Donkey Kong Country Returns

Nintendo už vymačkalo ze své konzole maximum. Jedinou výjimkou je snad postava Foxe McClouda, kterého jsme na Wii prakticky neviděli (vyjma Super Smash Bros. Brawl, což se nepočítá). Nová Zelda bude příští rok a tak zbyl pouze Donkey Kong, aby se objevil na posledním wiikřiku Nintenda. Super Mario svoje splnil, dokonce nejednou. Metroid podobně tak. A nyní i klasický Donkey Kong. Zkrátka - máme splněno, další generace konzolí může přijít.

Není tajemstvím, že designéři Nintenda jsou experti na oprašování starých nápadů a jejich podávání tak, že nikdo nemůže říct ani popel. Skoro pokaždé, když dostanu do ruky nějakou novou hru, která jakoby z oka vypadla hře minulé, tak si podvědomě říkám: "Už zase? Jak dlouho si myslí, že jim to bude vycházet?". A najednou jsou dvě hodiny hluboko v noci a mně v hlavě zní, že bych měl jít spát, že ten level dohraju zítra s čistou hlavou, jelikož jsem ztratil už dost životů. To si opakuji ještě tak hodinu, někdy dvě.

Těžko říct, čím to přesně je. Hopsačky, jeden z nejstarších a nejprovařenějších žánrů historie, se zdá být vyčerpán. Zásadní inovace přišla v polovině devadesátých let, kdy jsme se dočkali 3D hopsaček, ale to už jsme prakticky opustili žánr. Je možné na základní 2D premise něco změnit? Myslím, že ne - považuji ji za evolučně dokonalou. Inovace je možná pouze v detailech. Je to případ Maria, Samus a nyní i Donkey Konga. Stojí za to kupovat novou hru, protože má "nové detaily"? Odpověď zní: ano.

Hlad po 2D hopsačkách je neuvěřitelný. Ať už je to nostalgie, ať už je to skutečná láska, ať už je to sázka na marketignovou jistotu - 2D hopsačky jsou žádané svým publikem a Nintendo si toho je vědomo. Tím se ale dostává do nelehké situace - hráči skutečně chtějí klasiku, ale totální kopie neprojde. Chtějí jistou dávku inovace, ale bavit se jak za starých časů. Chtějí starou hru v novém kabátě, ale musí být vlastně nová a vypadat, jako ve starém kabátě. Naštěstí tohle Nintendo umí perfektně, i když sám nerozumím, jak to dělá.

Donkey Kong Country Returns je podobný případ hry, jako nový Goldeneye, New Super Mario Bros. a Metroid Other M. V zásadě je to remake, ale nejde o recyklát 1:1, téměř jde o pokračování. Dívá se na problém hry staromileckou optikou, ale ve skutečnosti dostáváme novou hru s mnoha zaběhnutými principy. Chápu to tak, že měnit něco na dokonalém žánru by znamenalo vždy jen krok zpět. Neočekávajte tedy skok, jako udělal Mario při vstupu do 3D (či ještě lépe - vstupu do "Galaxy režimu"). Je to "jen" nové Country. A povedlo se.

Ovládání je realizované pomocí dvou tlačítek a pak škubnutím ovladače. Přestože je ovládací schéma velice jednoduché, nabízí dostatečnou variabilitu k tomu, abychom mohli s naším opičákem skákat, tlouct do země, házet předměty, foukat, šplhat a metat kotrmelce. Hlavní věcí je samozřejmě leveldesign, který těchto prvků využívá. A tady jsem se dočkal naprosto vybroušeného diamantu. Celá hra má perfektně vybalancovanou obtížnost. V rámci jednoho světa se naučíme používat jeden-dva prvky, které postupně gradují na záludnosti. Chvílemi jsem nadával sprostě jak křeček, jelikož vyžadovaný perfekcionismus v časování skoků je nesmlouvavý. Na druhou stranu mi tím hra dávala signál, už bude brzy konec levelu.

Popsat na příkladech desítky detailů, které dělají z obyčejné hopsačky "must have" záležitost není snadné. Nejlepší je podívat se na několik levelů z poloviny hry a pokusit se si představit, jak to všechno ovládat dvěma tlačítky. Jeden level nás honí žraví mravenci a to poměrně hustým tempem. Postupně sžírají celý level a my jen utíkáme z leva do prava. Průchod levelem je nelineární a jak to tak chodí - jde pokaždé o sérii pečlivě časovaných skoků. Pomocí kotrmelce dokáže Kong zásadně prodloužit dráhu doskoku - ale to není nutně žádoucí - prudký náraz do zdi v případě, že skočíme moc daleko, nás naopak zbrzdí. Stačí udělat dvě chyby tohoto rázu a končíme. Učení se levelu, který nezabere dohromady více, než minutu času, je tak záležitostí i na půl hodiny. Co minuta, to život dolů.

Anebo jiná příhoda - běžíme po útesu, na který se železnou pravidelností dopadá přílivová vlna, která je pro Konga smrtící. Musíme přebíhat mezi kusy skal, které nás kryjí. V rámci této taškařice se na nás vydávají i nepřátelé, které sice není problém zlikvidovat pouhým skokem na hlavu, jenže tento skok nás vynese vysoko nad krycí skálu a tím pádem nás smete vlna. Anebo jiná příhoda - jízda na důlním vozíku uvnitř obřího vejce (!). Vejce se kutálí, my jsme uvnitř a jak se postupně skořápka děraví, musíme přeskakovat vzniklé díry. Ke konci levelu je ze skořápky řešeto a skáčeme jak fretky a musíme dávat pozor, protože dírami občas přicházejí nepřátelé či vykukují krápníky. Takhle bych mohl pokračovat skutečně dlouho, protože snad každý druhý level obsahuje nějakou zapamatováníhodnou pointu. Proto mne hra nemohla pustit, byl jsem velice zvědavý, co si na mne autoři dál připravili. A součet těchto inovací dělá z Donkey Kong Country Returns hru, která by neměla majitelům Wii chybět. Stejně, jako jim nechyběla na žádné z minulé generace Nintendo konzolí.

Samozřejmě - máme k dispozici hromady tajných míst, levelů, bonusů, nedostupných předmětů - i když samotná hra nepřekračuje pro základní dohrání dvou délkou hranici deseti hodin nějak zásadně, motivace k opakovanému hraní tady je. Design levelů mne dostal natolik, že jsem mnohdy po dohrání opakoval průchod ještě třikrát, jenom abych se nabažil scenerie a prožitku. Moc se mi také líbí některé lokace skrytých prvků - jsou dost často vlevo od startovní obrazovky, kam se hráči obvykle nedívají. Člověk si udělá návyk hned z počátku chodit vlevo... ale ouha, už v druhém světě jsme nachytáni na švestkách, jelikož vlevo je hned jáma. Nechybí ani hra dvou hráčů, ale upřímně mi nepřišlo, že by na to byla hra stavěná. Trochu mi chybí nějaké minihry, kde by se dalo hrát s "ukazovátkem" nebo nějak zablbnout na večírku. I tak ale ve své kategorii nabízí nový Donkey Kong náruče zábavy pro jednoho hráče.

Grafické a hudební zpracování je skvěle zvládnuté. Grafika je vyleštěná téměř na úroveň současných 3D animovaných filmů - modely postaviček jsou úžasné a prostředí tomu jen napomáhá. Jsou to také přechody mezi levely, které jsou velice vtipně vymyšleny - aneb "jak graficky zdůvodnit, že se jde z pláže do jeskyně". Práce s třetím rozměrem a kamerou zde není nadužívána, naopak hezky zvýrazňuje zajímavé lokace a nepůsobí nuceně. V tom výsledku je celý svět velice plastický, hmatatelný. A opět ty detaily - implementována je jednoduchá fyzika, takže při bušení do země, rozbíjení sudů či pouhém foukání do okvětních lístků kytek se okolo naší postavy adekvátně animují ostatní objekty, nepřátelé a podobně. Je to jenom grafický efekt, ale celkově to oživuje dění na obrazovce. Radost pohledět i poslouchat.

Donkey Kong Country Returns je dobře zvládnutá hra. Nepřináší nic obzvlášť nového, ale rozhodně to nemá znamenat, že by to staré bylo nudné. Nintendo "prostě jen znova" dokázalo, že umí dělat skvěle hratelné hopsačky v novém kabátě. I když chápu případnou skepsi, která titul předchází (marketingově se Nintendo zrovna moc nepředvedlo), nezbývá než konstatovat, že máme na Wii další hru, pro kterou jsme si tuto konzoli pořizovali. Nabízí dostatečnou zábavu i výzvu, slušnou přidanou hodnotu proti klasice a vysokou produkční hodnotu. Koupí jsem neudělal chybu. Nemůžu ale přehlédnout fakt, že například Mario a Metroid dostali při svém remakování do vínku mnohem více. V závislosti na očekávání od hry se může vaše nadšení z Konga lišit. 7/10 v tomto případě znamená, že jde o velice dobrou hopsačku, ale se špičkovou konkurencí se opravdu nemůže měřit - přesto ji za sebe mohu s radostí doporučit.

P.S.: Je docela pěkná sviňárna, že máme-li na zádech Diddy Konga, tak sice můžeme doskočit / doletět dále, ale v několika levelech je to naopak zásadní nevýhoda. Naštěstí zde máme možnost použít "Super Guide", která nám ukáže ideální průchod levelem. A čert ví, že jsem toho dvakrát s radostí využil!