Další z nekonečných poznámek k region lockům

Není to poprvé, ani naposled, co se tady budu rozčilovat nad neopodstatněným zaváděním regionálních zámků, které znemožňují platícím zákazníkům používat hardware, ale i software v jiných místech, než výrobce určil. Shrňme si hlavní "oficiální" důvody - kvalita vývoje, ratingové rozdíly regionů, optimalizace zisků. Po nějakém čase se ale ukázalo, že tyto body neplatí. Kvalita vývoje se po zavedení jednotného obrazového standardu sjednotila. Ratingy jsou vesměs stejné po celém světě. Co ale optimalizace zisku? Lze z toho něco doopravdy vyčíst? K mému překvapení, došel jsem k jednomu příkladu, kdy může být region lock skutečně přínosem pro zákazníka. To samozřejmě neznamená, že by se z region locku stala užitečná věc - pořád je to nástroj na absurdní buzeraci zákazníků. Třeba včera jsme si chtěli zahrát Four Swords, leč kamarád má japonské DSi a tak se k nám prostě nepřipojil. Čirá demence. No ale k věci.


Ve skutečnosti se totiž dá využít region locků k optimalizaci příjmu a to jednoduchým způsobem. Vezmete hru, dáte jí nějakou cenovku a pak ji vyhodíte do celého světa. Brzy vám ale dojde, že v nějaké zemi mají hráči nižší příjem a hra je pro ně zkrátka nedostupná. Logicky to vede k nízkým prodejům a bujení warezu. Podnikatelsky vzato by stačilo cenu snížit tak, aby v dané zemi byla cenově dostupná. Jak ale zabránit exportu do zemí, kde by koupě znamenala úsporu? Zde nastupuje region lock. Vydavatel hry si tím zajistí zisky v zemi, kde by za normální cenu neměl šanci uspět a díky regionům získává optimální podmínky pro příjem peněz.

Že bych tedy odhalil poměrně schopnou omluvu pro existenci region locků? No to víte, že ne.

V nějakém starším čísle časopisu Respekt jsem narazil na článek, překlad z The Economist. Pohledem na čísla shrnutá v tomto článku se mi otevřela kudla v kapse. Článek se zabývá obecně pirátstvím médií, nebere si na mušku vysloveně počítačové hry. Ale určitá korelace mezi oběma proudy je neoddiskutovatelná. V článku se mimo jiné porovnává cena produktů pro rozdílné trhy. Například DVD film Dark Knight stojí v Rusku $75 - v přepočtu na člověkohodinopráce. To samé DVD ale díky (ne)odlišné regionální cenové politice ale stojí například v Indii (tedy v tom samém regionu v tomto případě) - v tom samém přepočtu - $663. Opravdu, je to tak. V tomto případě se dá říct, že regionů je v tom výsledku málo, jelikož nereprezentují opravdové rozdíly mezi zákazníky. O nějaké optimalizaci zisků tedy nemůže být v žádné případě řeč. A to ať už je regionů málo nebo hodně. Jsou evidentně zbytečné, protože zkrátka nefungují.

Když se vrátím od obecného pojmu médií z minulého odstavce ke hrám jako takovým, tak panuje ještě jeden oblíbený mýtus a sice že vydání hry v jiném termínu pro různé regiony dokáže zefektivnit reklamní kampaň a tím zlepšit zisk. Jako příklad jsem si vybral hru Metroid Prime 3: Corruption. Její vydání bylo ostře sledováno, jelikož jde o jednu z hlavních značek Nintenda a díky úspěšným dílům z GameCube se právem očekával úspěch. Nintendo se rozhodlo pozdržet vydání pro japonský region (ano, japonský! Je to trochu extrémní příklad) a to o více než rok! Jak to dopadlo? Letmý pohled na statistiku prodejů a vidíme, že prodeje byly v Japonsku naprosto žalostné. Na tradiční značku bych řekl až směšné.


Chci tím říct - i poslední bašta zastánců regionální politiky (dávno) padla. V principu se vydavatelé her a hardwaru nikdy netajili tím, že regionální politika je vždy výhodná jen pro ně samotné a že pro zákazníky z toho nevyplývají žádná pozitiva (pokud ne rovnou negativa). Ve světle současné technologie a provázanosti světa sítěmi si zbývá položit otázku, zda-li budeme takové chování přehlížet či tolerovat. Však podívejte se na všechny ty online služby SONY, Nintenda, Steamu, Microsoftu a i hardware. Mám pocit, že by se s tím něco mělo udělat.