New Super Mario Bros. Wii

Po více než roce útlumu mohu s radostí konstatovat, že na Wii vychází zase hry, které opravdu stojí za to, a které jsou určeny vysloveně pro hardcore hráče. Jistě, nebudeme rozebírat Nintendo stigma, stojící na konstatování "barevná hra s dětinským vzhledem nikdy nemůže být hardcore", ale až podobní konstatéři dohrají New Super Mario Bros. Wii s nějakým inteligentním skóre, pochopí, že hardcore hraní není nutně o jen vizuálu, příběhu nebo atmosféře hry. Nový 2D Mario, první pro Wii, je pokračováním kritiky kladně hodnocené hopsačky s podobným názvem z Nintenda DS (Gamerankings 90%). Wii pokračování poprvé v sérii přidalo multiplayer až pro čtyři hráče, ale hlavně přineslo desítky skvělých nápadů, které jsme dosud v tomto (skomírajícím) žánru neviděli.


Je pravda, že hopsačkám již odzvonilo, když to porovnáme s érou 16bit konzolí. A je také pravda, že miliontý Mario v sérii 2D hopsaček musí u neznalých hráčů budit podezření o nastavované kaši. To je všechno pravda. Ale nesměl by za těmito hrami stát génius Shigeru Miyamoto. U něj je záruka, že každá nová hra, na první pohled s minimální invencí, je geniální dílo samo o sobě. Tenhle chlápek prostě umí zaujmout, umí vymyslet neokoukané věci a byť je podává ve stejné formě, jako před dvaceti (či více) lety, není důvod jeho hry nehrát. Ba právě naopak. Hledáte krystalickou zábavu ze staré školy, kdy je postřeh a hráčova invence důležitější, než sledování nějakých rozhovorů a rozplétání strašlivě vážných konspirací? Kdy level design byl zároveň gamedesignem? Jste na správné adrese.


Není to ale jen nějaký remake hry z roku 1985. Mario se vydal podobnou cestou, jako série Legend of Zelda. Pokaždé zažijem de facto to samé. Podobné světy, podobní nepřátelé, podobný styl překonávání překážek, podobné ovládání - ale jsou to ty desítky nuancí, level design, změny proti zavedené koncepci, která vás ke hře přiková. Ano, na první pohled vypadají New Super Mario Bros. Wii prakticky identicky, jako New Super Mario Bros. DS a ti zase vypadají skoro identicky, jako Super Mario World a ten zase jako Super Mario Bros. 3... Ano, jsou to prostě neustále se rozvíjející verze v rámci jedné sérii. New Super Mario Bros. Wii je v pořadí sedmá (pokud to správně počítám) verze klasické hry z roku 1985. A slovo "verze" tentokrát píši bez jakékoliv pachutě - naopak s pozitivním nábojem.


(Pro pořádek - Mario hry se dají rozdělit do kategorie 2D hopsaček, 3D hopsaček, závody, papírové hopsačky, RPG, sporty a párty hry. Každá by si zasloužila vlastní číslování, ale ono je v tom trochu zmatek...).

New Super Mario Bros. Wii je jedna z mála klasických 2D hopsaček pro Wii. Po lehce nadprůměrném Wariolandu jsme dostaly do svých oblíbených mašinek naprostou klasiku, návrat ke kořenům se chce říct, ale zároveň svěží zábavu. Osm světů (plus jeden tajný), osm bossů, mnoho levelů, mnoho upgradů pro naše schopnosti, modifikace úrovní, tajné místnosti a samozřejmě sběr velkých mincí, ve kterých tkví hlavní síla - geniální level design. Dohrál jsem prakticky všechny hry s Mariem a mnohé z nich řadím na čelní místa hitparády nejen v tomto žánru. A konstatuji - drtivá většina levelů v této hře je naprosto nová.


Mnohé prvky však skaví návrat. Mne velice potěšil návrat postavičky Yoshi, návrat některých oblečků pro samotného Maria, rovněž byl milý remake posledního levelu z NES klasiky, kde cestu bludištěm identifikujeme dle zvuku. Novinek nebo vylepšení je ale mnohem víc - hrátky se světlem a mlhou, možnost mražení nepřátel (což pod vodou znamená hodně zajímavou koncepci hádanek s plovoucími krami), oblek tučňáka na klouzání a pak jeden lítající obleček. To je jenom zlomek zásadních novinek, na kterých jsou postavené veškeré levely a zejména jejich tajemství.


Určitě nejzásadnější novinkou je multiplayer až pro čtyři hráče. Ten jsem řádně otestoval a došel jsem k závěru, že Little Big Planet se může jít leda tak klouzat. Ovládání postavičky je mnohem jenodušší, citlivější a mnohásobně přesnější, takže přestože kamera sleduje vždy jen prvního hráče, ostatní nemají takový problém s ním udržet krok. Ba co více - více hráčů spolu může kooperovat při vzájemném skákání po hlavách, čímž se dostanou do jinak nepřístupných oblastí, mohou se vzájemně zachraňovat - i si kazit hru (většinou nechtěně). A nebojím se říci, že hře vůbec nechybí online hraní - New Super Mario Bros. Wii jsou sociální záležitostí, kde by online využívali jen zoufalci bez přátel.

Nutno k tomu podotknout, že multiplayer prověří hráčské schopnosti všech. Velice rychle se ukáže, kdo umí čtyři směry a dvě tlačítka ovládat dokonale a kdo méně dokonale. Nezkušený hráč se tak stane trochu přítěží, navíc některé levely ve dvou a více skoro nejdou hrát. Na druhou stranu - každý hráč má svoje počítadlo životů, což v praxi znamená zjednodušení. Stačí totiž, aby jenom jeden z nich došel na konec levelu - druhému naskočí continue a hraje dál. Problém tedy nastane, když v jednom levelu dojdou životy všem hráčům najednou - dojde ke game overu a hra nás přesune na začátek světa. Jde tedy o naprosto klasický systém, který v hopsačkách funguje už dvacet let a není se tedy nad čím pozastavovat. (Tuto naprosto zřejmou věc píšu pro jednoho spoluautora blogu, který dodnes nepochopil, že i v Little Big Planet je tento systém naprosto normální).

Ale pozor - nebylo by to jen tak, kdybych se nezmínil o zdaleka nejlepší vlastnosti celé hry. Hra je opravdu velice obtížná, což je trochu překvapení. Řadím ji někde k New Super Mario Bros. 3, takže skutečná tuhost ze staré školy. Nevěřil bych tomu, jak se dokážu rozčílit a vyhecovat. Levely jsou velice dlouhé a mají jenom jeden checkpoint v polovině - zejména před bossem jsou vždy pikantně obtížné pasáže. Jedna nadávka střídá druhou a hrajete-li ve více hráčích, stane se z vás nadávkové duo, trio nebo kvarteto. Už dlouho jsem se nezapotil (počasí stranou) u hraní nějaké hry, jako u této. Ve více hráčích se obtížnost posunuje místy až k absurditě, ale na druhou stranu je obtížnější dostat game over, takže nakonec se vzájemně všichni podporujete, abyste dosáhli cíle.


V žádném případě to ale neznamená, že by hra podváděla nebo používala absurdní taktiky. Hra je velice poctivá, dává vám do rukou jedno z nejcitlivějších ovládání, které v jednadvacátém století hry mohou mít. Pixelově přesné dopady na plošinky, milisekundové časování skoků a trpělivé sledování paternů - jestli si něco představím pod pojmem "počítačová hra", tak je to právě toto! Koordinace ruka-oko, sledování personifikace v podobě pár pixelů na obrazovce a motivace dostat se z bodu A do bodu B! Počet continues navíc není nijak omezen (i když pohled na obrazovku "Used Continues" je docela děsivý) a ztratíte-li v jednom levelu více, než deset životů, spustí se automatický "Super Guide", neboli automatická předváděčka, jak projít level nejrychleji (bez tajných místností). Tuto předváděčku navíc můžeme kdykoliv přerušit a dohrát si level sami. A není to všechno - pro dohrání základní hry stačí v každém světě projít asi jen pět levelů, někdy méně, nemusíte se zdržovat bonusovým obsahem a sběrem velkých mincí. Za ty si ale můžete koupit extra nápovědy, takže... New Super Mario Bros. Wii je hra pro tužanské pařany a děti, stojí za to, motivace i odměna tady je. Bez legrace - vzpomínáte si na Demon's Souls? Tak podobně se mi sevře srdce, když uvidím Game Over.

Velice lituji všechny, co si zaměňují hry za nějakou vysoce intelektuální a vznešenou činnost, obvykle ve formě střílení lidských či mimozemských hlav, za doprovodu hlášek drsných mužů nebo kozatých žen. Těm totiž uniká pointa, že hry mají být v prvé řadě zábava. Co si představujete pod pojmem zábava nevím. Ale garantuji vám, že odložíte-li předsudky, New Super Mario Bros. Wii vás bude bavit zatraceně kvalitně a zatraceně dlouho. DS verzi jsem hrál půl roku a stala se pro mne nezapomenutelnou hrou. A i když jsem se k Wii verzi dopracoval s více, než půlročním zpožděním, aspiruje, opět, na další nezapomenutelnou hru.

K těm patnácti milionům prodaných kopií si přičtěte moje hodnocení 9/10 - koupě této hry je zkrátka velice výhodná.