Deset nejlepších her desetiletí

Ohlížím se zpátky a je to jakoby včera, co jsem do svého Celeronu 400 MHz přidal dalších 64 MB RAM, aby mi Riva TNT utáhla Quake 3. Je to jako minulý týden, kdy jsem na poště obdržel balíček s turbokartou Blizzard 1230, kterou jsem si objednal z bazaru na AKF, čímž jsem se definitivně vrátil k Amize. A není to jakoby víc než měsíc, když jsem se odstěhoval od rodičů do vlastního bytu, který jsem začal systematicky plnit herními konzolemi, starými počítači a deskovými hrami. Přitom toto všechno se odehrálo kolem roku 2000, v samotném začátku nového století i tisíciletí. A už je tomu deset let. Neuvěřitelné. S láskou vzpomínáme na léta osmdesátá, devadesátá a co ta léta „dvoutisícátá“? Na jaké hry z tohoto období budeme vzpomínat za deset let?

Tak jsem si zadal nelehký úkol. Zavzpomínat a vybrat deset her vydaných mezi lety 2001 a 2010, které mne nejvíce oslovily, bavily a ke kterým se budu rád vracet i v budoucnu, nemluvě o nezměrné adoraci a přikrašlování. Takže pozor – jde o osobní žebříček her, které aktuálně považuji „za nejlepší na světě“ – čili nejde o reálné pořadí! Je docela dobře možné, že jsem trestuhodně minul hry, které bych měl do žebříčku zcela jistě zasadit – no smůla. Proto jsem stranou sepsal ještě jiný, jinak laděný žebříček her nejvlivnějších, ale o tom až jinde. Následuje prostě osobní sonda.

Nebylo to ale snadné. Když jsem si psal na papír hry, které jsem si zcela jasně vybavil během první minuty, zhrozil jsem se nad počtem titulů. Následně jsem si ještě prošel Mobygames a našel jsem dalších deset her, které „musím zařadit do výběru“. Jenže desítka je děsně malé číslo a tak jsem šel na jistotu. Logicky se tak nedostalo na MNOHO her, protože dělat seznam „prostě skvělých“ her je obtížný. Taky jsem si poplakal, když jsem zjistil, že kupříkladu Gabriel Knight 3 vyšel v roce 1999 – no musím být na sebe přísný. Každopádně na konci článku bude výtah ze seznamu, kterým jsem popsal celou stránku v bloku.

10.
Resident Evil 4 / Wii / 2007

Desátou příčku nesmíme vnímat, jako „poslední“. Resident Evil 4 byl velice odvážným pokusem, jak se na populární sérii podívat a po mnoha problémech nakonec vyšel – a hle! Ono je to naprosto super masakr. Nemám nic proti starým dílům, ale hrát znova to samé by mne zpětnou optikou asi nebavilo. Resident Evil 4 je perfektní béčkový horror, kterému nechybí vůbec nic. Zombie psi, krásné ženy, tuny zbraní a primitivní příběh. Co naplat – skvěle vykreslené charaktery, inovativní ovládání, pečlivě vyvážená hratelnost, zajímavý leveldesign a špičková grafika.

Nebudeme si namlouvat, že systém managementu munice je přitroublý a že celý příběh je strašlivě béčkový. Je tady prostor, jak udělat hru dospěleji, abychom ji brali více vážně. I tak se hra nesnižuje k laciným vtipům, je inteligentně složená do briliantně fungujícího celku. Přestože debut pro GameCube v roce 2005 byl tím, co hru vyšvihlo, osobně volím verzi pro Wii, která díky ovládání skvěle padla do ruky i začátečníkům. Resident Evil 5 má sice možná lepší grafiku a disponuje online podporou, ale konkrétně čtyřku řadím zkrátka výše, hra mne oslovila více zásadně. A pokud se vám nelíbí, že během míření a střelby nejde chodit, jděte hrát Gears of War a neremcejte u chystaného pokračování Resident Evil!

9.
Eve Online / PC / 2003

Jediná online hra, pro kterou bych dal ruku do ohně. A to paradoxně, že ji už nehraju víc než rok a že se k ní odmítám vracet. Jedna z mála her s modelem měsíčního placení, která se obstojně drží v konkurenci World of Warcraft mne fascinuje z mnoha důvodů. Jednak jde o ideální realizaci Frontier Online, má fantastickou grafiku i hudbu a atmosférou umí pohltit, jako málokterá jiná hra. Mně to málem stálo kus osobního života, na poslední chvíli jsem se odtrhl.

Jsou to ale herní mechanismy, které mi přijdou téměř nevídané. Systém levelování postavy (Progress Quest v praxi!), obchodování na burzách, klonování sebe sama a uzavírání paktů obrovských stran. Ale také naprostá svoboda v jednání a konání při nezávislých operacích, honu po příběhu či prosté budování prestiže a lepších lodí. Nesvedu si představit, jak hru udělat lepší. A tak ji řadím do desítky nejlepších her desetiletí na deváté místo (což vůbec nic neznamená samozřejmě) a.

8.
Oblivion / PC / 2006

Jsem velkým fanouškem Elder Scrolls série, ale důvod, proč jsem sáhnul po Oblivionu není tak docela daný hrou samotnou. I když není vůbec špatná, měla mnoho zásadních chyb, které ji nakonec nevyšvihly tak vysoko, jak si Bethesda asi přála. Přesto jsem v krajinách Cyrodilu strávil nekřesťansky mnoho hodin, koupil jsem si i verzi pro Playstation 3 a díky modování na PC se daly vyvádět další zajímavé kejkle. Nemluvě o tom, že graficky se stala hra novým benchmarkem na několik let.

Pravý důvod, proč mne Oblivion fascinuje je ale samotná Bethesda. V dnešní době je velice těžké narazit na open world RPG s takovou mírou detailů, jako dělá právě Bethesda. Tedy samozřejmě – máme tady MMORPG žánr, ale upřímně – online mne opravdu neláká. A byla to Bethesda, která měla koule na to, aby vyrobila Fallout 3, následovaný New Vegas. Ať si kdo chce co chce říká, ať si hry mají jakékoliv nedostatky – u mne zůstane Oblivion s New Vegas zapsáno v paměti hodně dlouho. K těmto hrám se rád vracím už dnes a svým způsobem mne nepřestávají fascinovat (možná i proto, že se MMO hrám vyhýbám, jako čert kříži). Doufám, že Skyrim překročí stín svého předchůdce.

7.
Gran Turismo 4 / Playstation 2 / 2004

Tohle je trochu neférová věc, uznávám. Gran Turismo 2 vyšlo v roce 1999, trojku jsem skoro nehrál a kvůli čtyřce jsem si koupil volant. Přestože jsem se automobilismem nikdy zvlášť nezabýval v reálném životě, suma informací, grafiky, designu závodů a opravdu nevídaný smysl pro detail – to je to, co mne dostává, proč budu referovat k sérii jako celku. Fakt ale je, že v období mezi díly se kopu do zadku a mastím Forzu. Přiznávám, že stovka hodin v kokpitu pátého dílu mne při skládání žebříčku ovlivinilo.

Proč se tomu ale divit? Neměl jsem zkrátka dost dlouho půjčený XBOX na to, abych se šíleně zažral do Forzy a následně měl pro Gran Turismo jen plivance a slova pohrdání. Pro mne je to naprosto špičková série, které se z herního hlediska nepodobá nic, co mi za posledních deset let prošlo rukama. A když vidím, jak se Polyphony snaží pětku „dodělat“, vidím v tom potenciál na Gran Turismo 6. A jak všichni víme, sudé díly „jsou to pravé“. Čili za deset let možná budu referovat k šestce, jako k jedné z her, které v letech 2011-2020 pro mne znamenaly hodně. A v tomto hledisku zařazuji do žebříčku Gran Turismo 4.

6.
Shadow of the Colossus / Playstation 2 / 2005

Ten se dělí o šestou příčku se svým starším bráškou – ICO. Každopádně zde Shadow of Colossus nesmí chybět. Jde možná o nejzásadnější hru desetiletí vůbec – přitáhla ke konzolím i hráče, kteří si hraní na ní nedovedli ani představit. A koneckonců jsem byl šokovaný sám. Když jsem po tunách stříleček, bojovek, autíček a dalších paskvilů viděl po dlouhé, velice dlouhé době hru, která nejen, že „vypadá jinak“, ale fascinuje na úrovni, kterou jsem naposledy zažil, jako dítě při pohledu na Atari 800.

Chce se mi tak skoro až brečet, když vidím neuvěřitelně slabé prodeje a mnohdy nepochopení ze strany recenzentů, kteří ve špatné víře hře napálili relativně nízké hodnocení. Celkem se mi zamlouvá přístup pana Hoblíka – „Shadow of Colossus hraju za odměnu. Po celodenní náročné práci si večer užiju s jedním kolosem“. Mimo to magazín Retrogamer označil Shadow of Colossus za „future classic“. A plně se s tím ztotožňuju.

5.
Dragon Age / PC / 2009

Je trochu nespravedlivé zařadit do seznamu hitů pouze jednu hru od Bioware. Protože Knights of the Old Republic nebo první Mass Effect mne zaujali ve své době strašně moc. Došel jsem ale k závěru, že reprezentant Bioware za posledních deset let bude právě Dragon Age. Původně jsem uvažoval ještě o konkurenci ve formě skvělé polské hry Witcher, ale jak říkám od začátku – vybrat deset kusů je obtížné a tak jsem vsadil na jistotu.

Dragon Age byl přijat komunitou napůl s rozpaky a napůl s nadšením. Sám jsem patřil do první skupiny. Posun žánru v podstatě minimální a osekání některých prvků, aby se hra více ovládala, jako MMO, přilil oleje do ohně. Nakonec ale pravda a láska zvítězila – Dragon Age je finální klasické RPG ze školy Baldur’s Gate, ve kterém se autoři vyřádili naprosto ve všech aspektech. Jeden za všechny – dialogy a chování v partě. Naprosto dokonalá věc, o které jsem leda snil. Ale je to i příběh, nápady, detaily, propracovanost, pro které pasuji Dragon Age do platinové síně slávy mezi nejlepší RPG všech dob. Lze jít dále? Ale ano, psal jsem o tom rozsáhlý text. Ale neměl to být Dragon Age. Na druhou stranu nemusíme být nadšení z datadisků a když po Mass Effect 2 vidím ukázky na Dragon Age 2, nad hlavou mám otazník.

4.
Legend of Zelda: Twilight Princess / Wii / 2006

Ocarina of Time z roku 1998 se dodnes považuje za jakousi stálici. Špičky hitparád o nejlepší hru všech dob obvykle zdobí tento skvost. Pokračování pro GameCube bylo na spadnutí, v roce 2002 jsme se dočkali netradičního pohledu – Wind Waker. Ten sice reálnou kvalitou nepředčil Ocarinu, ale v mnohém se jí přiblížil a byl dostatečně originální. Proč tedy jmenuji Twilight Princess?

Wind Waker je podle mne opravdu o něco lepší, ale Twilight Princess byla mnou více očekávaná a chtěná, protože šlo o launchovou hru na Wii. A dostal jsem přesně to, co jsem chtěl – perfektní hru na Vánoční čas roku 2006. Navíc – v té době jsem navíc ani Wind Waker neznal! Nečekal jsem, že si dá Twilight Princess k snídani Ocarina of Time, ale je to sakra blízko! Atmosféra, temnost, grandiózní finále, ježdění na koni a odladěné ovládání. A těch světů, co jsem objevil a prošel, pod vodou, v oblacích a i v čistokrevném temnosvětě. K Twilight Princess jsem se nevrátil jen jednou a pokaždé jsem pohlcen. Nádhera!

3.
Super Mario Galaxy / Wii / 2007

Jedna z věcí, která mne nikdy nepřestane fascinovat, je práce Shigeru Miymota. Že před pětadvaceti lety dokázal navrhnout koncepčně unikátní hru, kterou navždy změnil tvář videoher a prakticky stvořil nový žánr – to by se ještě dalo považovat za šťastnou náhodu. Že ale s každou svou hrou dokáže problematiku posunout o desítky koňských délek vpřed, je prostě talent génia. Super Mario Galaxy je pro mne definitivní hopsačka s neuvěřitelnou kreativitou, na kterou je hodnotící stupnice recenzentů krátká. Druhý díl to jenom potvrdil – tenhle chlápek prostě umí!

Super Mario Galaxy je hra, kvůli které byste si měli koupit Wii a přehodnotit svůj názor na kníratého instalatéra. Jde o nabušenou sérii svěžích nápadů, inovativních levelů, plejády nových prvků a to vše zabaleno do tučné porce hratelnosti, ruku v ruce s špičkovým ovládáním. Pro New Super Mario Bros. jsem nechtěl vytvářet extra položku v hitparádě, ale říkám vám – tyto hry jsou důkazem, že ryzí zábava ještě nevymřela, že radost nemluví žádným konkrétním jazykem a že chcete-li se bavit hopsáním, nemusí vám být přesně deset let. Děkuji!

2.
GTA4 / Playstation 3 / 2008

Váhal jsem, jestli by nebylo jednodušší věnovat druhou příčku čemukoli od Rockstar. Tloukly se ve mně pocity ze San Andreas a GTA4 proti sobě. Nakonec to vyhrálo GTA4 a to hlavně díky datadisku Ballad of the Gay Tony a také kvůli faktu, že Rockstar dokázali překročit vlastní stín. I když zbožňuju San Andreas, tak ve srovnání s GTA4 pořád působí, jako komixová nadsázka. Dospělost a uvěřitelnost hrdinů a celého Liberty City je naprosto dokonalá. Obejde se bez komických pitomečků (ti jsou většinou zastřeleni hned v úvodu), nemusí zásadně nadsazovat, aby nás pobavila. GTA4 si plným právem zaslouží stříbrnou medajli, olemovanou zlatem i platinou.

Nezůstaňme ale jen u toho. Překračování stínů je pro Rockstar „rutina“. Za poslední deset let nám dali ještě jednu pecku a tou není nic menšího, než Red Dead Redemption. Originálně pojatý příběh, který nezůstává u klišé, mne k televizoru přikoval podobně silně, jako GTA4 a to westerny v podstatě nesnáším. Bezkonkurenční svět, který nemá obdoby, neuvěřitelná míra detailů a tuny nápadů, které z Red Dead Redemption dělají osobitou hru a ne pouze „přemalované GTA s koněm“. Obrovský potlesk prosím (a zahrajte si Bully a Chinatown Wars). (P.S.: Kdyby Rockstar začali dělat v tomto enginu pořádné RPG, tak se podělám blahem. Bethesda už na to pomalu přestává stačit).

1.
Metal Gear Solid 4 / Playstation 3 / 2008

Čekal někdo něco menšího? Podobně, jako u Legend of Zelda, bych „raději“ pasoval na první příčku Metal Gear Solid 3, protože je o ždibínek lepší a Naked Snake o vlásek ostřejší. Jenže musím být na sebe přísný. Jakou hru jsem pařil víc? U které jsem si víc poplakal, zadumal a vžil se? Marná sláva polní tráva – Metal Gear Solid 4 je nejlepší hra, jakou jsem za posledních deset let hrál a kvůli které jsem si kupoval Playstation 3. A koupil bych si ho, i kdyby finální dobrodružství Solid Snaka byla jediná hra na tento systém.

Právě ona definitivnost konce příběhu je to, co mne dojímá nejvíc. Hra je to špičková, i když je docela lehká - prakticky vypadl management zbraní a munice (vůbec postava Drebina mi přišla trochu vnucená) a nějak rozšířit léčení zranění by se mi také líbilo. Ale jinak? (Ne)uvěřitelná megalomanie, orgastické scény, vypilovaná hratelnost, briliantní ovládání, důraz na detaily a spousta vtípků a narážek, které jen umocnily „konečnost“ jedné dlouhé, velice dlouhé etapy. A lepší konec si Solid Snake nemohl přát.

Hideo Kojima je vypravěčský mistr a dokáže hráče oslovit světem, ze kterého jako hráč nechci ven. Nebudeme si nalhávat, že původně měl být Metal Gear Solid 4 poněkud jiný, více svobodný... ale finální produkt tím podle mne vůbec netrpí. Gradace příběhu a konečné vysvětlení „prostě všeho“ (zejména v kombinaci se skvělou encyklopedií) je to, proč mne vrchol ságy zaujal až do této míry. Koupil jsem si celkem pět kusů hry v různých edicích a pyšním se nejvyšší trofejí za ideální dohrání. Tato hra je klenot a patří do povinné četby všech hráčů.

Zrovna včera jsme se bavili s kamarádem o kvalitě filmových pokračování a došli jsme k takové věci – Terminátor bez Schwarzeneggera, Rambo bez Sylvestra, Predátor bez Schwarzeneggera a tak dále – to už není Terminátor, Rambo ani Predátor. A stejně tak bez Snaka není Metal Gear Solid. Jasně, dočkali jsme se prequelů, ale ten „smutek“ z toho, že už to skončilo, je prostě hmatatelný. Svým způsobem si tak série vykopala hrob a my můžeme jenom plakat. Prostě geniální.

..po celou tu dobu jste natolik vžití do role pěšáka, ze kterého se stane ústřední postava, že to prostě žerete, dnes již zapomenuté, "rytířské" pojmy jako zodpovědnost, sebeobětování, upřímnost, přátelství a láska. V té hře je to servírované způsobem, kdy ani na vteřinu nepochybujete o tom, že jste to udělali správně. Ta hra vás ovlivní, změní. Měl jsem hodně dlouho o čem přemýšlet. A to je skvělé...

Co spadlo pod stůl?

Namátkou: Witcher, Psychonauts, Mafia, Anachronox, Portal, REZ, Ikaruga, všechny bojovky od Capcomu a Namca, Metroid Prime, Grey Matter, God of War, Final Fantasy 12, Rogue Galaxy, Mario Kart, Demon’s Souls a mnoho dalších.