy "i na svou dobu" moderní. Ale to je právě to, co od her čekám, kor od her na Amigu.

Hra pro Amigu nesmí být primitivní mutace nějakého zastaralého žánru, kterého máme plné zuby (jak předvedla Wendetta, že). To Wasted Dreams zvládli. Nesmí jít o přehnaně obtížnou nebo jinak nehratelnou záležitost. I toto Wasted Dreams dávají, včetně možnosti kdykoliv uložit pozici. Musí vypadat k světu, přestože s omezenou paletou (i když v AGA...). V tomto smyslu opět není co vytknout. A musí mít "něco navíc" - a to je v případě Wasted Dreams hra dvou hráčů. Jinak řečeno - jde o ideální ukázku toho, jak lze dělat dobré, zvládnuté hry na této platformě. V jistém smyslu jsou pro mne autoři vzorem, že to jde, když se chce. Na hardware se nedá vymlouvat, je to pouze mezi klávesnicí a židlí!

O čem že hra je? Celkem standardní námět - lidstvo hledá náhradu za Zemi. A po mnoha letech putování se zdá, že najde ideální náhradu, planetu jménem Agillera. Ta je přímo stvořená k obývání - žádné inteligentní formy života, vhodná atmosféra, prostě všechno. Bohužel, naši loď náhle "někdo" sejma a my jsme vrženi celkem zhurta do hry. Ocitáme se s rozbitým kosmickým vozítkem na povrchu neznámé planety. Pokud zvolíme hru jednoho hráče, je náš spolupilot mrtev. Prozkoumáme trosky lodě, získáme tak základní výzbroj a při zběžném prozkoumání okolí narazíme na první bytosti, které zcela jistě inteligentní jsou. Disponují zbraněmi a pro nemožnost jiné komunikace dojde k první přestřelce. V zápětí narazíme na monumentální stavby, z orbitu nepozorované, obrovské doly, zotročené lidi a rozsáhlé podzemní komplexy. Cosi shnilého se tady děje, to vám povídám!

Wasted Dreams nejsou převratnou hrou. Jsou ale symbolem toho, jak hry vypadají, když se "povedou". Nevybavuji si žádnou hru tohoto typu v jednadvacátém století, která by takto dobře skloubila všechny parametry. Proniknutí do hry je díky vyladěnému ovládání téměř instantní, hra nám nehází žádné klacky pod nohy, disponuje správnou mírou objevování, hledání, kombinování a i akce, která není zdaleka frenetická. Hra navíc opravdu dobře vypadá a renderované videa snad poprvé v historii Amigy nevypadají trapně a na facku. Pokaždé, když si hru pustím, začnu pociťovat blahodárné paprsky monitoru, jak osvěžují mou zdegenerovanou hráčskou mysl. Je to radost a zábava hrát.

Renderované sekvence mají úroveň.

Není ovšem náhoda, že hru zmiňuji právě nyní, v měsíci, kdy si všichni svorně připomínáme Flashback. Já bych se totiž nebál atmosférou a stylem přirovnat Waster Dreams právě k této legendě. Tam, kde Fade to Black selhal (špatná hra to nebyla, ale jako nástupce nevím nevím) a kde Heart of Darkness navázalo, jsou Waster Dreams jakoby spinoffem. Dohrát hru přitom není těžké. I když jsou některé pasáže trochu natažené a je docela snadné se ve hře ztratit, při troše píle se tento zážitek musí stát součástí empirické zkušenosti vás všech. Ať už v emulátoru nebo lépe, na opravdové Amize.

Rok 1999, kdy Amiga v podstatě neexistovala, byl bohatý na hodně her a Wasted Dreams tak celkem logicky zapadly. Nyní, dvanáct let po vydání, máte možnost okusit hru, která je stará akorát, moderní akorát a nabízí krásný mix akce a adventury v moc pěkném zpracování. Přeji hezký prohraný večer.