Fallout: New Vegas - první dojmy

Fallout 3 byla hra, kterou jsem si vysloveně užil. Přestože jsem v reakci na hru samotnou byl "nucen" sestavit seznam doporučení, co bych si přál od čtvrtého Fallouta. Tak jestlipak mne Bethesda poslechla?

Fallout 3 s sebou přinesl vlnu kritiky, často oprávněné. Kritizovány byly nelogicky sestavené úkoly, nedostatečně propracované dialogy, odfláknutý inventář a tak dále. Přesto trvám na tom, že Fallout 3 je výjimečně dobrá hra a že jde o velice přesvědčivé pokračování ságy - na dnešní dobu. Fascinuje mne ten svět a jeho atmosféra, to Bethesda vystihla nebývale dobře. Po dohrání třetího dílu jsem si dal znova první dva díly pro osvěžení paměti a došel jsem k závěru, že tyto klasické hry jsou dneska už idealizované. Jde o skvělé hry, ale změna tempa třetího dílu mi je sympatická. A to přesto, že hra má chyb jako máku.

Jsou to už dva roky, co jsem se nějak pořádně podíval do postapokalyptického světa. Za tu dobu jsem mnohé zapomněl (datadiskům neholduji) a absolvoval jsem spousty debat o tom, jestli Fallout 3 je nebo není dobrá hra. V přímé diskuzi pod tíhou argumentů uznávám, že míst k vylepšení je přespříliš. Ale jakoby mi docházel dech - jak mám obhajovat hru, ve které jsem strávil bezmála 300 hodin čistého času a kterou jsem si užíval? Hru, které jsem dal ve své recenzi známku "skoro 9/10"? Nějak jsem se smířil s tím, že jsem byl příliš málo kritický a že ve skutečnosti je Fallout 3 slabou hrou.

A nyní máme v konzoli vložený disk s New Vegas. Zatím jsem se ve světě potloukal sotva deset hodin, což je na verdikt málo. Ale jaké jsou mé první dojmy?

Budeme se muset smířit s tím, že většinu chyb si New Vegas přejalo od svého vzoru. Ať už jde o omezení enginu (časté a zdlouhavé loadingy, vypadávající grafika, ovládání), omezení designu (nepřítomnost vozidel je otravná, zbraně se poškozují příliš rychle, level design používá stejné prvky dokola) nebo omezení vývojařů jako takových (popisy předmětů v inventáři, vliv statistik na dialogy, rámcový vývoj postavy). To je samozřejmě smutné, ale na druhou stranu už s tím máme zkušenost a umíme se s tím smířit.

Naštěstí ale byla celá řada věcí v mezích zákona vylepšena. Perky už získáváme oblevel, takže vývoj postavy není tak drasticky rychlý. Skilly jsou lépe uspořádány a statistika má zásadnější vliv na hru. Dialogy jsou zásadně lépe napsané, jsou delší a rozvinutější. Velkou změnou také prošel systém vyrábění věcí, který je komplikovanější a využitelnější. K tomu si přidejte ale obrovské změny v celkovém herním pojetí. Původní obava, že New Vegas bude Fallout 3 v casinu se naštěstí nevyplnila. Obsidian využili nového dějového prostředí mnohem lépe. Řekl bych, že New Vegas se mnohem více atmosférou podobá Falloutu dvojce. Od jaderné války uplynulo už dvě staletí a navíc Las Vegas nebylo jaderným šílenstvím zničeno - uprostřed pouště tedy představuje skutečně perlu na mapě.

Změna prostředí a koncepce pustiny ve mně evokuje ty nádherné zážitky z prvních dílů hry, kdy jsem se vyhrabal z Vaultu a prohlížel si poušť v izometrickém pohledu. Oproti třetímu Falloutu je New Vegas více světlý, jakoby stabilní a dějí se tam příběhově přijatelnější věci. Tím nechci říct, že by se hra stala realistickou, spíše naopak - úkoly jsou více ujeté, místy až komické. Humor se do hry vrátil alespoň touto formou. Skladby misí jsou skutečně zajímavé, zábavné, variabilní - vrací se ta chuť zkoušet pomocí Load Game funkce více a více možností. New Vegas od prvního okamžiku zaujme a baví. Řekl bych, že i kritici třetího dílu budou spokojeni. A když se vrátím na začátek článku - za sebe jsem si opět vybavil, že Fallout 3 skutečně není zlá hra. A New Vegas to jen podtrhuje.

Abych ilustroval příkladem, musím se pustit do rozboru jedné mise, takže se nevyhnu vyzrazení jedné vtipné pointy. Doporučuji spíše přeskočit o pár odstavců dále.

SPOILER Jak jsem psal, jsem zatím celkem na začátku hry a tak nemohu referovat o celku. Ale dostala mne vedlejší mise "Come fly with me". Dostal jsem za úkol prozkoumat aktivitu ghůlů v nedaleké továrně. Došel jsem k ní, odpráskl pár šmejdů a našel barikády plné mrtvol. To samo o sobě nebylo jen tak - našel jsem mrtvoly dvou druhů - klasické ghůly a pak jakési poloobry s jménem Nightkin. Zřejmě slušná bitka. V továrně samotné mne překvapilo, že se na mne rozhovořil interkom, přikazující mi vyjít do horních pater. Nasadil jsem na sebe stealthboye a proplížil se skrz tovární komplex. K mému překvapení mi ale dveře neotevřel podle očekávání ghůl, ale normální chlápek. Posléze jsem zjistil, že jsem se ocitl v hlavním centru novodobé ghůlí sekty, která si dala za úkol odvézt vyvolené na novou planetu. A že ode mne chtějí pomoci. Tak proč ne, jsem pro každou stranu - jenom mi ten normální chlápek dělal starosti - evidentně si myslí, že je ghůl.

První, co po mně vůdce sekty chce, je vyčistit sklepení od Nightkinů, kteří brání přístupu do podzemních laboratuří. Tito protivníci jsou ovšem krapet nad moje síly a tak hledám alternativní řešení. A to po chvíli nalézám - vůdce Nightkinů (permanentně neviditelný mimochodem) mi nabídne dohodu, že najdu-li bednu plnou stealthboyů, opustí sklepení. Vtipné je, že tento vůdce se mnou nekomunikuje přímo, ale podobně jako Glum skrz domlouvání se se svým šéfem "Antlers", což je patrně rohatá lebka brahmíny, co má šéf na stole. V rámci dialogu jsem se ale neodvážil do věci nějak víc rýpat. Jenže kde najít bednu plnou stealthboyů? Šéf mi poradil, že jednu místnost v komplexu ještě neprozkoumali a že tam určitě ta bedna je. Problém - místnost hlídá šílený, ozbrojený a velice schopný ghůl.

Po krátké návštěvě (která by pochopitelně mohla skončit přestřelkou, ale většinou se snažím věci řešit slovně) zjišťuji, že ghůl je v místnosti skutečně dobře zabarikádovaný a zároveň uvězněný. Odmítá ale místo opustit, dokud si není jistý, jak dopadla jeho manželka, kterou Nightkinové patrně vězní. Projdu tedy vězeňské cely, najdu mrtvolu manželky a potvrdím, že se jí skutečně nedá pomoci. Ghůl na odchodu mimo jiné zmíní, že není zrovna fandou sektářského mumbo-jumbo a to už tušíme čertovinu. Ale zpátky k úkolu. Dojdeme k neprozkoumaným bednám a zjistíme, že v nich není ani jeden stealthboy. A to je problém.

Hacknutím terminálu a přečtením někoilka mailů jsem došel k závěru, že do této továrny skutečně bylo posláno několik stovek zařízení, ale omylem, takže bedny byly poslány zpět. Tuto informaci sdělím šéfivi Nightkinů, který mi pochopitelně nevěří, ale Antlers "mrtvá rohatá lebka" ho zřejmě ukecá a tak k velké radosti část mise splněna. Vracím se k sektářům a nabízejí prodloužit naši spolupráci. Vyrážím do pustiny a obcházím skládky. Jednu součástku najdu v kapsách mrtvoly potulného prospektora (což je jen slušný název pro mrchožrouta), druhou kupuji od vedoucí skládky (buď za 500 zátek nebo za 250 - podle toho, jestli to ukecám na skillu barter nebo speech - v mém případě jsem využil druhou možnost). Vracím se k sektářům a předávám nalezené součástky vedoucímu projektu - což je právě onen jediný normální chlápek v jinak čistě ghůlské komunitě.

Během této fáze jsem již dostatečně důvěryhodný na to, aby mi šéf sekty sdělil něco málo o historii. Dozvídám se, že onen normální chlápek má asi nějakou poruchu osobnosti, protože je vnitřně přesvědčen o tom, že je ghůlí netvor. Samozřejmě problém nastává v případě radiace - museli mu nakukat, že on do vesmíru s nimi nemůže, jelikož spolu budou se Zemí komunikovat právě s ním. Samozřejmě, že by zemřel dřív, než by nastoupil do rakety - roztroušené jaderné palivo by jej spálilo. Nedá mi to a s neghůlským spoluobčanem promluvím. Díky vysokému řečnictví ho přesvědčím, že není ghůl, což ho docela sejme. Dokonce tak, že chce sabotovat celou akci. Jelikož jsem morálně spíše kladná postava, přesvědčím ho pár dobře mířenými argumenty, že by měl práci dokončit a pak jít žít normálně do blízkého města. Souhlasí.

V závěru mise pozoruji, jak ghůlové nastupují do rakety a dostávám signál, abych aktivoval odpalovací rampu. Dojdu k patřičnému zařízení a nemohu se nevšimnout, že je aktivní počítač v téže místnosti. Díky vysokému skillu science se do něj nabourám, změním souřadnice letu na kolizní a rozloučím se s desítkami ghůlů najednou. Adios, mise splněna! SPOILER

Právě komplikovanost a variabilita řešení problémů mi na New Vegas učarovává. Jistě, nejde o nějakou světovou špičku nebo žhavou novinku, ale Obsidiani se s tímto úkolem popasovali velice poctivě a přemýšleli u toho. Mise občas lehce skřípou, ale pro nadsázku světa New Vegas je to velice dobrý výsledek. Umocněno je to i příjemnějším vývojem postavy. Časopisy nám nyní dávají jen dočasný bonus +10 k patřičné dovednosti, což na první pohled zní divně, ale v praxi s sebou nosím magazínů celý štos a nacházím je velice často. Pomáhá mi to tak v mnoha situacích na chvíli vylepšit postavu, abych prolomil heslo v počítači, vypáčil zámek nebo ukecal nějakou postavu. Teprve velice vzácné knihy zvyšují dovednosti permanentě. Abych se přiznal, celkem mi to sedí přes jistou nelogičnost.

Velice podobně se dívám i na takzvaný Hardcore mód. V tomto režimu se staráme navíc o tekutiny, potravu a spánek naší postavy. Navíc jsme více náchylní ke zlomeninám, nosnost naší postavy je nyní zatížená i municí zbraní a léčení větších zranění už nelze dělat klasickým stimpackem. Rozhodně doporučuji hrát s tímto režimem zapnutým. Hra se jen mírně zobtížní, ale do rukou dostaneme několik herních mechanismů, které nás s naší postavou sblíží. Už do ní necpeme kdejakou sračku, abychom pak nabytou radiaci vyháněli další sračkou. Více se snažíme udržovat hlad na rozumné hranici, jsme vděční za každý zdroj pitné vody a není-li po ruce doktorská taška, platíme s radostí normálním doktorům. V rámci zachování hratelnosti je celkem pochopitelné, že režim hardcore není příliš realistický, nečekejte "osekaný Robinson's Requiem". Ale mnohem více si vážím své postavy a to je jednoznačně plus.

Obtížnost je na dobré úrovni. Hlavně menší dostupnost zbraní a brnění je z počátku hry limitujícím faktorem. Proto častěji využívám stealth pohybu, který je zde mimochodem vylepšený proti trojce. Stejně tak více využívám vyrábění léčiv, recyklace munice a další recepty. A když pak stojím po kolena v radioaktivní břečce, na sobě děravý plášť, v komoře poslední náboj a přede mnou dva zlatí gekoni, zamyslím se, neměl-li jsem se více soustředit na přípravu. Nevím, jestli je to tím hardcore režimem, ale mnohem více se soustředím a to hodnotím kladně.

Že se hře nevyhnuly bugy je tak nějak jasné. Chvílemi si člověk zavzpomíná i na Daggerfall, když se mi před očima propadají ghůlové do podlahy (kde do bezmocně vykukující hlavy vysypu zásobník a je to). S tím by se ale dalo žít. Horší je, že je údajně možné dojít do slepé uličky, odkud pomůže jenom load game, čili ukládat pozici často (mimochodem mi hra už dvakrát spadla celá). Další černý bod dostává New Vegas "tradičně" za odfláklou konverzi pro Playstation 3. Zatímco obličeje veškerých postav jsou z grafického hlediska pěkně ošklivé, zbytek hry vypadá přes zastaralost enginu velice přijatelně. Jenom vypadávají textury, kriticky chybí antialiasing, snímková frekvence kolísá a hra se pravidelně "potrhává". Smutný to pohled - kupříkladu Oblivion pro Playstation 3 byl zmáknutý velice dobře (ale na to byl čas) - divím se, že zase snížili laťku (a nejde o soutěž v podlézání).

New Vegas je krok správným směrem. Bohužel trpí většinou neduhů stejně, jako Fallout 3, ale na druhou stranu inovuje, vylepšuje a uhlazuje mnohé. Nejde o obyčejný datadisk, ale hovořil bych o plnohodnotné hře, která se ale nedočkala nové číslovky. První dojmy jsou tedy super.

P.S.: Ale nesplnění mých přání mi je velice líto, snad dostanou třeba právě Obsidian volnější ruku při další hře. Alpha Protocol a New Vegas si zaslouží velkou pochvalu.