Quo Vadis, Nintendo?

S nadcházející novou generací konzolí se člověk musí nutně položit otázku, co se tím sleduje. Zatím co u minulých generací byla taktika velice průhledná, nyní je situace obestřena mnoha otazníky. Po třiceti letech "pouhého zvyšování výkonu" jsme došli do určité fáze, kdy se všichni potřebují ohánět inovacemi (ono to asi vyjde dlouhodobě levněji, než zvyšovat výkon, který nikdo v praxi nevyužije). Po fenomenálním úspěchu komicky výkonné konzole (tedy kombinace Wii a DS) došlo k očekávání, co "nového" nabídne další generace konzolí. Jelikož o XBOX 720 a Playstation 4 se neví zhola nic a naopak o PSP Vita a 3DS se už ví, že zásadní inovace nepřinášejí (touchpad i 3D display jsou dneska v podstatě standard), zbývá tady Nintendo WiiU, konzole z druhým nejúchylnějším názvem na trhu, o kterém se něco málo ví. Krom inovací je tady ještě druhý, marketingový pohled - další generace by měla překonat tu minulou, být více úspěšnou, prodat více kusů a vydat více her. Jenže - je vůbec možné? Tedy udržet skok v inovacích hraní i úspěšnosti? Podle mne to dost dobře možné není, přestože se trh rozšiřuje.



Řekl jsem to mnohokrát a řeknu to znova - kvalitu jakéhokoliv herního zařízení definují pouze hry a nic jiného. Bez her je libovolný hardware a idea naprosto k ničemu. Zatímco u dosluhující genrace už můžeme celkem slušně bilancovat, u té nastupující musíme striktně rozeznávat mezi potenciálem a realitou. Ono například hodně lidí (včetně mne samotného) sázelo na potenciál Playstation 3 v minulé generaci, který ale bohužel nebyl využit příliš mnoha hrami a to je velká škoda. Oproti tomu "neperspektivní" Microsoft s minimem herních zkušeností - a takřka mrtvé Nintendo bez jakéhokoliv moderního hardwaru, tuto válku každý svým způsobem vyhráli. Samozřejmě, že je nakonec nejlepší disponovat všemi platformami a vysmát se všem žabomyším diskuzím fanbojů. Ovšem poměr nahraných hodin věnovaných jednotlivým platformám hovoří za sebe. Ne snad, že bychom museli z těchto dat něco nutně usuzovat. Dokud mám co hrát...

Nintendo je jediná firma, jejíž existence vychází čistě ze závislosti na herním průmyslu. Proto jsou její kroky tak ostře sledované, jelikož po dlouhá léta platila za lídra trhu jak po stránce hardware, tak software. S výjimkou GameCube (a částečně lze započítat i Nintendo 64) se Nintendu daří ovlivňovat trendy a to díky tomu, že tak nějak "chčijou proti větru". Na druhou stranu, tohle chcaní proti větru zároveň znamená, že Nintendu ujel vlak v mnoha ohledech, které dnes považujeme za automatické - jmenujme ignoraci optických médií, ignoraci multimediálních funkcí, ignorace online služeb, region lock a velice podivná cenová politika. V tom výsledku Nintendo v mnoha ohledech posouvá hratelnost dopředu, ale z hlediska zákazníka může snadno dojít k dojmu, že na nás někdo hodně z vysoka kašle. Asi jako každý, mají svůj způsob, jak situaci lidově řečeno zkopat. Ale hry mají skvělé, tak jim to člověk obvykle odpustí.

Pokud ty hry ale mají.

V případě Nintenda 3DS se nelze než ušklíbnout. Aktuální nabídka her je chudá, původní tituly slabší a platforma tak těží pouze z remaků starších, kvalitních her. Je potěšitelné, že e-shop se slibně rozvíjí (zejména Virtual Console s relativně slušnými cenami - na Nintendo), vedlejší mutlimediální funkce jsou prima (browser, hudební přehrávač, 3D fotky) a že 3D efekt umocňuje atmosféru hraní. Po stránce hardwaru také není moc co vytknout, všechno je v pořádku (snad vyjma tlačítek HOME, START a SELECT), po stránce softwaru chybí instant messaging, jinak je to v pohodě. Ale když není co hrát, tak je ta krabička herně bezcenná. Mám koupené čtyři velké hry, v každé najeto okolo 25ti hodin. Pak jsem si koupil pár věcí na e-shopu za pár EURo, což mi přineslo dalších 10 hodin hraní. Spočítejme si to - od začátku dubna jsem tak hraním strávil na 3DS přibližně 110 hodin. V průměru na den to nezní nejhůře, ale když se to rozpustí vzhledem k počtu her, nemám pocit, že bych nějak strašlivě "zapařil". Street Fighter i Dead or Alive mne pořád baví v multiplayeru i online, Zeldu si dávám s Master Questem, ale momentálně "prostě není co hrát". K tomu oznámení o odsunu důležitých her na čert-wii-kdy a odstoupení důležitých third party vývojařů.

Abychom ale věci uvedli na pravou míru, čímž se vracím na začátek textu, překonat naše očekávání po úspěchu DS je velice těžké, ne-li nemožné. Narovinu si řekněmě, že vydávat stěžejní launchové hry se zpožděním mnoha měsíců je školácká a snadno odstranitelná chyba. Ale pamatujete si na launch DS? A PSP? A dalších konzolí? Jak dlouho trvalo, než si vypracovalo vlastní portfolio? Domnívám se, že není důvod zatím házet flintu do žita, po třech měsících zatratit platformu není košer. Což neznamená, že bych nebyl skeptický.

Na druhou stranu se zdá, že se Nintendo trochu chytilo za nos a snížením ceny a nabídkou her protihodnotou se snaží své chyby napravit. Přemrštěnou cenu jsem kritizoval od začátku a jelikož se prodejní "it prints money" zázrak nezopakoval (pokud byl vůbec možný), je to chvályhodný a logický krok. Jinak se 3DS neuchytí. Nevíme, jak to bude s cenovou politikou. Nevadí mi dát za kvalitní hru tisíc korun, ale musí to být plnotučný titul (něco jako Zelda). Minihry přesunout za sníženou cenu na e-shop a neplnotučné hry dostat cenovkou výrazně pod tisícovku. To je ale jenom moje zbožné přání, Nintendo je v tomto směru neoblomné a nečitelné.

Pořád ale mám pocit, že pod vlivem hype mám v ruce jinou krabičku, než Nintendo prezentuje. Všichni si namalovali vizi, že 3DS prodá za první měsíc 100 milionů kusů a všem bude hej. To se ale nezopakuje. V kontextu současnosti to vidím asi tak, že prodá-li 3DS nakonec polovinu toho, co DS, bude to pořád skvělý úspěch (tady se sluší dodat, že bude hodně záležet i na úspěchu Playstation Vita, které má cílovou skupinu podobnou, jako 3DS). Her bude méně, ale tím by se mohlo oddělit zrno od plev. 3DS nepřináší inovativní hratelnost (ve srovnání s minulou generací), ale je to spíše sázka na jistotu v mezích zákona, je to krok novým směrem v kontrastu s dosavadním vývojem. Když se na to dívám takhle, tak doufám, že celou řadu nápadů konzole někdo využije a že potenciál bude naplněn. Bez her to ale nepůjde a tam zatím Nintendo nepředvádí mnoho - videoukázky nestačí.

Můj dojem z konzole se v zásadě neliší od posledního odstavce prvních dojmů. Nedávám 3DS příliš z ruky, baví mne. Akorát onen podraz s velkým zpožděním her je opravdu k naštvání, za to palec dolů. Za potenciál ale pořád nahoru.

A WiiU? Tam je to nejzajímavější.

Zkraje - výkon konzole není problém. Ono je takové celkem miloučké, že Nintendo hateři typu Bonusweb ochotně přetiskují zprávy o tom, že WiiU disponuje "šest let starým hardwarem". Jakkoliv je to pravdivé tvrzení, bez kontextu bychom mohli nabýt dojmu, že Nintendo opět prohrává na poli hardwaru. K tomu několik poznámek. Nintendo ukázalo, že umí prodat konzoli i s opravdu slabým hardwarem a to mnohem úspěšněji, než konkurenci. Dále si všimněte, jak se současní giganti drží zuby nehty onoho šest let starého výkonu - byli by nejraději, kdyby vydrželi co nejdéle, idálně dalších šest let. A nezapomínejte, že pro využití vysokého výkonu musíte do her nasypat mnohem více peněz, které při současné rizikovosti investic nepřipadají v úvahu. Dokonce si dovolím prorokovat, že skok mezi Playstation 3 a 4 (respektive X360 a X720) nebude zdaleka tak drastický, jako skok mezi Playstation 2 a 3 (respektive XBOX a X360). V tomto kontextu WiiU nezpadne, přestože bude mít zcela jistě papírově nejslabší hardware - rozdíl nebude velký. Standard v 1080p rozlišení, otevřené možnosti pro third party vývojaře. Ne snad, že by na reálném výkonu reálně záleželo, jde v prvé řadě o hry.

A samozřejmě ten ovladač. Vidím v tom obrovské možnosti, které se dají aplikovat jak na mainstreamové žánry third party vývojačů, tak na nové typy her. Zpětná kompatibilita s Wii, jako "domácí přenosnou konzolí" je dobrý nápad, propojení s 3DS snad bude mít konečně využití. V "normálních" hrách získáme konečně GUI nerušící dění na obrazovce, rychlý přístup do inventáře bez zastavování hry, zoomování obrazu při ostřelování pomocí samotného ovladače a nutnosti "realisticky" přeostřit oči a krom se pro WiiU dají vyrábět "tabletové" hry (což by při správné cenové politice mohlo zaujmout zejména porty). Augmented reality mimo televizní obrazovku se mi také zamlouvá a umím si i představit Virtual Consoli s DS a 3DS hrami. Tohle všechno je potenciál jak pro inovaci, tak faktické využití v "normálních" hrách. Nintendo má tak opravdu pěknou šanci vydobýt si pověst (opět) u "takzvaných hardcore hráčů", kteří Wii odsoudili.

Přesto jsem pořád dost skeptický. Podobně, jako u 3DS, zde neexistuje záruka, že third party podpora přijde v takovém množství, aby platforma byla zajímavá i mimo aktuální publikum Nintenda. Jak Wii, tak DS, dokázalo vydělat na sračkových mikrohrách majlant, takže když nyní tyto minihry odcházejí na mobilní zařízení, mizí tím podstatná část příjmů. Rovněž nejsou ohlášené žádné first party tituly, pro Nintendo zásadní. A to nemluvím o online službách a tak dále. Nintendo si tak předchozí generací trochu nakálelo do kalhot. Známky casual platformy se v očích hardcore hráčů (a tedy i vývojařů) jen tak nezbaví a zároveň na tomto casual trendu už nemůže vydělávat.

Úspěch WiiU, dostaví-li se, nelze poměřovat s úspěchem Wii. Platí zde podobná úvaha, jako u 3DS. Vzhledem k současnému dění bude polovina prodaných kusů s menším množstvím her pořád slušný úspěch.

Abych ale kruh zcela uzavřel - i když se SONY a Microsoftu nebude dařit nejlépe, mají pořád dost vedlejších příjmů z ostatní činnosti na to, aby svoje platformy podrželi dotováním a kupováním exkluzivit. Nintendo je v tomto smyslu v horší pozici - když nevydělají hry a konzole, není odkud brát na podpůrnou investici. Stalo se to Nintendu 64, stalo se to GameCube a když si člověk vzpomene na Virtual Boy, přejde mu mráz po zádech (a když si vzpomenu na podporu Wii za poslední rok, tak je mi taky na blití). Aniž bych viděl na konto Nintenda, je celkem zřejmé, že si dokázali na minulou generaci nahrabat dost peněz do zásoby a tedy že nyní jsou v pozici, kdy mohou peníze nalít zpátky do dotací a podpory platforem.

Jenže dokud Nintendo nesrovná krok v takových oblastech, které jsou u konkurence běžné (tedy výše zmíněné online služby, cenová politika, podpora multimédií, third party tituly), nemá moc cenu se o čem bavit. Shrnul bych to tedy asi takto: Drahé Nintendo, váš hardware má obrovský potenciál. Doufám, že to nezkopete a ukážete, zač je toho loket.

Pamatujme na to, že starty next-gen konzolí a her nebyly před šesti lety bůhvíjak oslnivé, však Playstation 2 se dodneška dobře prodává. Protože má hry. A na to se musíme jedině soustředit.

Přál bych Nintendu, aby brzkým vydáním WiiU předběhli konkurenci a aby se dostali do pozice, kdy budou všichni solidní vývojaři pracovat na hrách pro tuto platformu. Přál bych si, aby vznikla skutečná konkurence mezi SONY, Nintendem i Microsoftem, aby se předháněli v kvalitě her. Možná, že stojíme na prahu new-next-gen-war, kdy dojde na lámání chleba. Jsem velice zvědav.