Marvel vs Capcom 3

Yes! Konečně! Konečně se mi dostalo do ruky pokračování "nejlepší bojovky všech dob". Ty uvozovky jsou na místě, protože bych poněkud střílel do vlastních řad. Jak chcete hodnotit "nejlepší bojovku"? Každý má svoje gusto, že ano. Někdo Tekken, druhý Dead or Alive, další Virtua Fighter a onen Soul Calibur nebo Mortal Kombat (vážně? Mortal? To poslední demo nebylo špatné, ale...). A všichni mají pravdu! Pro mou formulaci se přidržím prostě toho, že si momentálně nejvíce ulítávám na Super Street Fighter 4 pro 3DS, takže jsem při chuti na strýtfajfrovské mlátičky. Marvel vs Capcom 2 se dlouhodobě drží na špici mnou nejhranějších bojovek a i když si se mnou ke hře sedne málokdo, je to klasická bezmozková zábava, která je tak nádherně nevyvážená, že je to vždycky k popukání, i když prohraju. A na trojku jsem se těšil.



Netušil jsem, že když jsem psal o Tatsunoko vs Capcom, že budu čekat ještě půl roku. Co jsem ale tušil ještě méně, že na hře pracoval Ryota Niitsuma, jehož poslední hra je právě zmíněné Tatsunoko. A co jsem ještě netušil - jak Super Street Fighter 4 na 3DS, tak Tatsunoko na Wii a i právě propíraný Marvel vs Capcom 3 jedou na stejném enginu pro "nextgen" Capcom hry - MT Framework. Vyplývají z toho dohromady tři věci. Hra přišla ve správnou chvíli (s přihlédnutím k tomu, že ji mám až s měsíčním zpožděním). Hra se ovládá skoro stejně snadno, jako Tatsunoko. A hra je možné portovat na všechny systémy (což neznamená, že k tomu dojde). Jsou to dobré zprávy?

Posun stylu ovládání od druhého ke třetímu dílu je na hře nejvíce patrný rozdíl. Hra je více otevřená novým hráčům a v podstatě všechno je obšlehnuté z Tatsunoka. Tři základní útočná tlačítka, nemáme rozlišení na ruce a nohy, speciální tlačítko na vyhozovací útok a pak samozřejmě asistence, které při delším podržení přepínají postavy během souboje. Vlastně mne to maličko zklamalo, doufal jsem, že v rámci série se dočkáme hardcore stylu hry. Ne snad, že by nový Marvel nebyl hardcore hrou, jenom jsem si na něj musel chvíli zvykat. Ve skutečnosti jsou si tři útočná tlačítka rovny a útoky se tak liší jen rychlostí nebo silou, ale nikoliv provedením. Důraz na časování je pořád hlavní věcí hry, plus teda udržení si přehledu na bojišti.

Skutečně - takto frenetické souboje jsem u tohoto stylu hry nikdy nezažil. Postavy mají poměrně málo zdravíčka a tak není problém během dvaceti sekund tlačení na pilu pořešit všechny tři oponenty. Ovládání jde na dřeň podstaty a prakticky nemůže být jednodušší (abychom pořád hovořili o bojovce strýtfajfrovského stylu) - čtvrtoblouček a cokoli k tomu - tradá, hrajeme. Důležité ale samozřejmě je, že pod jednoduchou fazonou se skrývá obrovský prostor pro hráčskou dovednost. Kdy použít tento útok, jak načasovat komba, jaké super komba u jakých postav vybrat, kdy vyhazovat z arény a tak dále a tak podobně. V tomto smyslu je komplikovanost titulu na dostatečně vysoké úrovni. Tatsunoko je jednodušší pouze v tom smyslu, že na scéně jsou jen dvě postavy místo tří, ale jnak jde o prakticky identický princip. Pod primitivní skořápkou je poctivá náplň. A tak se moje prvotní zklamání zvolna překlopilo na nadšení.

Totiž - výběr postav je unikátní. Dočkali jsme se Chrise Redfielda a Alberta Weskera z Resident Evil 5. Amaterasu z Ókami i s hrdinným Issunem. Mike Haggar z Final Fightu, Dante z Devil May Cry, klon Wolverina v sexy černém latexu X-23 a mnoho dalších, i starých známých. Dlouho jsem litoval, že vypadly postavy jako Juggernaut, Blackheart nebo Servbot. I jsem si zanadával. Ale pak jsem si řekl, že tyto rozměrově nad- nebo poddimenzované charaktery by ve stávajícím enginu nevynikly. Podstatné je, že polovina z nabízených postav se v žádné jiné bojovce neobjevila, takže člověk má z čeho vybírat. Celkový počet počet 36 charakterů proti 56 z minulého dílu vypadá trochu chudě, ale v tom výsledku? Spokojenost. Výběr postav je aktualizovaný, moderní a přesně sedí nově příchozím i starousedlíkům. Ponechám si ale přání, abych někdy mohl hrát za všechny postavy ze série podobně, jako například v Mortal Kombat Project.

Další podstatný bod je grafické zpracování. Předchozí díl to měl snadné - Capcom měl s překreslováním 2D obrázků do spritů hodně zkušeností z her a většina Marvel charakterů je rovněž dvourozměrných. Bohatý pixelart tak udával grafický styl mnoha bojovek své kategorie a Marvel vs Capcom 2 se právem řadí do špičky. Jak se ale popasovat s trojrozměrnými modely? Podle očekávání došlo ke stylizaci, kterou známe ze Street Fightera 4 a efekty dostaly pěkné černé obrysy. Stejně tak přibylo komixových detailů - nápisy jako BOOM, SWOOSH nebo CRASH. Ve stejném stylu bylo pojato i menu a veškeré nápisy v grafickém rozhraní. Vypadá to jedním slovem skvěle. I když to není úplně spravedlivé přirovnání, tak hra vypadá v zásadě identicky, jako Tatsunoko vs Capcom, akorátže v HD rozlišení. Plynulost akce je rovněž neuvěřitelná a tak nezbývá, než se radovat z akce.

Zvuková stránka věci, jakož i hudba, celkem dobře zapadá, nevšiml jsem si rušivých elementů. Atmosféra bitek je opravdu klasická, oči až přecházejí a ruce se samovolně učí kombinacím. Bohužel - nabídka pro jednoho hráče je poměrně chudá. K arcade klasickému režimu přičtu Challenge, ale ty nejsou dlouhodobě moc zábavné. Chybí také nějaké možnosti měnit vzhled postaviček, také mi chybějí nějaké bonusové zápasy "jeden na tři" a podobně, jako v Tatsunoko. Vlastně vyjma hry dvou hráčů (a potažmo tedy i online, který jsem netestoval) nemá Marvel vs Capcom 3 příliš velký smysl. To ale platí pro většinu bojovek.

Tak co, vyplatí se investovat? Podle mne jednoznačně ano. Ať už kvůli zajímavému výběru postav, nebo kvůli perfektní grafice, nebo kvůli chytlavému ovládání. Všechno, co čekáte od aktualizované bojovky, to hra obsahuje. Omlouvám se, že tak často sklouzávám ke srovnávání s dvojkou, ale já se pořádně ještě nenabažil ani té a z toho důvodu vidím na trojce pár míst, která by si zasloužila dodělat. Pokud se ale dvojce nechcete věnovat, je Marvel vs Capcom 3 nejlepší týmovou bojovkou současnosti. A jedinou. Ale pořád skvělou.