24 hodin: Third Strike is what counts

Člověk už není z nejmladších, ale občas se to prostě povede. Není to tak snadné, jako když jsem v pubertě byl schopen strávit za klávesnicí Didaktika nebo Amigy jednu noc za druhou, ne-li celé týdny. Ale zase když už, tak už. Proběhl zátěžový test arcade panelu, ze kterého se nakonec stal solidní maraton o délce cca 30 hodin. Od pátečního odpoledne do sobotního večera jsem nedělal nic jiného, než že jsem urputně kvedlal pákou. Samozřejmě bych se u toho sám unudil, takže bych rád touto cestou moc rád poděkoval Petjuovi, že mi se zahřívacím testem pomohl. A nebyl to ledajaký test.



Drtivou většinu času jsme celkem logicky pařili bojovky. A tady je právě ten trik. Můžete hrát ty samé hry na gamepadu, mít je zmáknuté, znát je nazpaměť. Ale právě element arcade panelu je rozhodující. Přitažlivost hry stoupne o 1000%, protože je to úplně nový pocit. Hrajete úplně jinou hru! Přestane vám vadit, že prohráváte, nevadí vám, že to nejde tak snadno. Učíte se, rvete si to do paže. A když se to pak povede, vyskočíte nadšením do vzduchu. A samozřejmě, že postupem času jsou vaše pohyby koordinovanější a přesnější, takže hra se stává technickou. Chybělo už jen prostředí maringotek - ale i tak - byl jsem tak blízko herní nirváně, jak to jenom bylo možné!

Umím si představit, že po nahraných stovkách hodin již tento element opadne a z joysticku se stane běžné ovládadlo. Ale vidina, že před sebou tyto stovky hodin mám, mne naplňuje neskutečnou radostí. Tak ale k věci - jaké hry jsme hráli?

Určitě největší porce herního času byla strávena při hraní Street Fighter 3 Third Strike. Tam není čemu se divit. Fantastická hra dostane s arcade ovládáním další rozměr, který při dvouhře roste na kvadrát. Výměny byly už od počátku velice výživné. Jako ilustraci jsem uploadnul jeden z replayů, který zachycuje atmosféru hraní asi nejlépe.

Hra odsýpala neskutečně dobře. Později jsme už jen mačkali START, jakože náhodný výběr postav a ... krucinál to byla zábava! Superkombo stíhalo superkombo, cvakání mikrospínačů bylo rychlejší, než zvuk stáda nadržených cikád. Bylo jedno, kdo zrovna vyhrál, pořád jsme si po bitce gratulovali a plácali se po ramenou. P.S.: Superkombo za Yanga, které vyústí v nutnost neustále mačkat čtvrtoblouky s pěstí - to byl cvakot rachot!

Další pán na holední byl samozřejmě Marvel vs Capcom 2. Dobrá zpráva je, že ovládání lze plně přenastsavit a tak bylo možné metat superkomba s naprostou elegancí. Dokonce jsem si všiml, že jsme díky rozkladu tlačítek častěji vyvolávali superkomba najednou a dokonale jsme se trefovali. Kupříkladu - jeden z posledních zápasů, kdy proti sobě stáli Venom a Arakis - oba s minem zdraví a s nabitým SUPER ukazatelem. Nejprve jsem stihl vyvolat superkombo já, doufaje, že skoro automaticky vyhraju. Jenže Petju stiskl superkombo hned po mně - a Venom byl rychlejší. Ó, jak jsem zapištěl!

Soul Calibur 5. K této hře se chci ještě později vyjádřit v samostatném článku, ale tak jako tak jsem seznal, že se mi nehrál na joysticku tak dobře. Je to jistě otázka zvyku, ale preciznost této hry je více závislá na tlačítcích, než na páce - a tak jsem dostával klepec více méně zaslouženě. Po chytnutí gamepadu jsem se již dostal na jakous takous herní úroveň - no ale o tom budu psát později. Podstatné ale bylo, že se to dalo ovládat celkem dobře.

Virtua Fighter 5 - k mému zklamání v této hře nereagovaly směry. Přestože tlačítka dělala správně co měla, nepodařilo se nám zprovoznit směrové šipky. Přitom na gamepadu fungují normálně. Takže u této hry palec dolů Podobné zklamání pak panovalo při hraní her z Playstation 1 v emulaci. Kupříkladu Galaxy Fight nebo Street Fighter Alpha 3. Playstation 3 zkrátka vypne USB porty a je po legraci, to byla velká škoda. Na druhou stranu jsme hráli tyto hry na normálních gamepadech a byl jsem rád, že byl někdo ochoten Alphu 3 alespoň zkusit. Takové štěstí asi již nikdy nebudu mít do konce života. Díky za to, Peťásku!

Super Street Fighter 2 Turbo HD Remx. No, museli jsme to zkusit. K mému překvapení je hra opravdu odladěná a hrála se mi mnohem lépe, než na gamepadu. Paradoxně se mi ale nepodařilo vyvolat ani jedno superkombo, ale i tak jsem rád, že jsme to prubnuli.

Tekken Dark Ressurection - další překvapení. Bál jsem se, že mi to vůbec nepůjde, jelikož jsem zvyklý na plynulé přecházení palcem mezi tlačítky. Opak byl pravdou. S Xiaiyou jsem byl schopnej vyvolat více méně veškeré tahy, co jsem chtěl, podobně tak Hwoarang nebo Yoshimitsu - neměl jsem žádný problém s ovládnutím postavy. Bohužel - Petju není Tekkenovský typ a tak jsme hraní celkem brzo nechali. Zkusili jsme pak místo toho klasiku Final Fight a ano, hraje se taky naprosto skvěle (i když nutno uznat, že jde spíš o atmosféru ovládání, než o reálný přínos joysticku).

Na závěr jsem si nechal perličku. Jde opět o Third Strike. V Trial módu jsem zkoušel dělat Parry Challenge, kde se mi na gamepadu podařilo udělat maximálně 2 za sebou (tj. velice málo). Hle - z blíže nevysvětlitelného důvodu se mi podařilo překonat kompletní sérii pěti základních parry tréninků, tj. 5 HIT parry a sebevědomě jsem se pustil i do advanced parry, kde je 7-12 HIT. Zde musím říct na plnou hubu, že tohle bych na gamepadu, respektive palcem, nikdy nezvládl. A že jsem se snažil! Hodiny! A teď jsem to udělal všechno asi za pět minut. Paráda!

Suma sumárum - téměř třicetihodinový maraton, během kterého jsem asi na pět hodin vytuhnul, se krásně zvrhnul v 24 hodin bojovkovou smršť a  já jsem vypařenej, jako už dlouho ne.