Výměna mečů

Nová konzole se zabydlela v mém domově celkem rychle. Nutno uznat, že přestože velikostně nejde o zásadní rozdíl, takzvaná "slim" konzole má mnohem nižší produkci hluku a tepla, alespoň ve srovnání s původním 60 GB modelem. Snad i proto mám pocit, že vydží déle...

Druhou věcí je, že už konzole nepřipomíná rakev pro Darth Vadera, ale pořád mi přijde docela ošklivá. Koho to SONY zaměstnává, že si myslí, že se bude lidem líbit kus plastu připomínající čínskou produkci NES klonů? No nic, přejděme to taktním mlčením.

Kde ale odmítám mlčet? Nemohu odpustit kritiku společnosti SONY za jejich neomluvitelný přístup k uživateli. SONY je natolik posedlá šifrováním všeho, že se to nakonec obrací důrazně proti platícím lidem, jako jsem zrovna já. Všechno začíná a končí konstatováním, že harddisk v Playstation 3 nelze přenést do jiné konzole. Data jsou tedy pevně vázaná na hardware. Co ale v případě, že uživatel mění konzoli? Nintendo s jejich Wii vůbec nepochopilo smysl uživatelských účtů a jejich konzole umožňuje jenom kopírovat sejvy a hry na SD kartu, což v kontextu neexistence harddisku dává trochu smysl. Ale Playstation je přece konzole pro velké lidi, takže lidé v SONY dalo hlavy dohromady a vymyslelo systém na takzvaný „transfer“ čili přenos z konzole do konzole. Pojďme se podívat na sled událostí, které se odehrály v mém domově včera odpoledne (začal jsem asi v jedenáct před obědem), s patřičným komentářem.

1) Pro přenos dat jsou samozřejmě potřeba dvě konzole a obě funkční. Pokud vám tedy konzole chcípne, můžete se s veškerými daty rozloučit. Ani po třech letech hackování se nepodařilo pokročit natolik, abychom si mohli svá data samovolně kopírovat třeba do PC.
2) Jelikož vlastním PlayTV, zakoupil jsem sobě většího disku o kapacitě 500 GB. V době pádu konzole jsem měl přítomno asi 300 GB dat, převážně filmů a herních instalací.
3) V prvé řadě jsem potřeboval z opravené konzole dostat právě filmy. Připojil jsem tedy USB disk a hned jsem narazil na problém. Slavná PS3 podporuje systém souborů FAT32, což znamená, že na USB disku nemůže být partition větší, než 32 GB (dle oficiálního popisu Mrkvosoftu) a velikost jediného souboru do 4 GB. A „samozřejmě“ není možné vytvořit si na 100 GB disku tři samostatné partition, PS3 vidí jen jednu. (Tato operace trvala skoro dvě hodiny).
4) Náhodou jsem zjistil, že PS3 na externím disku rozeznává vždy poslední partiton. Takže jsem si vykopíroval 32 GB filmů, pak USB disk přepojil do notebooku, vytvořil další partition a opět spustil kopírování z konzole. Krok jsem zopakoval ještě jednou a měl jsem tak v podstatě všechny filmy, na kterých mi záleželo.
5) Zálohování sejvů je také zlo. Samozřejmě nelze hromadně označit všechny sejvy a kopírovat je na USB disk. Můžeme jenom jeden po druhém ručně kopírovat. Ale samozřejmě zapomeňme na zálohování sejvů her, které podporují stažitelný obsah z Playstation Network – jde o chráněné sejvy, které dostaneme ven jen transferem. Největší radost člověk má u her jako Metal Gear Solid 4, kde mám asi 40 pozic. Nutno podotknout, že tento krok jsem dělal jen z vlastní paranoie.
6) Virtuální memory karty, kam se ukládají sejvy PS1 a PS2 her se mi nepodařilo vůbec zkopírovat ručně. Půjde to tedy jenom transferem. Druhou možností je samozřejmě oficiální adaptér, který kopíruje sejvy z konzole i do ní na ofiko memory kartu ke starším konzolím. I když transfer vezme v potaz tyto virtuální sejvy i v nové konzoli, která již nepodporuje PS2 hry, je za normálních okolností nemožné sejvy z konzole dostat „jen tak“.
7) Když už jsem zazálohoval ručně, co se dalo, nastal čas na smazání všeho nepotřebného, přesněji řečeno všeho, co se nedá znova stáhnout nebo jinak obnovit (důvod je prostý – zkrácení času při transferu a následného backupu – kde jsem navíc omezen velikostí partition na USB disku – 32 GB – viz dále bod 10). Hudba šla do kopru komplet (což nevadí, tu mám v PC), filmy také tak. Herní instalace je nutné mazat po jednom, což je také opruz. Nakonec šly ven i fotky. Konzole mi nyní hlásila 400 z 465 GB volných. Co má těch 65 GB? Nezazálohovatelné sejvy? Ale tak co, nová konzole má disk o velikosti 120 GB, takže se to tam vejde.
8) Obě konzole jsem propojil LAN kabelem a spustil funkci transfer. Předtím jsem ještě musel deaktivovat uživatelské účty. Nová konzole si sama naformátovala disk a přetahala data. To už byly tři odpoledne, tento krok trval asi hodinu.
9) Nyní je potřeba přenést 500 GB disk ze staré konzole do nové. Znamená to udělat backup. Backup má tu vlastnost, že je možné ho obnovit jen na té samé konzoli a to včetně chráněných dat.
10) Připojil jsem USB disk – opět – jedna partition má maximálně 32 GB. Tak jsem byl zvědavý, jak se to tam vejde, když jsem si pamatoval, že na disku by mělo být okolo 60 GB dat. Kupodivu tento backup byl velice rychlý – data se osekala o systémové položky a hnedle z toho byly pouhé 3 GB. To je na sejvy pořád moc, ale lepší, než drátem do oka.
11) Nyní došlo na fyzickou výměnu disků. Pětistovka se usadila do nového slimáka a došlo ke startu. Počítal jsem s tím, že mne konzole ihned vyzve k formátování disku. Ne tak úplně. Po docela dlouhé době mne obrazovka vyzvala ke vložení USB média s nejnovějším firmware 3.30. Takže jsem těch 170 MB stáhnul, nahrál na USB flanku, vložil do konzole – a hle, nyní se teprve harddisk zformátoval. Proč?
12) Obnovení backupu bylo velice rychlé. Blížila se čtvrtá hodina odpolední a já konečně začal obnovovat zálohu filmů a dalších věcí.
13) Po zkopírování první partition s filmy jsem musel USB disk připojit k notebooku, smazat zkopírovanou partition a proces dvakrát opakovat, než se tam dostalo všechno zpátky.
14) Do staré konzole jsem vložil původní 60 GB disk a zvolil „Systém Restore“. Původní 120 GB disk z nové konzole jsem si schoval do zálohy.
15) Po přihlášení do Playstation Network jsem dal stahovat zakoupené tituly. Omezení fronty je tuším na 30 stahování najednou, takže se mi tam zdaleka nevejde vše, co jsem si kdy koupil. Nemluvě o tom, že nyní budu muset instalovat všechny hry znova.
16) Okolo páté hodiny odpolední jsem prohlásil operaci za hotovou.
Suma – zabilo mi to skoro 6 hodin a i kdybych vynechal kroky, které jsem dělal mimo Playstationy, trvala „pouhá výměna konzole“ nejméně 3 hodiny.

A to všechno jenom proto, že není možné vzít disk z jedné konzole a vrazit ho do jiné, jak je tomu například u XBOX 360. Proč? Proč SONY? Co jsme vám udělali? Cpeme vám prachy jak diví a takhle nás budete buzerovat? Rozumím tomu, že jsou data na harddisku zašifrovaná, aby to nešlo tak snadno prolomit, beru to. Ale tohle – tohle je prostě přehánění. Vazba softwaru na hardware v jednadvacátém století, zvláště, když máte funkční systém uživatelských účtů – to je zločin. Místo toho, abychom si ukládali sejvy na vaše servery, se musíme ojebávat s dementně vymyšleným systémem, který je navíc zoufale pomalý a uživatelsky vrcholne nepřívětivý. Tak velký černý puntík ještě nevymysleli, abych vám ho udělil. Vulgarismům se horko těžko bráním, ale padlo jich za to odpoledne MNOHO!

IT ONLY DOES
EVERYTHING.

EXCEPT FOR:
LINUX
PS2 GAMES
USER FRIENDLY
1080P GAMES
MULTIUSER PLAYING
ONLINE VOICE CHAT
NTFS SUPPORT

P.S: Moje stará konzole je již prodána.