19. 9. 2011

Deus Ex 3: Human Revolution

Už se trochu usadil prach a tak jsem měl čas v klidu hru dorazit do jehoho z vítězných konců, abych si v hlavě urovnal, co se mi hře líbí a co naopak ne. Pokud vás nebaví dlouhé čtení, tak stručná verze je pžibližně tato: "Jde o důstojné pokračování, restart se povedl, na původní hru to vysloveně nemá, ale další díl očekávám s nadšením". A nyní ta dlouhá verze.


Dialogy jsou docela zvládnuté, s jedním extra skillem lze dokonce analyzovat výroky. Dobrý nápad, jen houšť!

Nebudu chodit okolo horké kaše, takže dlouhá verze nebude vlastně vůbec dlouhá. Ony poznámky o tom, že hře chybí "polish", se totiž rozrostly do dvou základních směrů. Jedna kategorie poznámek se dá vhodit do pytle takzvaných pitomostí a nedomyšleností, které ale ne nutně musí kazit herní zážitek - záleží na stupni vašeho hnidopišství. Je s podivem, že robotické tělo našeho hrdiny vydrží stejně nebo méně zásahů, než nemodifikovaná těla obyčejných nepřátel. Je s podivem, že nemá dost sil na ruční likvidaci nepřátel bez dodatečné baterie. Je s podivem, že tento superagent se spoléhá na dodávky zbraní a munice od pouličních obchodníků. Je s podivem, že všechny klimatizační šachty spojují právě dvě kanceláře mezi sebou (asi si zaměstnanci mezi sebou sdílejí pachy). Je s podivem, že se nepřátelé nejsou schopni podívat za jedinou bednu ve slepé chodbičce, jeslti se za ní někdo náhodou neskrývá. A v tomto smyslu by se dalo pokračovat celkem dlouho.


Výše uvedné aspekty jsou v rámci herní nadsázky celkem přijatelné, neboť pomáhají dotvářet herní mechanismy. Sice mi přijde, že jde o poněkud křečovitou snahu, která by se dala vyřešit mnohem elegantněji, ale nemám to hře zas tak moc za zlé. Vyjma chromé umělé inteligence se dá říct, že uvedené aspekty hře jako takové pomáhají. Kladu si jenom otázku, že když tyto podivnosti přijdou podivné anonymnímu bloggeru, jak mohly nepřijít podivné vývojařům a betatesterům. Toto všechno se dalo hezky doleštit a hru tím zdokonalit, aniž by to stálo miliony dolarů.

Atmosféra je bez diskuze největší devizou hry, už jenom kvůli tomu hru doporučuji.

Pak je tady ale pár obecnějších věcí, které mi jinak vynikající hru trochu kazily. Přesun k otevřenému světu se nekoná, levely jsou navíc relativně malé, tunelovité a na můj vkus málo variabilní. Zatímco změna zbraňového a vývojového RPG systému se dá ještě přijmout (přestože jde fakticky o osekání na nezbytné minimum), přes vousy mi neleze násilné zaměření na stealth. Krom samotného paradoxu, že pan robotický v praxi nemá jinou možnost, než být neustále skryt, je to podle mne trochu smyslu dosavadního vývoje série, čím se Deus Ex od začátku chlubil. A tím je svobodný a rovnocenný přístup k řešení problémů. Tím Deus Ex 3 disponuje jenom velice omezeně. Sice můžeme vytáhnout bouchačku kdy se nám zachce, ale v tom důsledku je VŽDY výhodnější proplížit se levelem bez spatření.

Hackovací minihra je nejlepší, co jsem kdy viděl - dá se v ní dobře taktizovat. Škoda jen implementace náhodného prozrazení.

Netvrdím, že je hra kvůli tomu špatná. Samotný stealth je zpracovaný vkusně a funkčně, je to celkem zábava. Jenom se nemohu zbavit dojmu, že by hra neměla být apriori jenom o stealthu. Navíc díky nepříliš dobré AI se hra uměle natahuje tím, že sice spustíme alarm, ale chvíli počkáme a jsme zase v klídku. Dá se o tom mluvit donekonečna, ale zkrátka - tohle není to, co bych od hry vysloveně chtěl. Vytratil se mi ten pocit svobody - nelinerita sice ve hře je zastoupena, ale pořád se točí kolem toho samého. Evoluční pokrok vpřed je zde velice malý. Vzali původní hru, osekali ji, zjednodušili a pak něco málo přidali.


V tom výsledku se kritika hry dá zaškatulkovat do tří variant:

A) V porovnání se současnými hrami obecně - zde Deus Ex 3 jasně vede, nabízí tunu vkusné zábavy, o které se současným hrám ani nesní.

B) V porovnání s předchozími díly série - v tomto případě je Deus Ex 3 celkem důstojný nástupce - něco mu sice chybí, ale má i dost co nabídnout navíc.

C) Pokus o nezávislý pohled - tady je Deus Ex 3 poněkud nejistý. Desetiletý odstup od prvního dílu je zde z hlediska designu neviditelný; technologická úroveň hry není zdaleka současná; chybí větší variabilita a otevřenější svět. Hra je ale pořád zábavná; v rámci žánru zvládnutá; nemá hluchá místa.

Vývoj postavy je dobře zvládnutý, ale nějakou zásadní variabilitu neumožňuje. Je to dobré v mezích zákona.

Faktem zůstává, že když se podívám do historie roku 2011, v tomto herně vykutáleném roce plném remaků, tak si jen horko těžko vybavím vysloveně lepší hru, než Deus Ex 3. V rámci podobného žánru připadá v úvahu jenom E.Y.E. Divine Cybermancy - u této hry bych řekl, že je v některých věcech propracovanější, variabilnější a zábavnější. Jenže to je indie projekt, který trpí zase desítkami jiných neduhů, které upřímné srovnání naprosto znemožňují. Ale obecně si letos lepší hru nevybavuji - do Xenoblade se ponořím až později a Dead Island jsem teprve dostal do ruky. Nevím ale, zda by titul "nejlepší hra roku" (zatím!) nevyzněl poněkud hořce s upřímným hodnocením 8/10 - ono to vypovídá o současnosti herního trhu, že.

Mikromanagement inventáře připomíná Resident Evil 4 - v rámci Deus Ex 3 jde o další pitomost, ale hru to spíše obohacuje.

Deus Ex 3 je koupěhodná cyberpunková (převážně) third person stealth akce. Má skvělý příběh, atmosféru, dialogy a vedlejší úkoly. Nic víc, nic míň. A další díl má díky tomu našlápnuto na opravdickej nášleh!

P.S.: Pro Clavena: Deus Ex 3 se nedá ani omylem označit za "primární FPS", tudíž kritka "nepohodlnosti ovládání na gamepadu" nepřipadá v úvahu, ani kdyby se na uši postavil a obhopkal zeměkouli.

8 komentářů:

  1. No hrát to na 99% nebudu, ale intro k týhle hře bylo opravdu luxusní moc se mi líbilo :) Hraju teď pecku z 96týho Settlery 2 a to sežere kompletní game time :D

    OdpovědětVymazat
  2. DX3 je supr hra, ale spousta herních mechanismů jde přímo proti duchu DX1..

    už jen ty cinematický cutscene takedowny při nichž se magicky zastaví čas..to nemá v DX co dělat. Dobíjení baterek skrze žraní Snickers abych mohl omráčit nepřítele - další naprostá demence.
    Absence melee nebo unarmed zbraní kvůli těm debilním takedownům - další nesmysl..

    Spousta cutscén v ošklivý kvalitě, debilní boss fighty, nulová charakterizace bossů (takže souboj s nima o ničem, ve srovnání s bojem s Guntherem, např..), dalo by se pokračovat.

    Hra má dobrou atmosféru, je lepší než většina současný produkce, ale oproti DX1 je to po stránce designu krok zpět. Hrozná škoda. Jen doufám že bude DX4 blíž DX1 a ne ještě dál.

    Snad dopadne Dishonored lépe.

    OdpovědětVymazat
  3. V podstatě souhlasím až na pár drobností s Davem, 8/10 a přitom zatím nejlepší hra tohoto roku. Zaklínače 2 jsem ještě pořádně nehrál, Portal 2 zklamání, Alice a Dead Space 2 byly slušné, ale mohlo být lépe. F.3.A.R. a Crysis 2 raději nezmiňovat. Jen ten DNF byla velmi slušná zábava, navzdory téměř všem recenzím, DX HR je ovšem jiná liga.

    + Délka. Jsem ve třech čtvrtinách, Steam mi naměřil cca 32 hodin. Hraji to pravda na nejtěžší, stealth stylem a prolézám, co se dá, ale stejně se jedná nejen na dnešní dobu u akční hry o nadprůměr.
    + Hacking. Jednička se odvíjela pouze od schopnosti postavy, DX HR představuje velice zábavnou minihru, která je téměř u každého zámku/čidla jiná. Minihry normálně nemusím, ale tahle se vyloženě podařila. Uvítal bych sice něco méně založeného na náhodě a více na logice, ale pak by asi byl trochu problém s tím, aby byl téměř každý hack originální.
    + Důraz na stealth. Nemám s tím problém. Hrát hru stealth stylem je zdlouhavější a těžší, tak je za to holt víc XP. Za střelbu jsou minimálně XP za ránu do hlavy.
    + Upgrade zbraní. Minimálně na úrovni jedničky, téměř každou zbraň je navíc možné upgradovat nějakým speciálním upgradem, který se na ostatní zbraně použít nedá.
    + Udělování XP za různorodé akce. Stejně jako v jedničce za primární a sekundární úkoly a objevování tajných míst, navíc ale za čtení některých knih, způsob likvidace nepřátel nebo za průchod levelem, aniž by si hráče někdo všiml. O XP za hacking nemluvě, za hackování některých nepovinných uzlů jsou další XP navíc.

    +/- RPG prvky. Proti jedničce cimmermanovský úkrok stranou. Na jedné straně zjednodušení (augmentace a schopnosti sloučeny dohromady a vylepšovány za praxis body, které se získavají pomocí XP), na druhé straně celkem zajímavé schopnosti (rozšiřování inventáře, Icarus, probourávání zdí, imunita vůči různým druhům granátů atd.). XP je nicméně taková halda, že nakonec člověk vylepší skoro všechno (a díky ne úplně šťastnému přístupu k energii zase nepoužívá téměř nic).
    +/- Otevírání dveří, hledání kódů. V DX HR neexistují nanoklíče a používat kódy ke dveřím nebo přístupová hesla do počítačů nemá smysl (protože narozdíl od hackování za to nejsou XP). Tak trochu daň za nadmíru podařený hacking.

    - UI Velký krok zpět. O hození se do klidu 30 vteřin po alarmu už byla řeč. Já bych připojil neustálé pokusy UI o puštění poplachu na hacknutém terminálu, nulové reakce na hráče půl metru za rohem či viditelného hráče za sklem, otáčení se zády ke hráči při naběhnutí do místnosti a podobné kiksy. UI v jedničce nebyla zrovna geniální, ale přišla mi opravdu lepší.
    - Grafika. Má rozhodně styl, ale všechno je rozmazané a kolem každé kravinky halo efekt jako kráva. Jednička byla ve své době technologicky jednoznačně dál než DX HR dnes.
    - Bossové. Hra tlačí hráče do stealth stylu a následně je bez možnosti úniku vržen do místnosti s bossem, který vydrží deset ran sniperkou do hlavy a u kterého je stealth na kočku. Takhle tedy rozhodně ne.
    - Energie. Adam má k dispozici čtyři baterie (po upgradu), automaticky se doplní pouze poslední, zbytek je třeba doplnit pomocí "snickersek". Opravdu mi to nesedlo, energii jsem používal převážně na takedowny.
    - Takedown a melee obecně. Nepřítele jde krom jednoho druhu granátu mráčit pouze pomocí takedownu, který potřebuje nepochopitelně energii a současně se odehrává automaticky ve strašně cool animaci. Už mi ale bylo třináct, proto dávám přednost tomu přímo ve hře klepnout nepřítele obuchem (DX, Thief). Melee zbraně krom paralyzéru neexistují. Žádné páčidlo, kudla, vrhací nože, teleskop ani dva druhy mečů, prostě nic.

    OdpovědětVymazat
  4. 2Radomír - Zaklínače 2 jsem taky ještě nehrál pořádně, jenom úvodní akt. Podle mne ale bude kvalitativně napřed.

    Portal 2 se mi líbil, ale na hru roku prostě nemá, podobně bych shrnul Dead Space 2 i Alici - jsou to "ok" hry.

    Momentálně jedu Dead Island nějakých 12+ hodin a nemůžu si pomoci - z hlediska ryzí zábavnosti mi to jde líp k duši ;).

    OdpovědětVymazat
  5. 2Dave: Já jsem právě ze Zaklínače 2 hrál zatím taky jen úvodní akt, čekám na verzi 2.0

    Portal 2 rozhodně nebyl vyloženě špatný. Ale jednička mně vyloženě vyrazila dech, kdežto dvojka mi už přišla místy přes veškerou snahu autorů celkem repetitivní a lehce nudná. Ona je holt taky delší než jednička. A přestože je herní koncept geniální, tak se opakování nevyhne a méně je u podobných věcí někdy více. Proto je ostatně málokterá pouze na střelbě založená FPS dneška delší než 4-5 hodin, protože víc se z Moorhuhn Jagd principu (bez aktivních rozhovorů, objevování/bloudění, používání předmětů, hledání tlačítek nebo řízení vozidel) vytřískat prostě nedá.

    Portal 2, Dead Space 2 i Alice jsou 6-7/10 (jestli bereme pojem ok hry obdobně). Všechny byly slušné, ale předchůdcům nesahají ani po kolena (nejlíp je na tom IMHO Dead Space 2, ale pořád je to proti jedničce pořádný krok zpět).

    Dead Island časem určitě prubnu.

    OdpovědětVymazat
  6. Zaklínače 2 jsem dohrál dvakrát a až vyjde 2.0 tak ho dohraju potřetí - řekl bych že je kvalitativně ještě o dost dál než DX3. Jednoznačně hra roku, co se týče "writing" tak jsem lepší hru nehrál snad od Bloodlines.

    S Portalem mi radost neděláte, mám ho tu v backlogu a pořád se mi do něj nechce, teď ho mám zase chuť odložit.

    OdpovědětVymazat
  7. Na stupnici od 1 do 10 som sice hodnotil nizsie, ale v zasade su to len nic nehovoriace cisla. Po dohrani som mal z hry dobry pocit a mal som chut pokracovat dalej, co je pozitivne, kedze v poslednom case byvam na konci novych hier skor sklamany (ak ma dokazu pri sebe udrzat dostatocne dlho na to, aby som ich vobec dohral). Niekolko veci mi ale vadilo a mozno sa nevyhnem spoilerom, hlavne ohladom ukoncenia hry, preto ak to niekto este stale mate rozohrate, dalej necitajte :-)
    V prvom rade mi vadilo, ze niektore herne prvky som vobec nevyuzil. Pisete sice aj v komentaroch o nelogickom dobijani baterii, kvoli comu sa nedaju vo vacsej miere pouzivat niektore ability, ja som mal ale opacny pocit. Ze ziadne ability energiu neminaju... V DX1 boli bio cells nedostatkovy tovar prave kvoli tomu, ako vela energie "zrali" vsetky augmentacie. Preto som v DX3 hromadil vsetky energeticke tycinky, na ktore som narazil. Musim povedat, ze ku koncu hry som ich mal uz tolko, ze som dalsie ani nezbieral. Takedown som pouzil mozno 2x za celu hru, pretoze aby som z hry mal ten spravny stealth feeling, vzdy som dal prednost uspavacke, alebo taseru. Aj to sa priznam, ze nepriatelov som zacal omracovat az vtedy, ked sa bez toho nedal hacknut compu nablizku a precitat si vnutropodnikovu, velakrat zabavnu (odvolavky na realne tajne programy USA zo studenej vojny, odvolavky na dx1 a pod.) korespondeciu :)
    Dalsie, co chcem vytknut, je relativna nenarocnost celej hry... Praxis body som skoro vobec neminal, lebo som nemal potrebu postavu vylepsovat. Pristihol som sa potom pri tom, ze ich mam vyse 20 nevyuzitych a nahadzal som ich do roznych augmentacii, pricom realny pocit vylepsenia postavy som nepocitil a tak jedine pre mna uzitocne augy ostali vylepsenia hackovania. Po ich upgradnuti sa zase hackovanie stalo primitivne, aj ked stale ostalo zabavne. Spominam si, ako som v DX1 setril kazdy lockpick a ako som si uzival kazde vylepsenie postavy, pretoze itemov skutocne nebolo na rozdavanie.
    Celkovo najviac challenging (prejst celu misiu s Ghost a Smooth operator bonusom challenging skutocne nebolo...) mi prisli boss fighty a bohuzial skor v tom zlom slova zmysle (mimochodom, hral som samozrejme na realistic obtiaznosti).
    A propos stealth. Ano, hralo sa to vyborne, aj plizenie pomedzi guardov bolo dynamicke a zabavne, ale bolo prilis jednoduche. Vopred zadefinovane cesticky, po ktorych sa dalo bezpecne prestealthovat, boli az prilis okato naznacene a guardi sa vzdy otocili presne tam, kam az ste ich chceli nechat zajst. Chvalim vsak necakane obzretie dozadu pocas patroly, co cloveka ale, zial, prekvapi len prvy krat.
    Vsetko toto ale nenarusa zabavu, ktoru hranie DX3 ponuka. Mohol by som pochvalit vedlajsie questy, vtipne rozhovory medzi ludmi okolo, vsetko dodava svetu DX3 prijemnu atmosferu (eh... slovo prijemna vyznie asi vzhladom k odohravajucim sa udalostiam mozno trosku zvlastne).
    Co ma vsak sklamalo najviac, je ukoncenie hry. Nie ani tak sposobom, akym sa vyvinul dej a tym, ze az tak prekvapivy nebol ako skor tym, ako boli spracovane jednotlive konce. Neposkytovali ziadnu replayabilitu, pretoze jedina replayabilita spocivala v loade tesne pred koncom a skusani vsetkych moznych ukonceni, ktore sa pritom od seba ani velmi nelisili.
    Ak to mam zrhnut, tak sa ospravedlnujem, ze som sa tu rozpisal snad na dlzku kratkej recenzie :) ale aj napriek vsetkemu, v porovnani s tym, co v dnesnej dobe vychadza, je DX3 velmi zabavna a podarena hra. Clovek sa nemoze vyhnut porovnavaniu s DX1 pretoze to, predsalen, je jeho nastupca, ale prvy diel stranou, trojka je dobra hra. Len mam stale vacsi a vacsi pocit, ze z velkych vyvojovych studii sa stava herny hollywood a o chvilku uz budu hry tak blizko filmom, ze hrac bude pocas nich stlacat len najnutnejsie tlacitka pre posun vpred. A hollywoodsku tvorbu zrovna rad nemam :-)

    OdpovědětVymazat
  8. 2Triskac: Dobrý pocit po dohrání ano, nicméně jsou zde mraky věcí, které bylo možno udělat lépe.

    V DX 1 byly biocells nedostatkové jen pokud člověk nedobíjel energii opakovaně v robotech. A ano, je rozdíl, pokud člověk omračuje až nezbude nic jiného, nebo pokud omračuje pokud možno všechny bez použití zbraně, to bych bez takedownu nedělal nic jiného než kupoval náboje do paralyzéru a tranq gunu (nic proti tomu, peněz je i s kupováním praxis bodů kvanta, jen by se mi nechtělo pořád vracet do obchodů).

    Praxis bodů bylo celkem hodně, postavu jsem vylepšoval z principu a jako první hacking, protože jsem odmítal hackovat každý počítač 5x. Zbytek vylepšení jsem aktivně nijak zvlášť nepoužíval.

    A ano, DX HR je na dnešní dobu perfektní hra. Ovšem při srovnání s DX neobstojí a to je to o čem je řeč. Jak řekl Dave, to, že nejlepší hra 2011 si objektivně zaslouží 8/10 o lecčems svědčí.

    OdpovědětVymazat