ICO, NICO, TRICO - teorie

Trilogie Fumito Uedy ještě není dokončená, ale již nyní je více než jasné, že poslední díl z řady ICO, Next ICO (Shadow of the Colossus) a Trico pod názvem Last Guardian, dokáže pokračovat v načrtnutém schématu. Na hru si ještě počkáme, i když naivnější z nás (se mnou v čele) tak nějak očekávali, že takto zásadní Playstation 3 bude vydána dříve, neže Gran Turismo 5. Tak jako tak - rád bych se zmínil o hře již nyní a to v kontextu s "předchozími díly". Provázanost her je totiž stěžejní pro plné vychutnání universa a možná, že níže v textu napíšu něco, o čem vás doposud nenapadlo přemýšlet. Čili předesílám, že pro hráče, které teprve zkušenost s trilogií čeká, je následující text plný vyzrazení zásadních sdělení obou vydaných her, plus tuna fandovské spekulace navrch. Máte-li v plánu se ke hrám někdy dostat, vynechejte prosím čtení tohoto článku.



Jak přesně spolu souvisí ICO a Shadow of the Colossus, potažmo Last Guardian? V minulém článku jsem naznačil některé pilíře. Komunikace dvou zásadně rozdílných postav; minimalismus ovládání; práce s narativitou. Myslím si, že při sledování vývoje těchto tří pilířů se dá usoudit, že Last Guardian nás opět usadí na zadek. Srovnání:

ICO + Yorda VS královna = hlavní hrdina má omezené pohybové a bojové schopnosti a doprovází prakticky bezmocnou dívenku. Společně prchají ze zámku, v čemž jim brání matka Yordy, královna se schopností ovládat duchy.
Wander + Agro VS kolosi = hlavní hrdina má bohaté pohybové a bojové možnosti, v doprovodu pasivního koně, nezbytného k některým soubojům a k samotnému cestování. Proti nim stojí obvykle velice pohybově i bojově omezení kolosové, mnohdy neútočící.
Bezjmenný chlapec + Trico VS ? = postava chlapce bude mít bezesporu podobné možnosti, jako ICO, avšak s sebou má "malého kolosa", tedy mocného pomocníka s rozšířenými pohybovými i bojovými vlastnostmi, avšak působícím zřejmě spíše pasivně - tedy podobně, jako Agro. Zatím není zřejmé, kdo proti nám bude stát, doposud jsme viděli v několika málo ukázkách lidské vojáky. Kontrast velikosti a možností je zde zřejmý - souboj desítek, ne-li stovek počítačem řízených vojáků versus náš malý kolos je potenciál, který by neměl být minut. Spekulativně lze do hry včlenit i nájemného lovce kolosů, ne nepodobný Wanderovi (avšak s jinou motivací).

I když o Last Guardian víme docela málo informací, máme právo se domnívat, že Fumito Ueda vtipně překroutí zmíněné tři pilíře novým způsobem.

Všechny hry se podle všeho odehrávají ve stejném světě. Napovídá o tom architektura, náboženství, ale také kulturní hodnoty. Jak v ICO, tak v Shadow of the Colossus se setkáváme s neznámým, ale velice podobným jazykem, vlastně dokonce s více jazyky, kterými se národy domlouvají. Je celkem evidentní polyteistické náboženství, které má své personifikace, pokud rovnou nehovoříme o existenci božstev a o možnosti komunikovat s ním. To do her vkládá poměrně závažné morální otázky.

Ve hře ICO jsme postaveni před tuto situaci: Kdesi v zámku žije královna oplývající magickými silami, za hranicí lidského chápání. Tato královna však nežije ve své tělesné schránce donekonečna. Je celkem lhostejné, zda přikáže pod hrozbou poddaným, aby jí obětovali zmutované děti anebo jde o nějakou hluboce zakořeněnou tradici, o které lidstvo nijak nepochybuje a vykonává ji bez kladení otázek. Královna pak z mrtvých dětí vysaje jejich zčernalou duši a tu použije k prodloužení svého života. Potřebuje ale novou tělesnou schránku -  v tomto momentě nastupuje její dcera Yorda, bílá princezna. Pomineme, že nevíme nic o tom, kdo je její otec či jestli jde opravdu o biologickou dceru. Pointa je, že nastřádá-li královna dost černých duší, může se převtělit a vesele žít dál.

Vstup hráče do tohoto příběhu pak odhalí další zajímavosti. V závěru hry, kdy se nám podaří královnu zabít, je nám totiž sděleno, že jejímu převtělení není možné zabránit, i kdyby v tomto okamžiku zemřela. Yorda se "oblékne" do černých duší a technicky se z ní stane nová královna. Má ale evidentně zachované vědomí, protože pomůže zachránit život hlavnímu hrdinovi. Sama ale přijímá svou roli, že nemůže hrad opustit. Královna samotná je "oblečena" do černých duší a lze tak usoudit, že přenos její existence není vázán na fyzickou formu, ale právě na černé duše, které "nasají" její osobnost, aby pak oblékly nového nositele, tedy princeznu Yordu. Drobné zjištění v závěrečném souboji také je, že v tomto světě existuje zbraň, která je schopna magií oplývající královnu porazit - domnívám se, že jde o identický meč, kterým pak disponuje hrdina v Shadow of the Colossus.

Propojení her jde i do té míry, že právě v Shadow of the Colossus se vyskytuje zbraň "Queen's Sword", což je tajná zbraň v ICO. Nevěřím, že by k tomuto propojení došlo jenom pro efekt. Jsem přesvědčen, že dějová linie obou her spolu souvisí mnohem úžeji.

V Shadow of Colossus máme před sebou situaci, kdy Wander pobíjí kolosy a vstřebává jejich černé duše. Když si to dáme dohromady s tím, co již víme z ICO, dojde nám, že díky tomuto principu jsou kolosové nesmrtelní. Pojďme ještě dále - královna z ICO je v tomto smyslu nejspíš sama o sobě kolosem. Kolos není tedy zřejmě jen slovo označující obra, ale jde spíše o status bytosti. V Shadow of Colossus jsou kolosové inspirování mýtickou zvěří, ale existují i humanoidní podoby - avšak z hlediska velikosti víme, že existují i "malí kolosové". Královna tak může být klidně člověk, který vstřebáváním černých duší získal status kolosa - nadpozemskou moc a sílu. Možná, že dokonce právě královna v ICO je "královnou" proto, že je kolosem a nic víc - což teda částečně platí i pro Yordu samotnou.  A odkud se berou černé duše? Z obětovaných zmutovaných dětí. Z velkého množství zmutovaných dětí.

Lze se jen domnívat, jestli je královna kolosem v jeho počáteční nebo konečné fázi (vzhledem k snadnosti její likvidace se přikláním k první možnosti), ale můžeme celkem snadno spočítat, kolik zmutovaných dětí, respektive jejich duší, je potřeba na stvoření kolosa. Na konci Shadow of the Colossus vidíme, že se Wander "oblékne" do černých duší a nabyde podoby obřího stvoření. To jde tedy o duše již existujících kolosů, což potvrzuje teorii o souvislosti mezi statusem kolosa a duší. Za minimální počet bych ale řekl, že můžeme označit počet sarkofágů v hrobce královny - nepočítal jsem to, ale jde o číslo okolo padesáti. Takže potřebujeme padesát zmutovaných dětí na stvoření jednoho kolosa. Když si uvědomíme, s jakou pravděpodobností se narodí dítě s vrozenou mutací ve společnosti jakoby středověké, dojdeme snadno k tomu, že stvoření 16 kolosů je otázkou stovek let, mnoha generací.

Kolosové zřejmě ale disponují i schopností vysávat duševní energii ze svého okolí automaticky - v pozdější fázi svého vývoje (proto královna potřebovala děti "ručně" obětovat). To je dostatečné vysvětlení mrtvosti krajiny. Jenom mi přijde velice divné, že se zrovna "náhodou" všichni kolosové vyskytují v dosahu několika málo kilometrů. A tady začíná moje hlavní spekulace dějového pozadí všech her.

Napadlo mne totiž, že celý svět je řízen několika bohy, kteří mají své následníky v lidech na dané planetě. Každému z nich pak připadá jedna jurisdikce, případně kraj. Umím si představit situaci, kdy se bohové pohádali, případně jeden z nich si pro radost vytvořil zmutované děti a z jejich černých duší stvořil kolosy. Ti ale začali pustošit svět, takže jeden z bohů stvořil i sílu, která mohla kolosy ničit. Mezi tím se bohové mohli dohodnout, že potrestají tvůrce konceptu kolosů tím, že všechny nastěhují do jeho kraje a odříznou veškeré cesty. Přitom se tu a tam budou pořád rodit zmutované děti, což bohové nemusí vůbec brát v ohled - jejich duše přijde zkrátka vniveč a nikoho to nemusí vzrušovat. Zde právě nastupuje královna, která zneužije strachu z božstev a rozkáže tyto děti obětovat, aby sama mohla čerpat jejich sílu černých duší - o čemž je ICO.

Příběh Shadow of the Colossus je vyprávěný z perspektivy potrestaného boha, jemuž kolosové vysáli veškerou životní energii z jeho kraje a moc rád bych se jich zbavil, jenže nemá přístup k síle, která by kolosy zastavila. K té mají přístup jenom lidé zvenčí a používají ji čistě k ochraně, respektive k uzamykání černých duší v případě rituálů. Potrestaný bůh tedy mohl snadno vnuknout myšlenku obětování nevinné, nezmutované dívky, protože předpokládal, že láska k ní dožene Wandera až k vrcholnému činu. Tedy ukradení posvátného meče a skolení všech kolosů.

Na první pohled by se mohlo zdát, že plán má trhlinu - Wanderer totiž vstřebává duše kolosů. Tím, že je ale přinese do svatyně a stvoří sedmnáctého kolosa ale hra nekončí. Ve svatyni dojde ke zničení meče a uvolnění jeho plného potenciálu - tedy definitivní zničení černých duší. Tím se Wanderer "svlékne" a zbaví se svého prokletí  - a dojde k oživení jeho vyvolené. Můžeme tedy hovořit o happy endu.

Bohužel, není jednoznačně zřejmé, v jakém pořadí příběhy obou her interpretovat. Situace výše vychází z pořadí ICO - Shadow of the Colossus. Fumito Ueda ale tvrdí, že chronologicky se hry odehrávají opačně. I to by dávalo smysl. Po zničení kolosů nám totiž zůstalo jedno rohaté mimino - od všeho oproštěný Wanderer. Je nasnadě, že právě toto mimino vyroste do osoby ICO, aniž by mělo samozřejmě jakoukoliv paměť. A když pak královna rozkáže, že zmutované děti se musí obětovat, dává příběh pořád smysl (ať už by vztah mezi černými dušemi a statusem kolosa existoval nebo ne). Kdyby opravdu šlo o identickou osobu, mohli bychom spekulovat, co se stalo s Wandererovou láskou, která ho od začátku musela zřejmě vychovat, dle finální sekvence se stala jeho adoptivní matkou (aniž by došlo k nějakému vysvětlení). Co když jí dítě vzali a ona sama se stala královnou, aby se ke svému milému dostala v jiné inkarnaci zpět? Koncept Yordy by tomu mohl napovídat.

Avšak moje interpretace vyprávění má také své kouzlo. Na konci hry ICO dojde ke smrti královny, ale jak hlavní hrdina, tak Yorda se objevují na pláži neznámého kraje. Jelikož ICO přijde násilně o oba rohy, je jeho další fyzický vývoj k nerozeznání od normálního člověka. A jelikož Wanderer nosí dlouhé vlasy a čelenku, můžeme si představit, že skrývá zabroušené pahýly - ono by to totiž parádně vysvětlovalo, proč má jeho miminovská verze malé růžky. Co se stalo s Yordou či jestli existuje nějaká spojitost s Wandererovou láskou. Faktem ale zůstává, že bez ohledu na pořadí vyprávění je finální status stejný - ve světě zůstává nejméně jedno zmutované dítě a tím potenciál k zneužití / využití černých duší.

Příběh obou her je cyklický a může se opakovat donekonečna a to díky praktické nesmrtelnosti hlavních aktérů a vymazání paměti hlavního hrdiny v jeden okamžik vývoje děje.

Právě tato benevolence interpretace vzbuzuje touhu po "oficiálním" odhalení dalšího střípku skládanky, kterým je Last Guardian. Není pochyb o tom, že se nedočkáme naplno vyřčené definice, ale uvidíme kousek světa a zvyků jeho obyvatel, které by mohly osvětlit souvislosti. Totiž - bez ohledu na kilobajty spekulací výše by se také dalo velice snadno říct, že hry se sice odehrávají ve stejném světě, ale na jiných kontinentech či jiných provincích, čili jediné, co tvoří z úhlu pohledu hráče propojení, je pouhá existence černých duší - ať už je význam této existence jakýkoliv.

Vzhledem k tomu, že Last Guardian pracuje s motivem "malého kolosa" a vzhledem k tomu, že jde o další mýtické zvíře, můžeme spekulovat, že by mohlo jít o jakýsi experiment, jeden z prvních exemplářů. Lidé jej vězní, čili jde o něco absolutně výjimečného, co ještě nikdy neviděli a nedovedou ho zabít. Zároveň ale není kolos vězněn tak dlouho, aby zemřel hlady. Na rozdíl od umělých kolosů v Shadow of the Colossus, zde máme k dispozici opravdovou živoucí bytost.

Nemyslím si ale, že by Trico byl úplně první kolos a to i v případě, že by se odehrával na samotném počátku chronologické linie, před oběma hrami. Jeho chování je nedospělé, až bych řekl, že jde o mládě, které muselo mít své rodiče. Ti se po něm budou zřejmě shánět. Možná, že se rodiče vzdali naděje a mládě opustili, čímž by se vysvětlilo náhlé vzplanutí přátelství. Napojení na hlavního hrdinu - zatím bezejmenného chlapce, který je věkem snad ještě mladší, než ICO, by tak mělo smysl a z interakce dvou ekvivalentně mentálně vyvinutých hrdinů, avšak každého z jiného světa (lidí / zvířat) by se dalo hodně vytěžit.

Při tomto úhlu pohledu ale pořád dává smysl interpretovat hry v pořadí T-I-N (moje spekulace), stejně jako T-N-I (nepotvrzený a hlouběji nevysvětlený přístup Fumito Uedy) - z hlavního hrdiny Last Guardian se snadno mohl stát ICO a z něj Wanderer (a opět malý chlapec při "restartu" jeho osobnosti a i existence kolosů, čili příběh bude pořád cyklický). Stejně tak se z hlavního hrdiny Last Guardian mohl stát Wanderer a z něj ICO.

To ovšem pouze za předpokladu, že je Trico prequel. Zbývající varianty jsou:

N-I-T + I-T-N - málo pravděpodobné, protože hrdina Last Guardian je menší a mladší, než ICO.
I-N-T + N-T-I - pravděpodobné, jelikož po zničení kolosů a restartu hrdiny vidíme nový zrod nových kolosů (jde jen o pokračování výše naznačeného cyklu, takže nic nového). Všeobecně se dá říct, že pokud zůstane zachována vazba I-N, tak před nebo za tento řetěz lze pověsit jakýkoliv článek příběhu, který musí jen respektovat aktuální věk hlavního hrdiny a stav kolosů v zemi.

Pořád se ale křečovitě držím schématu, že hrdina všech her je identická osoba či její inkarnace, což by mi přišlo "krásně japonské". Nelze vyloučit, že souvislost mezi dvěmi nebo třemi hrami zkrátka neexistuje a hovoříme o "duchovním pokračování". Ale mně by se líbilo to propojit úžeji a mnohem konkrétněji, než je propojená například série Zelda. Mně se líbí věřit, že za tím prvním plánem je plán druhý a za ním třetí, který má platnost, ať už chápeme první plán jakkoliv. My, jako diváci, můžeme dokonce první plán označit za nesmyslný nebo za protimluv, ale dokud nechápeme jeho základy, tak je to v pořádku. A odhalování základů mne baví, i když jen formou této fan fikce.

Na závěr jsem se ještě chtěl vrátit k Shadow of the Colossus. Tam jsou totiž skryté easter eggy, které jsou záměrné. Let na orlu a plavání s lososem - to jsou snad nejklasičtější objevy všech hráčů, kteří se hře pověnovali déle. Je tady ale jedna méně známá věc, která je avšak bugem. Na samotném vrcholku svatyně se totiž ukrývá zahrada, ve které se odehrává závěrečná sekvence. Během této sekvence není nikde řečeno, že se nacházíme na vrcholku svatyně - je nám to prezentováno, jak svět ožil po té, co byli kolosové zničeni. Na vrchol svatyně se ale dá během běžné hry vyšplhat, díky chybě v modelu věže / dobře skrytému záměrnému easter eggu (pak ale nedává smysl, proč je v zahradě bezhlavý model dívky). Pokud zahradu prozkoumáte detailněji, jistě najdete vizuální spojitost (bohatost a košatost prostředí) jak s trailery na Last Guardian, tak na vizuál intra ICO. Toliko krátký postřeh, přeji příjemné hraní a čekání na závěr trilogie.

P.S.: Právě let orlem, jízda na lososovi a i objevení zahrady je v trofejích HD verze Shadow of the Colossus, což mi přijde zbytečná škoda.