SONY vs hackeři

Poslední dobou je na českých herních webech celkem oblíbené téma rozebírat útok hackerské skupiny Anonymous na servery SONY. Obvykle tyto bulvární témata přehlížím a to i proto, že je mi vnitřně útok na libovolnou formu establishmentu sympatický, ale onehdá jsem se začetl do komentářů a valil jsem oči. Buď jde o armádu najmutých komentátorů od SONY, kteří se snaží očernit hackery stůj co stůj; anebo jde o opravdu nepřemýšlející lidi, kterým nedocházejí souvislosti a důvod, proč se takové útoky dějí. Například by mne zajímalo, proč hackeři neútočí na servery Nintenda nebo Microsoftu. Že si vybrali jenom zrovinka SONY. To je mi ale náhodička.




Na rozdíl od jiných útoků hackerů na jiné subjekty, v případě SONY mi přijde situace křišťálově jasná. Arogance chování k zákazníkům, neschopnost naplnit své sliby a zoufalá rozhodnutí v souvislosti s Geohotem a dalšími - to vše vede k vlně nevole, kterou SONY zaselo a nyní sklízí. Na hrubý pytel patří přece hrubá záplata. Dá se ale zároveň přece říct, že SONY jenom brání svoje práva a že je to legální chování. Teoreticky se to dá odkývat, ale když pootevřeme jedno oko a nebudeme zcela zaslepeni, měli bychom spatřit věci v širších souvislostech.

Ve škole nás učili, že zákon představuje morální minimum, které bychom měli dodržovat. V této souvislosti nám bylo vysvětleno, že vykládání si litery zákona po svém, tedy překroutit si význam litery zákona po svém, je samo o sobě v zásadě trestný čin (ale zákon na to není). Zákony vznikly z nějakého důvodu, záměru. Pokud tento záměr není naplněný, je zákon zbytečný nebo nebezpečný. Od těchto dřevních pouček uteklo hodně vody a zákony nám vykvetly do neuvěřitelné velikosti. Tak jako tak - pokud jde o jakési jádro chápání problému, beru to takhle.

Hackeři si SONY nevybrali náhodně. Je nad slunce jasné, že jde o reakci na dlouhodobé chování SONY, které svou arogancí předehnalo Microsoft, tento slavný cíl nenávisti zejména IT komunity, o několik koňských délek. V případě konzole Playstation 3 postupně došlo k omezování funkcí (hardwarových i softwarových), po pěti letech jsme se nedočkali podpory Playstation 2, sebrali podporu Linuxu, dost nešetrně zacházejí s našimi privátními daty v rámci PSN a nebudeme si namlouvat, že těch pět dobrých her pro systém dokáže navázat na slávu, jakou si SONY vydobylo v minulé generaci konzolí. A nyní se stal průser - někdo prolomil ochranu konzole a na povrch začaly vylézat nejrůznější nepříjemné detaily, které byly dosud pod pokličkou.

Nepochybuji o tom, že hlavní motivace SONY je snížit ztráty v důsledku warezové scény. (Tady se teda musím uchechtnout - pokud nás nedokázaly hry za posledních pět let přesvědčit o koupi svou kvalitou, tak je warez nevyhnutelný krok, který ale těžko reálně "sebere" nějaké peníze SONY, ale to je jiná diskuze). Vedle toho ale vidím určité projevy zoufalství, zametání stop a držení masky, kdy si nevidí na špičku nosu. Však jistě, je to jejich výrobek a mají na to nějaká práva. Kde ale končí hranice práv SONY? Mají právo vydat softwarový update, který znemožní spouštět hry a my jako spotřebitelé si budeme libovat? Pochybuji.

Pokud přirovnáme SONY ke státními zřízení a zákazníky k volícím občanům, máme před sebou klasickou situaci. Stát musí regulovat práva občanům a to včetně nepopulárních kroků, aby vůbec mohl fungovat. SONY musí vyžadovat od zákazníků z legislativního hlediska určité zákonné minumum, aby mohli vydělávat. Co se ale stane ve státě, který začne občany šikanovat a omezovat jejich svobodu? Po jistou dobu se dá udržet situace pod kontrolou - ať už výhružkami nebo populismem. Po této době ale přichází revoluce. A to se nyní stalo SONY.

Nevím, jestli je možné stanovit hranici, za kterou by SONY (a kdokoliv jiný) neměl jít vůči svým zákazníkům. Podívejme se na to ale jinak, vezměme si příklad z konkurence. Takové Nintendo je v klidu. Jejich Wii bylo v době vydání prakticky okamžitě prolomené, protože hardware je identický s několik let starým GameCube, který je prohackovaný až hanba. Nintendo ale ví, že jejich hlavní hry si koupí miliony, ne-li desítky milionů zákazníků a tak se jim ani nevyplatilo nějak warez řešit. Microsoft oproti tomu zaujmul stanovisko mnohem pragmatičtější. Po hacku XBOX 360 začal banovat hráčům přístup na online služby. Jelikož v tomto případě tvoří online nabídka a herní možnosti opravdu podstatnou část hodnoty konzole, milí hráči si raději koupili druhý XBOX jenom na hraní online her - a tím částečně kompenzují warez. Vedle toho SONY válčí nejen s celkově nižšími prodeji, ale i s malými příjmy z online služeb, dotováním hardwaru (PS3 snad už dotovaná není, ale vidíme projekty NGP, Move a samozřejmě PSN) a nespokojenými zákazníky. Tonoucí se stébla chytá a tak nyní o SONY slyšíme hodně.

Podle mne je východisko jedině v revoluci. SONY by se měl zatnout tipec, než se udusí. Mělo by se jasně říct, že námi zaplacený hardware v žádném případě není služba, které nesmíme vidět pod pokličku. Měl bych mít právo si modifikovat svůj hardware (a potažmo i software) jak chci, protože jsem za něj zaplatil a vlastním ho. Měl bych ho tedy vlastnit, logicky. A stejně tak by mělo být samozřejmostí, že kvůli warezící menšině nebude SONY přece omezovat slušné zákazníky! Jakkoliv to zní banálně, chování SONY je zkrátka daleko za hranicí slušnosti, litery zákona. A to je důvod, proč podporuji "ošklivé hackery". Protože na hrubý pytel patří hrubá záplata. Protože při boji za svobodu a práva lítají třísky. Protože se SONY jednáme už mnoho let v rukavičkách a ono to prostě nestačí. Naopak vidíme, že rok od roku se situace horší. Změňte diametrálně svůj postoj a uvidíte, že nekecám.